248 C 3/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Martinou Beránkovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa žalované o zaplacení 26 400 Kč s příslušenstvím – náhrada škody

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 26.400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 26.400 Kč od 30. 7. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 16.324 Kč, k rukám právního zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 26.400 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že byla účastníkem dopravní nehody, při které došlo k poškození jejího vozidla tovární značky Mercedes Benz C 200 d, [registrační značka], jejímž viníkem byl pojištěnec žalované. Žalobkyně v době od 2. 1. 2020 do 7. 2. 2020 užívala náhradní vozidlo tovární značky Škoda Superb Combi III, [registrační značka], zapůjčené od společnosti [právnická osoba], která jí za cellem 37 dní zápůjčky vozidla vyúčtovala k zaplacení částku 53.724 Kč. Žalovaná určila náklady spojené se zapůjčením vozidla na částku 18.000 Kč bez DPH. Žalovaná k výzvě žalobkyně ze dne 22. 7. 2020 odmítla uhradit žalobkyni částku 26.400 Kč, neboť tyto náklady na zapůjčení vozidla označila za neúčelné. Žalobkyně poškozené vozidlo, a i zapůjčené vozidlo využívala každodenně ke své podnikatelské činnosti a krácení nároku žalovanou považuje žalobkyně za neodůvodněné.

2. Žalovaná označila žalobu za nedůvodnou a navrhla její zamítnutí. Uvedla, že škodní událost byla žalované nahlášena dne 2. 1. 2020 a dne 6. 1. 2020 došlo ze strany žalované k první prohlídce poškozeného vozidla a dne 15. 1. 2020 pak k jeho druhé prohlídce. Žalovaná pak následující den rozhodla o likvidaci pojistné události formou tzv. ekonomické totální škody. Žalobkyně si v době od 2. 1. 2020 do 7. 2. 2020 pronajala náhradní vozidlo. Žalovaná žalobkyni z titulu tohoto nároku vyplatila dne 12. 2. 2020 částku 18.000 Kč bez DPH a částku 26.400 Kč pak žalovaná považuje za neúčelné náklady za zapůjčení náhradního vozidla po oznámení totální škody. Žalovaná považuje za oprávněný nárok žalobkyně jen v rozsahu 15 dnů, tj. od 3. 1. 2020 do 17. 1. 2020. Žalobkyně byla o způsobu likvidace vyrozuměna dne 16. 1. 2020 prostřednictvím servisu řešícího pojistnou událost, žalobkyně s krácením nároku na náhradní vozidlo vyslovila dne 20. 1. 2020 nesouhlas. Žalobkyně žalované zaslala dne 7. 2. 2020 žádost o úhradu nákladů za pronájem náhradního vozidla. Žalobkyně dle žalované netvrdila a neprokázala účelnost zapůjčení vozidla a účelnost doby, po kterou je náhradní vozidlo užíváno.

3. Soud provedl u jednání dokazování níže uvedenými listinnými důkazy a výslechem svědka [titul] [jméno] [příjmení] a zjistil následující skutkový stav.

4. Z faktury [číslo] ze dne 7. 2. 2020 splatné ke dni 17. 2. 2020 soud zjistil a vzal za prokázané, že společnost [právnická osoba] touto fakturou vyúčtovala žalobkyni za pronájem vozu Škoda Superb Combi III v době od 2. 1. 2020 do 7. 2. 2020 za celkem 37 dnů zápůjčky k zaplacení částku 44.400 Kč bez DPH, tj. částku 53.724 Kč vč. DPH.

5. Z nájemní smlouvy [číslo] bylo zjištěno, že tato byla uzavřena mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] Předmětem smlouvy byla zápůjčka vozidla tovární značky Škoda Superb combi III, registrační značky [anonymizována dvě slova] [číslo], na dobu 37 dní v době od 2. 1. 2020 do 7. 2. 2020, za což byla žalobkyni vyúčtována k zaplacení částka 53.724 Kč.

6. Z plné moci ze dne 2. 1. 2020 bylo zjištěno, že servis provádějící opravu poškozeného vozidla žalobkyně byl žalobkyní zmocněn k jednání s žalovanou ohledně likvidace pojistné události.

7. Z dopisu žalobkyně ze dne 7. 2. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně tímto dopisem vyzvala žalovanou k úhradě částky 44.400 Kč s tím, že žalobkyni bylo žalovanou přislíbeno proplacení náhradního vozidla do 7. 2. 2020, přičemž žalobkyně tohoto dne pronájem náhradního vozidla ukončila. Poškozené vozidlo bylo zánovním vozidlem prestižní značky s rokem výroby 2018. Náhradní vozidlo bylo po celou dobu pronájmu využíváno pro pracovní účely pana [jméno] [příjmení].

8. Z emailových zpráv ze dne 8. 1. 2020 a ze dne 11. 1. 2020 bylo zjištěno, že žalovaná řešila s autorizovaným servisem pojistnou událost týkající se předmětného vozidla ve vlastnictví žalobkyně. Z emailové zprávy žalované ze dne 16. 1. 2020 pak soud zjistil a vzal za prokázané, že žalovaná zpravila autorizovaný servis provádějící opravu předmětného poškozeného vozidla o tom, že škodní událost se budě řešit formou totální škody, neboť jeho oprava by byla neekonomická. Současně jej vyzvala, nechť servis zpraví žalobkyni o tom, že žalovaná akceptuje pronájem náhradního vozidla do 16. 1. 2020. Žalobkyně žalované emailem ze dne 20. 1. 2020 sdělila svůj nesouhlas s tímto závěrem s tím, že má nárok na náhradní vozidlo až do připsání částky z pojistného plnění. Žalovaná jí téhož dne emailem informovala o tom, že u nároku na náhradní vozidlo je potřeba prokázat nutnost a účelnost vynaložených nákladů za zapůjčení náhradního vozidla s tím, že ode dne sdělení informace o tom, že pojistná událost bude řešena formou totální škody, se jedná o neúčelné náklady.

9. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně bylo zjištěno, že jejím společníkem byl v době od 14. 2. 2019 do 11. 6. 2020 pan [jméno] [příjmení]. Od 11. 6. 2020 je společníkem žalobkyně [právnická osoba] [anonymizováno], jejímž předsedou představenstva je pan [jméno] [příjmení].

10. Z dopisu žalované ze dne 9. 3. 2020 pak soud zjistil a vzal za prokázané, že byla ukončena pojistná událost týkající se předmětného vozidla formou totální škody s tím, že hodnota vozidla byla ke dni pojistné události stanovena částkou 610.000 Kč.

11. Z dopisu [anonymizována tři slova] ze dne 11. 3. 2020 soud zjistil a vzal za prokázané, že v důsledku pojistné události a způsobu jejího řešení byla předčasně ukončena smlouva o úvěru uzavřená za účelem financování předmětného vozidla s žalobkyní a žalobkyně byla vyzvána k uhrazení částky 87.909 Kč za účelem vypořádání jejího závazku z ní.

12. Z daňového přiznání žalobkyně za rok 2019 a z jeho příloh (výkazu zisku a ztrát a z jeho vybraných údajů) bylo zjištěno, že žalobkyně byla za rok 2019 ve ztrátě.

13. Z dopisu žalované ze dne 13. 2. 2020 a ze dne 29. 7. 2020 soud zjistil a vzal za prokázané, že žalovaná ukončila šetření pojistné události ze dne 2. 1. 2020 a stanovila náklady spojené se zapůjčením náhradního vozidla částkou 18.000 Kč bez DPH s tím, že částku 26.400 Kč shledala jako neúčelné náklady za zapůjčení náhradního vozidla po oznámení totální škody.

14. Žalobkyně vyzvala žalovanou dopisem ze dne 22. 7. 2020 doručeným žalované dne 24. 7. 2020 k zaplacení částky 44.400 Kč.

15. Z výpovědi svědka [titul] [jméno] [příjmení] soud zjistil a vzal za prokázané, že svědek je spolumajitel akciové společnosti, která vlastní žalobkyni. Žalobkyně je prodejnou nákladních užitkových vozidel se sídlem v Kladně, která ke svému provozu potřebuje prodejce a výkupčí, kteří slouží k zajištění vozidel k prodeji. Svědek si z 80 % zajištuje výkup vozidel sám a za účelem cest po Evropské unii zakoupil a využíval každodenně poškozené vozidlo [jméno] [příjmení]. Na vozidle byla způsobena ne vinou žalobkyně škoda, poškozené vozidlo odvezli do autorizovaného servisu a po ohlášení pojistné události a po prohlídce likvidátorem žalované se zjistilo, že vozidlo je neopravitelné a v tom okamžiku bylo zastaveno proplácení zapůjčení náhradního vozidla. Další dva měsíce se pak čekalo na výplatu pojistného plnění, za které pak mohl být pořízen jiný vůz. Poškozené vozidlo bylo pořízeno na leasing a žalobkyně tak musela hradit i nadále splátky leasingu. Poškozené vozidlo využíval z 80 % každodenně svědek, v případě jeho absence pak jiný k tomu kompetentní zaměstnanec žalobkyně. Žalobkyně měla pro účely výkupu nákladních vozidel k dispozici pouze poškozený vůz. Ten byl registrován na žalobkyni a byl dále využíván bez smlouvy. Svědek měl za to, že pokud nepřijdou peníze za likvidaci a bude si moci koupit jiný vůz, bude žalovaná hradit náklady spojené se zapůjčením náhradního vozidla. K výplatě pojistného došlo až za dva měsíce po oznámení žalované o ukončení šetření pojistné události. Žalovaná plnila pojistné leasingové společnosti, žalobkyně měla peníze i z prodeje vraku a následně si ze všech těchto peněz pořídila nový vůz. Žalobkyně byla v době pojistné události ve ztrátě a neměla prostředky na koupi nového vozidla. Svědek uvedl, že jízdy s poškozeným i s náhradním vozidlem evidovaly v knize jízd. Z pojistky byl pak zakoupen totožný vůz jako poškozený i ve stejné cenové relaci. Náhradní vozidlo bylo vráceno dne 7. 2. 2020, neboť svědek v té době již věděl, že žalovaná půjčovně peníze za půjčení vozidla neproplatí.

16. Soud zamítl provést k návrhu žalované důkaz knihou jízd týkající se náhradního vozidla, neboť to považoval za nadbytečné. Žalovaná tento důkaz navrhla k prokázání tvrzení, že náhradní vozidlo bylo žalobkyní po celou dobu účelně využíváno. Žalovaná jednak netvrdila, že by žalobkyně vůz účelně neužívala, nadto k prokázání tohoto tvrzení byla povinna žalobkyně – tu v tomto směru tížilo břemeno tvrzení a břemeno důkazní. Žalobkyně k prokázání tohoto tvrzení po poučení soudem dle § 118a odst. 1 a odst. 3 o.s.ř. navrhla výslech svědka pana [jméno] [příjmení], kterého soud u jednání vyslechl. Soud k provedení žalovanou navrženého důkazu nepřistoupil, neboť k účelnosti využití a k době využití náhradního vozidla se vyjádřil slyšený svědek a soud vzal tyto skutečnosti za prokázané jeho výpovědí, a proto považoval provedení tohoto důkazu za nadbytečné. <i>17. Dle § 9 odst. 1 z. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, má poškozený právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24. Při uplatnění nároku je povinen předložit společný záznam o dopravní nehodě15d), jedná-li se o dopravní nehodu nepodléhající oznámení Policii České republiky podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích. Dle odst. 2 je plnění pojistitele splatné do 15 dnů, jakmile pojistitel skončil šetření nutné k zjištění rozsahu jeho povinnosti plnit nebo jakmile pojistitel obdržel pravomocné rozhodnutí soudu o své povinnosti poskytnout pojistné plnění. Dle odst. 3 je pojistitel je povinen provést šetření škodné události bez zbytečného odkladu. Ve lhůtě do 3 měsíců ode dne, kdy bylo oprávněnou osobou uplatněno právo na plnění z pojištění odpovědnosti, je pojistitel povinen a) ukončit šetření pojistné události a sdělit poškozenému výši pojistného plnění podle jednotlivých nároků poškozeného včetně způsobu stanovení jeho výše, jestliže nebyla zpochybněna povinnost pojistitele plnit z pojištění odpovědnosti a nároky poškozeného byly prokázány, nebo b) podat poškozenému písemné vysvětlení k těm jím uplatněným nárokům, které byly pojistitelem zamítnuty nebo u kterých bylo plnění pojistitele sníženo, anebo u kterých nebylo možno ve stanovené lhůtě ukončit šetření.</i> <i>18. Dle § 6 odst. 1 téhož zákona se pojištění odpovědnosti vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě. Dle odst. 2 nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému a) způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením, b) účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví zraněného zvířete a způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat, c) ušlý zisk, d) účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování nároků podle písmen a) až c); v souvislosti se škodou podle písmene b) nebo c) však jen v případě marného uplynutí lhůty podle § 9 odst. 3 nebo neoprávněného odmítnutí anebo neoprávněného krácení pojistného plnění pojistitelem, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal a pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení.</i> <i>19. Dle § 2910 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.</i> <i>20. Dle § 2894 odst. 1 téhož zákona povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).</i> <i>21. Dle § 2951 odst. 1 téhož zákona se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.</i> <i>22. Dle § 2952 téhož zákona se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.</i> 23. Po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí vyhověl a zavázal žalovanou k úhradě žalované částky včetně jejího příslušenství.

24. Z provedeného dokazování vyplynulo (a nadto to ani mezi účastníky nebylo sporné) že, v důsledku nehody ze dne 2. 1. 2020 způsobené pojištencem žalované byla způsobena škoda na vozidle tovární značky Mercedes Benz [registrační značka] ve vlastnictví žalobkyně. Vozidlo škůdce bylo tč. pojištěno u žalované, která byla dle § 9 odst. 1 a násl. z. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla povinna uhradit škodu vzniklou v souvislosti s touto pojistnou událostí. Základní předpoklady pro vznik povinnosti k náhradě způsobené škody dle § 2910 a násl. občanského zákoníku jsou dány. Pojistná událost týkající se vozidla ve vlastnictví žalobkyně byla řešena formou totální škody a ukončena ke dni 9. 3. 2020, kdy došlo k výplatě pojistného plnění leasingové společnosti, která žalobkyni poskytla za účelem pořízení vozidla na základě smlouvy o úvěru finanční prostředky. Žalobkyně měla na základě nájemní smlouvy v období od 2. 1. 2020 do 7. 2. 2020 v pronájmu náhradní vozidlo. Žalovaná z titulu nároku na náhradní vozidlo uhradila jen částku 18.000 Kč, a to za pronájem náhradní vozidla v období od 3. 1. 2020 do 17. 1. 2020 s tím, že další náklady z tohoto nároku považovala za neúčelné a odmítla žalobkyni uhradit částku 26.400 Kč, ačkoliv tato byla žalobkyní uhrazena s tím, že tato měla za to, že i tato částka měla být žalovanou uhrazena, neboť je škodou, která žalobkyni vznikla v souvislosti s předmětnou pojistnou událostí.

25. Předmětem sporu tak bylo, zda má žalobkyně právo požadovat z titulu náhrady škody po žalované i půjčovné v období následujícím poté, co jí bylo známo, že škoda bude řešena jako totální škoda a náklady takto vzniklé po tomto oznámení žalovaná považuje za neúčelné, tedy za období celkem 22 dnů od 17. 1. 2020 do 7. 2. 2020.

26. Judikatura i soudní praxe vychází z toho, že náklady pronájmu představují skutečnou škodu, neboť se jedná o náklady, které by poškozený nebyl nucen vynaložit na provoz vlastního automobilu, nebýt škodní události.

27. Byť dříve konstantní judikatura Nejvyššího soudu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. 25 Cdo 712/2011) uzavírala, že za účelné lze považovat náklady nájmu náhradního vozidla jen do doby, kdy je jisté, že oprava prováděna nebude a po této době pak nelze nájemné za náhradní vozidlo po dobu delší považovat za účelný a nutný náklad vynaložený v příčinné souvislosti se vznikem škody, neboť poté již nejde o vozidlo náhradní dočasně pronajaté, byl následně tento mechanicky aplikovaný závěr korigován nálezy Ústavního soudu, který naopak uzavřel, že„ automatické omezení náhrady nákladů vynaložených na nájem náhradního vozidla z důvodu způsobení totální škody při dopravní nehodě pouze do času sdělení pojišťovny, že oprava vozidla prováděna nebude, bez jakéhokoliv zohlednění dalších skutečností, porušuje práva“ poškozeného (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. I. ÚS 3204/18). Ústavní soud dále v jiném svém nálezu pak uzavřel, že„ podstatou užívání náhradního vozidla je umožnit pojištenci zachování standardu v situaci, kdy dojde k poškození vozidla. Poskytnutím náhradního vozidla nebude poškozený ponechán v tísni a bude mu umožněno vést, co do kvality, obdobný život, jako před dopravní nehodou. Podle náhledu Ústavního soudu není výše škody v obdobných případech dána jen hodnotou zničeného vozidla, ale též náklady, které by poškozený nemusel vynaložit v případě, že by ke škodě nedošlo. Ve své podstatě tak není důvodu, pro který by tyto náklady, jsou-li účelně vynaloženy, měl nést právě poškozený. Výklad a aplikace práva nemohou být odtrženy od reálného života a musí zohlednit tu skutečnost, že ne každý poškozený je natolik solventní, aby si mohl dovolit zakoupit nové vozidlo, bez toho, aniž by čekal na zaslání finančních prostředků od pojišťovny“. Dle Ústavního soudu tek není důvod, pro který by se poškozený, jehož vozidlo bylo poškozeno jen částečně, měl nacházet v lepším postavení než ten, jehož vozidlo bylo zničeno totálně, neboť oba se nacházejí ve stejné situaci, kdy z důvodu nehody nemohou užívat své vlastní vozidlo, a proto používají vozidlo náhradní (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2018, sp. zn. I. ÚS 3831/17).

28. Soud se proto s ohledem na závěry vyslovené mj. ve výše citovaných nálezech Ústavního soudu zabýval tím, zdali lze v dané věci v případě žalobkyně uzavřít, že náklady za nájem náhradního vozidla, poté, co tato byla zpravena o tom, že pojistná událost bude řešena formou totální škody, byly účelné či nikoliv, neboť jednak toto bylo mezi stranami sporné a jednak má soud povinnost zabývat se posouzením konkrétních okolností případu. Soud v tomto kontextu poučil a vyzval žalobkyni dle § 118a odst. 1 a odst. 3 o.s.ř. k doplnění skutkových tvrzení a k označení důkazů, žalobkyně po tomto poučení doplnila svá skutková tvrzení a označila důkazy k jejich prokázání, když mj. uvedla, že vozidlo denně využíval v souvislosti s podnikatelskou činností žalobkyně pan [jméno] [příjmení] a navrhla mj. za účelem prokázání tohoto tvrzení jeho výslech.

29. Smysl a účel poskytnutí náhradního vozidla spočívá v zachování životního standardu poškozeného, jeho poskytnutím tak poškozený není ponechán v tísni a je mu umožněno vést život obdobné kvality jako před dopravní nehodou. Soud se přitom musí zabývat hranicemi, ve kterých je možné užívání náhradního vozidla považovat ještě za účelné. Nelze tak jen automaticky a mechanicky uzavřít, že za účelné je možno považovat jen náklady nájmu náhradního vozidla vzniklé jen do doby, kdy je poškozenému sděleno, že oprava prováděna nebude.

30. Žalobkyně zmocnila k jednání s žalovanou na základě plné moci ze dne 2. 1. 2020 autoservis provádějící opravu poškozeného vozidla. Žalovaná jej emailem ze dne 16. 1. 2020 pak informovala o tom, že pojistná událost týkající se poškozeného vozidla bude řešena formou totální škody s tím, že ode dne následujícího nebudou náklady spojené s užíváním náhradního vozidla žalobkyní považovány za účelné. Žalobkyně se o tomto závěru žalované a o způsobu řešení pojistné události dozvěděla nejpozději dne 20. 1. 2020, kdy mj. sdělila žalované, že s tímto závěrem nesouhlasí a uvedla, že má právo na poskytnutí náhradního vozidla až do připsání pojistného plnění. Žalovaná na to kontrovala tím, že je nutno prokázat potřebu a účelnost vynaložených nákladů (viz emaily stran ze dne 20. 1. 2020).

31. Soud má potřebu žalobkyně mít v pronájmu náhradní vozidlo i v období od 17. 1. 2020 dále, tj. až do 7. 2. 2020, a účelnost takto vynaložených nákladů za prokázané výslechem svědka pana [titul] [jméno] [příjmení], který byl v době pojistné události (tj. ke dni 2. 1. 2020) společníkem žalobkyně, později pak předsedou představenstva [právnická osoba] a.s. coby společníka žalobkyně. Svědek ve svém výslechu popsal předmět činnosti žalobkyně, když uvedl, že se jedná o prodejce užitkových nákladních vozidel. Za účelem jejich nákupu měla žalobkyně k dispozici předmětný poškozený vůz, který byl vozem zánovním, prestižní značky, sloužící mj. i k reprezentaci žalobkyně v zahraničí apod. K takovým účelům měla žalobkyně pouze toto vozidlo. Poškozené vozidlo (a ve stejném režimu i vozidlo náhradní) bylo užíváno především svědkem, který jej využíval za účelem výkupu vozidel každodenně, a to i v zahraničí. Z výpovědi svědka dále vyplynulo, že pojistné plnění bylo žalobkyni žalovanou poskytnuto až za dva měsíce po ukončení šetření pojistné události, tyto finanční prostředky pak byly obratem využity ke koupi nového vozidla. Svědek dále uvedl, že se domníval, že má nárok na náhradní vozidlo až do doby, než mu bude vyplaceno pojistné plnění. Rozdíl v částce za pronájem náhradního vozidla, kterou žalovaná neuznala, museli autopůjčovně doplatit. Pojistné plnění pak bylo vyplaceno dva měsíce po tom, co byli žalovanou zpraveni o tom, že došlo k ukončení šetření pojistné události. Teprve po výplatě peněz a po prodeji vraku poškozeného vozidla si žalobkyně mohla dovolit koupit nový vůz, kdy zakoupila totožný vůz ve stejné kategorii i cenové relaci jako byl vůz poškozený. Z výpovědi svědka dále vyplynulo, že žalobkyně neměla finanční prostředky na okamžitou koupi nového vozidla. Svědek dále uvedl, že k vrácení náhradního vozidla přistoupili v okamžiku, kdy bylo jasné, že žalovaná tyto náklady hradit nebude.

32. Soud tak po provedeném dokazování uzavřel, že v dané věci žalobkyně prokázala potřebu a účelnost pronájmu náhradního vozidla a náklady takto vynaložené jsou náklady účelnými, a proto je žalovaná povinna je uhradit. Tyto skutečnosti byly zjištěny především z výpovědi soudem slyšeného svědka. Pronájem náhradního vozidla bylo pro žalobkyni nutné pro zachování její podnikatelské činnosti v nezměněné kvalitě a rozsahu. Vůz byl v provozu denně, využíval jej osobně přímo svědek, který de facto jako jediný u žalobkyně v pozici výkupčího zajišťoval výkup aut, jejichž následný prodej pak představuje podnikatelskou činnost žalobkyně. Současně bylo z jeho výpovědi, a i z listinných důkazů prokázáno, že žalobkyně nebyla v předmětném období natolik solventní, aby si mohla obratem poté, co se dozvěděla o způsobu řešení pojistné události, schopna zakoupit ke stejným účelům vůz stejné kvality a hodnoty. Ke koupi nového vozidla pak žalobkyně přistoupila až poté, co měla k dispozici finanční prostředky po ukončení šetření pojistné události (až počátkem března 2020). Z provedeného dokazování je tak zřejmé, že i po dobu od 17. 1. 2020 do 7. 2. 2020 (pod dobu 22 dní) u žalobkyně trval stav, kdy nemohla v důsledku dopravní nehody užívat svůj vůz. Svědek k okamžiku ukončení pronájmu náhradního vozidla dne 7. 2. 2020 pak uvedl, že k tomu žalobkyně přistoupila v okamžiku, kdy bylo zřejmé, že žalovaná setrvává na svém stanovisku a další náklady takto vzniklé hradit nebude a žalobkyně tak neměla jistotu, že jí další takto vzniklé náklady budou žalovanou proplaceny. Žalobkyně, byť prakticky stále ve stejné pozici a bez možnosti užívat poškozené vozidlo, a i bez dosud stále nevyplaceného pojistného plnění, náhradní vozidlo vrátila a jeho pronájem ukončila v důsledku obav před vznikem dalších nákladů, jež nechtěla hradit a ve vztahu, ke kterým neměla jistotu, že je bude hradit žalovaná. U žalobkyně tak dle soudu nepochybně i v době od 17. 1. 2020 min. do 7. 2. 2020 trval stav, kdy nemohla v důsledku dopravní nehody užívat vlastní automobil a současně si s ohledem na svoji ekonomickou situaci nemohla dovolit pořídit nový vůz. Částka za pronájem ve výši 1.200 Kč bez DPH za den pronájmu předmětného náhradního vozidla je dle soudu cenou obvyklou pronájmu obdobných aut v daném místě a čase. S ohledem na shora uvedené tak soud uzavřel, že žaloba je důvodná, neboť žalobkyně prokázala, že náklady vynaložené v souvislosti s pronájmem náhradního vozidla byly vynaloženy nutně a účelně, a proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a žalovanou zavázal k úhradě částky 26.400 Kč (22 dní x 1.200 Kč). Žalovaná se dostala s úhradou žalované částky do prodlení, a proto je povinna vedle jistiny zaplatit žalobkyni i její příslušenství v podobě úroku z prodlení v zákonem stanovené výši dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 30. 7. 2020 až do jejího úplného zaplacení.

33. Výrok o náhradě nákladů řízení pak vychází z § 142 odst. 1 o.s.ř. V řízení plně procesně úspěšná žalobkyně, která v řízení prokázala doporučené odeslání předžalobní výzvy žalované, má právo na úhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 16.324 Kč Náklady žalobkyně se sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.320 Kč, z odměny právního zástupce žalobkyně za pět úkonů právní služby po 2.180 Kč za úkon dle § 6, § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava právního zastoupení, sepis výzvy a žaloby, účast u jednání soudu konaného dne 8. 8. 2022 a dne 23. 1. 2023), z režijního paušálu za pět úkonů právní služby po 300 Kč za úkon dle § 13 odst. 1 a odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a z daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % počítané ze základu 12.400 Kč ve výši 2.604 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení za úkon spočívající v sepisu doplnění skutkových tvrzení ze dne 7. 9. 2022, neboť, byť tak žalobkyně učinila k výzvě soudu, soud takto vynaložené náklady nepovažoval za účelně vynaložené, neboť vše v doplnění žaloby uvedené mělo být obsaženo v řádné žalobě.