Městský soud v Brně · Rozsudek

252 C 2/2022

č. j. 252 C 2/2022-80

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2022-04-26 · VYHOVENI · ECLI:CZ:MSBR:2022:252.C.2.2022.1

Citované zákony (8)

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Jiřím Štarkem ve věci žalobce: právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátem Mgr. Bc. jméno příjmení sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: ; Mgr. jméno příjmení , narozený dne datum bytem adresa o zaplacení 3.633 Kč s příslušenstvím - faktury

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a. částku 2.572 Kč, b. zákonný úrok z prodlení z částky 2.572 Kč za dobu od 2.6.2020 do zaplacení ve výši 10 % p.a., c. částku 1.061 Kč, d. zákonný úrok z prodlení z částky 1.061 Kč za dobu od 28.7.2020 do zaplacení ve výši 8,25 % p.a., a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 5.719 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 26. 1. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán k povinnosti zaplatit částku 3.633 Kč s příslušenstvím a k náhradě nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce a právní předchůdkyní žalovaného vzniknul smluvní vztah uzavřením smlouvy o odběru a dodávce elektřiny, podle které měl právní předchůdce žalobce a následně žalobce na dobu neurčitou dodávat elektřinu do odběrného místa [obec a číslo], [PSČ] [obec] a právní předchůdkyně žalovaného měla za tyto dodávky platit cenu dle ceníku právního předchůdce žalobce a následně žalobce. Žalobce spotřebu vyúčtoval fakturou 4102536439 splatnou 1. 6. 2020 znějící na částku 8.428 Kč, na kterou žalovaný dosud neuhradil částku 2.572 Kč, a fakturou 4102193250 splatnou 27. 7. 2020 znějící na částku 1.802 Kč, na kterou žalovaný dosud neuhradil částku 1.061 Kč ani přes výzvu žalobce. Žalovaný je právním nástupcem po právní předchůdkyní žalovaného a přešly na něj dluhy právní předchůdkyně.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci s tímto postupem souhlasili za použití § 101 odst. 4 občanského soudního řádu).

4. Vzhledem ke skutečnosti, že v tomto řízení byly splněny podmínky ust. § 202 odst. 2 o.s.ř., když rozsudkem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10.000 Kč, postupoval soud v souladu s ust. § 157 odst. 4 o.s.ř. Rozsudek tedy obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.

5. V projednávaném sporu se nejedná o právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných. Soud proto v souladu s ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, posuzoval daný závazkový vztah podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník“), neboť se jedná o právní poměr vzniklý před 1. 1. 2014.

6. Soud v daném případě shledal žalobu důvodnou. Mezi právním předchůdcem žalobce, [právnická osoba] energetické závody, n.p., a právní předchůdkyní žalovaného, [jméno] [příjmení], byla uzavřena smlouva o dodávce elektřiny (přihláška k odběru) ve smyslu ust. § 3 vyhlášky Federálního ministerstva paliv a energetiky č. 140/1978 Sb., ve znění platném do 1. 1. 1995 a ust. § 51 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ OZ“). Právní předchůdce žalobce byl na jejím základě povinen dodávat elektrický proud a právní předchůdkyně žalovaného za něj měl platit dle ceníku. V souvislosti s převodem privatizovaného majetku státního podniku Jihomoravské energetické závody na Fond národního majetku ČR a následným vkladem tohoto majetku do základního jmění společnosti [právnická osoba], došlo k přechodu práv a povinností ze Smlouvy na společnost [právnická osoba] Na základě smlouvy o vkladu části podniku ze dne 29. 10. 2004, kterou společnost [právnická osoba] převedla část podniku, týkající se provozu výroby elektřiny a obchodu s elektřinou, na Žalobce, pak došlo s účinností ke dni 1. 1. 2005 k přechodu práv a povinností ze Smlouvy na Žalobce. K tomuto dni se Žalobce stal právním nástupcem [právnická osoba] (Výpis z obchodního rejstříku Jihomoravské energetické závody, s.p., výpis z obchodního rejstříku [právnická osoba], smlouva o vkladu části podniku ze dne 29. 10. 2004). Zatímco žalobce svoji povinnost po dobu trvání smluvního vztahu mezi účastníky plnil, právní předchůdkyně žalovaného nikoli, když elektřinu odebranou v ceně 2.572 Kč nezaplatila, ač platba byla splatná dne 1. 6. 2020 (faktura 4102536439 a č. 41009144936). Dále právní předchůdkyně žalovaného nezaplatila elektřinu odebranou v ceně 1.061 Kč, ač platba byla splatná dne 27. 7. 2020 (faktura 4102193250 a 4100714481). Právní předchůdkyně žalovaného se nezaplacením předmětné faktury dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku, byla tedy povinna platit úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v první den prodlení. Na základě usnesení Městského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2013, č. j. 60 D 860/2012-34 se stal žalovaný jediným dědicem právní předchůdkyně žalovaného a v souladu s ust. § 470 odst. 1 OZ odpovídá do výše ceny nabytého dědictví za dluhy zůstavitelky, které na něj přešly smrtí zůstavitelky. Vzhledem k výše uvedenému rozhodl soud tak, že žalovaného zavázal k povinnosti zaplatit žalobci částku 3.633 Kč s úrokem z prodlení ve výši uvedené ve výroku I. tohoto rozhodnutí, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

7. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Účelně vynaložené náklady procesně úspěšného žalobce spočívají vedle zaplaceného soudního poplatku v částce 1.000 Kč v odměně advokáta. Soud postupoval přiměřeně podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Hodnota jednoho úkonu právní služby v daném případě dle § 7 AT činí 1.000 Kč, žalobce má vedle toho za každý úkon právní služby nárok i na režijní paušál po 300 Kč. Zástupce žalobce v řízení učinil tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 AT – přípravu a převzetí zastoupení a písemné podání ve věci, výzva k plnění. Výše DPH v daném případě činí 819 Kč. Celkové náklady žalobce tedy činí 5.719 Kč a žalovaný je povinen zaplatit je přímo k rukám zástupce žalobce, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.