251 C 6/2019

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Zdeňkem Sýsem jako samosoudcem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A Praha proti žalovanému: Jméno žalovaného ., IČO: IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o zaplacení 540 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 540 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 540 000 Kč od 23.1.2019 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 110 231 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se svou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 540 000 Kč s příslušenstvím. Svůj žalobní návrh odůvodnil tím, že dne 2.11.2018 žalobce v pozici kupujícího uzavřel s žalovanou v pozici prodávajícího kupní smlouvu o prodeji automobilu, a to konkrétně automobilu tovární značky Volkswagen Passat, rok výroby 2017, RZ , SPZ, , VIN: , VIN kód, , a to za kupní cenu 540 000 Kč, kterou žalobkyně žalované v plné výši uhradila. Při přepisu motorového vozidla nedošlo k registraci na nového vlastníka a 11.12.2018 bylo dozorujícím státním zástupcem rozhodnuto o zajištění vozidla usnesením č.j. KRBP-196151-47/TČ-2018-060282-DV s tím, že zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že vozidlo výnosem z trestné činnosti. Na základě usnesení a v souladu s ust. § 79a odst. 1 trestního řádu bylo vozidlo žalobkyni vydáno Policií ČR. Z usnesení vyplynulo, že na vozidlo si činí nárok společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , když jednatelem této společnosti bylo podáno trestní oznámení na pana , jméno FO, , který si přisvojil za účelem prezentace potencionálním zákazníkům řadu automobilů od společnosti , právnická osoba, . a mezi nimi i předmětné vozidlo. , jméno FO, následně vozidlo prodal žalované za částku 600 000 Kč, přičemž jednal údajně jako zmocněnec společnosti , právnická osoba, . Žalovaná za vozidlo zaplatila oproti příjmovému dokladu částku 320 000 Kč s tím, že na zbylou sumu bude vystavena faktura ze strany , právnická osoba, ., což se již nestalo. Žalovanou následně kontaktovala společnost , právnická osoba, . s tím, že vozidlo je v jejím vlastnictví a pan , jméno FO, jednal neoprávněně. Žalovaná reagovala na sdělení společnosti , právnická osoba, . výzvou k dokázání zmíněného tvrzení, přičemž společnost , právnická osoba, . již na toto nereagovala a žalovaná i přes výše uvedené skutečnosti vozidlo prodala žalobkyni. Žalobkyně od kupní smlouvy odstoupila dopisem ze dne 12.12.2018 s tím, že vyzvala žalovaného k zaplacení celkové částky odpovídající kupní ceny, a to do 7 dnů od doručení odstoupení na účet žalobkyně. Toto odstoupení bylo žalované doručeno dne 15.1.2019 a částka nebyla žalovanou žalobkyni uhrazena.

2. Žalovaná se k podanému žalobnímu návrhu vyjádřila tak, že předmětné vozidlo řádně nabyla od společnosti , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , se sídlem , adresa, , když při samotné koupi jednal zástupce žalované společnosti se zástupcem společnosti , právnická osoba, . panem , jméno FO, , který při prodeji předložil veškeré přístupné doklady, a to originál osvědčení o registraci vozidla, plnou mocí s ověřeným podpisem k prodeji, dále disponoval předmětným vozidlem včetně dvojice klíčů od vozidla a související dokumentací. Žalovaná s odstoupením od kupní smlouvy nesouhlasila s tím, že uváděla, že jednání společnosti , právnická osoba, . nelze chápat jako jednání, kterým kvalifikovaně uplatňovala své právo, dále poukazovala na skutečnost, že jestliže bylo v rámci trestního řízení předmětné vozidlo zajištěno, toto nelze klást k tíži žalované, neboť ta zajištění vozidla Policií ČR, jakkoliv nezapříčinila a nemohla jej ani předpokládat. Ve svých vyjádření dále žalovaná doplnila, že trestní řízení s panem , jméno FO, nebylo skončeno a ohledně právních vad tedy nelze činit jakýkoliv závěr tím spíše v civilně právní rovině. Žalovaná uváděla, že vlastnické právo k vozidlo svědčí na základě smlouvy ze dne 2.11.2018 žalobkyni a nikomu jinému. Skutečnost, že se žalobkyně v rámci označeného trestního řízení zajištění předmětného vozidla a jeho vydání společnosti , právnická osoba, ., procesně nebránila a zůstala v rámci tohoto řízení pasivní, nelze přičítat k tíži žalované.

3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně uzavřela dne 2.11.2018 kupní smlouvu na vozidlo ze společností , Jméno žalovaného, ., a to za cenu 540 000 Kč. Pokud jde o kupní cenu, částka 270 000 Kč byla v kupní smlouvě sjednána tak, že bude zaplacena v hotovosti a dále částka 270 000 Kč pak převodem na účet. Společnost , Jméno žalovaného, . vystavila fakturu žalobkyni na částku 540 000 Kč splatnou dne 16.11.2018 (č. faktury 180037). Žalobkyně pak uhradila společnosti , Jméno žalovaného, . dne 2.11.2018 částku 270 000 Kč v hotovosti, jak vyplývá z výdajového pokladního dokladu ze dne 2.11.2018 a 5.11.2018 uhradila zbylou část kupní ceny ve výši 270 000 Kč, jak vyplývá z potvrzení o úhradě ze dne 17.4.2019. Dne 11.12.2018 pak bylo rozhodnuto Policií ČR po předchozím souhlasu Městského státního zastupitelství v Brně o zajištění vozidla Volkswagen Passat 3C, RZ , SPZ, , barva černá, VIN: , VIN kód, , objem motoru 1968, celková hmotnost 2260, stav provozované, číslo TP , IBAN, , číslo , Anonymizováno, , a to konkrétně usnesením ze dne 11.12.2018, č.j. KRPB-196151-47/TČ-2018-060282-DV. Vozidlo bylo převzato od žalobkyně stejného dne, jak vyplývá z potvrzení od převzetí a zajištění vozidla ze dne 11.12.2018. Dle velkého technického průkazu k vozidlu bylo od 16.7.2018 registrována jako vlastník společnost , právnická osoba, ., od 9.8.2018 pak společnost , Jméno žalovaného, .

4. Součástí kupní smlouvy byl také přejímací protokol ze dne 2.11.2018, z něhož vyplývá, že kromě předmětného automobilu byla předána žalobci také dokumentace, a to konkrétně servisní knížka, velký technický průkaz, osvědčení o registraci vozidla. Součástí kupní smlouvy byly také obchodní podmínky společnosti , právnická osoba, účinné od 5.5.2014, podepsané jednatelem žalovaného, kde pod bodem 2.1 písem. a) je uvedeno, že automobil nemá žádné právní vady, tedy zejména není zatížen zástavní právem, nájemním právem, jiným užívacím právem nebo jakýmkoliv jiným právem třetí osoby. Prodávající prohlašuje, že proti němu není veden výkon rozhodnutí ani exekuční řízení. V bodě 3.2 obchodních podmínek je pak uvedeno, že v případě zjištění jakékoliv vady na automobilu, za něž odpovídá prodávající, bude mít kupující dle svého uvážení právo považovat odstranění vady nebo právo od smlouvy odstoupit. V bodě 5.1 písm. a) podmínek, pak bylo ujednáno, že kupující je oprávněn od kupní smlouvy odstoupit kromě důvodů uvedených v zákoně nebo v jiných ustanoveních těchto obchodních podmínek, též v případě, že kdykoliv tedy i po prodeji automobilu kupujícím dále novému vlastníku vyjde najevo, že kterékoliv z prohlášení prodávajícího uvedeného v bodě 2.1 nebo 2.2 obchodních podmínek není pravdivým bez ohledu na to, zda o tom prodávající v době uzavření kupní smlouvy věděl či nikoliv. Společnost , právnická osoba, . následně uplatnila své vlastnické právo ve vztahu k žalovanému, což vyplývá mimo jiné i z emailových zpráv, konkrétně ze zprávy 13.9.2018, která byla zaslána právním zástupcem žalovaného společností , právnická osoba, . a kde se mimo jiné uvádí, že se vrací faktura č. 2018A004 jako neopodstatněná společnosti , právnická osoba, . Dne 28.2.2019 Policie ČR rozhodla o vydání předmětného vozidla žalované a uvedla, že o vlastníku předmětného vozidla není pochyb. Konkrétně tedy jde o usnesení Policie ČR č.j. KRPB-196151-102/TČ-2018-060282DV a o vydání věci byl pořízen úřední záznam ze dne 9.4.2019. Rovněž bylo zjištěno, že bylo zahájeno trestní stíhání osoby , jméno FO, , narozen 6.3.1979, který mimo jiné v červenci a v srpnu 2018, v úmyslu opatřit si peníze především náhradu předchozích dluhů pod smýšlenou záminkou prezentace zákazníkům, vylákal od jednatele společnosti , právnická osoba, . předmětné vozidlo, fyzicky si převzal oba klíče a veškerou dokumentaci, přičemž následně bez vědomí společnosti , právnická osoba, ., prodal vozidlo společnosti , Jméno žalovaného, ., a to za částku 690 000 Kč, která si je převedla na své jméno v registru vozidel a následně ho prodala žalobkyni. Z rozsudku Krajského soudu v Brně č.j. , spisová značka, ze dne 16. února 2023, který nabyl právní moci dne 16.2.2023 bylo dálo zjištěno, že , jméno FO, byl uznán vinným mimo jiné i za to, že v červenci a v srpnu roku 2018 za účelem prezentace potencionálním zákazníkům převzal od jednatele společnosti , právnická osoba, . vozidlo a tímto si fyzicky převzal i oba klíče a veškerou dokumentaci, přičemž následně bez vědomí jednatele této společnosti prodal vozidlo společnosti , Jméno žalovaného, . za částku 690 000 Kč, která se je převedla na své jméno v registru vozidel a následně ho prodala žalobkyni, čímž společnosti , právnická osoba, . způsobil škodu, tedy přisvojil si cizí věci, která mu byla svěřena a způsobil tak na cizím majetku značnou škodu a spáchal tak zločin podvodu a zločin zpronevěry. Za toto jednání a za jiné skutky, které jsou uvedeny v tomto rozsudku byl odsouzen ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 roků.

5. Řízení ve věci sp. zn. 251 C 6/2019 pak bylo přerušeno právě do pravomocného skončení řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 11 C 1/2022 a taktéž řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 10, pod sp. zn. 59 C 285/2021. Pokud jde o řízení u Krajského soudu v Brně, jak již bylo shora uvedeno, bylo pravomocně skončeno odsouzením , jméno FO, . Řízení Obvodního soudu pro Prahu 10 bylo rovněž pravomocně skončeno, a to rozsudkem č.j. 59 C 285/285/2021-88 ze dne 16.5.2023, kterým byla zamítnuta žaloba na vydání věci, kterou prodala společnost , Jméno žalobce, . proti společnosti , právnická osoba, ., a to z důvodu nedostatku pasivní věcné legitimace, mimo jiné s odůvodněním, že společnosti , právnická osoba, . jako skutečnému vlastníkovi věci bylo vozidlo vydáno v roce 2019 a následně toto vozidlo prodala třetí osobě a již s ním nedisponuje.

6. Podle § 109 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) vlastníkem věci se stane ten, kdo získal věc, která není zapsána ve veřejném seznamu, a byl vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře v oprávnění druhé strany vlastnické právo převést na základě řádného titulu, pokud k nabytí došloa) ve veřejné dražbě,b) od podnikatele při jeho podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku,c) za úplatu od někoho, komu vlastník věc svěřil,d) od neoprávněného dědice, jemuž bylo nabytí dědictví potvrzeno,e) při obchodu s investičním nástrojem, cenným papírem nebo listinou vystavěnými na doručitele, nebof) při obchodu na komunitní burze.

7. Podle 1110 o.z. získá-li někdo v dobré víře za úplatu použitou movitou věc od podnikatele, který při své podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku obchoduje takovými věcmi, vydá ji vlastníku, který prokáže, že věc pozbyl ztrátou nebo že mu věc byla odňata svémocně a že od ztráty nebo odnětí věci uplynuly nejvýše tři roky.

8. Podle § 1111 o.z. získá-li někdo movitou věc za jiných okolností, než které stanoví § 1109 nebo 1110, stane se vlastníkem věci, pokud prokáže dobrou víru v oprávnění převodce převést vlastnické právo k věci. To neplatí, pokud vlastník prokáže, že věc pozbyl ztrátou nebo činem povahy úmyslného trestného činu.

9. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 1920 odst. 1 o.z. předmět plnění má právní vadu, k němu uplatňuje právo třetí osoba, ledaže o takovém omezení nabyvatel věděl nebo musel vědět. V takovém případě to nabyvatel oznámí bez zbytečného odkladu zciziteli.

11. Podle § 2001 o.z. od smlouvy lze odstoupit, ujedná-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.

12. Podle § 2110 o.z. kupující nemůže odstoupit od smlouvy, ani požadovat dodání nové věci, nemůže-li věc vrátit v tom stavu, v jakém je obdržel. To neplatí,a) došlo-li ke změně stavu v důsledku prohlídky za účelem zjištění vady věci,b) použil-li kupující věc ještě před objevením vady,c) nezpůsobil-li kupující nemožnost vrácení věci v nezměněném stavu jednáním nebo opomenutím nebod) prodal-li kupující věc ještě před objevením vady, spotřeboval-li ji, anebo pozměnil-li věc při obvyklém použití; stalo-li se tak jen zčásti, vrátí kupující prodávajícímu, co ještě vrátit může, a dá prodávajícímu náhradu do výše, v níž měl z použití věci prospěch.

13. Po podřazení shora zjištěného skutkového stavu o věci pod výše uvedená právní ustanovení, soud dospěl k následujícím skutkovým a právním závěrům. Především je zcela nepochybné, že společnost , Jméno žalovaného, . zdánlivě „nabyla“ vlastnického práva k předmětnému vozidlo kupní smlouvou uzavřenou s panem , jméno FO, jako domnělým zástupcem společnosti , právnická osoba, . Ke zdánlivému nabytí vlastnického práva na společnost , Jméno žalovaného, . tak došlo zcela nepochybně na základě trestné činnosti pana , jméno FO, , za kterou byl pravomocně odsouzen, a to rozsudkem Krajského soudu v Brně č.j. , spisová značka, , přičemž tento rozsudek nabyl právní moci dne 16.2.2023. Žalovaná tak prodala věc žalobkyni kupní smlouvou ze dne 2.11.2018, a to přesto, že k takovému prodeji nebyla oprávněna a neměla tedy oprávnění převést vozidlo na žalobkyni, neboť jej sama nabyla na základě neplatného právního jednání způsobeného úmyslným trestním činem pana , jméno FO, . Jestliže tedy žalovaná společnost uzavřela kupní smlouvu s nevlastníkem s panem , jméno FO, , který navíc spáchal úmyslný trestní čin a následně uzavřela kupní smlouvu s žalobkyní, tedy společností , Jméno žalobce, ., hodnotí soud takovéto ujednání jako neplatné ve smyslu ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku a pakliže na základě uzavřené kupní smlouvy ze dne 2.11.2018 vyplatila žalované společnosti celkem částku 540 000 Kč je povinností žalované z titulu bezdůvodného obohacení vrátit žalobkyni celou tuto částku, neboť obdržela plnění bez právního důvodu tak, jak má namysli ust. § 2991 odst. 1 a 2 nového občanského zákoníku. Žalobkyně se obrátila na žalovaného přípisem ze dne 12.12.2018 označeném jako „odstoupení“ od kupní smlouvy s výzvou k vrácení částky 540 000 Kč, a to nejpozději do 7 dnů od doručení odstoupení, přičemž tato listina byla doručena žalovanému dne 15.1.2019 a od 23.1.2019 tedy byla strana žalovaná v prodlení s vrácením této částky. Nad rámec shora uvedeného soud uvádí, že i v případě, že by snad předmětná kupní smlouva uzavřená mezi účastníky dne 2.11.2018 byla posuzována jako platný právní úkon, pak z důvodu, že bylo prokázáno, že strana žalovaná se nestala vlastníkem předmětného vozidla, neboť skutečným vlastníkem zůstala společnost , právnická osoba, . a žalovaná strana uzavřela kupní smlouvu s pravomocně odsouzeným , jméno FO, , který převáděl předmětné vozidlo bez vědomí skutečného vlastníka, pak by bylo dáno zcela nepochybně oprávnění žalující strany odstoupit od takto uzavřené kupní smlouvy s poukazem na ust. § 1920 zákona č. 89/2012 Sb., neboť předmět koupě, tedy předmětné vozidlo bylo zcela evidentně ztíženo právní vadou, když k tomuto vozidlu uplatňovala právo třetí osoba, tedy společnost , právnická osoba, . Pokud jde o uplatnění tohoto vlastnického práva ve vztahu k žalovanému, soud nemá jakoukoliv pochybnost o tom, že uplatnění tohoto práva bylo učiněno dostatečným způsobem. V řízení bylo prokázáno, že emailovou zprávu se tato společnost obrátila na žalovanou společnost, přičemž doložila i fakturu 2018A0004, která byla ze strany žalovaného společnosti , právnická osoba, . vrácena. Z úřední činnosti je soudu známo, že tato faktura je jedním z podkladů na základě, kterých bylo předmětné vozidlo, které bylo zajištěné v rámci trestního řízení, vydáno společnosti , právnická osoba, . a jedním z podkladů, který byl uplatněn i v rámci souvisejícího řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 10, pod sp. zn. 59 C 285/2021. Rovněž tak by bylo dáno oprávnění strany žalující odstoupit od smlouvy i s využitím ust. § 2001 nového občanského zákoníku, a to právě s poukazem na obchodní podmínky, které jsou součástí uzavřené kupní smlouvy a konkrétně na čl. 2.1. písm. a) ve spojení s čl. 5.1. písm. a), neboť bylo prokázáno, že se ukázalo nepravdivým tvrzení strany žalované, že je vlastníkem předmětného vozidla. Pokud by tedy předmětná kupní smlouva byla posuzována jako platný právní úkon, od kterého bylo řádně odstoupeno s poukazem na ust. § 1920 občanského zákoníku a § 2001 občanského zákoníku, pak i v tomto případě by byla dána povinnost žalované strany vrátit žalobci poskytnuté plnění, tedy zaplacenou kupní cenu 540 000 Kč.

14. K námitce strany žalované, která poukazovala na ust. § 2993 občanského zákoníku, aby soud zavázal stranu žalující v případě, že by shledal, že je odstoupení důvodné stranu žalující k vydání předmětného vozidla, je třeba nad rámec již shora uvedeného uvést, že soud má za to, že by zde byly splněny podmínky uvedené v § 2110 písm. c), podle kterého kupující nemůže odstoupit od smlouvy ani požadovat dodání nové věci, nemůže-li věc vrátit v tom stavu, v jakém jej obdržel. To neplatí, nezpůsobil-li kupující nemožnost vrácení věci v nezměněném stavu jednáním nebo opomenutím. V daném případě zcela nepochybně tím, že věc byla předmětem trestné činnosti a byla zajištěna Policií ČR a následně vydána skutečnému vlastníkovi společnosti , právnická osoba, . jsou naplněny zcela jednoznačně znaky § 2110 písm. c), a proto ani v tomto případě tato námitka vzájemného plnění dle § 2993 nemá opodstatnění. Ze všech výše uvedených důvodů tedy soud podanému žalobnímu návrhu v celém rozsahu vyhověl s tím, že pokud jde o požadované příslušenství, toto přiznal ode dne následujícího, kdy je žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení, tedy ode dne 23.1.2019, a to s poukazem na § 1970 nového občanského zákoníku, když výše úroku z prodlení podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. odpovídá ročně výše repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení zvýšené o 8% bodů. Soud proto přiznal úrok z plnění ve výši 9,75% ročně od 23.1.2019 z celkové částky 540 000 Kč.

15. Výrok o nákladech řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přiznal soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě představují náklady řízení na straně úspěšného žalobce jednak zaplacený soudní poplatek ve výši 27 000 Kč, dále náhradu nákladů za právní zastoupení za 6 úkonů právní pomoci dle § 7 a § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. (příprava a převzetí věci, sepis žalobního návrhu, písemné podání ve věci ze dne 25. 10. 2019 a 18. 2. 2020 a účast u jednání soudu dne 30. 6. 2020 a 17. 10. 2023. Dále šestkrát paušální náhrada hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst 1 a 4 citované vyhlášky. Z těchto částek pak soud přiznal i DPH v zákonem stanovené výši dle § 137 odst. 3 o. s. ř, když právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Dále soud přiznal na cestovném náhradu za cestu osobním automobilem Volvo V60 RZ: , SPZ, - , adresa, a zpět na jednání soudu 30. 6. 2020 za celkem 436 km při spotřebě 8,5 l/100Km a ceně benzínu dle vyhlášky 358/2019 Sb. ve výši 32 Kč, tedy částku 1 185,92 Kč a náhradu za ztrátu času za každou započatou půlhodinu ve výši 100 Kč za cestu 2,40 hod. za cestu do Brna a 2,40 hod. za cestu zpět, tedy 12 x 100, celkem částku 1 200 Kč. Dále soud přiznal na cestovném náhradu za cestu osobním automobilem Volvo V60 RZ: , SPZ, - , adresa, a zpět na jednání soudu 17. 10. 2023 za celkem 436 km při spotřebě 8,5 l/100Km a ceně benzínu dle vyhlášky 358/2019 Sb. ve výši 41,20 Kč, tedy částku 1 526,87 Kč a náhradu za ztrátu času za každou započatou půlhodinu ve výši 100 Kč za cestu 2,40 hod za cestu do Brna a 2,40 hod za cestu zpět, tedy 12 x 100, celkem částku 1 200 Kč. Celkové náklady řízení ve výši 110 231 Kč pak soud uložil žalovanému zaplatit žalobci k rukám jeho právního zástupce dle § 149 odst. 1 o.s.ř.