249 C 5/2019

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou JUDr. Monikou Schön, Ph.D., jako samosoudcem v právní věci žalobce: ; název žalobkyně , IČO , se sídlem v  obec , ulice číslo zastoupený titul jméno příjmení , advokátem se sídlem v  obec , ulice číslo proti žalovanému: ; anonymizováno , IČO , se sídlem v  obec , ulice číslo zastoupený titul jméno příjmení , advokátem se sídlem v  obec , ulice číslo o 18 812,50 Kč s úroky z prodlení,

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal zaplacení 18.812,50 Kč s úroky z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 18.812,50 Kč za dobu od 17. ledna 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2.100 Kč k rukám [titul] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec], [ulice] [číslo] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal, aby soud uložil žalovanému zaplatit žalobci 18.812,50 Kč s úroky z prodlení ve výši, z částky a za dobu, jež rozvedl. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že je vlastníkem pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [část obce], obci [obec], ostatní plocha, silnice, o výměře 86 m2, že na tomto pozemku se zčásti nachází ulice [ulice], z části pak veřejně přístupná komunikace, žalovaný tento pozemek užívá jako veřejné prostranství, pozemek je veřejně přístupný, to vše aniž by toto užívání žalovaný žalobci jakkoli kompenzoval. Tím žalovanému vzniká bezdůvodné obohacení ve výši obvyklého nájemného. Žalobce vyzval žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení za období 1. 2. 2016 – 31. 12. 2018 v částce 18.812,50 Kč přípisem ze dne 9. 1. 2019, který byl žalovanému doručen, marně. Namítal-li žalovaný, že žalobci se protiplnění za užívání pozemku již dostalo tím, že k němu zřídil 32 věcných břemen chůze a jízdy za úplatu, k tomu žalobce uváděl, že se nejednalo reálně o úplatu za zřízení věcného břemene, ale toliko o částku pokrývající náklady spojené se zřízením věcného břemena (správní poplatek pro vklad do katastru nemovitostí, odměna advokáta poskytujícího právní pomoc v této souvislosti). K dotazu soudu (při jednání ve věci dne 22. 7. 2021) pak žalobce doplnil, že vlastnictví k pozemku nabyl podle kupní smlouvy ze dne 5. 2. 2007, sjednaná kupní cena byla ve výši 86.000 Kč. Dále k dotazu soudu (při jednání dne 20. 5. 2021) žalobce uvedl, že k celé situaci došlo tak, že developer (tj. společnost [právnická osoba], pozn. soudu) byl vlastníkem pozemku v k. ú. [část obce], na něm vystavěl budovy a k nim vystavěl komunikaci, která byla zčásti na pozemku developera, zčásti na pozemku žalobce, který byl realitním zprostředkovatelem, jenž zprostředkovával realitní transakce v dané lokalitě. Tehdy bylo zamýšleno, že po kolaudaci vozovky budou pozemky pod ní převedeny do vlastnictví žalovaného, do doby kolaudace bylo vlastníkům (bytových a nebytových) jednotek v dané lokalitě zřízeno věcné břemeno průchodu a průjezdu. Komunikace není dosud zkolaudovaná (žalobci není známo, proč). Pozemky pod komunikací nejsou převedeny do vlastnictví žalovaného proto, že mezi účastníky řízení dosud nedošlo ke shodě ohledně kupní ceny (zatímco žalovaný původně souhlasil s částkou 2.500 Kč/m2, později částku upravil na 930 Kč/m2, žalobce nicméně požadoval částku cca 4.500 Kč/m2, srov. vyjádření účastníků při jednání dne 20. 5. 2021, výše požadovaných částek nebyla mezi účastníky sporná).

2. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Namítal zejména, že pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] není (přinejmenším zčásti) veřejným prostranstvím (část pozemku, na níž není komunikace, podle žalovaného neslouží k obecnému užívání, i ta část pozemku, na níž je komunikace, rovněž neslouží obecnému užívání, ale pouze vlastníkům sousedních pozemků, resp. jednotek v bytových domech, k příjezdu a příchodu k jejich pozemkům, resp. jednotkám; komunikace totiž do dnešního dne není zkolaudovaná, vlastníci okolních pozemků či jednotek v okolních bytových domech ji užívají nikoli jako veřejné prostranství, ale z titulu zřízeného věcného břemene), že komunikaci postavila (dosud nezajistila kolaudaci) a jejím vlastníkem je společnost [právnická osoba], pokud tedy vzniká někomu bezdůvodné obohacení, je to vlastník komunikace ([právnická osoba]), nikoli žalovaný, že k užívání pozemku žalobkyně pro vlastníky jednotek v přilehlých bytových domech zřídila celkem 32 věcných břemen spočívajících v právu jízdy a chůze přes pozemek, a to úplatně, tedy se mu reálně dostalo kompenzace za užívání pozemku, že zřízení věcných břemen a tvrzení o tom, že pozemek je veřejným prostranstvím si logicky odporují, neboť kdyby byl pozemek veřejným prostranstvím ve smyslu ustanovení § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, byli by vlastníci jednotek, případně pozemků v okolí, oprávněni jej užívat jako veřejné prostranství, a nebylo by nutno k jeho užívání zřizovat věcná břemena. Žalovaný nesouhlasil ani s žalovanou výší bezdůvodného obohacení. Poukazoval dále na závěry Krajského soudu v Brně ve skutkově obdobné věci sp. zn. [spisová značka] vedené mezi týmiž účastníky, v níž odvolací soud dovodil, že v této věci ke vzniku bezdůvodného obohacení, které by žalovaný byl povinen vydat žalobci, nedošlo.

3. Vzhledem k tomu, že ani jednou ze zástupců při jednání ve věci dne 20. 5. 2021 nebylo známo, zda předtím, než byla zahájena výstavba v lokalitě k. ú. [část obce], při ulici [ulice], byl mezi účastníky jakkoli sjednán postup po dokončení výstavby a kolaudaci komunikace mezi nově vystavěnými domy (tzn. zda bylo sjednáno, že žalovaný pozemky koupí, případně za jakou cenu, za jakých dalších podmínek apod.), vyzval při jednání dne 20. 5. 2021 soud účastníky, aby v tomto směru doplnili skutková tvrzení a označili důkazy k jejich prokázání. K tomu jim soud poskytl lhůtu třiceti dnů od jednání. Poslední den lhůty tedy byl dne 21. 6. 2021. Ve lhůtě jim k tomu určené (nutno ovšem dodat, že ani později) žádný z účastníků v tomto směru skutková tvrzení nedoplnil. Nezbývá tedy než vycházet z toho, že žádné takové ujednání mezi účastníky, případně jejich právními předchůdci, zřejmě před zahájením výstavby učiněno nebylo.

4. Bylo-li soudu doručeno dne 22. 6. 2021 podání žalobce a dne 23. 6. 2021 podání žalovaného, ke skutkovým tvrzením a návrhům na provedení důkazů v nich uvedených soud nepřihlížel, neboť tato podání byla učiněna poté, co nastaly účinky koncentrace řízení, a po lhůtě soudem určené k doplnění skutkových tvrzení a označení důkazů. Nutno dodat, že ani jedno z uvedených podání navíc neobsahovalo doplnění skutkových tvrzení o tom, zda byl před zahájením výstavby v dané lokalitě dohodnut postup pro převod vlastnictví k pozemkům pod novými komunikacemi po dokončení výstavby. Navrhoval-li žalovaný v podání ze dne 23. 6. 2021 provedení důkazu výslechem svědka, [titul] [jméno] [příjmení], [anonymizováno 6 slov] [stát. instituce], která„ je schopna se podrobně vyjádřit k historické genezi právních vztahů k nemovitým věcem v [katastrální uzemí], obci [obec] (…), tvořícím komunikace a plochy v obytném prostoru při ulici [ulice] v [obec]“, tento důkaz soud neprovedl, neboť – vyjma toho, že návrh na jeho provedení byl učiněn po koncentraci řízení – především žalovaný neuvedl žádné skutkové tvrzení, jež by tímto důkazem mělo být prokázáno. Důkazními prostředky lze dokazovat, nikoli zjišťovat skutková tvrzení účastníků (srov. ustanovení § 101 odst. 1 a § 120 odst. 1 o. s. ř.).

5. Soud vedl účastníky ke smíru (srov. ustanovení § 99 odst. 1 o. s. ř.), a to zejména s přihlédnutím k tomu, že jiná, skutkově související věc mezi týmiž účastníky, týkající se pouze předchozího období, je již pravomocně skončena, rozhodnutí odvolacího soudu bylo podrobeno též přezkumu Ústavního soudu, marně.

6. Mezi účastníky bylo nesporné (a soud tedy vzal v tomto rozsahu za svá skutková zjištění, aniž k těmto tvrzením vedl dokazování, srov. ustanovení § 120 odst. 3 o. s. ř.), že žalobce je vlastníkem pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [část obce], obci [obec], že žalobce k tomuto pozemku zřídil 34 věcných břemen práva jízdy a chůze, za to obdržel úplatu ve výši 1.700 Kč x 34 = 57.800 Kč. Jedna čtvrtina pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] má na povrchu asfalt, zbývající tři čtvrtiny tvoří nezpevněná polní cesta.

7. Ke zjištění skutkového stavu věci soud provedl tyto důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:

8. Z výpisu z katastru nemovitostí – list vlastnictví [číslo] pro k. ú. [část obce], [územní celek], ze dne 29. 9. 2016 – a z listiny„ Informace o pozemku“ [parcelní číslo] v k. ú. [část obce], [územní celek], ze dne 1. 2. 2019 soud neučinil žádné skutkové zjištění rozhodné pro posouzení věci nad rámec toho, co bylo mezi účastníky nesporné.

9. Z leteckého snímku pozemku (listina žurnalizovaná na č. l. 13 spisu) a fotografie pozemku soud zjistil, že pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] má trojúhelníkový tvar, částečně se nachází pod komunikací, z níž je přístup do bytových domů, zčásti mimo tuto komunikaci. Toto zjištění koresponduje s nesporným tvrzením účastníků (srov. shora).

10. Z přípisu ze dne 9. 1. 2019 soud zjistil, že jím žalobce vyzval žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení za období 1. 1. 2016 – 31. 12. 2018 v částce 19.350 Kč (75 Kč/m2/rok). Z připojené doručenky soud zjistil, že tato výzva byla žalovanému doručena dne 9. 1. 2019.

11. Z rozhodnutí ÚMČ [územní celek], [obec] – [část obce] a [část obce], ze dne 8. 1. 2016 soud zjistil, že jím bylo povoleno předčasné užívání stavby„ Komunikace a plochy v obytném souboru při ulici [ulice] v [obec]“, a to do 31. 10. 2018. Tím jmenovaný úřad vyhověl žádosti společnosti [právnická osoba] o prodloužení doby předčasného užívání stavby. Mezi účastníky bylo nesporné, že ke kolaudaci stavby do dne rozhodnutí soudu nedošlo.

12. Ze smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 29. 1. 2010 soud zjistil, že ji uvedeného dne uzavřel žalobce a [jméno] [příjmení], že jím bylo zřízeno věcné břemeno průchodu a průjezdu přes pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] pro vlastníka rozestavěné bytové jednotky (…) v rozestavěné budově na pozemcích p. [číslo] p. [číslo] vše v k. ú. [část obce], obci [obec], a to na dobu určitou (do doby převodu pozemku do vlastnictví žalovaného v projednávané věci nebo subjektu jím zřízeného za účelem správy komunikací) a za úplatu ve výši 1.700 Kč (což bylo ve smlouvě označeno za částku odpovídající výši nákladů povinného na zřízení tohoto věcného břemene).

13. Ze smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 3. 2. 2010 soud zjistil, že ji uvedeného dne uzavřel žalobce a manželé [příjmení], obsah smlouvy byl totožný jako v případě smlouvy uzavřené s [jméno] [příjmení].

14. Mezi účastníky bylo nesporné, že zbývajících třicet dva smluv o zřízení věcného břemene bylo obsahově – co do vymezení povinností a práv – totožných.

15. Z vlastní činnosti je pak soudu známo, že mezi týmiž účastníky bylo vedeno řízení ve skutkově obdobné věci, týkající se pouze odlišného období (řízení sp. zn. [spisová značka] u Městského soudu v Brně, týkající se období let 2014 a 2015). V této věci bylo řízení pravomocně skončeno rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 18. 3. 2020, č. j. [číslo jednací], jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že žaloba byla zamítnuta a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že při zohlednění závěrů judikatury Ústavního soudu (nález ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. I. ÚS 1491/17) a s ohledem na specifika v této věci nelze žalobci přiznat právo na vydání bezdůvodného obohacení, neboť existence velkého množství úplatně zřízených věcných břemen (zřízených do doby převodu vlastnictví k pozemku žalovanému) je okolností na straně žalobce, která vylučuje přiznání právní ochrany práva žalobce na vydání bezdůvodného obohacení žalovaným za obecné užívání pozemku jako veřejného prostranství. Odvolací soud dále uvedl, že žalobce vyčerpal svůj nárok na kompenzaci omezení svého vlastnického práva vůči žalovanému již tím, že v minulosti zřídil věcná břemena chůze a jízdy osobám vlastníků, kteří přístupovou cestu primárně potřebují pro přístup ke svým nemovitostem. Tyto závěry odvolacího soudu byly přezkoumány Ústavním soudem (srov. usnesení ze dne 11. 8. 2020, sp. zn. III. ÚS 1892/20), který se se závěry odvolacího soudu v projednávané věci zcela ztotožnil. Pokud jde o žalobkyní uvedenou námitku, že úplata za zřízení věcných břemen byla pouze pokrytím náklad na jejich zřízení, Ústavní soud uvedl, že není zřejmé, jaký by žalobce měl motiv ke zřizování věcných břemen„ jen za údajné náklady s tím spojené“, když sám v ústavní stížnosti uvádí, že s majetkovými hodnotami„ musí být nakládáno tak, aby přinášely zisk“, navíc mezi účastníky jsou vedena jednání o prodeji pozemku, takže„ hovořit o nevýhodnosti jeho držení (žalobcem) ve vlastnictví je minimálně předčasné“ (srov. bod 9 odůvodnění shora uvedeného usnesení Ústavního soudu). Závěry Krajského soudu v Brně jsou oběma účastníkům nepochybně známy, neboť v obou řízeních je okruh účastníků totožný, závěry Ústavního soudu jsou pak známy žalobci, neboť byl stěžovatelem ve věci sp. zn. III. ÚS 1892/20 u Ústavního soudu. Judikatura Ústavního soudu je pak obecně přístupná mj. na webových stránkách Ústavního soudu, tedy k ní má přístup též žalovaný v projednávané věci.

16. Pro nadbytečnost a s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení již soud další dokazování (znaleckým posudkem k prokázání tvrzení o výši obvyklého nájemného aj.) neprováděl, neboť skutkový stav byl dostatečně zjištěn shora uvedenými důkazními prostředky ve spojení s nespornými tvrzeními účastníků.

17. Po provedeném dokazování, kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě i všechny v jejich vzájemné souvislosti (srov. ustanovení § 132 o. s. ř.), a dále se zohledněním nesporných tvrzení účastníků, učinil soud tento závěr o skutkovém stavu věci:

18. Žalobce byl realitním zprostředkovatelem při prodeji a koupi nemovitostí v lokalitě [obec], k. ú. [část obce], při ulici [ulice], kde probíhala výstavba bytových domů. V roce 2007 žalobce koupil pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [část obce], na němž byla vystavena komunikace sloužící jako přístupová cesta (resp. její část) k nově vystavěným domům (srov. nesporná tvrzení účastníků a fotografie). Bylo zjevně záměrem dokončit výstavbu včetně výstavby přístupových komunikací, zkolaudovat nové stavby a následně převést pozemky pod komunikacemi do vlastnictví žalovaného (o tom svědčí mj. obsah smluv, jimiž byla zřizována věcná břemena). K tomu, aby osoby kupující jednotky v nově vystavených domech měly nějak upraveno užívací právo k pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [část obce], jim byla zřizována věcná břemena (nesporné mezi účastníky). Šlo o 34 věcných břemen průjezdu a průchodu, zřízených úplatně za částku 1.700 Kč za každé jedno věcné břemeno, věcná břemena byla zřizována na dobu určitou, a to„ do doby převodu pozemku [parcelní číslo] (…) do vlastnictví [územní celek] nebo subjektu jím zřízeného za účelem správy komunikací“ (srov. obsah smluv o zřízení věcného břemene). Do dnešního dne ovšem k převodu pozemku [parcelní číslo] na žalovaného nedošlo, a to z důvodu absence dohody ohledně výše kupní ceny (nesporné mezi účastníky).

19. Po právní stránce soud věc posoudil takto:

20. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

21. Podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

22. Lze přisvědčit žalobci, že na první pohled by se mohlo jevit, že mezi účastníky vznikl vztah bezdůvodného obohacení, neboť žalovaný, který je statutárním městem, užívá pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [část obce], obci [obec], který je přinejmenším zčásti (na níž je umístěna přístupová komunikace k nově vystaveným domům při ulici [ulice]) veřejným prostranstvím, k užívání tohoto pozemku nemá žádný právní důvod a za užívání neposkytuje žalobci žádnou kompenzaci. Otázkou, zda je tento pozemek veřejným prostranstvím též ze zbývající části, se soud pro nadbytečnost a s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení nezabýval, neboť tato otázka nebyla určující pro rozhodnutí soudu (srov. níže).

23. Takovéto zjednodušující právní posouzení, které by nezohledňovalo specifika v dané věci, však soud – ve shodě s právním názorem Krajského soudu v Brně vyjádřeným v rozsudku ze dne 18. 3. 2020, č. j. [číslo jednací], a Ústavního soudu vyjádřeným v usnesení ze dne 11. 8. 2020, sp. zn. III. ÚS 1892/20, jak byly shora citovány - považuje za ryze formalistické a nesprávné. Ve věci je třeba zohlednit též další (skutkové) okolnosti a právní úpravu, zejména obecné zásady, z nichž vyvěrá soukromé právo (srov. ustanovení § 3 o. z.), z nichž vychází nová soukromoprávní úprava a jež je nutno zohlednit též v projednávané věci.

24. Podle ustanovení § 2 odst. 1 o. z. každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit.

25. Podle ustanovení § 2 odst. 3 o. z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

26. Podle ustanovení § 6 odst. 1 o. z. každý má povinnost jednat v právním styku poctivě.

27. Podle ustanovení § 6 odst. 2 o. z. nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.

28. Podle ustanovení § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

29. Podle ustanovení § 13 o. z. každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

30. V první řadě je třeba uvést, že ve skutkově takřka totožné věci (týkající se pouze jiného období) mezi týmiž účastníky (řízení vedené pod sp. zn. [spisová značka] u Městského soudu v Brně) již bylo pravomocně rozhodnuto (srov. shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Brně a na něj navazující usnesení Ústavního soudu) a soud v projednávané věci neshledává žádného důvodu odchýlit se od závěrů soudů ve věci sp. zn. [spisová značka] u Městského soudu v Brně. K tomu soud odkazuje též na shora citované ustanovení § 13 o. z., podle něhož mohou oba účastníci v projednávané věci zcela legitimně očekávat stejné rozhodnutí. Žalobce zejména neuvedl žádnou relevantní námitku, s níž by se již soudy v předchozí věci sp. zn. [spisová značka] u Městského soudu v Brně nevypořádaly.

31. Jde-li o žalobcem zdůrazňovanou okolnost, že úplata, jíž se mu dostalo za zřízení třiceti dvou věcných břemen, nebyla reálně úplatou za užívání pozemku, ale kompenzací nákladů spojených se zřízením věcných břemen, žalobce přehlíží, že touto námitkou se již zabýval Ústavní soud, který uvedl, že finanční protiplnění za zřízení věcného břemena ne o. z.) nemusí být jedinou výhodou, která žalobci ze zřízení věcných břemen a z vlastnictví pozemku plynula a že sotva si lze představit motiv, který by žalobce vedl ke zřízení věcných břemen, aniž by to pro něj bylo z ekonomického pohledu racionální.

32. K tomu nelze než dodat, že sám žalobce v projednávané věci uvedl, že pozemek, o nějž ve věci jde, nabyl za kupní cenu 86.000 Kč, což není příliš vysoká částka a zejména to není částka, která by výrazně převyšovala částku, kterou žalobce inkasoval za zřízení věcných břemen o tři roky později. Dále je zde ta okolnost, že žalobce zjevně měl významný důvod do vztahů mezi developerem a kupujícími vstoupit, když sám koupil pozemek v dané lokalitě a usiloval – podle svého tvrzení – o ochranu zájmů osob kupujících, jimž koupi zprostředkovával (má tedy např. jako realitní zprostředkovatel zájem na zachování dobrého jména a pověsti, což je stěží penězi ocenitelné). Především však nutno zdůraznit, že k situaci, k níž v projednávané věci došlo, dojít podle původních záměrů developera ani žalobce – snad – dojít vůbec nemělo, neboť lze předpokládat, že byly-li záměry všech zúčastněných poctivé (a jiné zájmy právem chránit netřeba, srov. např. ustanovení § 6 o. z.), měla být v určité (nikoli dlouhé) době realizována výstavba domů a přilehlých komunikací, tyto měly být řádně a včas zkolaudovány a pozemky pod nimi měly být převedeny do vlastnictví žalovaného. Jestliže k tomu do dnešního dne – přes odstup přesahující dobu deseti let – nedošlo, a to z důvodů nikoli na straně žalovaného, nemůže žalobce ani žádný jiný ze subjektů, který na výstavbě a developerském projektu v dané lokalitě jakkoli participoval, tj. včetně žalobce v projednávané věci, z této skutečnosti jakkoli těžit.

33. Pokud má developer podnikatelský zájem vystavit domy a příjezdovou komunikaci k nim a přitom od začátku počítá s tím, že pozemky pod komunikací nezůstanou soukromé (nebudou převedeny do podílového spoluvlastnictví vlastníkům nemovitostí v dané lokalitě, nebudou k nim zřízena věcná břemena užívání apod.), ale budou převedeny obci, lze zcela legitimně předpokládat, že před zahájením realizace takového projektu s obcí sjedná též podmínky následného převodu, a to přinejmenším kupní cenu či způsob jejího určení. Neučiní-li tak a spoléhá-li prostě na to, že po vybudování komunikace bude nutno komunikační plochy kvalifikovat jako veřejné prostranství ve smyslu ustanovení § 34 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích, a tím bude obec fakticky nucena k řešení takové situace bez ohledu na výhodnost podmínek pro obec, racionalitu takového jejího postupu apod., nejde o postup poctivý, požívající právní ochrany.

34. V projednávané věci jsou mezi účastníky vedena jednání o prodeji pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [část obce]. Podle vyjádření účastníků je mezi nimi sporná výše kupní ceny. Soud považuje za zcela nepřijatelné, aby za shora podrobně rozvedených okolností žalobce fakticky profitoval z toho, že účastníci řízení nedosáhli dohody o výši kupní ceny, a fakticky požadováním vydání bezdůvodného obohacení žalovaného nutil žalovaného k co nejdřívější koupi pozemku (aby zabránil dalšímu bezdůvodnému obohacování) za pro něj případně nevýhodných podmínek.

35. Soud tedy shrnuje, že žalobci jako vlastníkovi pozemku, o jehož užívání v projednávané věci jde, nelze právo na vydání bezdůvodného obohacení v projednávané věci přiznat s ohledem na specifické okolnosti, které byly podrobně popsány shora, zejména s ohledem na okolnost, že žalobci se reálně náhrady za užívání jeho pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [část obce] dostalo (a případně ještě dostane). Žalobce tento pozemek nekupoval k tomu, aby jej sám užíval, ale k tomu, aby se podařilo realizovat podnikatelský záměr, na němž žalobce jako zprostředkovatel participoval, totiž výstavbu a prodej nemovitostí v dané lokalitě. Žalobce sám jako realitní zprostředkovatel koupi a prodej nemovitostí v lokalitě zprostředkovával. I kdyby odměna, jíž se mu dostalo za omezení vlastnického práva užívacími právy jiných osob, nespočívala přímo v součtu úplat, za něž bylo zřízeno třicet čtyři věcných břemen k pozemku, je nepochybné, že koupi pozemku a zřízení věcných břemen žalobce neprováděl nezištně. Žalobce není charitní organizací, ale právnickou osobou zprostředkovávající koupě a prodej nemovitostí, nepochybně s cílem zisku. Rovněž je zřejmé, že zrealizuje-li žalobce prodej pozemku, jak bylo (mělo být) od počátku jeho záměrem, dostane se mu finančního protiplnění za pozemek.

36. Je třeba přisvědčit názoru žalovaného v tom smyslu, že pokud by žalobce považoval pozemek za veřejné prostranství, postrádá smysl zřizování věcných břemen průchodu a průjezdu pro vlastníky nemovitostí v dané lokalitě. Jestliže žalobce zřídil třicet čtyři věcných břemen průchodu a průjezdu k pozemku, musí být srozuměn s tím, že za tímto účelem bude pozemek užíván (případně též dalšími osobami, které již užívací titul spočívající ve věcném břemenu nemají, avšak s ohledem na množství osob, jimž bylo věcné břemeno zřízeno, sotva lze efektivně kontrolovat, zda pozemek užívají výlučně osoby oprávněné z věcných břemen, či i další osoby), a nemůže požadovat, aby se mu – nad rámec úplat, které již zinkasoval od oprávněných z věcných břemen – dostávalo dalšího protiplnění ze strany žalovaného. Takový postup by ostatně byl nepoctivý též ve vztahu k oprávněným z věcných břemen, kteří za jejich zřízení zaplatili, byť nikoli vysoké částky.

37. Za shora popsané situace, kdy by žalobce de facto profitoval z toho, že dosud nesplnil to, co zjevně od počátku měl v úmyslu (a tento úmysl projevoval navenek přinejmenším ve vztahu ke kupujícím nemovitostí v dané lokalitě, což lze nepochybně usuzovat z toho, že věcná břemena byla zřizována na dobu určitou do doby převodu vlastnického práva k pozemku na žalovaného), nelze s ohledem na požadavek výkonu práv v souladu s dobrými mravy žalobci požadované plnění přiznat.

38. Vzhledem k tomu, že ve věci nelze dovodit ani žádný jiný právní titul, na jehož základě by bylo možné žalobci plnění, byť částečně, přiznat, soud žalobu zamítl (výrok I.).

39. O náhradě nákladů řízení (výrok II.) soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalovanému přiznal plnou náhradu nákladů, jež mu v řízení vznikly, tj. náhradu hotových výdajů za sedm úkonů, jež v řízení učinil (odpor a jeho odůvodnění, účast u jednání soudu dne 14. 1. 2020, příprava účasti u tohoto jednání, účast u jednání soudu dne 20. 5. 2021, příprava účasti u tohoto jednání, účast u jednání soudu dne 22. 7. 2021 a příprava účasti u tohoto jednání po 300 Kč podle vyhl. č. 254/2015 Sb. Při vyčíslení výše nákladů řízení soud – vzhledem k tomu, že žalovaný v rozporu s tím, co přislíbil v rámci závěrečné řeči při jednání dne 22. 7. 2021, výši nákladů řízení nevyčíslil – soud vycházel z obsahu spisu.

40. Byl-li žalovaný v řízení zastoupen advokátem, náklady na toto zastoupení soud nepovažuje za náklady vynaložené účelně, které jediné lze nahrazovat (srov. ustanovení § 142 odst. 1 o. s ř.), neboť žalovaný je statutárním městem a má dostatečné materiální a personální vybavení a zabezpečení k tomu, aby ve sporech tohoto typu využilo práce svých zaměstnanců, aniž by musel využívat pomoci advokátů (shodně srov. též nález Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. III. ÚS 2984/19, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod publ. č. 232/2010, a mnohé další).

41. Žalobce je povinen na náhradě nákladů řízení částku v celkové výši 2.100 Kč žalovanému zaplatit k rukám advokáta, který žalovaného v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).