249 C 192/2010

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Monikou Schön, Ph.D., jako samosoudcem v právní věci žalobkyně: ; země - anonymizováno 7 slov , IČO , se sídlem v  obec a číslo – část obce , ulice číslo proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum , bytem v  obec – obec , ulice číslo zastoupená Mgr. jméno příjmení , advokátem se sídlem v  obec , ulice číslo o 901.986,00 Kč s úroky z prodlení,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 901.986 Kč s úroky z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 901.986 Kč za dobu od 16. listopadu 2010 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 1.200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně soudní poplatek za žalobu v částce 36.080 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala, aby soud uložil žalované zaplatit žalobkyni 901.986 Kč s úroky z prodlení ve výši, z částky a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že je vlastníkem pozemku p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] všech v obci [obec], [katastrální uzemí], o celkové výměře 8.500 m2 (součet výměr proveden soudem, pozn. soudu), že tyto pozemky bez právního důvodu užíval v období 1. 12. 2008 – 31. 12. 2009 (stejně jako v předchozích obdobích) [celé jméno původního účastníka], který tam provozoval podnik [anonymizováno] [příjmení]; [celé jméno původního účastníka] byl podle kupní smlouvy ze dne 3. 3. 1993 vlastníkem dopravního střediska se všemi součástmi a příslušenstvím, nacházejícím se mj. i na shora uvedených pozemcích žalobkyně, [celé jméno původního účastníka] zemřel dne 7. 9. 2012 a podnik [celé jméno původního účastníka] – [anonymizována dvě slova] a související pohledávky zdědila žalovaná. Žalobkyně vyzvala původně žalovaného [celé jméno původního účastníka] k zaplacení částky ve výši 901.986 Kč výzvou ze dne 27. 9. 2009 a výzvou ze dne 24. 11. 2010, marně.

2. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl. Původně žalovaný [celé jméno původního účastníka] nejprve (srov. vyjádření ze dne 24. 6. 2011) uvedl, že užívá„ některé pozemky v k. ú. [část obce] (…) zapsané v katastru nemovitostí na [list vlastnictví] (.., že pozemky p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] [parcelní číslo]„ jen zčásti“ a„ další“ pozemky uvedené v žalobě neužívá vůbec. Které pozemky užívá a které nikoli, žalovaný nespecifikoval. V tomtéž podání žalovaný uvedl, že pozemky užívá oprávněně, neboť dne 3. 3. 1993 koupil (při koupi podniku) budovy postavené na pozemcích, jež rozvedl, od spotřebního družstva [anonymizována dvě slova], které k pozemkům mělo uděleno právo trvalého užívání, a na původně žalovaného mělo koupí podniku přejít též právo trvalého užívání k pozemkům. Sám žalovaný v tomto podání konstatoval, že právo trvalého užívání podle ustanovení § 70 zákona č. 109/1964 Sb., hospodářského zákoníku, se podle ustanovení § 876 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, posuzovaly podle dosavadních předpisů až do doby vydání zvláštního zákona, tj. zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky, a podle ustanovení § 59 odst. 1 zákona č. 219/2000 Sb. se dřívější vztahy trvalého užívání změnily účinností zákona č. 219/2000 Sb. na výpůjčku na dobu určitou šesti let. Ve zbytku původně žalovaný nesouhlasil s požadovanou výší úplaty za užívání pozemků v žalovaném období a polemizoval se závěry znaleckého posudku. Později již aktuálně žalovaná (v podání ze dne 16. 11. 2020) uvedla, že pozemky uvedené v žalobě„ neužívá v rozsahu a způsobem popsaným žalobním návrhem“ a„ sama z nich nemá majetkový prospěch“. Při jednání ve věci dne 9. 3. 2021 pak žalovaná uváděla, že je vlastníkem pozemků uvedených v žalobě, přitom neuvedla žádné konkrétní tvrzení, z něhož by bylo lze usuzovat na to, že na žalovanou přešlo či bylo převedeno vlastnické právo k pozemkům.

3. Soud proto žalovanou v tomto směru vyzval k doplnění tvrzení a označení důkazů k jejich prokázání a poučil ji o následcích nesplnění výzvy soudu. Doplnění tvrzení a označení důkazů soud žalované uložil ve lhůtě čtrnácti dnů od jednání. V této lhůtě žalovaná neuvedla ničeho, aniž soudu sdělila jakýkoli důvod, který by jí v doplnění tvrzení a označení důkazů bránil. Při jednání ve věci dne 22. 6. 2021 pak substitut zástupce žalované sdělil, že zástupce žalované byl ve čtyřtýdenní pracovní neschopnosti, byl hospitalizován a dne 21. 6. 2021 propuštěn z nemocnice. Žádný jiný důvod, pro který žalovaná nemohla ve lhůtě jí k tomu soudem uložené skutková tvrzení řádně doplnit a důkazy k nim označit, soudu nesdělil. Zároveň při jednání dne 22. 6. 2021 substitut zástupce žalované předal soudu a žalobkyni podání označené jako„ doplnění skutkových tvrzení a reakce na doplnění tvrzení žalobce“, k dotazu soudu přitom neuvedl nic, z čeho by bylo lze dovodit jakýkoli objektivní důvod, který zástupci žalované zabránil ve včasném doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů (uváděl-li substitut, že zástupce žalované byl ve čtyřtýdenní pracovní neschopnosti a byl propuštěn z nemocnice dne 21. 6. 2021, vyplývá z toho, že zástupce žalované byl v pracovní neschopnosti cca od 24. 5. 2021, tj. v době, kdy již lhůta pro doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů uplynula). Vzhledem k tomu, že žalovaná při jednání ve věci dne 22. 6. 2021 soudu nesdělila žádný důvod, pro nějž by mohlo dojít k prolomení koncentrace řízení (srov. ustanovení § 118b odst. 1 o. s. ř.), soud k obsahu podání žalované ze dne 22. 6. 2021 při posuzování a rozhodnutí ve věci nepřihlížel. Vyjma toho nutno dodat, že podání ze dne 20. 6. 2021 neobsahuje žádná tvrzení, jež by mohla mít vliv na právní posouzení ve věci, i kdyby toto podání bylo učiněno včas.

4. Mezi účastníky bylo nesporné, že obvyklé nájemné za užívání pozemků žalobce v katastrálním území Brněnské Ivanovice, jak shora uvedeny, v období 1. 12. 2008 – 31. 12. 2009 bylo celkem 901.986 Kč.

5. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:

6. Ze znaleckého posudku [anonymizováno] [právnická osoba], ze dne 7. 9. 2005 soud zjistil, že Ing. [celé jméno původního účastníka] provozoval jako fyzická osoba v době vyhotovení posudku spediční [právnická osoba] [celé jméno původního účastníka] – [anonymizována dvě slova] v areálu, jehož je vlastníkem a který je zčásti situován na pozemcích ve vlastnické žalobkyně. Tehdy mezi žalobkyní a Ing. [celé jméno původního účastníka] byla vedena jednání o prodeji pozemků, za účelem jejich ocenění byl vypracován znalecký posudek. V úvodní části posudku je mj. uvedeno, že pozemky byly (tehdy) užívány Ing. [celé jméno původního účastníka], oceňovány takto byly všechny pozemky uvedené v žalobě. Objednatelem posudku byl [celé jméno původního účastníka] – [anonymizována dvě slova]. Z hlediska posouzení v projednávané věci nejsou podstatné závěry znalce ohledně ceny pozemků, ale shora uvedená zjištění ohledně užívání a identifikaci užívaných pozemků.

7. Z vyjádření [právnická osoba] ze dne 28. 1. 2005 soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění.

8. Z hospodářské smlouvy ze dne 22. 12. 1973 soud zjistil, že podle ní Obvodní národní výbor IV [obec] podle ustanovení § 70 zákona č. 109/64 Sb., hospodářského zákoníku, odevzdal do trvalého bezplatného užívání pozemky (jež byly rozvedeny) v k. ú. [část obce] při ulici [ulice], a to k výstavbě areálu Dopravního střediska. Mezi účastníky bylo nesporné, že šlo o pozemky v areálu, o něž jde v projednávané věci (srov. vyjádření při jednání dne 9. 3. 2021).

9. Z hospodářské smlouvy ze dne 3. 2. 1976 soud zjistil, že jí bylo osvědčeno uzavření hospodářské smlouvy mezi Obvodním národním výborem IV. [obec] a [anonymizováno] lidové spotřební družstvo, podle níž byl přenechán k trvalému bezplatnému užívání pozemek v k. ú. [část obce] při ulici [ulice], a to k výstavbě areálu Dopravního střediska.

10. Ze smlouvy o prodeji podniku soud zjistil, že ji dne 3. 3. 1993 uzavřeli [anonymizována dvě slova], spotřební družstvo (jako prodávající), a manželé [celé jméno původního účastníka] (jako kupující), že podle ní byl prodán podnik – dopravní středisko v [obec], [ulice a číslo] (srov. čl. 1), takto bylo převedeno mj. vlastnické právo k nemovitosti – dopravní středisko postavené na pozemku p. [číslo] na pozemku [parcelní číslo] (srov. čl. 2 odst. 1 písm. a smlouvy), nikoli však pozemky pod tímto střediskem a další pozemky v areálu. Naopak, v čl. 2 odst. 2 smlouvy je výslovně uvedeno, že kupující berou na vědomí, že součástí kupní smlouvy není převod vlastnictví k pozemkům p. [číslo] zastavěných kupovanými stavbami a dále k dalším pozemkům p. [číslo] užívaným k provozu podniku (které budou kupující užívat podle smluv uvedených v kupní smlouvě). Podle přílohy [číslo] ke smlouvě byla pak na kupující převedena práva a povinnosti z hospodářské smlouvy ze dne 22. 12. 1973 a z hospodářské smlouvy ze dne 3. 2. 1976, tj. v obou případech právo bezplatného trvalého užívání pozemků.

11. Z kupní smlouvy ze dne 3. 3. 1993 soud zjistil, že ji uzavřel [anonymizována dvě slova] (jako prodávající) a manželé [celé jméno původního účastníka] (jako kupující), že podle ní bylo prodáno a koupeno dopravní středisko (jež bylo dále specifikováno včetně součástí a příslušenství), výslovně je ve smlouvě uvedeno, že předmětem převodu nejsou pozemky (dále rozvedené), které byly prodávajícímu odevzdány do trvalého užívání podle hospodářských smluv č. PF [číslo] a č. PF [číslo].

12. Z usnesení Městského soudu v Brně ze dne 13. 3. 2020, č. j. 60 D 876/2012-2656, soud zjistil, že jím byla schválena dohoda dědiců po zemřelém [celé jméno původního účastníka], narozeném dne 12. 5. 1951, zemřelém dne 7. 9. 2012, naposledy bytem jako žalovaná, podle níž žalovaná nabyla podnik zůstavitele, kdy zůstavitel podnikal pod obchodním jménem [celé jméno původního účastníka] – [anonymizována dvě slova]. Hodnota tohoto podniku byla v dědickém řízení oceněna částkou 77.631.750 Kč.

13. Ze znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení] ze dne 28. 4. 2012, resp. z fotodokumentace, která je k němu připojena, soud zjistil, že areál, v němž je provozováno dopravní středisko, je ohraničen budovami, vjezd do areálu je omezen závorou u vrátnice či obdobného zařízení, které se nachází u závory (obr. 1). Právě uvedené ostatně bylo mezi účastníky nesporné (srov. vyjádření při jednání dne 9. 3. 2021).

14. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 30. 11. 2010 soud zjistil, že k uvedenému datu byla žalobkyně evidována jako vlastník všech pozemků uvedených v žalobě (p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] všech v obci [obec], [katastrální uzemí]). Mezi účastníky bylo nesporné, že stejný stav byl též v žalovaném období 1. 12. 2008 – 31. 12. 2009 (srov. jejich vyjádření při jednání dne 9. 3. 2021).

15. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne 30. 11. 2010 soud zjistil, že k uvedenému dni byl [celé jméno původního účastníka] evidován jako vlastník těchto nemovitostí: pozemek p. [číslo] na němž stojí stavba [adresa], pozemek p. [číslo] pozemek p. [číslo] pozemek p. [číslo] budova [adresa], to vše v obci [obec], [katastrální uzemí], zapsané na listu vlastnictví [číslo]. Jako nabývací titul je v katastru nemovitostí uvedena mj. Smlouva (dohoda) VI [číslo] – kupní ze dne 3. 3. 1993.

16. Z kopie katastrální mapy soud zjistil, že mimo vlastní areál dopravního střediska, který je ohraničen budovami a vjezd do něj je limitován závorou, se nacházejí pozemky p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo]. Též tyto pozemky podle tvrzení žalobce byly v rozhodném (žalovaném) období užívány původně žalovaným. Pozemek p. [číslo] byl oplocený (toto tvrzení bylo mezi účastníky nesporné, srov. vyjádření při jednání dne 9. 3. 2021) a bylo na něm provozováno parkoviště. Tvrzení o tom, že pozemek p. [číslo] byl oplocen a provozován jako parkoviště, soud navíc vzal za prokázané fotodokumentací připojenou ke znaleckému posudku Ing. [příjmení], stejně jako užívání zbývajících dvou pozemků, p. [číslo] p. [číslo] (na fotodokumentaci jsou zřetelně vidět zaparkovaná auta před vrátnicí). Dále je to zřejmé ze zadání znaleckého posudku [právnická osoba] [právnická osoba], neboť objednávku v roce 2005 provedl sám Ing. [celé jméno původního účastníka] nechal takto ocenit též pozemky p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo]. Ve vztahu ke všem oceňovaným pozemkům je pak v tomto posudku konstatováno jejich užívání Ing. [celé jméno původního účastníka] (srov. též skutková zjištění u tohoto posudku shora).

17. Ze znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení] ze dne 1. 12. 2004 soud zjistil, že znalec provedl místní šetření dne 1. 12. 2004 a zjistil mj. že část pozemků mimo vlastní areál dopravního střediska je užívána jako parkoviště zaměstnanců„ firmy [právnická osoba]“ Z připojené fotodokumentace soud zjistil totéž co z předchozích, tzn. že areál dopravního střediska je fakticky ohraničen budovami, ve zbytku oplocen a vjezd do něj je omezen závorou (nesporné mezi účastníky, srov. vyjádření žalovaného dne 9. 3. 2021), že pozemek p. [číslo] byl oplocena parkovaly na něm osobní automobily, tyto parkovaly též na (neoplocených) pozemcích p. [číslo] p. [číslo]. Na budově u těchto pozemků je přitom viditelný nápis„ [anonymizováno]“, ve zbytku je tabulce s nápisem nečitelná (srov. fotografii dole na straně č. 58 posudku). V tomto znaleckém posudku je dále podrobně u jednotlivých pozemků rozvedeno, k čemu jsou užívány.

18. Z dodatku ke znaleckému posudku ze dne 5. 4. 2005 Ing. [jméno] [příjmení] a z vyjádření Ing. [jméno] [příjmení] ze dne 28. 2. 2005 soud neučinil žádné pro rozhodnutí ve věci určující skutkové zjištění.

19. Z výzvy k úhradě soud zjistil, že jí žalobkyně vyzvala Ing. [celé jméno původního účastníka] k zaplacení částky 901.986 Kč za užívání pozemků v období 1. 12. 2008 – 31. 12. 2009, z připojené doručenky soud zjistil, že výzva byla Ing. [celé jméno původního účastníka] doručena dne 29. 9. 2010.

20. Z upomínky ze dne 24. 11. 2010 soud zjistil, že jí byl Ing. [anonymizováno] o zaplacení, podle připojené doručenky byla upomínka doručena dne 24. 11. 2010.

21. Z rozhodnutí Okresního úřadu [obec] – venkov ze dne 16. 8. 1995 soud zjistil, že jím bylo spotřebnímu družstvu [anonymizováno] [obec] odňato právo trvalého užívání pozemků v k. ú. [část obce] (jednalo se o pozemky, za jejichž užívání se žalobkyně domáhá úplaty v projednávané věci, pozn. soudu) ke dni 31. 8. 1995.

22. Z fotodokumentace žurnalizované na č. l. 120 – 123 spisu soud zjistil totéž co z předchozí, tzn. že dopravní středisko bylo fakticky ohraničeným areálem, na novějších fotograficích (č. l. 123 spisu) je patrné, že původní tabule s označením„ [anonymizováno] [celé jméno původního účastníka]“ byla nahrazena tabulí s nápisem [anonymizována tři slova]. Nahlédnutím do obchodního rejstříku bylo pak zjištěno, že jde o společnost, jejímiž jednateli jsou žalovaná a její manžel, společníkem je [právnická osoba], jehož předsedou je manžel žalované, místopředsedou žalovaná. Všechny uvedené subjekty mají sídlo v místě bydliště žalované.

23. Po takto provedeném dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě i všechny v jejich vzájemné souvislosti (srov. ustanovení § 132 o. s. ř.), učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci:

24. Podle kupní smlouvy ze dne 3. 3. 1993 a kupní smlouvy ze dne 20. 8. 1996 [celé jméno původního účastníka] nabyl vlastnictví k nemovitostem v [obec], [katastrální uzemí], zapsané na listu vlastnictví [číslo] (ke dni 30. 11. 2010). Jednalo se o pozemky a stavby na nich, tvořící ucelený areál. Část pozemků v tomto areálu nicméně nebyla předmětem jeho vlastnictví (původně právo jejich užívání svědčilo spotřebnímu družstvu [anonymizováno] [obec], tomu nicméně bylo právo trvalého užívání odňato rozhodnutím Okresního úřadu [obec] – venkov ze dne 16. 8. 1995). Pozemky, k nimž Ing. [celé jméno původního účastníka] neměl žádný užívací titul, byly tyto: p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] p. [číslo] všechny v obci [obec], [katastrální uzemí]. Jak shora uvedeno, tyto pozemky se nachází uvnitř areálu, v němž původně Ing. [celé jméno původního účastníka], později žalovaná, provozovala podnikatelskou činnost pod obchodním jménem [celé jméno původního účastníka] – [anonymizováno] [obec]. Dne 7. 9. 2012 Ing. [celé jméno původního účastníka] zemřel, podle výsledku dědického řízení se dědičkou podniku, který je na pozemcích provozován, stala žalovaná. Celý areál je ohraničený budovami, případně oplocený, není volně přístupný, u vjezdu je vrátnice. Obvyklé nájemné za užívání pozemků uvedených v žalobě v období 1. 12. 2008 – 31. 12. 2009 je celkem 901.986 Kč (nesporné mezi účastníky), žalovaná za užívání neplatí ničeho, k zaplacení byla vyzývána opakovaně (srov. výzvy a doručenky shora).

25. V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaná k užívání pozemků uvedených v žalobě měla jakýkoli právní titul. Tvrdila-li (nově), že jí v pozemkům svědčí vlastnické právo, neuvedla na výzvu soudu žádné skutkové okolnosti, z nichž by bylo lze dovodit nesoulad právního a zapsaného stavu, ani z obsahu spisu neplyne nic, co by reálně jakkoli zpochybňovalo vlastnické právo žalobkyně ke sporným pozemkům. Za této situace se tvrzení žalované o vlastnictví pozemků jeví spíše jako obstrukční, mající za cíl oddálit rozhodnutí soudu ve věci. Tvrdila-li žalovaná (velmi obecně), že snad mělo dojít k přeměně práva trvalého užívání na vlastnické právo (neznámo, zda spotřebního družstva [anonymizováno] [obec], či Ing. [celé jméno původního účastníka]), nelze pouze z toho učinit jakýkoli závěr o tom, že by žalovaná či její právní předchůdce vlastnické právo k pozemkům nabyli. Naopak z listinných důkazů je zřejmé, že právo trvalého užívání pozemků bylo spotřebnímu družstvu [anonymizováno] [obec] odňato ke dni 31. 8. 1995 (tj. po dni, kdy Ing. [celé jméno původního účastníka] kupní smlouvou ze dne 3. 3. 1993 již nabyl část nemovitostí v areálu), a není ani náznakem zřejmé, jak by následně měl vlastnictví k těmto pozemkům nabýt Ing. [celé jméno původního účastníka], případně žalovaná v projednávané věci.

26. Soud tedy vzal za prokázané, že žalobkyně je vlastníkem pozemků v [obec], katastrálním území Ivanovice, jak jsou uvedeny v bodě I. žaloby, že původně žalovaný [celé jméno původního účastníka] mj. v období 1. 12. 2008 – 31. 12. 2009, tyto pozemky užíval, aniž za to žalobkyni čehokoli zaplatil, a že obvyklé nájemné za užívání těchto pozemků v žalovaném období je ve výši 901.986 Kč.

27. Pokud jde o otázku užívání pozemků, soud po provedeném dokazování naprosto nemá pochybnost o tom, že původně žalovaný [celé jméno původního účastníka] pozemky skutečně užíval. Je to nade vší pochybnost patrné ze zadání znaleckého posudku, jehož vyhotovení si sám objednal (srov. posudek [právnická osoba], a dále z fotodokumentace a obsahu znaleckých posudků, které shodně popisují užívání areálu k provozu dopravního střediska. Nepřímo je užívání připuštěno též žalovanou, která nově dovozuje, že je vlastníkem pozemků (srov. vyjádření při jednání dne 9. 3. 2021). Užívání pozemků uvnitř areálu je prokázáno již tím, že jde o areál uzavřený, do nějž fakticky nemá přístup třetí osoba (včetně žalobkyně), neboť u vjezdu do něj je umístěna závora (nesporné mezi účastníky).

28. Projednávanou věc je i v současné době – vzhledem k tomu, že jde o právní vztah z období 1. 12. 2008 – 31. 12. 2009 – třeba posoudit podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“).

29. Podle ustanovení § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

30. Podle ustanovení § 451 odst. 2 obč. zák. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

31. V projednávané věci nepochybně došlo na straně původně žalovaného ke vzniku bezdůvodného obohacení, když v období 1. 12. 2008 – 31. 12. 2009 užíval bez právního důvodu pozemky žalobkyně v obci [obec], [katastrální uzemí], celkem o výměře 8.500 m2 (srov. ustanovení § 451 odst. 2 obč. zák.), a je tedy povinen žalobkyni vydat, oč se obohatil (srov. ustanovení § 451 odst. 1 obč. zák.). Vzhledem k tomu, že původně žalovaný zemřel a podle výsledku dědického řízení (srov. skutkové závěry shora) vstoupila do jeho postavení a převzala povinnost, o niž v projednávané věci jde, žalovaná, která odpovídá do výše nabytého dědictví za zůstavitelovy dluhy, které na ni přešly jeho smrtí (přechod má soud za prokázaný shora uvedeným usnesením v dědickém řízení, stejně jako tu okolnost, že výše žalované částky nepřevyšuje cenu nabytého dědictví, ostatně ani žalovaná netvrdila nic jiného), je žaloba v současné době vůči žalované co do základu zcela důvodná. Výše bezdůvodného obohacení odpovídá výši úplaty, jež je v daném místě a čase obvyklé za užívání srovnatelných pozemků. Tato výše byla mezi účastníky nesporná (srov. vyjádření žalované při jednání dne 9. 3. 2021), soud tedy žalobkyni přiznal právo na zaplacení částky ve výši 901.986 Kč.

32. Vzhledem k tomu, že žalovaná je v prodlení se zaplacením peněžité částky, vzniklo žalobkyni též právo na zaplacení úroku z prodlení (srov. ustanovení § 517 odst. 2 obč. zák) ve výši podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013 za dobu, po niž je žalovaná v prodlení se zaplacením. U bezdůvodného obohacení zákon neupravuje nijak zvlášť jeho splatnost, splatnost tedy podle obecné úpravy nastává na výzvu oprávněného (srov. ustanovení § 563 obč. zák.). Žalobkyně vyzvala původně žalovaného k zaplacení dlužné částky poprvé výzvou doručenou dne 29. 9. 2010, v této výzvě poskytla čas k plnění do 15. 11. 2010. Ke dni 15. 11. 2010 tak nastala splatnost žalované částky a počínaje dnem 16. 11. 2010 trvá prodlení s jejím zaplacením.

33. Ze všech shora uvedených důvodů tedy soud žalobě vyhověl a uložil žalované výrokem I. zaplatit žalobkyni částku ve výši 901.986 Kč s úroky z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2013 z částky 901.986 Kč za dobu ode dne 16. 11. 2010 do zaplacení. O pariční třídenní lhůtě bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.

34. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalovaná, která byla ve věci zcela neúspěšná, je povinna nahradit žalobkyni náklady, které vynaložila v řízení k účelnému bránění práva. Soud žalobkyni přiznal právo na náhradu nákladů za čtyři úkony nezastoupeného účastníka (podání ve věci samé – žaloba, příprava účasti u jednání a účast u dvou jednání soudu) po 300 Kč podle vyhl. č. 254/2015 Sb., tedy celkem v částce 1.200 Kč O pariční třídenní lhůtě bylo rozhodnuto podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.

35. Žalobkyně byla v řízení od zaplacení soudního poplatku osvobozena (srov. ustanovení § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích), žalovaná byla ve věci zcela neúspěšná, a soud jí tedy postupem podle ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, uložil povinnost zaplatit soudní poplatek za podanou žalobu v částce 36.080 Kč podle položky 1 odst. 1 písm. b) Sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění účinném do 31. 8. 2011, neboť řízení ve věci bylo zahájeno před tímto datem. O pariční třídenní lhůtě bylo rozhodnuto rovněž podle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok III.).