248 C 10/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Beránkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozený dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 85 272 Kč s příslušenstvím – úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 38.831 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 22.439 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 61.270 Kč od 23. 11. 2023 do zaplacení, částky 24.002 Kč, úroku ve výši 2.334,24 Kč a úroku ve výši 15 % ročně z částky 49.409,98 Kč od 17. 12. 2023 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy tento celkový úrok za dobu od 23. 11. 2023 dosáhne částky 188.179 Kč, zamítá.

III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 85.272 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi stranami byla dne 10. 5. 2023 uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut dne 11. 5. 2023 na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 50.000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit prostřednictvím 48měsíčních splátek po 3.723 Kč, jejíž součástí bylo i pojištění. Úvěruschopnost žalovaného byla prověřena na základě jím dodaných dokladů a jeho lustrací ve veřejně dostupných databázích, současně byl proveden jeho tzv. skóring. Žalovaný neplnil své povinnosti řádně a včas a dostal se s úhradou splátek do prodlení. Žalovaný do data zesplatnění uhradil žalobkyni dne 19. 6. 2023 částku 3.723 Kč, dne 12. 7. 2023 částku 3.723 Kč a dne 8. 8. 2023 částku 3.723 Kč. Žalobkyni vzniklo mj. i právo na smluvní pokutu ve výši 998 Kč a právo na náhradu nákladů řízení ve výši 400 Kč. V důsledku prodlení žalovaného došlo ke dni 21. 11. 2023 k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný k datu zesplatnění dlužil žalobkyni celkem částku 58.504,99 Kč. Žalovanému vznikla povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení jistiny ve výši 58.504,99 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 998 Kč a ve výši 24.002 Kč a dále i náhrady nákladů řízení ve výši 400 Kč.

2. Žalobkyně v doplnění žaloby ze dne 26. 5. 2025 uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela mj. z příjmu a výdajů žalovaného.

3. Žalovaný se k žalobě v proběhu řízení nikterak nevyjádřil.

4. Soud nařídil na den 5. 9. 2025 ve 13.00 hodin jednání. Žalovaný, ač k jednání řádně a včas soudem obeslán, a to z adresy evidované v centrální evidenci obyvatel, tj. , adresa, , se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, nepožádal soud ani o jeho odročení z důležitých důvodů. Soud proto ve věci jednal a věc rozhodl dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného.

5. Soud u jednání provedl dokazování níže uvedenými listinnými důkazy a učinil tento závěr o skutkovém stavu.

6. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu vyplývá, že žalobkyně disponuje od 11. 5. 2018 povolením poskytovat spotřebitelské úvěry.

7. Z listin – návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru ve znění jejího dodatku č. , hodnota, vč. prohlášení klienta, z předsmluvního formuláře, z prohlášení klienta, z přihlášky do pojištění a z přílohy č. , hodnota, soud zjistil, že mezi stranami byla na základě návrhu žalovaného ze dne 10. 5. 2023 uzavřena prostředky komunikace na dálku smlouva o úvěru č. , hodnota, , která byla žalobkyní dne 11. 5. 2023 akceptována. Žalovanému byl na jejím základě poskytnut úvěr ve výši 50.000 Kč, který se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit prostřednictvím 48měsíčních splátek po 3.723 Kč, celkem se tak žalovaný zavázal uhradit žalobkyni částku 156.816 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal uhradit úrok ve výši 73,96 %. Totožnost žalovaného byla ověřena z jeho občanského průkazu. Z listiny – základní informace o klientovi vyplývá ve vztahu ke smlouvě č. , hodnota, , že tato byla žalovaným podepsána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 10. 5. 2023. Z listiny – důkaz o odeslání 1 Kč vyplývá, že žalovaný ve vztahu ke smlouvě č. , hodnota, odeslal z bankovního účtu č. účtu , č. účtu, z titulu své identifikace částku 1 Kč. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím zaslání SMS žalovaného dne 10. 5. 2023 (viz listina – zaslaná SMS a důkaz o přijaté SMS).

8. Z dokladu o vyplacení úvěru vyplývá, že úvěr ve výši 50.000 Kč byl žalobkyní poskytnut na bankovní účet č. účtu , č. účtu, dne 11. 5. 2023 pod VS , var. symbol, , tj. před samotným schválením úvěru žalobkyní.

9. Z oznámení o schválení úvěru ze dne 12. 5. 2023 a jeho příloh vyplývá, že žalobkyně akceptovala návrh žalovaného na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 10. 5. 2023 s tím, že doručením tohoto oznámení žalovanému došlo k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, . Toto oznámení bylo žalovanému zasláno doporučeně do vlastních rukou na adresu , adresa, (viz dodejka). Součástí tohoto oznámení byl splátkový kalendář, ze kterého je zřejmý předpokládaný průběh splátek.

10. Z listiny – hodnocení klienta ze dne 10. 5. 2023 vyplývá, že žalovaný měl příjem v podobě mzdy ve výši 24.000 Kč měsíčně a dále měl výdaje spojené s bydlením ve výši 5.090 Kč měsíčně, byl svobodný, žil sám ve vlastním bydlení a měl středoškolské vzdělání. Ze skóringu žalovaného vyplývá, že žalovaný měl v době jeho provádění dluh po splatnosti ve výši 4.726 Kč.

11. Z výpisu ze záznamu z registru SOLUS ke dni 10. 5. 2023 (tj. před datem odeslání samotného návrhu žalovaným na uzavření smlouvy) vyplývá, že žalovaný nebyl k tomuto datu veden v tomto registru.

12. Z potvrzení , právnická osoba, vyplývá, že žalovanému byla na účet č. účtu , č. účtu, v lednu 2023 vyplacena mzda ve výši 19.232 Kč měsíčně, v únoru 2023 mzda ve výši 24.656 Kč měsíčně, v březnu 2023 mzda ve výši 22.217 Kč měsíčně a v dubnu 2023 vyplacena mzda ve výši 25.347 Kč měsíčně.

13. Z karty klienta vyplývá, že žalovanému byl dne 11. 5. 2023 vyplacen úvěr ve výši 50.000 Kč, na který byla zaplacena částka 3 x 3.723 Kč. Žalovaný před zesplatněním úvěru žalobkyni uhradil pouze první tři splátky.

14. Z výzvy k zaplacení ze dne 18. 10. 2023 a ze dne 20. 11. 2023 vyplývá, že žalovaný se ocitl v prodlení s tam specifikovanými splátkami a byl vyzván k jejich uhrazení. Současně byl žalobkyní upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru, pokud se ocitne v prodlení s úhradou splátky o délce 65 dnů.

15. Z výzvy k zaplacení ze dne 21. 11. 2023 vyplývá, že žalovaný se ocitl v prodlení s tam specifikovanými splátkami, bylo mu oznámeno zesplatnění úvěru a byl vyzván k úhradě dlužné částky. Současně byl žalobkyní upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru, pokud se ocitne v prodlení s úhradou splátky o délce 65 dnů.

16. Předžalobní výzvou ze dne 5. 4. 2024 odeslané žalovanému téhož dne na adresu , adresa, (viz podací lístek), byl žalovaný prostřednictvím právní zástupkyně žalobkyně vyzván k úhradě dlužné částky 61.270 Kč s příslušenstvím vyplývající ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, .

17. Dle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Dle § 87 odst. 1 z. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

21. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

22. Dle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

23. Dle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

24. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná ustanovení občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně, a to co do části jistiny ve výši 38.831 Kč, a proto jí soud ve výroku I tohoto rozsudku částečně vyhověl, ve zbytku ji pak jako nedůvodnou zamítl.

25. V řízení bylo prokázáno, že mezi stranami byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, na základě, které byl žalovanému žalobkyní poskytnut úvěr ve výši 50.000 Kč.

26. Žalobkyně smlouvu uzavřela jako osoba podnikající, žalovaný jako spotřebitel, což je zřejmé z jeho označení uvedeného v záhlaví smlouvy a z obsahu smlouvy samotné. Soud se tedy nejdříve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak jí ukládá § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském zákonu (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) a dospěl k závěru, že nikoliv.

27. Žalobkyně při posuzování jeho úvěruschopnosti vycházela jen z údajů předložených, popř. částečně doložených žalovaným, a to konkrétně z jeho příjmu v podobě mzdy v průměrné výši 24.000 Kč měsíčně. Výdaje žalovaného uvedené v listině o výdajích nejsou nijak doloženy. Lze tak uzavřít, že výdajovou stránkou žalovaného se žalobkyně při zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet zevrubně nezabývala a svá tvrzení o výdajích žalovaný nijak nedoložil. Žalobkyně se tak pouze formálně spokojila s výdaji žalovaného; nenechala si stran nákladů od žalovaného ničeho předložit, natož pak, aby se výdajovou stránkou žalovaného zevrubně zabývala. Žalobkyně poměry žalovaného sepsala pouze formálně, aniž by se zabývala prověřením všech konkrétních výdajů žalovaného a tyto položky pak v jejich souhrnu srovnala tak, aby z nich nemohla jinak než zjistit, že je žalovaný natolik solventní, aby si mohl dovolit smlouvu o úvěru uzavřít a předpokládané splátky platit. Schopnost řádně splácet úvěr není určena pouze výší příjmu, ale celou řadou dalších faktorů, zejména pak výší reálných výdajů, otázkou životního stylu či skutečností, zda dlužník nesplácí současně i jiné splátky. Přitom právě výdajovou stránku žadatele o úvěr má žalobkyně povinnost řádně zkoumat, aby mohla srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis jeho příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je jeho reálná schopnost zvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet. Lze tedy uzavřít, že pokud se žalobkyně před uzavřením smlouvy spokojila pouze s negativní lustrací žalovaného ve veřejně dostupných databázích a s objektivně ne zcela doloženým prohlášením žalovaného o jeho výdajích, tak při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí. Žalobkyně měla být při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného obzvláště obezřetná, a to s ohledem na žalovaným uváděnou výši nákladů na bydlení ve výši 5.090 Kč měsíčně, které se soudu i vzhledem k žalovaným uváděné formě vlastnického bydlení jeví v roce 2023 jako nepřiměřeně nízké. Ke zvýšené obezřetnosti v případě žalovaného měl žalobkyni přimět i žalobkyní prováděný skóring žalovaného, ze kterého vyplynulo, že žalovaný má dluh po splatnosti, jehož existence či případně povinnost žalovaného hradit jiný úvěr nevyplývá z hodnocení klienta ze dne 10. 5. 2023. Při posouzení úvěruschopnosti pak nelze vycházet jen z normativně stanovených nákladů na bydlení, neboť tyto nikterak nezohledňují individuální situaci každého dlužníka. Stejně jako z jeho negativní lustrace ve veřejně dostupných rejstřících, neboť konkrétní dlužník může být ve špatné finanční situaci či už i ve dluhové spirále a nemusí být současně účastníkem insolvenčního řízení. Na ze zákona vyplývající povinnost žalobkyně zkoumat úvěruschopnost dlužníků pak dle soudu nelze rezignovat s poukazem na dle žalobkyně bagatelní výši úvěru, neboť i relativně nízký úvěr se svým příslušenstvím může žalovaného uvrhnout do dluhové pasti. Konkrétní výši úvěru je pak nutno zkoumat právě vzhledem k majetkové a sociální situaci konkrétního dlužníka. V daném případě úvěr ve výši 50.000 Kč, na který se žalovaný nota bene zavázal uhradit žalobkyni celkem částku 156.816 Kč, není dle soudu vzhledem k celkové ceně úvěru a výši přijmu žalovaného (cca 24.000 Kč měsíčně), na místě označit za bagatelní, neboť tento dvojnásobně přesahuje měsíční příjem žalovaného, a to jak v jistině, tak pak i několikanásobně v celém svém součtu. Soud s ohledem na skutečnost, že žalobkyně u jednání sdělila, že nad rámec skutečností uváděných v žalobě, úvěruschopnost žalovaného nikterak dál neprověřovala, považoval za nadbytečné poučovat žalobkyni v tomto směru dle § 118a odst. 1 a odst. 3 o.s.ř.

28. Pokud žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet ho s odbornou péčí, je smlouva o úvěru s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a s ohledem na § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018 zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

29. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege), a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky.

30. Soud smlouvu o úvěru v části, ve které se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni obchodní úroky ve výši 73,96 % ročně, hodnotí jako neplatnou, a to pro zjevný rozpor jejího obsahu s dobrými mravy (§ 588 občanského zákoníku) a pro skutečnost, že v rozporu s požadavkem přiměřenosti stanoví významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalované jako spotřebitele (§ 1813 občanského zákoníku). Částka 106.816 Kč, kterou se žalovaný ve smlouvě o úvěru nad rámec jistiny zavázal uhradit, při úvěru ve výši 50.000 Kč představuje de facto obchodní úrok, kdy tento úrok dokonce převyšuje jistinu úvěru. Takový úrok soud hodnotí jako lichevní a takové ustanovení smlouvy nemůže požívat právní ochrany a soud je hodnotí jako neplatné a rozporné s dobrými mravy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1993/2001).

31. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a odst. 2 z. o spotřebitelském úvěru však představuje lex specialis k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upraveném v obecném občanském zákoníku, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Smyslem § 87 z. o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 tohoto zákona výrazem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu § 87 odst. 1 citovaného nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021). Mezi účastníky nebyla sjednána lhůta splatnosti poskytnutých a dosud nevrácených jistin. Žalovaný je nekontaktní; na výzvy soudu ani žalobkyně nereaguje a soudu tak nejsou známy jeho majetkové a výdělkové poměry, na jejíchž základě by pak bylo možné stanovit splatnost nevrácených jistin a určit způsob jejich splácení. Žalovaný nerozporoval složení ani výši dlužné částky; neprokázal, že by dlužnou částku žalobkyni zaplatil a netvrdil ani nedoložil jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti němu žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný. Soud proto ve výroku I tohoto rozsudku zavázal žalovaného pouze k úhradě bezdůvodného obohacení ve výši 38.831 Kč, kdy veškeré jím uhrazené částky započetl na úhradu částky 50.000 Kč a ve zbylém rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II rozsudku).

32. Výrok o náhradě nákladů řízení pak vychází z § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně se v řízení po žalovaném domáhala zaplacení částky 85.272 Kč s příslušenstvím (100 % předmětu řízení). Žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná v rozsahu výroku I rozsudku a procesně neúspěšná v rozsahu výroku II – V rozsudku. Žalobkyně tak byla v řízení procesně úspěšná co do zaplacení částky 38.831 Kč a procesně neúspěšná co do zbytku. Soud v tomto kontextu odkazuje na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, dle kterého, je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. Již z pouhého porovnání částky žalobcem žalobou požadované, tj. 85.272 Kč, a částky, ve vztahu, ke které byla žalobkyně úspěšná, tj. 38.831 Kč, je zřejmé, že v řízení byl procesně úspěšnější žalovaný, kterému ale dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žalovanému právo na jejich náhradu nepřiznal.