252 C 12/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci žalobkyně: ; celé jméno žalobce , narozená dne datum bytem adresa žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalované o zaplacení 41 289 Kč s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba požadující po žalovaném zaplatit částku ve výši 41 289 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 41 289 Kč od 23. 4. 2021 do zaplacení.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 900 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se v řízení domáhala po žalovaném zaplacení částku ve výši 41 289 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 41 289 Kč od 23. 4. 2021 do zaplacení, zejména s následujícími tvrzeními.

2. Žalobkyně podala - v řízení sp. zn. 47 C 72/2018 - žalobu proti žalovanému z důvodu, že žalovaný pochybil při poskytování zdravotní služeb matce žalobkyně, v důsledku čehož došlo k úmrtí její matky a domáhala se po žalovaném zaslání písemné omluvy a zaplacení částky 1 000 000 Kč na peněžitém zadostiučinění. V řízení sp. zn. 47 C 72/2018 účastníci uzavřeli smír, který soud schválil. V souzené věci žalobkyně vychází z citovaného usnesení č. j. 47 C 72/2018-105 a uvádí, že závazek žalovaného na zaplacení 900 000 Kč (který byl žalován v řízení pod sp. zn. 47 C 72/2018 jakožto součást částky 1 000 000 Kč) se stal splatným již dne 25. 4. 2018 podle § 1958 odst. 2 o. z. na základě výzvy žalobkyně k plnění a jelikož byl zaplacen žalovaným (pojišťovnou) až 9. 11. 2018, tak žalovaný byl v prodlení se zaplacením částky 900 000 Kč v době od 26. 4. 2018 do 8. 11. 2018, což činí v kapitalizaci žalobní částku 41 289 Kč. Dále žalobkyně v tomto řízení požaduje zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 41 289 Kč od 23. 4. 2021 do zaplacení.

3. Žalobkyně v souzené věci zejména tvrdila, že námitka žalovaného o překážce ve věci rozsouzené není důvodná, předmětem řízení sp. zn. 47 C 72/2018 byla pouze písemná omluva a náhrada nemajetkové újmy v penězích, tedy nikoliv úrok z prodlení. Ve smíru nebylo nic uvedeno nad rámec předmětu předchozího řízení, tudíž nelze pod smír podřadit i úrok z prodlení žalovaný v tomto řízení. Něco jiného by byla situace, kdyby ve smíru bylo výslovně uvedeno, že účastníci uvádějí, že tím vůči sobě nemají žádné další, jiné nároky, což nebylo uvedeno ve smíru uzavřeném v předchozím řízení. Žalovaný zaplatil až v důsledku podání žaloby, předtím odmítal platit a zaplatil až po 198 dnech od splatnosti závazku. Smír tvoří překážku věci rozsouzené ve vztahu k písemné omluvě a náhradě nemajetkové újmy v penězích, soud není oprávněn přezkoumávat v tomto řízení důvodnost nároku na zaplacení částky 900 000 Kč. Smírem žalovaná uznala důvodnost tehdy uplatněného nároku, tedy i protiprávní jednání žalované, vznik újmy, usmrcení matky žalobkyně a příčinnou souvislost, i zavinění (a to minimálně ve formě nedbalosti, která se presumuje). Žalobní nárok není promlčen, žalobkyni vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení až 26. 4. 2018 v důsledku výzvy k plnění, tudíž až od 26. 4. 2018 běžela tříletá promlčecí lhůta a žaloba byla podána 23. 4. 2021, tedy před uplynutím promlčecí lhůty.

4. Žalovaný navrhl žalobu zcela zamítnout zejména z následujících důvodů. Byl uzavřen v předchozím řízení smír, který konzumoval celý nárok žalobkyně, žalobkyně mohla požadovat i v předchozím řízení úrok z prodlení, ale neučinila tak. Smír narovnal práva mezi účastníky. Částka 900 000 Kč byla zaplacena před 3 lety, není důvod to znovu otevírat nyní. Úroky z prodlení z částky 41 289 Kč jsou nedůvodné též proto, že žalovaný popírá již důvodnost jistiny ve smyslu 41 289 Kč. Ve smíru nebylo bezpochyby uznáno, že škůdce způsobil škodu, tudíž § 1806 o. z. sem nedopadá. Žalovaný vznesl i námitku promlčení.

5. Soud důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř., tedy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

6. Dne 24. 4. 2018 žalobkyně žalovanému doručila výzvu k zaplacení peněžitého zadostiučinění ve výši 1 000 000 Kč a k doručení písemné omluvy, a to s tvrzením, že žalovaný pochybil při poskytování zdravotní služeb matce žalobkyně, v důsledku čehož došlo k jejímu úmrtí (důkaz touto výzvou včetně podacího lístku a doručenky).

7. Žalovaný výzvu žalobkyně nesplnil, a proto žalobkyně 11. 5. 2018 podala k Městskému soudu v Brně - řízení bylo vedeno pod sp. zn. 47 C 72/2018 - žalobu proti žalovanému z důvodu, že žalovaný pochybil při poskytování zdravotní služeb matce žalobkyně, v důsledku čehož došlo k jejímu úmrtí dne 21. 5. 2015 a domáhala se po žalovaném zaslání písemné omluvy ve smyslu níže citovaném (s tím rozdílem, že místo slova„ následně“ žalobkyně v žalobě původně požadovala uvést v omluvě žalované sousloví„ v důsledku čehož“) a zaplacení částky 1 000 000 Kč na peněžitém zadostiučinění. Z žaloby ve věci sp. zn. 47 C 72/2018 plynula podřaditelnost žalobního nároku pod nárok sekundárně poškozené žalobkyně na náhradu újmy způsobené usmrcením primárního poškozeného (její matky – viz § 2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – dále jako „o. z.“), případně ve smyslu náhradu újmy v podobě ztráty šance na přežití (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 41/2017 a nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 3067/13). Žalobní návrh ve věci sp. zn. 47 C 72/2018 žalobkyně odůvodnila zejména následovně. V době ode dne 12. 5. 2015 do dne 13. 5. 2015 došlo při poskytování zdravotních služeb matce žalobkyně ve Fakultní nemocnici u sv. [jméno] v [obec] nevyužitím všech diagnostických možností k opožděnému diagnostikování zánětu pobřišnice, který u její matky probíhal, a k opožděnému provedení operace – revize její dutiny břišní, v důsledku čehož došlo u paní [příjmení] [jméno] [příjmení] (matky žalobkyně) k rozvoji těžkého septického šoku s mnohočetným orgánovým selháním a k jejímu následnému úmrtí dne 21. 5. 2015 na Anesteziologicko – resuscitační klinice žalovaného. Pokud by u paní [příjmení] [jméno] [příjmení] zaměstnanci žalované ihned při přijetí dne 12. 5. 2015 stanovili správnou diagnózu a operativně odstranili ložisko zánětu v dutině břišní, ke vzniku septického šoku a úmrtí nemuselo dojít. Žalovaná snížila šanci paní [příjmení] [jméno] [příjmení] na přižití o 70 procent (pokud se vyjde ze závěrů znalce [příjmení] [jméno] [příjmení]), potažmo o 95 – 98 procent (pokud se vyjde z odborné literatury žalobci citované). Tyto skutečnosti soud zjistil z žaloby z 11. 5. 2018 a z podání žalobkyně z 11. 5. 2018 v řízení sp. zn. 47 C 72/2018.

8. Žalovaný v řízení sp. zn. 47 C 72/2018 nejprve žalobní návrh navrhoval v plném rozsahu zamítnout, zejména z důvodu nesouhlasu s tvrzením žalobkyně, že zdravotní péče o její matku byla poskytnuta non lege artis a že by její úmrtí bylo v příčinné souvislosti s tvrzeným postupem non lege artis ze strany žalovaného (mimo jiné soudu známo z úřední činnosti).

9. Dne 16. 10. 2018 však žalovaný mailem navrhl žalobkyni zaplacení částky 750 000 Kč (z původně žalované částky 1 000 000 Kč) a písemnou omluvu ve znění navrhovaném žalobkyní (důkaz mailem žalovaného z 16. 10. 2018).

10. Nicméně 18. 10. 2018 žalovaný sdělil žalobkyni, že žalobkyní navržená omluva je pro žalovaného nepřijatelná, jelikož sice souhlasí s tím, že na straně žalovaného došlo při poskytování zdravotní péče matce žalobkyně k postupu non lege artis (a že to plyne i ze znaleckého posudku MUDr. [příjmení] - důkaz i tímto znaleckým posudkem), ale že žalovaný není přesvědčen o naplnění příčinné souvislosti mezi postupem non lege artis na straně žalovaného a úmrtím matky žalobkyně. Žalovaný proto navrhl zvýšení částky na peněžitém zadostiučinění z 750 000 Kč až na 900 000 Kč (důkaz protokolem o jednání z 19. 10. 2021 ve věci sp. zn. 47 C 72/2018). Žalobkyně na jednání 19. 10. 2021 uvedla, že pokud by nebyla v textu omluvy obsažena příčinná souvislost, nechť žalovaný navýší částku na 1 000 000 Kč na peněžitém zadostiučinění (důkaz protokolem z 19. 10. 2021). Následně účastníci požádali o prostor před jednací síní a uzavřeli smír a Městský soud v Brně usnesením z 19. 10. 2018 č. j. 47 C 72/2018-105 schválil smír mezi účastníky, v němž se účastníci dohodli, že žalovaný zaplatí do dne 30. 11. 2018 na náhradě nemajetkové újmy v penězích žalobkyni částku ve výši 900 000 Kč a v němž se žalovaný zavázal písemně se omluvit žalobkyni následovně:„ v době ode dne 12. 5. 2015 do dne 13. 5. 2015 došlo při poskytování zdravotních služeb Vaší matce, paní [příjmení] [jméno] [příjmení], ve Fakultní nemocnici [anonymizována dvě slova]. [jméno] v [obec] nevyužitím všech diagnostických možností k opožděnému diagnostikování zánětu pobřišnice, který u ní probíhal, a k opožděnému provedení operace – revize její dutiny břišní, následně došlo u Vaší matky, paní [příjmení] [jméno] [příjmení], k rozvoji těžkého septického šoku s mnohočetným orgánovým selháním a k jejímu následnému úmrtí dne 21. 5. 2015 na Anesteziologicko – resuscitační klinice Fakultní nemocnice [anonymizována dvě slova]. [jméno] v [obec]. Fakultní nemocnice [jméno] v [obec] se Vám tímto hluboce omlouvá za tato závažná pochybení a prodlení při poskytování zdravotních služeb Vaší matce, paní [příjmení] [jméno] [příjmení]“ (podtrženo soudem – tedy místo žalobkyní navrhovaného sousloví„ v důsledku čehož“, účastníci vložili do textu omluvy slovo„ následně“) (důkaz citovaným usnesením).

11. Žalovaný (prostřednictvím pojišťovny) v souladu s usnesením o schválení smíru žalobkyni poukázal částku 900 000 Kč, a to dne 8. 11. 2018 (důkaz: Oznámení o poskytnutí náhrady škody (újmy) z pojistné události [číslo]).

12. Dne 13. 4. 2021 žalobkyně doručila žalovanému výzvu k zaplacení žalobní částky (41 289 Kč) jakožto kapitalizovaného úroku z prodlení z částky 900 000 Kč za období od 26. 4. 2018 do 8. 11. 2018 (důkaz: výzva žalobkyně z 12. 4. 20217 včetně doručenky).

13. Žalovaný na výzvu žalobkyně k zaplacení žalobní částky 41 289 Kč reagoval nesouhlasně dopisem z 16. 4. 2021 s tím, že nárok žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy v souvislosti s úmrtím její matky byl již zcela kompenzován úhradou částky ve výši 900 000 Kč (důkaz tímto dopisem).

14. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně. Podle § 2959 o. z.:„ Při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.“.

15. Námitka promlčení žalobního nároku vznesená žalovaným je nedůvodná. Nárok na zaplacení úroků z prodlení oprávněnému vzniká od dne následujícího poté, co povinného marně vyzval k plnění - tedy až po té, kdy se dostane povinný s plněním dluhu (jistiny) do prodlení (viz např. bod 48. a 59. nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2149/17). Teprve v den, kdy se dlužník octil v prodlení se splněním závazku, začíná běžet promlčecí doba u práva na úroky z prodlení (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2787/2019, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 682/2021). Žalovaný se tak dostal do prodlení se zaplacením původní žalobní částky 900 000 Kč až dne 26. 4. 2018, tj. v návaznosti na doručení výzvy k plnění ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. (doručena 24. 4. 2018, splatnost 25. 4. 2018), když šlo o splatnost na výzvu věřitele. Dne 26. 4. 2018 začala běžet tříletá promlčecí lhůta ve smyslu § 629 odst. 1 o. z. a § 619 odst. 1 o. z. Tudíž pokud žalobkyně podala žalobu 23. 4. 2021, učinila tak zjevně ještě před uplynutím promlčecí lhůty, byť jen těsně. Nelze tak zamítnout žalobu pro námitku promlčení. Přesto však je žaloba nedůvodná, což plyne z následujícího.

16. Účastníci uzavřeli v řízení sp. zn. 47 C 72/2018 smír, který soud schválil. Schválí-li soud dohodu jako smír, je řízení ukončeno, a soudní smír má stejné účinky, jaké občanský soudní řád přiznává rozsudku (§ 99 odst. 2, 3 o.s.ř.) Soudní smír je procesní dohoda účastníků, která může mít, týká-li se uplatněných soukromoprávních nároků, i právní důsledky v oblasti hmotného práva (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 3330/2018). Soudní smír má základ v hmotném právu a jeho podkladem může být jakákoliv smlouva účastníků řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2011, sp. zn. 33 Cdo 4406/2009, a ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 20 Cdo 973/2018).

17. Smír uzavřený účastníky před soudem tudíž je mimo jiné hmotněprávním jednáním, přičemž i podle ustálené judikatury má smír účastníků zpravidla podobu dohody o narovnání (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 5129/2016). Narovnání je dohoda účastníků závazkového právního vztahu, kterou odstraňují spornost nebo pochybnost vzájemných práv a povinností tím, že je ruší a nahrazují je novými. Dosavadní závazek tak zaniká a je nahrazen závazkem novým, který vyplývá z narovnání. To plyne nejen z ustálené judikatury, ale i z § 1903 odst. 1 věta první o. z.:„ Dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné.“.

18. Sporností nebo pochybností – pojmovými znaky narovnání – se rozumí rozdílný názor účastníků na otázku existence, platnosti závazku, jeho kauzy či obsahu (co, popř. v jakém rozsahu, má být plněno, kdy apod.). Právo je sporné, pokud je určitá otázka s ním spojená předmětem různých názorů (neshody) účastníků (například každý z nich má jiný názor na to, zda určité právo platně vzniklo, neshodují se v tom, jaká je výše předmětu plnění apod.). O pochybnost se jedná tehdy, je-li určitá otázka spojená s právem pro účastníky nejistá (například si nejsou jisti, zda právo platně vzniklo či jaká je výše předmětu plnění). Spornost i pochybnost jsou z podstaty věci výhradně subjektivní kategorie, mohou se týkat otázek skutkových i právních a jejich existence není podmíněna vedením soudního řízení mezi účastníky.

19. Dohoda o narovnání je samostatným zavazovacím důvodem, tj. právním důvodem vzniku závazku. Jak dovodila i ustálená judikatura (např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 3141/2020), po uzavření dohody o narovnání se již věřitel nemůže domáhat plnění z původního závazku, nýbrž jen plnění z nového závazku založeného dohodou o narovnání.

20. Soud posoudil smír účastníků jako narovnání podle § 1903 o. z. To plyne nejen z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (podle níž má smír účastníků zpravidla podobu dohody o narovnání), ale i z výše popsaného průběhu mimousoudního a soudního vyjednání účastníků o smíru. Kupříkladu, nejprve žalovaný nárok žalobkyně zcela odmítl. Následně žalobce připustil omluvu v žalobkyní navrženém znění a zaplacení části (750 000 Kč) původně žalované částky, ale poté odmítl v omluvě sousloví„ v důsledku čehož“, účastníci jej proto nahradili slovem„ následně“ a peněžité zadostiučinění zvýšili na částku na 900 000 Kč z 750 000 Kč.

21. Pokud soud posoudil smír účastníků jako narovnání podle § 1903 o. z., dospěl k závěru, že po uzavření (schválení) smíru se již žalobkyně nemůže domáhat plnění z původního závazku – tedy ani původního úroku z prodlení - nýbrž jen plnění z nového závazku založeného smírem.

22. Tudíž, i kdyby žalobkyni vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení z jistiny ve výši 900 000 Kč za dobu od 26. 4. 2018 do 18. 10. 2018, tak po uzavření smíru – k čemuž došlo 19. 10. 2018 – se již žalobkyně nemůže domáhat plnění z původního závazku, tedy ani původního, dříve dospělého úroku z prodlení. Dosavadní závazek žalovaného zaplatit úroky z prodlení tak zanikl a byl nahrazen závazkem novým, plynoucím ze smíru, v rámci kterého se žalovaný zavázal uhradit žalobkyni částku 900 000 Kč s novou lhůtou splatnosti - do 30. 11. 2018. Jelikož žalovaný uhradil žalobkyni jistinu ve lhůtě stanovené ve smíru, do prodlení se nedostal.

23. Řečeno i poněkud jinak, účastníci ve smíru (dohodě o narovnání) nahradili dosavadní splatnost splatností novou, a to do 30. 11. 2018. I kdyby soud nedospěl k závěru o zániku závazku žalovaného zaplatit původní úroky z prodlení (za dobu od 26. 4. 2018 do 18. 10. 2018, kdy účastníci uzavřeli smír), tak by - s ohledem na novou lhůtu splatnosti uvedenou ve smíru (do 30. 11. 2018) – původní závazek zaplatit 900 000 Kč do 25. 4. 2018 byl dohodou účastníků změněn, a to posunut k 30. 11. 2018 a žalobkyně tak byla oprávněna požadovat splnění své pohledávky pouze za podmínek stanovených v nové dohodě (z judikatury srov. obdobně např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 523/2016 a zejména nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 119/14, bod 28., 29). Jelikož žalovaný uhradil žalobkyni jistinu v nové lhůtě, stanovené ve smíru, do prodlení se nedostal.

24. K tomu soud dodává, že podle ustálené judikatury„ Institut narovnání slouží především k tomu, aby se předešlo dalším sporům, jeho účelem není zjištění, jak se věci mají, ale odstranění pochybností tím, že se původní závazek, ve kterém se sporné právo vyskytlo, ruší a nahrazuje se závazkem novým“ (usnesení Ústavního soudu ze dne 5. 6. 2000 sp. zn. IV. ÚS 13/2000, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 1560/2006, 26 Odo 1279/2005, 33 Cdo 3141/2020, usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3914/2017). Nynější žaloba se s citovaným smyslem narovnání neslučuje, jelikož důsledně nerespektuje, že smír účastníků sloužil k tomu, aby se předešlo dalším sporům mezi účastníky vyvěrajícím z téže události.

25. Shrnuto, je namístě souhlasit s žalovaným, že žalovaný mohl legitimně očekávat, že zaplacením částky 900 000 Kč bude i nárok z titulu původního úroku z prodlení vyřešen, ačkoli nebyl úrok z prodlení v žalobě vedené v řízení sp. zn. 47 C 72/2018 požadován.

26. Žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, má právo podle § 142 odst. 1 o. s. ř. na plnou náhradu nákladů řízení. Jde o náklady nezastoupeného účastníka podle § 151 odst. 3 o. s. ř., vyhlášky č. 254/2015 Sb., tedy za podání odporu, přípravu na jednání, účast na jednání – celkem 900 Kč (3 x 300 Kč). Za podání z 18. 8. 2021 soud pro neúčelnost žalovanému ničeho nepřiznal, jelikož ve věci samé v něm nebylo tvrzeno ničeho nového, došlo jen k opakování žalovaným již v odporu uvedeného. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 900 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (viz § 160 odst. 1 o. s. ř.).