253 C 14/2019

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Tomášem Klusákem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum t.č. anonymizována dvě slova obec , ulice a číslo , PSČ obec zastoupený opatrovníkem příjmení jméno příjmení advokátem se sídlem adresa o zaplacení 341 406,22 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 351,93 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 4 351,93 Kč od 28. 9. 2018 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 337 045,29 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 337 045,29 Kč od 28. 9. 2018 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 300 Kč, se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 18 571 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice, na účet Městského soudu v Brně, soudní poplatek ve výši 17 071 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalobkyně je povinna nahradit České republice – Městskému soudu v Brně část nákladů řízení spočívající v odměně a náhradě hotových výdajů ustanoveného opatrovníka žalovaného, jejichž přesná výše bude stanovena samostatným usnesením, a to do tří dnů od právní moci samostatného usnesení.

1. Žalobkyně se žalobním návrhem domáhala po žalovaném uhrazení částky 341 406,22 Kč s odůvodněním, že žalovaný nebyl v období od 12. 11. 2017 do 16. 7. 2018 pojištěný na území České republiky a nebyl pojištěncem žalobkyně. Žalovaný čerpal neoprávněně zdravotní služby v období od 12. 1. 2017 do 16. 7. 2018 v celkové výši 341 406,22 Kč, které jsou podrobně specifikovány ve vyúčtování vyčerpané péče po zrušení zdravotního pojištění pod č. p. [číslo] ze dne 23. 10. 2018 a 25. 7. 2018.

2. Žalovaný ve svém písemném vyjádření uvedl, že z procesní opatrnosti nárok uplatněný žalobou v celém rozsahu neuznává, neboť žalovaný žalobkyni ničeho nedluží. Předložené listinné důkazy – přehled úhrad zdravotní péče ze dne 25. 7. 2018 a 26. 10. 2018 a vyúčtování vyčerpané péče při zpětném odhlášení ze zdravotního pojištění ze dne 11. 1. 2019 neprokazuje důvodnost a výši žalobkyní uplatněného nároku. Jedná se o listiny zpracované ryze žalobkyní ve vztahu k předmětu poskytnuté zdravotní péče, což znemožňuje jakékoliv přezkoumání poskytnutého plnění a nemají ve vztahu k uplatněnému nároku dostatečnou důkazní váhu. Žalovaný tedy požadoval zamítnutí žalobního návrhu v celém rozsahu.

3. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 4. 8. 2020, č. j. 253 C 14/2019-72, zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 341 406,22 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 341 406,22 Kč od 28. 9. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I.). Současně soud I. stupně žalovaného zavázal k povinnosti nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 900 Kč (výrok II.) a též zaplatit České republice soudní poplatek ve výši 13 657 Kč (výrok III.), obojí do 3 dnů od právní moci rozsudku.

4. K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 8. 6. 2021, č.j. 15 Co 223/2020-105, shora uvedený rozsudek Městského soudu v Brně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, přičemž konstatoval, že předmětem řízení je nárok žalobkyně na úhradu plnění, které dle svých tvrzení uhradila zdravotnickým zařízením za poskytnutí zdravotní péče žalovanému v období od 12. 11. 2017 do 16. 7. 2018, kdy tento nebyl účastníkem zdravotního pojištění. Nejedná se tedy o nárok ze zákonného zdravotního pojištění, nýbrž o nárok dle občanského zákoníku na vydání bezdůvodného obohacení (plnění za jiného), kdy žalobkyně dle svých tvrzení uhradila za žalovaného náklady poskytnuté zdravotní péče. Pokud soud I. stupně v původním řízení dospěl k tomu, že žalobkyně zaplatila za žalovaného za zdravotní péči za období od 12. 11. 2017 do 16. 7. 2018 částku 341 406,22 Kč, nemají uvedené závěry oporu v provedeném dokazování, a proto nebyly uvedené závěry soudu I. stupně přezkoumatelné. Odvolací soud konstatoval, že žalobkyni tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně (rozsahu) poskytnuté zdravotní péče a jejich úhrady provedené žalobkyní. V původním řízení předložené interní listiny žalobkyně tvrzení o uplatnění nároků zdravotnickými subjekty vůči žalované za péči o žalovaného neprokazují, ani dle odvolacího soudu neprokazují úhradu žalované částky zdravotnickým subjektům, které péči či zdravotní prostředky měly žalovanému poskytnout.

5. Podáním ze dne 20. 9. 2021 žalobkyně vzala žalobu v její části týkající se částky 4 351,93 Kč a souvisejícího příslušenství částečně zpět. Se zpětvzetím vyslovil souhlas žalovaný. Dle § 96 odst. 2 o. s. ř. soud s ohledem na procesní úkon žalobkyně řízení v uvedeném rozsahu výrokem pod bodem I. zastavil.

6. Předmětem řízení tak zůstal nárok žalobkyně na zaplacení částky 337 045,29 Kč s příslušenstvím za úhradu plnění, které žalobkyně uhradila zdravotnickým zařízením za poskytnutí zdravotní péče žalovanému v období od 12. 11. 2017 do 31. 5. 2018, kdy tento nebyl účastníkem zdravotního pojištění.

7. Provedeným dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

8. Z potvrzení [právnická osoba], s.r.o. ze dne 28. 3. 2019 (č. l. 4) bylo potvrzeno, že žalovaný pracoval v této organizaci od 4. 9. 2017 do 6. 11. 2017, z hromadného oznámení zaměstnavatele za měsíc listopad 2017 [právnická osoba], s.r.o. (č. l. 5) bylo zjištěno, že žalovaný byl jako pojištěnec veden pod [číslo] do 6. 11. 2017. Rozsah provedené lékařské péče byl zjištěn z výkazu zdravotní péče za období června 2018 a červenec 2018 (č. l. 6) a výkazem zdravotní péče žalovaného za období listopad 2017 – květen 2018 (č. l. 8-9), přičemž jednotlivé výkony za měsíce listopad 2017 – květen 2018 jsou patrné rovněž z výkazů na č. l. 34-35.

9. Z potvrzení Psychiatrické nemocnice [obec] ze dne 14. 9. 2021 (č.l. 111) soud zjistil, že tato instituce tímto potvrzením uvedla, že úhrada nákladů za léčení žalovaného v Psychiatrické nemocnici [obec] v podobě zdravotní péče specifikované v tomto potvrzení čerpané v období 12. 11. 2017 – 31. 5. 2018 ve výši 329 700,98 Kč byla ze strany žalobkyně zaplacena. Psychiatrická nemocnice [obec] rovněž potvrdila, že zdravotní služby specifikované v tomto potvrzení žalovanému byly poskytnuty a byly účtované žalobkyni.

10. Z potvrzení [anonymizována dvě slova] u [anonymizováno]. [jméno] v [obec] ze dne 20. 9. 2021 (č.l. 124) soud zjistil, že tato instituce tímto potvrzením uvedla, že úhrada nákladů za léčení žalovaného ve [anonymizována dvě slova] u [anonymizováno]. [jméno] v [obec] v podobě zdravotní péče specifikované v tomto potvrzení čerpané v období 19. 2. 2018 – 26. 2. 2018 ve výši 1 991,16 Kč byla ze strany žalobkyně zaplacena. [anonymizována dvě slova] u [anonymizováno]. [jméno] v [obec] rovněž potvrdila, že zdravotní služby specifikované v tomto potvrzení žalovanému byly poskytnuty a byly účtované žalobkyni.

11. Z potvrzení Zdravotní záchranné služby JmK, p.o. ze dne 17. 9. 2021 (č.l. 125) soud zjistil, že tato instituce tímto potvrzením uvedla, že úhrada nákladů za léčení žalovaného ve Zdravotní záchranné službě JmK, p.o. v podobě zdravotní péče specifikované v tomto potvrzení čerpané v období 17. 12. 2017 – 17. 12. 2017 ve výši 5 362,15 Kč byla ze strany žalobkyně zaplacena. Zdravotní záchranná služba JmK, p.o. rovněž potvrdila, že zdravotní služby specifikované v tomto potvrzení žalovanému byly poskytnuty a byly účtované žalobkyni.

12. Z výpisů z účtu žalobkyně č. [bankovní účet] ze dne 31. 1. 2018, 28. 2. 2018, 29. 3. 2018, 30. 4. 2018, 31. 5. 2018 a 29. 6. 2018 (č. l. 112 – 118) soud zjistil, že [anonymizována dvě slova] [obec] jsou patrné úhrady dne 31. 1. 2018 ve výši 24 352 293,98 Kč a 109 426 854,36 Kč, dne 28. 2. 2018 ve výši 12 712 Kč a 27 660 830,47 Kč, dne 29. 3. 2018 ve výši 25 226 066,27 Kč a 10 793 Kč, dne 30. 4. 2018 ve výši 28 467 095 Kč, dne 31. 5. 2018 ve výši 28 059 908,98 Kč, dne 29. 6. 2018 ve výši 20 370 Kč a 28 949 338,37 Kč. Fakultní nemocnici u sv. [jméno] [příjmení] jsou patrné úhrady dne 31. 1. 2018 ve výši 109 426 854,36 Kč, dne 29. 3. 2018 149 609 899,40 Kč, dne 30. 4. 2018 ve výši 149 583 523,81 Kč Zdravotní záchranné službě JmK, p.o. jsou patrné platby dne 31. 1. 2018 ve výši 11 636 467,97 Kč, dne 29. 3. 2018 ve výši 10 853 699,91 Kč.

13. Ze sdělení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 15. 4. 2019 (č. l. 22) bylo zjištěno, že žalovaný je od 18. 10. 2018 v [anonymizována dvě slova] [obec] na adrese [adresa žalovaného]. Výzvou ze dne 1. 8. 2018 (č. l. 11) byl žalovaný vyzván k úhradě zdravotní péče za období od prosince 2017 do května 2018 v celkové částce 337 054,29 Kč (včetně doručující obálky). Opětovně byl žalovaný vyzván k uhrazení dlužné částky výzvou k úhradě za vyčerpanou zdravotní péči ze dne 18. 9. 2018 (č. l. 13).

14. Zjištěný skutkový stav podřadil soud pod následující zákonná ustanovení:

15. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Právním posouzením shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že je nutné na něj nahlížet jako na nárok z titulu bezdůvodného obohacení, kdy v důsledku absence zdravotního pojištění žalovaného za jeho lékařskou péči musela platit žalobkyně, tj. dle dikce shora citovaného ustanovení plnila za jiného, co měl po právu plnit sám. Soud má za to, že po doplnění dokazování v řízení před soudem I. stuplně bylo prokázáno, že tvrzené výkony lékařské péče žalovanému poskytla z převážné části [anonymizována dvě slova] [obec], dále v menší části [anonymizováno] nemocnice u [anonymizováno]. [jméno] a Zdravotní záchranná služba [anonymizováno], p.o., přičemž dle soudu bylo prokázáno potvrzeními těchto subjektů, že k výkonům lékařské péče u žalovaného došlo, a to v každém potvrzení specifikovaném rozsahu pro každý konkrétní subjekt ([anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizována dvě slova] u [anonymizováno]. [jméno] a Zdravotní záchranná služba [anonymizováno], p.o), který se shodoval s žalobkyní tvrzenými zaplacenými výkony pro shora uvedené subjekty v období od 12. 11. 2017 do 31. 5. 2018. Rovněž těmito potvrzeními ve spojení s výpisy z účtu žalobkyně bylo prokázáno, že žalobkyně za výkony lékařské péče těmto subjektům uhradila žalovanou částku. Uvedené potvrzují samotné subjekty tím, že stvrzují, že za dané lékařské výkony jim ze strany žalobkyně byla poskytnuta za částka 329 700,98 Kč pro Psychiatrickou nemocnici [obec], částka 1 991,16 Kč pro [anonymizováno] nemocnici u [anonymizováno]. [jméno] v [obec], částka 5 362,15 Kč pro Zdravotní záchrannou službu [anonymizováno], p.o. Výpisy z účtu žalobkyně toto tvrzení podporují tím, že v žalovaném období probíhali mezi žalobkyní a shora uvedenými subjekty pravidelné platby. S ohledem na specifika žalobou uplatněného nároku, charakter balíkových úhrad pro jednotlivé lékařská zařízení ze strany žalobkyně soud nepovažoval za nutné, aby byla rozklíčována každá jednotlivá úhrada přiřazená ke každému jednotlivému výkonu, přičemž v této souvislosti soud považoval rovněž za dostatečné pro prokázání poskytnutí lékařské péče stanovisko dotčených subjektů. Lze rovněž poukázat na skutečnost, že žalovaný se [anonymizována dvě slova] [obec] zdržuje od 18. 10. 2018, přičemž v této souvislosti je mu bezpochyby poskytována psychiatrická péče a s touto péčí související další lékařské výkony.

17. K úhradě bezdůvodného obohacení byl žalovaný řádně vyzván, přičemž s úhradou dluhu se žalovaný dostal do prodlení dne 2. 9. 2018 ve smyslu § 1968 o. z., když žalobkyně požaduje úroky z prodlení od data pozdějšího.

18. S ohledem na výše uvedené soud podané žalobě v rozsahu specifikovaném ve výroku II. vyhověl a uložil žalovanému zaplatit žalovanou částku 337 045,29 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 337 045,29 Kč od 28. 9. 2018 do zaplacení (srov. § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb.) Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

19. Výrokem III., soud zamítl nárok na úhradu částky 300 Kč jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Co se týče nákladů s uplatněním pohledávky, tak dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. se uplatní ve vztahu mezi podnikateli, o což se v projednávané věci nejednalo. Žalobkyně ani netvrdila, z jakého důvodu uplatňuje náklady s uplatněním pohledávky, jak dospěla k výši 300 Kč. Soud tento nárok dle svého obsahu vyhodnotil jako nárok dle § 3 shora uvedeného nařízení, který je nedůvodný.

20. Žalobkyně byla v řízení částečně úspěšná, soud ji proto podle § 142 odst. 3 o.s.ř. přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení, jelikož byla neúspěšná v poměrně nepatrné části vzhledem k žalované částce. Náklady řízení sestávají z paušální náhrady hotových výdajů dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. Ve smyslu § 1 a § 2 odst. 1 cit. vyhlášky soud žalobkyni přiznal paušální náhradu hotových výdajů v částce 1 500 Kč, a to za pět úkonů spočívající v návrhu ve věci samé, výzvě k plnění, podání ve věci samé po zrušení rozsudku soudu prvního stupně a dvou účastech na jednání – 4. 8. 2020 a 3. 3. 2022 (dle § 1 odst. 3 písm. a) cit. vyhlášky). Dále náklady řízení sestávají z náhrady soudního poplatku ve výši 17 071 Kč Celkem tedy náklady řízení činí částku 18 571 Kč, kterou uložil soud výrokem IV. zaplatit žalovanému, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám žalobkyně. Ohledně odvolacího řízení soud žalobkyni žádnou náhradu nákladů nepřiznal, jelikož v něm byla neúspěšná (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. 21 Cdo 5239/2017).

21. Výrok V. tohoto rozsudku je odůvodněn § 4 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu žalobkyni vznikla poplatková povinnost ve výši 13 657 Kč. Elektronický platební rozkaz však nebyl vydán. Poplatková povinnost ze strany žalobkyně nebyla splněna ani z části. Z přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb., konkrétně z položky 2 vyplývá, že pokud soud platební rozkaz nevydá a pokračuje v řízení, doměří navrhovateli poplatek do výše položky 1. Dle položky 1 bod 1 písm. b) by poplatková povinnost činila částku 17 071 Kč. Na základě výše uvedeného uložil soud žalobkyni výrokem V. tohoto rozsudku, aby uhradila na účet soudu soudní poplatek za řízení ve výši 17 071 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně dle názoru soudu, jak je podáno níže, není osvobozena od soudních poplatků, tak poplatková povinnost nepřešla na žalovaného, a proto povinnost úhradě soudního poplatku byla rozsudkem uložena přímo žalobkyni.

22. Co se týče námitek žalobkyně ohledně osvobození od soudního poplatku, tak dle soudu se osobní osvobození od poplatku podle ustanovení § 11 odst. 2 písm. d) zákona o soudních poplatcích se nárok zdravotní pojišťovny na náhradu nákladů, které vyplatila zdravotnickému zařízení v souvislosti s léčením fyzické osoby, nevztahuje. Z jednoznačného jazykového výkladu citovaného ustanovení plyne, že zakládá osobní osvobození osoby, které byla způsobena újma, tedy poškozeného, v řízení o náhradu újmy na zdraví nebo újmy způsobené usmrcením, jinými slovy poškozeného, jemuž byla způsobena újma odškodnitelná v rámci řízení o náhradu újmy na zdraví nebo újmy způsobené usmrcením. Pokud výčet výslovně zahrnuje rovněž náhradu škody na věcech vzniklou v souvislosti s ublížením na zdraví nebo usmrcením a náhradu nákladů léčení, je tomu tak proto, že poškozený je osvobozen i v případech, kdy v samostatném řízení uplatní nárok na náhradu věcné škody, která mu vznikla v souvislosti s poškozením zdraví, aniž by současně požadoval i odškodnění samotné újmy na zdraví. Totéž platí o náhradě nákladů léčení vzniklých v souvislosti s poškozením zdraví; osvobozeny jsou rovněž osoby, které vynaložily náklady na léčení někoho jiného, avšak musí se jednat o léčení související se vznikem újmy na zdraví, tj. o náklady spojené s péčí o osobu nebo domácnost toho, kdo byl poškozen na zdraví, ve smyslu ustanovení § 2960 občanského zákoníku. Je zřejmé, že předmětné řízení, v němž se žalobkyně jako zdravotní pojišťovna domáhá po žalovaném náhrady toho, co vyplatila zdravotnickému zařízení za jeho léčení, není řízením, v němž má být odškodněna újma na zdraví (či usmrcení) ani řízením souvisejícím. Skutečnost, že se jedná o zdravotní pojišťovnu a náklady vynaložené na poskytování zdravotní péče, osvobození podle § 11 odst. 2 písm. d) zákona o soudních poplatcích založit nemůže; je zjevné, že zákonodárce toto osvobození směřoval na osoby, jimž byla způsobena újma na zdraví (a v této souvislosti jim vznikla další škoda) a na osoby, kterým vznikla újma či skutečná škoda v souvislosti s usmrcením nebo poškozením zdraví jiné osoby.

23. Výrok pod bodem VI. je pak odůvodněn tím, že dle § 148 odst. 1 o. s. ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Žalovanému musel být ustanoven opatrovník, náklady spojené s jeho odměnou a náhradou hotových výdajů mu uložit nelze vzhledem k tomu, že u žalovaného jsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu. Žalobkyně byla neúspěšná v rozsahu 1,36 % svého uplatněného nároku, proto jí v tomto rozsahu soud uložil hradit část nákladů státu v podobě odměny a náhrady hotových výdajů ustanoveného opatrovníka žalovaného, jejichž přesná výše bude stanovena samostatným usnesením, a to do tří dnů od právní moci samostatného usnesení.