248 C 45/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Janem Sedláčkem jako samosoudcem ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce bytem adresa žalobce zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení jméno . sídlem adresa proti žalovanému: ; webová adresa s.r.o., IČO: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalované zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 3 968,23 EUR s příslušenstvím - bezdůvodné obohacení

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 3 490,26 EUR s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 3 968,23 EUR za dobu od 9. 12. 2020 do 20. 1. 2021 a z částky 3 490,26 EUR za dobu od 21. 1. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku ve výši 9 546,70 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaného.

III. Žalobci nebude po právní moci tohoto rozsudku vrácena část zaplaceného soudního poplatku.

1. Návrhem ze dne 9. 12. 2020 se žalobce domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit částku 3 968,23 EUR s příslušenstvím. Uvedl, že s žalovaným uzavřel dne 13. 1. 2020 smlouvu, jejímž obsahem bylo zajištění letenek žalovaným pro žalobce, a to pro tři osoby na trase [anonymizováno] – [anonymizováno] – [příjmení], [anonymizováno] na 10. 10. 2020. Žalobce za letenky a příplatek za zavazadlo uhradil částku 1 249 EUR. V návaznosti na pandemickou situaci byl žalobce dne 30. 7. 2020 informován o zrušení letu a následně proto vyzval žalovaného k vrácení poskytnutého plnění z důvodu bezdůvodného obohacení.

2. Žalobce dále dne 6. 7. 2020 uzavřel se žalovaným druhou smlouvu o zajištění letu na trase [anonymizováno] – [anonymizováno] – [anonymizováno] – [příjmení], [anonymizováno] pro jednu osobu s odletem 10. 10. 2021 a návratem 21. 10. 2021. Za letenku a příplatky bylo uhrazeno 274 EUR. Pro stejnou trasu a na stejná data žalobce následně u žalovaného objednal další tři letenky, když společně s příplatky uhradil 1 135,73 EUR.

3. Žalobce s rodinou dne 10. 10. 2020 odletěl z [anonymizováno] do [anonymizováno]. Při odbavení k letu do [anonymizováno] byl informován, že předpokladem odletu je předložení negativního testu na Covid 19, o čemž nebyl žalovaným informován. Pokud by dostal od žalovaného dopředu informace o vízových a pasových předpisech, měl žalovaný zajistit též informaci o protiepid. opatřeních. Žalobci a jeho rodině byl z důvodu absence testu (na letišti nebylo lze zajistit) následně odepřen vstup na palubu a plnění se stalo nemožným.

4. V návaznosti na neuskutečněný let a protiepid. opatření musel žalobce se svou rodinou opustit polské území. Žalobce proto zajistil zpáteční let z jiného varšavského letiště, kam se musel odebrat taxislužbou, za kterou v přepočtu uhradil 62,86 EUR. Za letenky na trase [anonymizováno] - [anonymizováno] pak uhradil 974,28 EUR. Za parkování svého vozidla na letišti v [anonymizováno] uhradil 60 EUR. Propadla mu rezervace osobního automobilu na letišti v [anonymizováno], když uhradil stornopoplatek ve výši 35,36 EUR. Dále pak vynaložil cestovní výdaje z místa bydliště ve [anonymizováno] do [anonymizováno], z [anonymizováno] do [anonymizováno], odvoz z [anonymizováno] do [anonymizováno] pro zaparkovaný automobil a z [anonymizováno] zpět do [anonymizováno]. Cestovní výdaje si určil dle náhrad cestovného v [země] 0,30 EUR za kilometr, celkem 177 EUR. Všechny uvedené částky v celkové výši 1 309,50 EUR požaduje po žalovaném z titulu náhrady škody.

5. Podáním ze dne 22. 1. 2021 žalobce vzal žalobu do částky 477,97 Kč zpět z důvodu zaplacení této částky po podání žaloby žalovaným v návaznosti na voucher [právnická osoba]. Usnesením ze dne 8. 3. 2021 bylo proto řízení částečně zastaveno. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 1. 4. 2021.

6. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Přisvědčil, že žalobce u něj učinil nákupy letenek, stejně tak nerozporoval, že žalobce nebyl s rodinou vpuštěn na palubu letadla. Zdůraznil zprostředkovatelský charakter smluvního vztahu s tím, že náhrady za zrušené lety nejsou v jeho kompetenci. Poukázal na skutečnost, že někteří dopravci proplácení náhrad zdržují. Pokud žalovaný náhradu obdrží namísto cestujícího, okamžitě ji přepošle cestujícímu. Odmítl nárok žalobce na náhradu škody s tím, že si musel být vědom panující pandemické situace a s tím spojených požadavků. Namítal, že nemůže být kladeno k tíži žalovanému, že žalobce upozornil na pasové a vízové formality, když toto je nad rámec nutného. Žalovaný neměl žádnou povinnost informovat žalobce, že pro vstup do letadla potřebuje test na přítomnost tzv. coronaviru. Upozornil, že tzv. záruka [webová adresa] se vztahuje na komplikace při řetězení letů, nikoli na nesplnění formálních požadavků pro vstup do letadla.

7. Cizí prvek je v řešené věci dán tím, že žalobce je německým státním příslušníkem. Pravomoc českých soudů je dána tím, že žalovaný měl coby spotřebitel právo výběru, zda zvolí soud sídla žalovaného, či soud svého bydliště dle čl. 18 odst. 1 nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis). Soud aplikoval ustanovení nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007, o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II). Vzhledem k ustanovení článku 4 odst. 3 a článku 10 odst. 1 uvedeného nařízení se užije českého práva, neboť smluvní vztah mezi účastníky se v souladu se všeobecnými podmínkami řídí českým právem.

8. Dle ustanovení § 2913 o. z. poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. Dle ustanovení § 2291 odst. 1 o. z. Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2291 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Z provedeného dokazování vzal soud za prokázané, že žalobce dne 13. 1. 2020 objednal a uhradil na internetových stránkách žalovaného letenky pro tři osoby na trase [anonymizována dvě slova] s odletem 10. 10. 2020 a návratem dne 21. 10. 2020 v ceně 1 145 EUR (faktura č. 2020 [číslo] + e-letenka) a dne 15. 1. 2020 si připlatil 104 EUR za zavazadlo (faktura č. [rok] [číslo]). Dne 1. 7. 2020 žalobce objednal a uhradil letenku pro jednu osobu na trase [anonymizováno] – [anonymizováno] – [anonymizováno] – [příjmení], [anonymizováno] s odletem 10. 10. 2020 a návratem dne 21. 10. 2020 v ceně 274 EUR (faktura č. [rok] [číslo]). Dne 1. 8. 2020 žalobce objednal a uhradil letenku pro tři osoby na trase [anonymizováno] – [anonymizováno] – [anonymizováno] – [příjmení], [anonymizováno] s odletem 10. 10. 2020 a návratem dne 21. 10. 2020 v ceně 1 135,37 EUR (faktura č. 2020 [číslo]). Dne 10. 10. 2020 žalobce uhradil cenu taxi ve výši 181 Zlotých na trase mezi letišti [anonymizováno] a [anonymizováno] (účtenka za taxi z letiště [anonymizováno] na letiště [anonymizováno] z 10. 10. 2020). Za letenky na trase [anonymizováno] – [anonymizováno] dne 10. 10. 2020 žalobce uhradil 4 355, 04 Zlotých (elekt. letenky z [anonymizováno] do [anonymizováno] 10. 10. 2020 ve 4 ks). Žalobce byl informován o stornu rezervace automobilu s poplatkem ve výši 35,56 EUR (informace ze serveru booking.com o stornu rezervace s tím, že storno poplatek činí 35,56 EUR). Žalobce uhradil za parkování svého vozidla na letišti v [anonymizováno] částku 60 EUR (potvrzení o parkování aeropark, [anonymizováno] 10.10.2020 22.10.2020). Žalobce před podáním žaloby vyzýval prostřednictvím právní zástupkyně žalovaného k úhradě dlužné částky (předžalobní výzva ze dne 6.11.2020). Společnost [anonymizováno] vydala ve prospěch objednávky žalobce č. [tel. číslo] voucher na částku 454,68 EUR s datem expirace 18. 11. 2021 (voucher na částku 454,68 EUR). Podmínky služeb poskytovaných žalobcem a podmínky smlouvy mezi účastníky byly detailně rozvedeny v obchodních podmínkách žalovaného (obch. podmínky žalovaného platné od 11. 6. 2020).

10. Mezi účastníky tedy byla uzavřena smlouva o zprostředkování koupě letenek do [země]. Nejprve byl let z důvodu pandemické situace zrušen. Žalobce poté učinil další objednávku, tentokrát s mezipřistáním ve [anonymizováno]. Let se uskutečnil, avšak žalobce s rodinou nebyl ve [anonymizováno] vpuštěn na palubu, neboť neměl test na přítomnost tzv. coronaviru, který již nebylo možné pořídit na letišti. Žalobce proto musel cestovat zpět domů, což mu způsobilo nemalé náklady.

11. Po provedení všech důkazů, jejich zhodnocení a právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Požadoval-li žalobce po žalovaném náhradu za zrušený let, žalovaný zde není pasivně legitimován. V návaznosti na nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 o nárocích cestujících v letecké dopravě vydala Evropská komise doporučení, zveřejněné dne 13. 5. 2020. V podstatě měl cestující reálně na výběr ze dvou možností, a to vrácení peněz, nebo voucher. Je však nutno přisvědčit žalovanému, že tyto nároky cestujícího musí uspokojit v souladu s uvedeným nařízením dopravce, nikoli zprostředkovatel. Namítal-li žalobce, že z hlediska spotřebitele je jednodušší obrátit se na zprostředkovatele, soud má za to, že takovéto rozšíření odpovědnosti zprostředkovatele je nad rámec smyslu a účelu ochrany spotřebitele. Tato je dána především za účelem zvýšení důvěry v rámci vztahů mezi spotřebitelem a obchodníkem a také dává určitou jistotu osobě, která není profesionálem a ve smluvním vztahu s obchodníkem není tak zkušená. Žalovaný však dopředu nijak nedeklaruje, že je dopravcem, těžiště jeho činnosti spočívá v tom, že shromažďuje informace o větším množství letů než jednotliví dopravci a nabízí jejich vhodnou kombinaci, k čemuž také směřuje tzv. [webová adresa] záruka. Skutečnost, že je žalobce spotřebitelem, nemůže jít nad rámec uvedeného nařízení, když žalovaný ostatně jeho finančními prostředky nedisponuje, náhrady jsou v kompetenci jednotlivých dopravců, jak ostatně vyplývá i z voucheru vystaveného [právnická osoba]. Nevýhoda plurality dopravců je v protikladu s výhodou nižší ceny a vyhledáváním ideálních návazností, tedy jinak řečeno nutnost kontaktování jednotlivých dopravců ohledně náhrady je způsobena právě tím, že spotřebitel má možnost kombinovat lety co nejlevněji. Uváděl-li žalobce, že částečné plnění žalovaného lze chápat jako uznání dluhu dle § 2054 o. z., soud se s tímto hodnocením neshoduje, neboť plnění žalovaného je dílčí a odvíjí se právě od poskytování plnění ze strany dopravců (shodně rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 1008/2009 ze dne 4. 3. 2010). Žalovaný by se bezdůvodně obohatil pouze v tom případě, že by obdržel od přepravních společností plnění pro žalobce a toto si ponechal, což však ze skutkových tvrzení žalobce neplyne.

12. Pokud jde o nárok žalobce na náhradu škody v důsledku nevpuštění na palubu letadla, nebylo zde žádných pochybností o tom, že jednotlivé částky byly žalobcem vynaloženy. Mezi jejich vynaložením a činností žalovaného coby zprostředkovatele však není žádná příčinná souvislost. Na území Evropy se tzv. coronavirus začal šířit v únoru roku 2020. Pokud se žalobce v říjnu roku 2020 (tedy po více než šesti měsících) neinformoval o hygienických náležitostech vstupu na palubu letadla, nelze to přičítat k tíži žalovanému. Takováto povinnost žalovaného nebyla obsahem smluvního vztahu mezi účastníky (k povinnostem zprostředkovatele rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 5296/2008 ze dne 30. 3. 2011). Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o zprostředkování dle § 2445 a násl. o. z., povinnost žalovaného směřovala především k zajištění letenek pro žalobce. Záruka [webová adresa] nepokrývá hygienické náležitosti vstupu na palubu letadla, je zaměřena na případné komplikace v návaznosti na kombinování jednotlivých spojení. Upozornil-li žalovaný žalobce na pasové a vízové povinnosti, nijak z této okolnosti nevyplývá, že by zde byla povinnost žalovaného informovat o nutnosti testování před vstupem na palubu letadla, přičemž nelze z výše uvedených důvodů mít za to, že by u žalovaného došlo k porušení prevenční povinnosti dle § 2900 o. z. Uvedené ustanovení má místo především tam, kde neexistuje konkrétní právní úprava jednání, jehož protiprávnost se posuzuje (shodně rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1427/2001 ze dne 16. 5. 2002) což není tento případ. Žalovaný tedy žádnou povinnost vyplývající ze smlouvy neporušil, a proto i v této části musela být žaloba zamítnuta.

13. O nákladech řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žaloba byla sice neúspěšná, avšak i žalovaný byl částečně neúspěšný, neboť řízení bylo částečně zastaveno pro chování žalovaného ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř. věta druhá. Soud zde posuzoval ryze procesní hledisko, přičemž nárok žalobce byl po podání žaloby částečně uspokojen, a proto je to žalovaný, který procesně zavinil částečné zastavení řízení. Žalovaný byl tedy ve věci převážně úspěšný a soud mu proto přiznal právo na náhradu nákladů řízení dle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci. Kurz EUR ke dni vyhlášení rozsudku (tedy k 13. 9. 2021) činil 25,35 Kč, což bylo zohledněno při výpočtu odměny advokáta. Náklady ve věci úspěšného žalovaného představují odměnu advokáta za dva úkony právní pomoci po 4 660 Kč dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí, účast u jednání), 2 x režijní paušál po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb., jeden paušál ve výši 300 Kč za vyjádření k žalobě, které podal sám žalovaný dle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. Náklady řízení tak celkově včetně DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. činí 12 366,20 Kč. Žalovaný byl úspěšný co do částky 3 715,89 EUR (jistina + příslušenství ke dni rozhodnutí), neúspěšný co do částky 477,97 EUR. Úspěch tedy činí 88,6%, neúspěch 11,4% a žalobce má nárok na náhradu nákladů řízení co do 77,2 % (88,6 – 11,4). Žalobce je tak povinen zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 9 546,70 Kč.