248 C 18/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Beránkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 75 421 Kč s příslušenstvím – úvěr

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 56.748 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 56.748 Kč od 21. 5. 2024 do zaplacení, částky 18.673,60 Kč, úroku ve výši 1.583,32 Kč a úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 46.838,60 Kč od 13. 6. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21. 5. 2024 dosáhne částky 208.627 Kč, se zamítá.

II. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 75.421 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi stranami byla dne 6. 9. 2021 uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouva o úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut dne 6. 9. 2021 na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 70.000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit prostřednictvím 48měsíčních splátek po 3.743 Kč, jejíž součástí bylo i pojištění. Úvěruschopnost žalovaného byla prověřena na základě jím dodaných dokladů a jeho lustrací ve veřejně dostupných databázích, současně byl proveden jeho tzv. skóring. Žalovaný neplnil své povinnosti řádně a včas a dostal se s úhradou splátek do prodlení. Žalovaný do data zesplatnění uhradil žalobkyni celkem částku 103.715 Kč. Žalobkyni vzniklo mj. i právo na smluvní pokutu ve výši 3 x 499 Kč a právo na náhradu nákladů řízení ve výši 2.200 Kč. V důsledku prodlení žalovaného došlo ke dni 19. 5. 2024 k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný k datu zesplatnění dlužil žalobkyni celkem částku 56.748 Kč. Žalovanému vznikla povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení s její úhradou, celkem ve výši 18.673,60 Kč. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení jistiny ve výši 56.748 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 1.497 Kč a ve výši 18.673,60 Kč a dále i náhrady nákladů řízení ve výši 2.200 Kč.

2. Žalobkyně v doplnění žaloby ze dne 21. 8. 2025 uvedla, že při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela mj. z příjmu a výdajů žalovaného a z jeho lustrace ve veřejně dostupných databázích.

3. Žalovaný se k žalobě v proběhu řízení nikterak nevyjádřil.

4. Soud nařídil na den 20. 10. 2025 v 9.00 hodin jednání. Žalovaný, ač k jednání řádně a včas soudem obeslán, a to z adresy evidované v centrální evidenci obyvatel, tj. , adresa, , a i z adresy , adresa, , se k jednání soudu bez omluvy nedostavil, nepožádal soud ani o jeho odročení z důležitých důvodů. Soud proto ve věci jednal a věc rozhodl dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti žalovaného.

5. Soud u jednání provedl dokazování níže uvedenými listinnými důkazy a učinil tento závěr o skutkovém stavu.

6. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu vyplývá, že žalobkyně disponuje od 11. 5. 2018 povolením poskytovat spotřebitelské úvěry.

7. Z listin – návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru ve znění jejího dodatku č. , hodnota, vč. prohlášení klienta, z předsmluvního formuláře, z prohlášení klienta, z přihlášky do pojištění a z přílohy č. , hodnota, soud zjistil, že mezi stranami byla na základě návrhu žalovaného ze dne 6. 9. 2021 uzavřena prostředky komunikace na dálku smlouva o úvěru č. , hodnota, , která byla žalobkyní dne 7. 9. 2021 akceptována. Žalovanému byl na jejím základě poskytnut úvěr ve výši 70.000 Kč, který se žalovaný zavázal žalobkyni vrátit prostřednictvím 48měsíčních splátek po 3.743 Kč, celkem se tak žalovaný zavázal uhradit žalobkyni částku 173.856 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal uhradit úrok ve výši 54,82 %. Totožnost žalovaného byla ověřena z jeho občanského průkazu. Z listiny – základní informace o klientovi vyplývá ve vztahu ke smlouvě č. , hodnota, , že tato byla žalovaným podepsána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 6. 9. 2021. Dne 3. 9. 2021 byl proveden scóring žalovaného s bodovým výsledkem 443 s tím, že se jedná o kategorii III. s maximálním počtem bodů a nízkým rizikem).

8. Z dokladu o vyplacení úvěru vyplývá, že úvěr ve výši 70.000 Kč byl žalobkyní poskytnut na bankovní účet č. účtu , č. účtu, dne 6. 9. 2021 pod VS , var. symbol, , tj. před samotným schválením úvěru žalobkyní.

9. Z oznámení o schválení úvěru ze dne 7. 9. 2021 a jeho příloh vyplývá, že žalobkyně akceptovala návrh žalovaného na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 6. 9. 2021 s tím, že doručením tohoto oznámení žalovanému došlo k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, . Toto oznámení bylo žalovanému zasláno doporučeně do vlastních rukou na adresu , adresa, (viz dodejka). Součástí tohoto oznámení byl splátkový kalendář, ze kterého je zřejmý předpokládaný průběh splátek.

10. Z listiny – hodnocení klienta ze dne 6. 9. 2021 vyplývá, že žalovaný měl příjem v podobě starobního důchodu ve výši 14.673 Kč měsíčně a dále měl výdaje spojené s bydlením ve výši 3.384 Kč měsíčně a ostatní náklady ve výši 200 Kč měsíčně, byl rozvedený, žil sám v pronájmu a měl výuční list.

11. Z výpisu ze záznamu z registru SOLUS ke dni 3. 9. 2021 (tj. před datem odeslání samotného návrhu žalovaným na uzavření smlouvy) vyplývá, že žalovaný nebyl k tomuto datu veden v tomto registru.

12. Z potvrzení o platbě , právnická osoba, . vyplývá, že žalovanému byl na účet č. účtu , č. účtu, v červenci a v srpnu 2021 vyplacen starobní důchod vždy ve výši 14.673 Kč.

13. Z karty klienta vyplývá, že žalovanému byl dne 6.9. 2021 vyplacen úvěr ve výši 70.000 Kč, na který byla zaplacena částka celkem ve výši 103.715 Kč.

14. Z žádosti žalovaného ze dne 28. 3. 2023 vyplývá, že žalovaný z důvodu své zdravotní a sociální situace požádal žalobkyni o odklad splátek, na což žalobkyně reagovala dopisem ze dne 31. 3. 2023 tak, že mu zaslala nový splátkový kalendář.

15. Z výzvy k zaplacení ze dne 15. 5. 2023 vyplývá, že žalovaný se ocitl v prodlení s tam specifikovanými splátkami a byl vyzván k jejich uhrazení. Současně byl žalobkyní upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru, pokud se ocitne v prodlení s úhradou splátky o délce 65 dnů. Z výzvy k zaplacení ze dne 15. 4. 2024 vyplývá, že žalovaný se ocitl v prodlení s tam specifikovanými splátkami a byl vyzván k jejich uhrazení. Současně byl žalobkyní upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru, pokud se ocitne v prodlení s úhradou splátky o délce 65 dnů. Z výzvy k zaplacení ze dne 15. 5. 2024 vyplývá, že žalovaný se ocitl v prodlení s tam specifikovanými splátkami a byl vyzván k jejich uhrazení. Současně byl žalobkyní upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru, pokud se ocitne v prodlení s úhradou splátky o délce 65 dnů.

16. Z oznámení ze dne 19. 5. 2024 vyplývá, že žalobkyně úvěr zesplatnila a žalovaného vyzvala k úhradě částky 56.748 Kč.

17. Předžalobní výzvou ze dne 10. 10. 2024 odeslanou žalovanému téhož dne na adresu , adresa, (viz podací lístek), byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky 56.748 Kč s příslušenstvím vyplývající ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, .

18. Dle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Dle § 87 odst. 1 z. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

22. Dle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

23. Dle § 1813 občanského zákoníku má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

24. Dle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

25. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná ustanovení občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji v celém rozsahu zamítl.

26. V řízení bylo prokázáno, že mezi stranami byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku, na základě, které byl žalovanému žalobkyní poskytnut úvěr ve výši 70.000 Kč.

27. Žalobkyně smlouvu uzavřela jako osoba podnikající, žalovaný jako spotřebitel, což je zřejmé z jeho označení uvedeného v záhlaví smlouvy a z obsahu smlouvy samotné. Soud se tedy nejdříve z úřední povinnosti (SDEU C-679/18 OPR-Finance) zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak jí ukládá § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském zákonu (viz nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015) a dospěl k závěru, že nikoliv.

28. Žalobkyně při posuzování jeho úvěruschopnosti vycházela jen z údajů předložených, popř. částečně doložených žalovaným, a to konkrétně z jeho příjmu v podobě starobního důchodu ve výši 14.673 Kč měsíčně. Výdaje žalovaného uvedené v listině o výdajích nejsou nijak doloženy. Lze tak uzavřít, že výdajovou stránkou žalovaného se žalobkyně při zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet zevrubně nezabývala a svá tvrzení o výdajích žalovaný nijak nedoložil. Žalobkyně se tak pouze formálně spokojila s výdaji žalovaného; nenechala si stran nákladů od žalovaného ničeho předložit, natož pak, aby se výdajovou stránkou žalovaného zevrubně zabývala. Žalobkyně poměry žalovaného sepsala pouze formálně, aniž by se zabývala prověřením všech konkrétních výdajů žalovaného a tyto položky pak v jejich souhrnu srovnala tak, aby z nich nemohla jinak než zjistit, že je žalovaný natolik solventní, aby si mohl dovolit smlouvu o úvěru uzavřít a předpokládané splátky platit. Schopnost řádně splácet úvěr není určena pouze výší příjmu, ale celou řadou dalších faktorů, zejména pak výší reálných výdajů, otázkou životního stylu či skutečností, zda dlužník nesplácí současně i jiné splátky. Přitom právě výdajovou stránku žadatele o úvěr má žalobkyně povinnost řádně zkoumat, aby mohla srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis jeho příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je jeho reálná schopnost zvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet. Lze tedy uzavřít, že pokud se žalobkyně před uzavřením smlouvy spokojila pouze s negativní lustrací žalovaného ve veřejně dostupných databázích a s objektivně ne zcela doloženým prohlášením žalovaného o jeho výdajích, tak při posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr nedostála své povinnosti postupovat s odbornou péčí. Žalobkyně měla být při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného obzvláště obezřetná, a to s ohledem na žalovaným uváděnou výši nákladů na bydlení ve výši 3.384 Kč měsíčně, které se soudu i vzhledem k žalovaným uváděné formě nájemního bydlení v roce 2021 jeví jako nepřiměřeně nízké. Při posouzení úvěruschopnosti pak nelze vycházet jen z normativně stanovených nákladů na bydlení, neboť tyto nikterak nezohledňují individuální situaci každého dlužníka. Stejně jako z jeho negativní lustrace ve veřejně dostupných rejstřících, neboť konkrétní dlužník může být ve špatné finanční situaci či už i ve dluhové spirále a nemusí být současně účastníkem insolvenčního řízení. Soud s ohledem na skutečnost, že žalobkyně u jednání sdělila, že nad rámec skutečností uváděných v žalobě a v jejím doplnění, úvěruschopnost žalovaného nikterak dál neprověřovala, považoval za nadbytečné poučovat žalobkyni v tomto směru dle § 118a odst. 1 a odst. 3 o.s.ř.

29. Pokud žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet ho s odbornou péčí, je smlouva o úvěru s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a s ohledem na § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018 zn. 33 Cdo 2178/2018 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

30. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege), a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky.

31. Soud smlouvu o úvěru v části, ve které se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni obchodní úroky ve výši 54,81 % ročně, hodnotí jako neplatnou, a to pro zjevný rozpor jejího obsahu s dobrými mravy (§ 588 občanského zákoníku) a pro skutečnost, že v rozporu s požadavkem přiměřenosti stanoví významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalované jako spotřebitele (§ 1813 občanského zákoníku). Částka 103.856 Kč, kterou se žalovaný ve smlouvě o úvěru nad rámec jistiny zavázal uhradit, při úvěru ve výši 70.000 Kč představuje de facto obchodní úrok, kdy tento úrok dokonce převyšuje jistinu úvěru. Takový úrok soud hodnotí jako lichevní a takové ustanovení smlouvy nemůže požívat právní ochrany a soud je hodnotí jako neplatné a rozporné s dobrými mravy (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1993/2001).

32. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a odst. 2 z. o spotřebitelském úvěru však představuje lex specialis k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení upraveném v obecném občanském zákoníku, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Smyslem § 87 z. o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 tohoto zákona výrazem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem.

33. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný žalobkyni částku 70.000 Kč již zcela uhradil a soud proto žalobu ve zbylém rozsahu jako zcela nedůvodnou zamítl.

34. Výrok o náhradě nákladů řízení pak vychází z § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný byl v řízení plně procesně úspěšný, dle obsahu spisu mu ale žádné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žalovanému právo na jejich náhradu nepřiznal.