245 C 11/2011

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Stanislavem Pulkrabem ve věci žalobkyně: Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného , IČO: IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o 60 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 13 500 Kč od 26. 7. 2010 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 40 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 40 500 Kč od 26. 7. 2010 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 32 830 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. O náhradě nákladů řízení státu bude rozhodnuto samostatným usnesením.

1. Žalobkyně se svým žalobním návrhem domáhala rozhodnutí soudu, na základě kterého by uložil žalovanému uhradit částku 60 000 Kč s příslušenstvím. Žalobní návrh odůvodnila tak, že s žalovaným dne 23. 6. 2010 uzavřela mandátní smlouvu, na jejímž základě se žalobkyně zavázala pro žalovaného uskutečnit činnost spočívající v obecné rovině v transformaci jeho podnikání do právní formy společnosti s ručením omezeným. V rámci činnosti podle mandátní smlouvy měla pro žalovaného založit společnost s ručením omezeným, do které by následně vložil podnik, který žalovaný ke dni podpisu mandátní smlouvy provozoval jako osoba samostatně výdělečně činná. Do 30. 6. 2010 měla proběhnout tzv. zjišťovací fáze ohledně realizovatelnosti celé operace dle článku 2 odst. 1 písm. A. mandátní smlouvy. Na to mělo navazovat období od 1. 7. 2010 do 30. 10. 2010 zahrnující činnost podle mandátní smlouvy uvedenou v čl. 2 odst. 1 písm. B. Za tuto činnost (dle písm. B.) náležela žalobkyni odměna ve výši 240 000 Kč a za činnost v tzv. zjišťovací fázi (písm. A.) odměna ve výši 1 500 Kč za hodinu. Dále žalobkyně tvrdila, že činnost v tzv. zjišťovací fázi skončila se závěrem, že realizace předmětu mandátní smlouvy je možná, přičemž tato činnost si vyžádala celkem , hodnota, hodiny studia účetních výkazů žalovaného, obhlídku jeho provozovny a konzultace se znalcem předpokládaným k realizaci znaleckého úkonu; za tuto činnost nebylo ničeho účtováno. Na to pak navázala činnost dle písmena B. mandátní smlouvy, kdy v první fázi žalobkyně zjistila kladnou účetní hodnotu podniku žalovaného, přestože vlastní kapitál žalovaného byl formálně záporný, měl však vytvořené finanční rezervy. Dne 12. 7. 2010 byla sjednána schůzka přímo u žalovaného, které se měl zúčastnit žalovaný, jeho manželka, , tituly před jménem, , jméno FO, (účetní) a dále , tituly před jménem, , adresa, za žalobkyni a advokát , tituly před jménem, , jméno FO, . Na této schůzce se měla prezentovat předchozí činnost se závěrem, že realizace předmětu mandátní smlouvy je možná a měly být projednány první kroky činnosti podle písm. B. mandátní smlouvy, tj. založení společnosti s ručením omezeným. Na této schůzce bylo dojednáno rozvolnění postupu činnosti podle mandátní smlouvy, neboť žalovaný sdělil, že nemá 200 000 Kč potřebných k uhrazení základního kapitálu. Došlo k podpisu plných mocí pro návaznou činnost. Pak byl podán návrh ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, , dále návrh na jmenování znalce. Žalovaný se dne 14. 7. 2010 dostavil spolu s , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, k notářce , tituly před jménem, , jméno FO, , kde byla společnost s ručením omezeným založena a došlo také k podpisu všech souvisejících dokumentů připravených advokátem , tituly před jménem, , jméno FO, . Podle mandátní smlouvy byla odměna sjednána tak, že činí 240 000 Kč s tím, že žalovaný byl povinen na zálohách uhradit do 25. 7. 2010 částku 172 800 Kč, do 25. 8. 2010 částku 86 400 Kč a k datu zápisu společnosti do obchodního rejstříku částku 28 800 Kč. Namísto toho bylo ujednáno, že bude fakturováno měsíčně po 18 000 Kč, neboť žalovaný již v červenci 2010 sdělil svoji neschopnost uhradit zálohy podle uvedeného rozpisu. Na základě toho pak žalobkyně vystavila tři faktury, a to č. , hodnota, , č. , hodnota, a č. , hodnota, vždy na částku 18 000 Kč. Žalovaný však na tyto faktury ničeho neuhradil, a to ani poté co mu byly opakovaně zaslány. V návaznosti na to pak došlo k zastavení činnosti dle mandátní smlouvy ze strany žalobkyně. Žalovaný uvedl, že pokračovat dále nechce a byl upozorněn na to, že dosavadní činnost je zapotřebí zaplatit a smlouvu ukončit. Na to žalovaný reagoval tak, že zaslal žalobkyni dopis, kterým se pokusil od smlouvy odstoupit s tím, že uváděl důvody, které se dle žalobkyně nezakládají na pravdě a jsou zcela účelovým tvrzením. Tímto dopisem však žalovaný přiznal, že v měsíci červenci předmětné faktury přijal, přičemž je žalobkyni nevrátil. Žalobkyně sama z opatrnosti smluvní vztah ukončila, neboť jeho další trvání již postrádalo smysl vzhledem k předchozímu popsanému porušování smluvních povinností žalovaným. Písemnosti související s touto mandátní smlouvou byly žalovanému zaslány poštou. Žalobkyně dále tvrdila, že hlavní výsledek její činnosti byl zmařen žalovaným, neboť zjistil, že částka, která mu byla řečena je vysoká, což byl pravý důvod, proč veškerou činnost, která souvisela s mandátní smlouvou, zastavil. Žalobkyně dále upřesnila, že první jednání jejího zástupce , tituly před jménem, , adresa, se mělo uskutečnit s žalovaným koncem měsíce května 2010 v délce asi dvou hodin, kdy měly být zjištěny záměry klienta a jeho obchodní preference, navržen model vkladu jeho podniku do společnosti s ručením omezeným a dále dohoda o tom, že klientovi bude předložena mandátní smlouva, a naopak klient dodá aktuální výkazy, respektive podklady k nim. Další fáze mělo být prověřování realizovatelnosti zakázky po dodání účetních výkazů, tj. základní ekonomické úvahy nad zakázkou, měla se uskutečnit porada začátkem června 2010 mezi zaměstnanci žalobkyně, , tituly před jménem, , jméno FO, a se znalcem, dále dne 23. 6. 2010 se pak uskutečnilo uzavření smlouvy včetně diskuse s klientem a , tituly před jménem, , jméno FO, o ekonomických aspektech celé akce a následně pak 12. 7. 2010 v provozovně klienta se měla uskutečnit porada s , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, . Tehdy mělo být rozhodnuto o dalším postupu. Žalovaný podepsal plnou moc pro jmenování znalce a dne 14. 7. 2010 mělo být dojednáno založení společnosti. Téhož dne se mělo uskutečnit jednání s , tituly před jménem, , jméno FO, za účelem přípravy podkladů pro založení společnosti a účast u notáře. Byl podán návrh na jmenování znalce ke KS , adresa, , což měla být práce , tituly před jménem, , jméno FO, , včetně přípravy podkladů, zajištění podpisu zúčastněných a podání na soud. Toto řízení pak s ohledem na další vývoj skončilo zastavením pro nezaplacení soudního poplatku v době, když bylo zřejmé, že klient nebude platit sjednanou odměnu. Dále pak se dne 15. 7. 2010 měla uskutečnit schůzka , tituly před jménem, , jméno FO, s , tituly před jménem, , jméno FO, o dalším průběhu zakázky a jejím financování tak, aby část financování byla zajištěna. Mělo být dohodnuto, že , tituly před jménem, , jméno FO, zajistí, aby žalovaný realizoval optimalizační doporučení a zbytek schůzky se měl týkat informování , tituly před jménem, , jméno FO, o nejbližších krocích. Na schůzce byly projednány také věci související s klientem, avšak nikoli s předmětnou zakázkou. Žalobkyně vzhledem k tomu, že zjistila, že žalovaný ničeho neuhradil na tzv. zálohových fakturách, dne 26. 7. 2010 zastavila jakékoliv další činnosti na této zakázce do úhrady sjednané zálohy. V srpnu roku 2010 došlo k formálnímu odstoupení od smlouvy z obou stran.

2. Žalovaný nárok žalobkyně neuznal, především vznesl námitku nedostatku aktivní hmotné legitimace na straně žalobkyně. Namítl, že mandátní smlouvu podepsal za mandatáře , právnická osoba, , který vedl všechna jednání v předmětné věci. Toliko jako fyzická osoba, by byl oprávněn požadovat úplatu za dohodnuté - poskytnuté plnění. Naproti tomu mandátní smlouva ze dne 23. 6. 2010 měla být uzavřena mezi žalovaným coby mandantem na straně jedné a společností , Anonymizováno, , coby mandatářem na straně druhé. Za tuto společnost dle záhlaví citované smlouvy měly jednat (a tedy i podepisovat) dvě osoby (statutární orgány), a to předsedkyně představenstva , jméno FO, a členka představenstva , právnická osoba, . Z textu smlouvy je patrné, že tyto osoby smlouvu nepodepsaly, neboť je opatřena pouze podpisem , tituly před jménem, , jméno FO, . Namítl, že žádné pověření k uzavření smlouvy či plnou moc k jednání v této věci za žalobkyni však tato osoba žalovanému nedoložila a dle jeho názoru tak nemůže jít o jednání, jež by mohlo být kvalifikováno dle § 13 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obchodní zákoník”) jako jednání podnikatele - žalobkyně. Žalovaný se též ohradil proti dodatečnému vyhotovování takového písemného zmocnění. Dále uvedl, že mandátní smlouva (pokud vůbec platně vznikla) zanikla nejpozději 30. 6. 2010, a to s odkazem na čl. 1 odst. 2, podle něhož „pokud se ukáže některá z podmínek nesplnitelnou, smlouva končí“. Žalovaný, respektive mandant, byl toho času v dočasné platební neschopnosti, nevlastnil potřebný kapitál ani majetek potřebný k založení nové společnosti. V návaznosti na to pak odkázal na čl. 2 odst. 1 písm. A., podle něhož: „Nebude-li mít podnik kladnou hodnotu nebo vyvstane jiná překážka, další fáze se neuskuteční a smlouva končí“. Pro žalovaný nárok tak není právního důvodu, mandátní smlouva zanikla podle čl. 1 odst. 2, neboť ještě ve zjišťovací fázi bylo zřejmé, že podmínky pro uskutečnění operace nejsou splnitelné; tvrzení žalobkyně o kladné hodnotě kapitálu se nezakládalo na pravdě, nikterak to ani nedoložila. Žalovaný dále namítal, že nárokovány jsou úhrady, přičemž se jedná o neobjednaná plnění, jež byla navíc zřejmě poskytována na základě přímého smluvního vztahu mezi mandatářem a jeho smluvními partnery (subdodavateli). Přitom např. zprostředkování zastoupení (akvizici) v oblasti poskytování právních služeb zákon o advokacii výslovně zapovídá. Žalovaný připustil, že dle jeho názoru by mohl být nárok žalobkyně výrazně nižší, a to maximálně za dobu zjišťovací fáze, pro kterou byla stanovena hodinová sazba po 1 500 Kč. Plnění z tohoto důvodu připustil však pouze v případě, že by došlo ke skončení věci, a pokud by zmaření účelu smlouvy mandatář nezavinil - tato podmínka však nebyla splněna, mandatář nesprávně a neodborně posoudil první (zjišťovací) fázi, dospěl k chybným závěrům, respektive zjištěnými závěry ani pokyny mandanta se neřídil. Žalovaný uvedl, že mandatář - žalobkyně porušil další smluvní povinnosti, zejména dle čl. 4 odst. 1, 2, 4. Za svá pochybení je odpovědný dle čl. 6 odst. 1 smlouvy, stejně tak za nevčasné vrácení podkladů (zejména notářského zápisu o založení nové společnosti s ručením omezeným) dle čl. 6 odst. 4 a zanedbání upozorňovací povinnosti dle čl. 7 odst.

4. Závěrem žalovaný shrnul, že fakturace žalobkyně je neoprávněná a žalobní nárok nedůvodný. Žalovaná částka sestávala ze tří faktur po 18 000 Kč a dále z částky představující odměnu za 4 hodiny po 1 500 Kč, přičemž činnost mandatáře (žalobkyně) měla spočívat „v odborném poradenství“, aniž by bylo specifikováno, o jakou odbornost se má jednat. Předmět plnění je v tomto ohledu stanoven neurčitě, mohlo jít o poradenství v jakémkoliv oboru, fakturováno bylo poradenství ekonomické, což nebylo ujednáno. Sama žalobkyně ve svém vyjádření konstatuje uzavření dohody o zálohových platbách po 18 000 Kč za měsíc, přičemž fakturovala týdně a to 1., 8. a 15. 7. 2010. Nato dle čl. 3 odst. 2 smlouvy mělo jít o zálohy na odměnu za vykonanou práci. Nárok na zaplacení úplaty (odměny) by vznikl dle čl. 1 odst. 1 až úspěšným provedením operace, což se nestalo, viz čl. 2 odst. 3 „dokončením operace se rozumí vždy zápis do obchodního rejstříku“; celá operace byla ukončena ještě ve zjišťovací fázi. Byla tedy sjednána tzv. odpovědnost za výsledek.

3. Po provedeném dokazování soud zjistil, že účastníci dne 23. 6. 2010 platně uzavřeli mandátní smlouvu, jak se z ní podává, neboť bylo prokázáno generální plnou mocí ze dne 19. 12. 2008 i vyjádřením , jméno FO, ze dne 11. 1. 2013, že k jejímu uzavření byl za žalobkyni oprávněn , tituly před jménem, , adresa, , který byl v záhlaví uveden jako kontaktní osoba, byl k jejímu podepsání zmocněn k tomu oprávněnými osobami tak, jak bylo zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 4133/2009). Z této smlouvy soud zjistil, že jejím účelem bylo založit pro žalovaného společnost s ručením omezeným s peněžitým vkladem 200 000 Kč a do ní následně vložit dosud provozovaný podnik žalovaného, uvedeného v obchodním rejstříku pod IČ , IČO žalovaného, , jak se z výpisu z obchodního rejstříku podává, jak se podává z úvodu, bod 1 smlouvy, což bylo v dalších ustanoveních smlouvy nazýváno ,,operace". Cílem mělo být uspořádání majetkových dispozic mandanta. Podle čl. 1 bodu 1 je předmětem smlouvy výkon činnosti mandatáře směřující k úspěšnému provedení operace, za kterou mandatáři náleží úplata, přičemž činnost mandatáře spočívá v odborném poradenství, vypracování podkladů pro právní a jiné úkony potřebné k uskutečnění operace, a to přímo či subdodavatelsky. Podle čl. 2 písm. A. neměl být mandant po dobu trvání operace v platební neschopnosti, jeho vlastní kapitál měl po celou dobu operace vykazovat kladnou hodnotu a podle písm. C. měla mít založená společnost obchodní firmu „, právnická osoba, .” se sídlem v , adresa, . Za tuto činnost se zavázal mandant (žalovaný) zaplatit mandatáři (žalobkyni) podle čl. 3 bodu 1 úplatu ve výši 240 000 Kč bez DPH, dále mu zaplatit dopravné ve výši 12 Kč bez DPH za každý ujetý kilometr mimo sídlo mandatáře v souvislosti s plněním smlouvy. V této smlouvě si strany mimo jiné dohodly v ustanovení čl. 2 bod 1 písmeno A., že od 1. 6. 2010 do 30. 6. 2010 se bude realizovat zjišťovací činnost mandatáře, tedy žalobkyně, zda jsou alespoň obecně dány podmínky pro uskutečnění operace, zejména zda vkládaný podnik bude mít hodnotu kladnou. Celé toto období mělo být vyhodnoceno a výstupem z této fáze měl být zápis mezi stranami ohledně toho, zda a za jakých podmínek je operace uskutečnitelná. Z čl. 2 odst. 1 písm. A. mandátní smlouvy vyplývá že zjištění, zda podnik žalovaného má či nemá kladnou hodnotu a pořízení zápisu o této skutečnosti bylo sjednáno jako tzv. podmínka sine qua non, jak je zřejmé z ustanovení: „Nebude-li mít podnik dle předběžného vyjádření znalce kladnou hodnotu, nebo vyvstane jiná neočekávaná překážka, další fáze se neuskuteční a smlouva končí.”. Z výpovědi svědka , tituly před jménem, , jméno FO, soud zjistil, že žádný takový konkrétní výstup ale vyhotoven nebyl, pouze tento svědek ohledně výsledků zjišťovací fáze žalovanému oznámil „Vono by to šlo“, jak vypověděla svědkyně , Anonymizováno, . Neexistenci takového záznamu potvrzují i výpovědi svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, a žalovaného, kteří si na existenci takového zápisu nepamatovali. Pokud svědkyně , jméno FO, uvedla, že nějaké podklady žalovanému předávala, nebyla schopna uvést o jaké listiny šlo. Smluvní vztah tedy zanikl ke dni 30. 6. 2010, a strany tak od této smlouvy po tomto dni nemohly odstoupit, jak by se podávalo z přípisů jejich zástupců ze dne 11. 8. 2010 (ze kterého je rovněž zřejmé odmítnutí předmětných faktur žalovaným), 17. 9. 2010, 21. 9. 2010 a 24. 9. 2010. Svědkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , která v podniku žalovaného působila v roce 2010, uvedla, že podnik žalovaného byl silně předlužen. Tehdy žalovanému navrhla, aby na sebe uvalil bankrot, neboť záporná hodnota jeho podniku byla cca 15 000 000 Kč. Co je rovněž podstatné, bylo její sdělení, že zjištění zda společnost má kladný nebo záporný kapitál, se pouze z účetnictví učinit nedá, čímž v tomto ohledu potvrdila tvrzení žalobkyně. K posouzení toho by potřebovala celé účetnictví, dále tzv. salda, závazky, pohledávky, pokladnu, majetek, evidenci majetku, bankovní úvěry, půjčky, osobní půjčky, které často nejsou zohledněny v účetnictví. Na posouzení toho, zda tedy podnik má kladnou či zápornou hodnotu z těchto podkladů by konkrétně v případě podniku žalovaného potřebovala dva měsíce intenzivní práce. Na základě této výpovědi lze tedy pochybovat, že by žalobkyně mohla závěr, zda je dohodnutá operace uskutečnitelná čili nic, odpovědně stihnout učinit pouze v měsíci červnu 2010, což rovněž potvrzuje výpověď svědka , jméno FO, , že zápis se závěry zjišťovací fáze pořízen nebyl. Z rozvahy podniku žalovaného za rok 2009 ve spojení s jeho výsledovkou, rozvahou a výkazem zisku a ztrát za tento rok se podává, že jeho hospodářský zisk byl -231 242,08 Kč, z rozvahových účtů za období 1. 1. 2010 až 31. 5. 2010 ve spojení s výsledkovými účty za toto období a rozvahou za toto období je zřejmé, že rozdíl byl -752 122,48 Kč. Svědkyně , Anonymizováno, v měsíci červnu 2010 , tituly před jménem, , jméno FO, sdělila, že na předmětnou operaci finanční prostředky nemají, jak se z její výpovědi podává. , tituly před jménem, , jméno FO, tedy přislíbila, že domluví nějaké splátky, jak se podává z výpovědi svědkyně , Anonymizováno, . Žalobkyně tedy dne 1. 7. 2010 vystavila první fakturu č 100100730 na částku 18 000 Kč splatnou 8. 7. 2010, jak se z této faktury podává, následně dne 8. 7. 2010 fakturu č. , hodnota, splatnou do 15. 7. 2010 a dne 15. 7. 2010 další fakturu č. , hodnota, splatnou do 22. 7. 2010, vždy na částku 18 000 Kč s předmětem plnění ve všech případech tzv. ekonomické a organizační poradenství, jak je z nich zřejmé. Na zjišťovací fázi měla podle čl. 2 bod 1 písm. B. navazovat část realizační obsahující výčet konkrétních kroků a k nim přiřazených dat pod písm. a) až m) smlouvy, jak se z této smlouvy podává. Podle čl. 8 bod 2 bylo lze měnit a doplňovat tuto smlouvu pouze písemnými dodatky, jež podepíší obě smluvní strany. Pro nedostatek financí žalovaný výslovně řekl, že na dalším smluvním vztahu netrvá, jak se podává z jeho výpovědi. Žalobkyně toto nerespektovala a zprostředkovala schůzky ve dnech 12. 7. 2010 a 14. 7. 2010, což znalec , tituly před jménem, , jméno FO, ohodnotil částkou 1 500 Kč za jednu hodinu odborné práce, tedy za zprostředkování schůzky dne 12. 7. 2010 ve výši 10 500 Kč a dne 14. 7. 2010 ve výši 3 000 Kč, jak se podává z jeho znaleckého posudku. S těmito úkony byl žalovaný obeznámen, jak ostatně potvrdila svědkyně , jméno FO, s tím, že s nimi nevyslovil nesouhlas, žalovaný navíc podepsal zmocnění směřující k založení společnosti, jak se podává z plné moci ze dne 12. 7. 2010, resp. zaplatil odměnu notářce za sepsání notářského zápisu, kterého se účastnil, jak se podává z tohoto notářského zápisu ze dne 14. 7. 2010. Společnost , právnická osoba, byla do obchodního rejstříku zapsána dne 10. 2. 2011, jak se podává z výpisu z obchodního rejstříku této společnosti.

4. Z návrhu na jmenování znalce ze dne 15. 7. 2010 soud pouze zjistil, že jej vyhotovil , tituly před jménem, , jméno FO, . S ohledem na skutečnost, kdy žalovaný nezbavil svého zástupce advokáta , tituly před jménem, , jméno FO, , znalce , tituly před jménem, , jméno FO, ani notářku , tituly před jménem, , jméno FO, mlčenlivosti, soud jejich svědeckou výpověď neprováděl. Protože ohledně provedených činností bylo lze vycházet z výpovědi svědka , jméno FO, , soud pro nadbytečnost neprováděl výslech svědkyně , Anonymizováno, sekretářky žalobkyně. Nebylo pochyb, že žalovanému byly všechny tři předmětné faktury doručeny, a soud proto k důkazu neprováděl potvrzení finančního úřadu ani evidenci žalovaného k DPH. Pokud žalobkyně navrhovala k důkazu provést podklady připravené na jednání u notářky, soud je k důkazu neprováděl, když je dle tvrzení žalobkyně nepřipravovala sama žalobkyně, ale , tituly před jménem, , jméno FO, .

5. Protože mandátní smlouva byla uzavřena dne 23. 6. 2010, resp. následná plnění žalobkyní poskytována v roce 2010, soud v projednávané věci aplikoval dle ustanovení § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů obchodní zákoník.

6. Podle ustanovení § 566 odst. , právnická osoba, zákoníku mandátní smlouvou se zavazuje mandatář, že pro mandanta na jeho účet zařídí za úplatu určitou obchodní záležitost uskutečněním právních úkonů jménem mandanta nebo uskutečněním jiné činnosti, a mandant se zavazuje zaplatit mu za to úplatu.

7. Podle ustanovení § 567 odst. 1, , právnická osoba, zákoníku mandatář je povinen postupovat při zařizování záležitostí s odbornou péčí. Činnost, k níž se mandatář zavázal, je povinen uskutečňovat podle pokynů mandanta a v souladu s jeho zájmy, které mandatář zná nebo musí znát. Mandatář je povinen oznámit mandantovi všechny okolnosti, které zjistil při zařizování záležitosti a jež mohou mít vliv na změnu pokynů mandanta.

8. Podle ustanovení § 571 odst. , právnická osoba, zákoníku Nevyplývá-li ze smlouvy něco jiného, vznikne mandatáři nárok na úplatu, když řádně vykoná činnost, ke které byl povinen, a to bez ohledu na to, zda přinesla očekávaný výsledek, či nikoliv.

9. Podle ustanovení § 574 odst. , právnická osoba, zákoníku mandant může smlouvu kdykoliv částečně nebo v celém rozsahu vypovědět.

10. Podle ustanovení § 451 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „občanský zákoník”) kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

11. Podle ustanovení § 517 odst. 2 občanského zákoníku jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatků z prodlení stanoví prováděcí předpis.

12. Podle ustanovení § 1 nařízení vlády č. 33/2010 Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 7 % bodů.

13. Na základě skutkových zjištění pak soud dospěl k závěru, že byla sice platně uzavřena mandátní smlouva, nicméně mandatář se dostal do nesouladu se shora označeným zákonným ustanovením (§ 567 odst. 1 obchodního zákoníku), když nepostupoval při zařizování záležitostí s odbornou péčí, neboť přestože se v mandátní smlouvě smluvní strany dohodly že výsledkem operace bude pro žalovaného založení společnosti s ručením omezeným a stanovili si ke splnění tohoto cíle naplnění podmínek dohodnutých čl. 2 bod 1 písm. A. mandátní smlouvy, tzn. vyhotovení zápisu o podmínkách uskutečnitelnosti operace, žalobkyně tyto podmínky nesplnila. Přitom tato podmínka byla nezbytná pro pokračování smluvního vztahu (odkaz žalobkyně na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 4342/2011 je nepřípadný – srov. rozhodnutí dovolacího soudu v projednávané věci). Proto dnem 30. 6. 2010 došlo z důvodu na straně žalobkyně k ukončení mandátní smlouvy. Je tedy bezpředmětné, zda v následujícím měsíci žalovaný žalobkyni oznámil, že nemá prostředky na její odměnu, čili nic. Žalobkyni tak za tzv. zjišťovací část vznikl nárok na zaplacení částky 4 500 Kč, která byla přiznána žalobkyni rozsudkem zdejšího soudu ze dne 12. 11. 2013 č. j. , spisová značka, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 11. 1. 2018 č. j. , spisová značka, , o zbytku odměny z této fáze ve výši 1 500 Kč bylo těmito rozhodnutími též pravomocně rozhodnuto tak, že na ni žalobkyně nemá právo. Soud se tedy v tomto ohledu již nezabýval námitkou promlčení tohoto nároku.

14. Co se zbytku v částce 54 000 Kč týče, v tomto ohledu bylo třeba na úkony provedené žalobkyní v rámci tzv. realizační fáze hledět jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, protože bylo poskytnuto bez právního důvodu, neboť pro absenci podmínky zápisu o podmínkách uskutečnitelnosti operace smluvní vztah skončil zjišťovací fází ke dni 30. 6. 2010. Tyto úkony nebyly provedeny v souladu s mandátní smlouvou a se zákonem, když se žalobkyně neřídila pokyny žalovaného jako svého mandanta - z počínání žalobkyně je nepochybně zřejmé, že v době, kdy se dozvěděla o nedostatku finančních prostředků žalovaného k založení společnosti s ručením omezeným, postupovala v rozporu s mandátní smlouvou (k její písemné změně podle čl. 8 bod 2 nedošlo), a začala žalovaného vyzývat k zaplacení záloh ve výši 18 000 Kč za ekonomickoorganizační poradenství, přičemž 3 faktury na uvedené částky vystavila v rozmezí prvních 15 dnů v měsíci červenci 2010. K realizační fázi tedy nedošlo. V tomto ohledu nemůže jít o nárok podle ustanovení čl. 3 bod 4 mandátní smlouvy, neboť k jejímu skončení nenaplněním jejího účelu došlo v důsledku nesplnění povinnosti žalobkyně jakožto mandatáře na základě tzv. zjišťovací části (čl. 2 bod 1 písm. A) již dnem do 30. 6. 2010. Z tohoto důvodu bylo bezpředmětné zkoumat, zda podnik žalovaného byl kladné hodnoty čili nic, a soud tak k důkazu pro nadbytečnost neprováděl výslech auditora a hlavního účetního podniku žalovaného , tituly před jménem, , jméno FO, ani nenechával podnik žalovaného oceňovat znalcem. Žalobkyně pro žalovaného zprostředkovala schůzky ve dnech 12. 7. 2010 a 14. 7. 2010, které znalec , tituly před jménem, , jméno FO, ohodnotil částkou 1 500 Kč za jednu hodinu odborné práce, tedy za zprostředkování schůzky dne 12. 7. 2010 ve výši 10 500 Kč a dne 14. 7. 2010 ve výši 3 000 Kč, jak se podává z jeho znaleckého posudku. S těmito úkony byl žalovaný obeznámen, jak ostatně potvrdila svědkyně , jméno FO, s tím, že s nimi nevyslovil nesouhlas, navíc podepsal zmocnění směřující k založení společnosti, resp. zaplatil odměnu notářce za sepsání notářského zápisu, a lze tedy dovodit, že žalobkyně tyto úkony prováděla na základě jeho pokynů (i když mimo rámec již skončeného mandátního vztahu). Pokud žalobkyně nárokovala odměnu též za podání návrhu na jmenování znalce ke Krajskému soudu v Brně a za schůzku konanou dne 15. 7. 2010, zde jednala žalobkyně bez právního důvodu, bez vědomí žalovaného a bez jeho pokynů, bez výsledku, ze kterého by žalovaný měl nějaký prospěch, a tento se tedy nemohl v tomto ohledu na úkor žalobkyně jakkoliv obohatit. Nelze mít zato, že by účastníci konkludentně po 30. 6. 2010 uzavřeli další mandátní smlouvu obdobného obsahu, když, jak vyplývá z předmětného řízení, neměli zato, že by jejich dosavadní mandátní vztah skočil (srov. názor dovolacího soudu v projednávané věci). Pokud by žalobkyně požadovala náhradu svých nákladů spojených se službami , tituly před jménem, , jméno FO, , nutno upozornit, že tyto náklady nebyly předmětem řízení, žalobkyně se domáhala zaplacení své odměny z titulu mandátní smlouvy. V tomto ohledu by tedy bylo třeba žalobu změnit, k čemuž nedošlo. I poté by zřejmě soud změnu žaloby nepřipustil, neboť dosavadní výsledky řízení by nebyly podkladem pro řízení o tomto novém nároku žalobkyně.

15. S ohledem na uvedené vznikl žalobkyni vedle nároku na obměnu za zjišťovací fázi též nárok na zaplacení částky 13 500 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši od 26. 7. 2010, když si strany dohodly splatnost plnění za úkony realizační fáze od 25. 7. 2010, kterou soud uložil žalovanému uhradit ve lhůtě stanovené dle ustanovení § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.”). Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

16. Procesně částečně úspěšnému žalovanému soud dle § 142 odst. 2 OSŘ přiznal právo na náhradu 46 % (73 % - 27 %) nákladů řízení, když žalovaný měl úspěch co do částky 87 696,76 Kč (73 %) - počítáno ke dni vyhlášení rozsudku, a neúspěch co do částky 33 220,78 Kč (27 %) – počítáno ke dni vyhlášení rozsudku. Náklady řízení žalovaného tvoří odměna za 15 úkonů právní služby po 3 500 Kč (příprava a převzetí zastoupení, podání odporu, vyjádření ze dne 1. 7. 2011, 15. 12. 2011, 15. 5. 2013, 12. 11. 2013, účast na jednání soudu dne 5. 3. 2013, 16. 5. 2013, 2x 11. 6. 2013, když toto jednání trvalo déle než dvě hodiny, 3. 9. 2013, 12. 11. 2013, odvolání žalovaného, 2x účast na jednání odvolacího soudu, když toto jednání trvalo déle než dvě hodiny) stanovená podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „advokátní tarif“), paušální náhrada nákladů za 15 úkonů právní služby po 300 Kč podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu v celkové výši 4 500 Kč, náhrada soudního poplatku za odvolání ve výši 2 400 Kč a částka odpovídající dani z přidané hodnoty, jejímž je zástupce žalovaného plátcem, podle § 137 odst. 3 OSŘ ve výši 11 970 Kč. Celkem tak náklady řízení žalovaného částku 71 370 Kč, 46 % pak 32 830 Kč, kterou je žalobkyně povinna žalovanému nahradit ve lhůtě stanovené dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

17. O náhradě nákladů řízení státu bude rozhodnuto samostatným usnesením, až tato výše bude zřejmá, když ke dni vyhlášení tohoto rozsudku ještě nebylo rozhodnuto o znalečném za účast znalce při jednání soudu dne 6. 2. 2025.