247 C 3/2026

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem JUDr. Radkem Malenovským ve věci žalobce:Jméno žalobce., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému:Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 294 998 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 205 000 Kč na jistině úvěru do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v časti požadavku na zaplacení smluvního úroku ve výši 34 870 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč, náhrady nákladů ve výši 400 Kč, smluvní pokuty ve výši 53 730,88 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 241 268 Kč od 12. 2. 2025 do zaplacení, smluvního úroku ve výši 8 967,12 Kč a smluvního úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 205 000 Kč od 8. 3. 2025 do zaplacení (požadovaného maximálně do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 12. 2. 2025 dosáhne částky 723 110 Kč).

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 6 290,80 Kč, k rukám zástupkyně žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se v řízení zahájeném žalobou ze dne 23. 9. 2025 (podána u soudu dne 25. 9. 2025) domáhal zaplacení: a) částky odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 239 870,73 Kč (původní jistina úvěru 205 000 Kč + úroky za poskytnutí úvěru 34 870,73 Kč), b) smluvní pokuty 998 Kč, c) náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného 400 Kč, d) smluvní pokuty 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 239 870,73 Kč, a to počínaje dnem 12. 2. 2025 do zaplacení, kapitalizovaná k datu vyhotovení žaloby ve výši 53 730,88 Kč, e) úroku za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající jistině 205 000 Kč ode dne 12. 2. 2025 do zaplacení v sazbě 68,34 % p. a. Za dobu od 91. dne prodlení žalovaného (tedy za dobu od 8. 3. 2025) žalobce uplatňuje úrok v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 12,75 % p. a., tedy úrok ve výši 68,34 % p. a. z částky 205 000 Kč od 12. 2. 2025 do 7. 3. 2025 ve výši 8 967,12 Kč, úrok ve výši 12,75 % p. a. z částky 205 000 Kč od 8. 3. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 12. 2. 2025 dosáhne částky 723 110 Kč, to vše z titulu smlouvy o úvěru ze dne 29. 10. 2024, č. hodnota.

2. Žalovaný se v řízení nevyjádřil.

3. Skutkový stav 4. Z důkazů soud zjistil následující skutečnosti.

5. Mezi žalobcem a žalovaným došlo dne 29. 10. 2024 distančním způsobem k uzavření smlouvy o úvěru č. hodnota. Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 205 000 Kč, a to bezhotovostně dne 29. 10. 2024 na žalovaným uvedený bankovní účet (důkazy: Základní informace o klientovi – č. l. 6; Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. hodnota – č. l. 34 až 36; kopie občanského průkazu žalovaného – č. l. 18 až 19; předsmluvní formulář na č. l. 22 až 25; Informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru – č. l. 16 až 17; Důkaz o odeslání 1 Kč – č. l. 6 verte; Zaslaná SMS – č. l. 7; důkaz o přijaté SMS (pro vyplacení) – č. l. 7 verte; Podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru – č. l. 10; Dodatek č. hodnota k Návrhu smlouvy o úvěru/Smlouvě o úvěru č. hodnota s datem 29. 10. 2024 – č. l. 11 až 12; Oznámení o schválení úvěru s datem 30. 10. 2024 – č. l. 32; splátkový kalendář s datem 30. 10. 2024 – č. l. 33; doklad o vyplacení úvěru s datem 29. 10. 2024 – č. l. 15; výpis z účtu č. hodnota, strana 46 s datem 29. 10. 2024).

6. Žalobce jakožto poskytovatel úvěru posoudil před jeho poskytnutím schopnost žalovaného úvěr řádně a včas splácet v následujícím smyslu.

7. Žalobce žalovanému před uzavřením úvěrové smlouvy uvedl, že je zaměstnán s pravidelným čistým měsíčním příjmem ve výši 60 000 Kč a k tomu měl žalobce výpis z účtu žalovaného (č. č. účtu), kde je uvedeno, že žalobce dne 29. 10. 2024 obdržel na svůj účet - od obchodní korporace Anonymizováno. (bez identifikace důvodu poskytnutí této částky) - částku 76 264 Kč (důkazy: výpis z účtu o platbě 76 264 Kč na účet č. č. účtu – č. l. 20; hodnocení klienta s datem 29. 10. 2024 – č. l. 21). Žalobce vyšel před uzavřením smlouvy z toho, že žalovaný před uzavřením smlouvy dosahoval čistého měsíčního příjmu ve výši 60 000 Kč (důkaz: Hodnocení klienta na č. l. 21).

8. Pokud jde o výdaje, žalobce vyšel z tvrzení žalovaného o tom, že žalovaný činí výdaje na bydlení (nájemné, inkaso) ve výši 10 020 Kč, ale tento údaj neověřil (viz důkaz Hodnocením klienta na č. l. 21 a doplnění žaloby z 23. 3. 2026). Dále žalobce před uzavřením smlouvy vyšel z toho, že žalobce má výdaje ve výši životního minima ve výši 4 860 Kč ve smyslu zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, - v § 2), že výdaje „ostatní (doprava, kurzy, záliby, apod.)“ činí „0“ (viz důkaz Hodnocením klienta na č. l. 21) a že žalovaný má splátky u žalobce z titulu předchozího úvěru ve výši 5 975 Kč (viz důkaz Hodnocením klienta na č. l. 21 a Výpis z Nebankovního registru klientských informací s datem 7. 10. 2024).

9. Žalobce tak uzavřel, že příjmy žalovaného převyšovaly jeho tvrzené výdaje, kdy v tomto případě tedy nebylo lze shledat nemožnost úvěr splácet.

10. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 68,34 % p. a. splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 12 554 Kč splatných vždy k 7. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosinec 2024, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobce (věřitele) o schválení úvěru (důkazy: Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. hodnota – č. l. 34 až 36; předsmluvní formulář na č. l. 22 až 25; Informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru – č. l. 16 až 17; Dodatek č. hodnota k Návrhu smlouvy o úvěru/Smlouvě o úvěru č. hodnota s datem 29. 10. 2024 – č. l. 11 až 12; Oznámení o schválení úvěru s datem 30. 10. 2024 – č. l. 32; splátkový kalendář s datem 30. 10. 2024 – č. l. 33).

11. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Žalovaný nezaplatil žalobci ničeho (tvrzení žalobce, které nebylo zpochybněno; břemeno tvrzení a důkazní ohledně zde leželo na žalovaném, který se nedostavil k jednání, pročež nebyl o svém procesním břemeni dle § 118a o. s. ř. poučen).

12. V důsledku prodlení žalovaného došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č. hodnota splatné dne 7. 12. 2024. K datu 10. 2. 2025 tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru (důkazy: Oznámení o zesplatnění s datem 10. 2. 2025 – č. l. 29). Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 239 870,73 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru.

13. Žalobce žalovaného upomínal o zaplacení dluhů ještě i předžalobní výzvou, leč marně (důkazy: výzva k zaplacení s datem 7. 1. 2025 – č. l. 26; výzva k zaplacení s datem 7. 2. 2025 – č. l. 27; doručenka s datem 8. 11. 2024 – č. l. 28; předžalobní výzva – č. l. 31).

14. Právní posouzení 15. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

16. Žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jako „zákon“), ve spojení s § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“). Jedná se o spotřebitelský úvěr dle § 2 odst. 1 zákona - jde o úvěr poskytovaný spotřebiteli. Žalobce byl osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz § 7 zákona).

17. Soud tedy ex offo posuzoval (dle § 87 zákona), zda úvěrující v souladu s § 86 odst. 1 a 2 zákona řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy.

18. Věřiteli je uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. spisová značka).

19. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. spisová značka, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.)

20. Nejvyšší soud se k podobné otázce (k výkladu obdobného § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru) podrobně vyjádřil například v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. spisová značka. V něm uvedl mj., že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit… Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. spisová značka, i Nejvyšší správní soud....“ (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka a spisová značka).

21. Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, bod 19. uvedl: „Nejvyšší správní soud posuzoval kasační stížnost obchodní společnosti [srov. jeho rozsudek z 1. 4. 2015 č. j. spisová značka] poskytující spotřebitelské úvěry a při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016 (když obsahově obdobná úprava je zakotvena i v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila) dovodil, že součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit)… Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen "Soudní dvůr") v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. jméno FO a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen "směrnice"), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno - v orig. "the burden of proving") posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady)…“. Na citované Ústavní soud souhlasně odkázal i v nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 3. 11. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 10/17, bod 96.

22. Jak uvedl Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 24. 3. 2023 sp. zn. spisová značka, „Hodnocení úvěruschopnosti žadatele o úvěr však vyžaduje porovnání zjištěných příjmů se zjištěnými výdaji dlužníka; pouhé zkoumání jedné z těchto složek k řádnému posouzení úvěruschopnosti žadatele o úvěr nestačí. Stanovila-li věřitelka výdaje pouze na základě ekonomického modelu, aniž by dlužníka vedla k doložení konkrétních údajů, nezkoumala výdajovou stránku žadatele řádně… vycházet pouze z informací o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva bez zjištění konkrétních informací o žadateli, neodpovídá řádnému posouzení úvěruschopnosti.“ 23. Příjmy a výdaje jsou „jednou stránkou téže mince“. Pokud by žadatel o úvěr měl výdaje převyšující jeho příjmy, pak z logiky věci by jeho příjem (byť by byl sebevětší) nestačil na řádné splácení úvěru. Již proto nelze pojímat otázku povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žadatelů o úvěr tak, že dostačující je zkoumání a ověřování jedné strany téže mince (příjmů) a že by snad zkoumání a ověřování druhé strany mince (výdajů) bylo možné podcenit, bagatelizovat apod.

24. Ze zákona (§ 86 odst. 1 a 2) i shora demonstrativně citované judikatury (přitom všech vrcholných soudních orgánů, tj. Ústavního, Nejvyššího i Nejvyššího správního soudu) plynou zejména následující právní závěry: a) při zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr (v pozici spotřebitele) zásadně není dostačující vycházet jen z tvrzení žadatele o úvěr, ale je třeba zásadně tato tvrzení ze strany poskytovatele úvěru ověřit; b) zásadně nestačí příjmy a výdaje žadatele o úvěr stanovit (např.) jen na ekonomickém modelu poskytovatele o úvěr, na informacích o životním a existenčním minimu a na průměrných příjmech a výdajích obyvatelstva bez zjištění a ověření konkrétních informací o konkrétním žadateli.

25. Žalobce těmto požadavkům řádného zkoumání úvěruschopnosti nedostál.

26. Žalobce vyšel z tvrzení žalovaného o tom, že žalovaný je zaměstnán u společnosti Anonymizováno s.r.o. na dobu neurčitou, má pravidelný čistý příjem ve výši 60 000 Kč a že náklady žalovaného na bydlení činí 10 020 Kč. Nicméně tato tvrzení žalobce důsledně neověřil. Žalobce sice měl k dispozici jen výpis z účtu žalovaného o tom, že žalovaný od společnosti BALKATRANS s.r.o. obdržel dne 29. 10. 2024 částku 76 264 Kč; leč žalobce neměl ověřeno, že jde o mzdu, pravidelnou mzdu, že žalovaný je zaměstnán u této společnosti, s jakým konkrétním pravidelným měsíčním příjmem, že je zaměstnán na dobu neurčitou, že neběží výpovědní lhůta.

27. Výdaje žalovaného žalobce zásadně nejen neověřil, ale ani je od žalovaného - kromě tvrzených nákladů na bydlení ve výši 10 020 Kč - v rovině byť i jen tvrzení od žalovaného nezískal, když se spokojil jen s částkou životního minima (srov. doplnění žaloby a důkaz Hodnocení klienta v sekci „Výdaje“).

28. Žalobce porušil povinnost dle § 86 odst. 1 věta poslední zákona č. 257/2016 Sb. poskytnout žalovanému úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Finanční poměry žalovaného v době uzavření smlouvy ve stavu zjištěného žalobcem - tedy včetně nezjištění a neověření skutečných výdajů žalovaného a neověření příjmu žalovaného – vykazovaly důvodné pochybnosti úvěr řádně a včas splácet a vylučovaly právní závěr o neexistenci důvodných pochybností týkajících se jeho schopnosti úvěr splácet. Smlouva je proto absolutně neplatná dle § 86 odst. 1 a 2 a § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Koneckonců žalovaný žalobci nic na úvěru nezaplatil (což důsledně vzato demonstruje neschopnost žalovaného úvěr včas a řádně splácet).

29. Smlouva o úvěru je pro tyto nedostatky absolutně neplatná dle § 86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 1 zákona. Proto nelze přiznat žalobci smluvní nároky, jako jsou úroky, smluvní pokuty, poplatky apod. Žalobce tak má právo ve smyslu § 87 odst. 1 věta třetí zákona na vrácení jistiny úvěru ve výši 205 000 Kč – viz výrok I.

30. K požadavku žalobce na zaplacení úroku z prodlení žalovaného 31. Nedůvodný je i nárok žalobce na zákonný úrok z prodlení (výrok II.) To již při aplikaci § 13 o. z. a názorů uvedených mj. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. spisová značka, dle kterého: „15.…§ 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru…představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy…16.…stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem…Text „v době přiměřené jeho možnostem“…Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.… 17.…v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“. K důsledně vzato implicitní interpretaci citovaného rozsudku Nejvyššího soudu v další rozhodovací praxi srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2023 sp. zn. spisová značka.

32. Z citovaného rozsudku Nejvyššího soudu plynou následující právní závěry. Dlužník je povinen vrátit jistinu úvěru dle § 87 odst. 1 in fine zákona podle svých možností. Pokud se věřitel a dlužník nedohodli na splatnosti závazku vrátit jistinu úvěru z neplatné smlouvy (což se nynější účastníci řízení nedohodli), splatnost určí soud svým rozsudkem, ale jen do budoucna. Jde však o lhůtu hmotněprávní, před jejímž uplynutím se tak dlužník v prodlení neocitl, pročež nelze před jejím uplynutím žalobci přiznat úroky z prodlení. Takový rozsudek proto nese prvky dvou typů řízení – prvky konstitutivního rozsudku o zvláštní žalobě o určení času plnění (prvek konstitutivního určení splatnosti, tj. nikoli zpětně) i prvky řízení o žalobě na plnění (přisouzení jistiny úvěru). Jde o „hybridní“ variantu mezi typickým rozsudkem o určení času plnění a o zaplacení, a účelem je ochrana spotřebitele. Proto věřitel nemusí vést 2 řízení pro získání exekučního titulu na jistinu (což by jinak musel, pokud by soud vyložil § 87 zákona tak, že jde o žalobu na určení času plnění).

33. Stejný výklad plyne i z následujícího. Dle § 87 odst. 1 in fine zákona: „Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“. Pojem „v době přiměřené jeho možnostem“ směřuje k aplikaci judikatury řešící splatnost ponechanou na určení dlužníkem, včetně ponechanou na solventnosti dlužníka (§ 1960 o. z.). Tato judikatura se totiž užívá i na obvyklou smluvní formulaci, dle níž dlužník zaplatí, „až bude moci“. K tomuto typu splatnosti ale judikatura dovodila, že pohledávka není splatná a věřitel může ovlivnit splatnost dluhu jen návrhem u soudu na určení času plnění, tj. nikoli výzvou k zaplacení (srov. např. usnesení NS z 25. 5. 2021 sp. zn. spisová značka či usnesení Ústavního soudu z 8. 3. 2021 sp. zn. IV. ÚS 11/21). Z této judikatury plyne, že žalovaný dosud není v prodlení, jelikož soud teprve tímto rozsudkem určí splatnost závazku vrátit zbytek poskytnuté jistiny úvěru dle § 87 odst. 1 věta poslední zákona.

34. Tento výklad odpovídá i úmyslu (historického) zákonodárce. Dle důvodové zprávy k § 87 ZSÚ: „Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu dle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. Poskytovatel, pokud se domnívá, že spotřebitel nesplácí podle svých možností, může podat návrh soudu, aby určil, v jakých lhůtách má – poznámka Městského soudu v Brně: tj. do budoucna - spotřebitel splácet.“.

35. Dlužník nemá právní jistotu, co konkrétně znamená neurčitý zákonný pojem „v době přiměřené jeho možnostem“. Přitom úroky z prodlení jsou sankcí za porušení povinnosti dodržet doby splatnosti (srov. např. rozsudky NS z 24. 7. 2014 sp. zn. spisová značka, či Nejvyššího správního soudu z 16. 9. 2021 č. j. spisová značka, bod 25.). Proto nelze - spravedlivě a v právním státě (princip právní jistoty) - dlužníka sankcionovat (povinností platit úroky z prodlení) za to, že nevrátil věřiteli jistinu úvěru v době, kterou však až v budoucnu nalezne soud (v řízení o zaplacení), a dlužník ji tak (s jistotou) z povahy věci předtím ani nemohl znát. Opačný výklad by v důsledcích nesl prvky retroaktivně (do minulosti) působícího rozsudku.

36. Účelem shora uvedeného výkladu je ochrana spotřebitele.

37. Nadto akceptace opačného výkladu by měla následující nežádoucí teleologické důsledky (teleologický výklad). Pokud by věřitelé věděli, že jim soudy přiznají zákonný úrok z prodlení i zpětně za dobu před zahájením řízení (např. na základě splatnosti uvedené ve výzvě), mohlo by je to povzbudit k neprovádění řádného posouzení úvěruschopnosti spotřebitelů, což by bylo v rozporu s účelem spočívajícím v zajištění odpovědného jednání věřitelů a předcházení nezodpovědným praktikám při poskytování úvěrů spotřebitelům; takový výklad by mohl ohrozit odrazující povahu sankce neplatnosti smlouvy. K tomu srov. i přiměřeně rozsudky Soudního dvora EU z 11. 1. 2024 ve věci C-755/22 (mj. bod 47.), 27. 3. 2014 ve věci C-565/12 (53. a 55.) či 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (31.); ve hře je i princip eurokonformního výkladu.

38. Případná námitka o přísnosti shora uvedeného výkladu k věřitelům byla vypořádána již např. v usnesení sp. zn. spisová značka: „..k jeho tíži…jestliže úvěrující poruší svou povinnost…poskytne úvěr, ačkoli mu jej poskytovat neměl, musí úvěrující strpět vrácení úvěru v době, která zdaleka nemusí odpovídat jeho původnímu očekávání.“ (mnou podrženo).

39. Z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka - podle výkladu zdejšího soudu - neplyne názor, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru se použije pouze v případě, že věřitel vyzval spotřebitele k plnění a současně spotřebitel prokázal, že není v jeho možnostech, aby dluh na jistině uhradil ve věřitelem ve výzvě uvedené lhůtě (a že v opačném případě na věc dopadá obecná úprava splatnosti dluhu, tj. § 1958 odst. 2 o. z.). Z citovaného rozsudku Nejvyššího soudu naopak plyne, že § 87 zákona o spotřebitelském úvěru se použije vždy při absolutní neplatnosti smlouvy dle § 87 odst. 1; tj. bez ohledu na to, zda věřitel vyzval spotřebitele k plnění a bez ohledu na to, zda spotřebitel prokázal, že není v jeho možnostech, aby dluh na jistině uhradil ve lhůtě uvedené věřitelem ve výzvě. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru i podle citovaného rozsudku Nejvyššího soudu představuje speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy v případě nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka ze strany věřitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. Speciální právní úprava vylučuje obecnou úpravu, tj. ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. (lex specialis derogat legi generali). Podle názoru zdejšího soudu nelze tvrdit, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je i není speciální úpravou (tedy že je speciální jen za shora uvedených 2 kumulativních podmínek).

40. Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka dopadá na nynější skutkový stav i při té skutkové odlišnosti, že ve věci sp. zn. spisová značka se tamní žalovaný aktivně bránil. To již z důvodu, že Nejvyšším soudem v rozsudku uvedené názory a závěry - formulací i smyslem - dopadají i na situaci zcela pasivního žalovaného, a to včetně speciality § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, nemožnosti spotřebitele se dostat do prodlení a ochraně spotřebitele jakožto smyslu § 87, o nové době splatnosti mezi účastníky nově dohodnuté či soudem určené neodvíjející se od výzvy k věřitele plnění (srov. citaci relevantních částí rozsudku sp. zn. spisová značka shora). Ostatně v rozsudku sp. zn. spisová značka Nejvyšší soud ani výslovně nevázal a neomezil své názory a závěry výlučně na aktivní obranu žalovaného.

41. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil v tom smyslu, jakou částku a v jakém časovém horizontu může splatit, resp. splácet. Na jednání soudu se ke své škodě nedostavil, aby podal potřebné informace. Z obsahu spisu rovněž nelze dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly aktuální možnosti a schopnosti žalovaného a jakkoli by odůvodňovaly stanovení určité formy splatnosti. Přitom povinnost (břemeno) tvrdit a prokázat, jaká je doba přiměřená jeho možnostem k vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru dle § 87 odst. 1 věta poslední zákona o spotřebitelském úvěru, má spotřebitel (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2025 sp. zn. spisová značka). Nejde o informace v dispoziční sféře žalobce (který tu je v informačním deficitu). Proto soud vyšel z toho, že žalovaný je schopen - dle § 87 odst. 1 věta poslední zákona – zaplatit žalobci přiznanou jistinu úvěru již v řádu dnů, in concreto do tří dnů od právní moci rozsudku. V tomto smyslu soud aplikoval (avšak jen) analogicky (argumentum per analogiam) § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. Pokud totiž soud rozhoduje na základě neunesení břemena tvrzení a/nebo důkazního, tak právně významnou skutečnost soud nezná, což jde k tíží nositele procesního břemene (tvrzení a/či důkazního) [zde žalovaného]; je však nutné zároveň v řízení rozhodnout, aby nedošlo k odepření spravedlnosti (viz zákaz denegatio iustitiae). Soud si proto - v této nouzi tvrzení a důkazní zapříčiněné žalovaným a (výlučně) jím jdoucí k tíži (podle pravidel břemene tvrzení a důkazního) - vypomohl analogií práva, tj. aplikací 3denní lhůty k plnění dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Jde však o hmotněprávní lhůtu ve smyslu výsledku aplikace ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (tj. nikoli o procesněprávní lhůtu k plnění dle § 160 odst. 1 o. s. ř., kterou soud aplikoval „jen“ analogicky). Obdobně v soudní praxi srov. např. výše citované rozsudky krajských soudů (za všechny kupř. rozsudek Krajského soudu v adresa ze dne 28. 8. 2024 č. j. spisová značka, bod 10. až 11., či ze dne 24. 10. 2024 č. j. spisová značka, bod 2 a 7. až 10. či ze dne 11. 8. 2025 č. j. spisová značka - to vše ve spojení s principem právní jistoty a § 13 o. z.). Jde o hmotněprávní lhůtu ve smyslu výsledku aplikace ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (nikoli o procesněprávní lhůtu k plnění dle § 160 odst. 1 o. s. ř.).

42. Na podporu shora uvedeného výkladu zdejšího soudu soud odkazuje – kromě rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka a spisová značka - na zejména následující rozsudky krajských soudů (dále jako „KS“) [níže demonstrativně uvedené rozsudky jsou dostupné mj. na www.beck-online.cz]: 1) KS v adresa – pobočka adresa – rozsudky z 19. 9. 2024 č. j. spisová značka (bod 8. až 10. odůvodnění), či z 12. 9. 2024 č. j. spisová značka (bod 15.), 2) KS v adresa – rozsudky z 19. 7. 2024 č. j. spisová značka (9.), z 13. 9. 2024 č. j. spisová značka (13. a 14.), 18. 7. 2024 č. j. spisová značka (11.), 3) KS v adresa – rozsudek z 26. 11. 2024 č. j. spisová značka (24.), 4) KS v adresa – pobočka adresa – rozsudky z 13. 1. 2025 č. j. spisová značka (19. a 20.), z 21. 1. 2025 č. j. spisová značka (13.), 15. 1. 2025 č. j. spisová značka (12. a 13.), 5) KS v Brně – pobočka adresa – rozsudek z 29. 11. 2022 č. j. spisová značka (10. - 12.), 6) KS v adresa – rozsudky z 12. 8. 2024 č. j. spisová značka (dovolání odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka), 22. 1. 2025 č. j. spisová značka (7.), 28. 1. 2025 č. j. spisová značka (10.), 26. 2. 2025 č. j. spisová značka (12.), 11. 8. 2025 č. j. spisová značka, 7) Městský soudu v Praze – rozsudky z 3. 9. 2024 č. j. spisová značka (26. až 28.), 27. 8. 2024 č. j. spisová značka (26.), 25. 9. 2024 č. j. spisová značka (11.), 2. 3. 2023 sp. zn. spisová značka (29. a 30.), 25. 9. 2024 č. j. spisová značka (11.), 1. 6. 2023 sp. zn. spisová značka (25.), 2. 11. 2024 č. j. spisová značka (15.), 21. 1. 2026 č. j. spisová značka.

43. Náhrada nákladů řízení 44. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy žalobce měl úspěch ve věci částečný, stejně tak žalovaný (viz výrok I. a II.) Za těchto okolností soud rozhodl o tom, že žalobce má právo na poměrnou náhradu nákladů řízení.

45. Úspěch žalobce lze kvantifikovat částkou 205 000 Kč.

46. Úspěch žalovaného je následující i) smluvní úrok ve výši 34 870 Kč, ii) smluvní pokuta ve výši 998 Kč, iii) náhrada nákladů ve výši 400 Kč, iv) smluvní pokuta ve výši 53 730,88 Kč, v) zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 241 268 Kč od 12. 2. 2025 do zaplacení, tj. v kapitalizované výši ke dni vyhlášení rozsudku v částce 37 042,90 Kč, vi) smluvní úrok ve výši 8 967,12 Kč a vii) smluvní úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 205 000 Kč od 8. 3. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 12. 2. 2025 dosáhne částky 723 110 Kč – tj. ke dni vyhlášení rozsudku jde o kapitalizovanou výši 33 441,68 Kč. Celkem tak jde o úspěch žalovaného ve výši 169 450,58 Kč.

47. Celkový předmět řízení tak činil částku 374 450,58 Kč (205 000 + 169 450,58). Žalobce měl úspěch v 55 % z předmětu řízení, žalovaný 45 %, proto má žalobce právo na náhradu 10 % svých nákladů řízení (úspěch žalobce mínus úspěch žalovaného).

48. Náklady řízení žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku 14 750 Kč, a dále odměny advokáta dle advokátního tarifu (vyhláška č. 177/1996 Sb.) Tarifní hodnotu (§ 8 odst. 1 advokátního tarifu) tvoří peněžní vyjádření předmětu řízení vyjma příslušenství, tedy nová jistina úvěru 239 870,73 Kč + smluvní pokuty 998 Kč + náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného 400 Kč + smluvní pokuta 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 239 870,73 Kč, a to počínaje dnem 12. 2. 2025 do zaplacení, kapitalizovaná k datu vyhotovení žaloby 53 730,88 Kč = 294 999,61 Kč. Této tarifní hodnotě odpovídá dle § 7 bodu 6. advokátního tarifu odměna 9 500 Kč/úkon.

49. Náhrada náleží žalobci za tyto úkony právní služby: 1) převzetí a příprava zastoupení - § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu; 2) předžalobní výzva k plnění - § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu; 3) sepsání a podání žaloby - § 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu; 4) účast na jednání soudu 17. 6. 2026 v čase 9:35 až 10:08 hod. - § 11 odst. 1 písm. g) advokátního tarifu.

50. Za úkon podání ze dne 23. 3. 2026 – doplnění žaloby na výzvu soudu - soud náhradu odměny nemohl přiznat, neboť neshledal úkon za účelný, resp. za takový, aby jej bylo možno honorovat odměnou dle advokátního tarifu. Jednalo se totiž o doplňování skutečností, které měly a mohly být uvedeny již v samotné žalobě. Proto soud žalovanému nemůže uložit povinnost nahrazovat takové úkony. Ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. předpokládá účelnost úkonů.

51. Ke čtyřem úkonům odměny ke každému náleží paušální náhrada hotových výdajů po 450 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu – tj. celkem 1 800 Kč.

52. Náhrada za DPH v sazbě 21 %, jejímž plátcem právní zástupkyně žalobce je (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), činí 8 358 Kč.

53. Z celkové částky 62 908 Kč představuje podíl 10 % náhradu nákladů řízení ve výši 6 290,80 Kč a tuto částku je žalovaný povinen zaplatit k rukám právní zástupkyně žalobce (viz § 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůta tří dnů k plnění od právní moci tohoto rozsudku byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do l5 dnů od jeho doručení, a to ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně. Nesplní-li žalovaný dobrovolně povinnost uloženou mu vykonatelným rozhodnutím, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.