253 C 23/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr Libuší Jerouškovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem titul. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 1 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci částku 1 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 500 Kč od 14. 9. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 1 200 Kč k rukám titul. jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení žalované částky s příslušenstvím z titulu nákladů za odtah vozidla ve výši 1 500 Kč. Soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu soudu námitky a z předložených listinných důkazů učinil tento závěr o skutkovém stavu věci (§ 115a ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř.): Dne 26. 6. 2019 bylo z ulice ulice v obec odtaženo vozidlo Škoda Octavia registrační značka, protože stálo v lokalitě, kde byl dočasně umístěn zákaz stání z důvodu čištění komunikace. Jelikož vozidlo tvořilo překážku provozu, bylo odtaženo na odstavné parkoviště do areálu Městské policie obec v ulici ulice. Žalovaný téhož dne vozidlo v tomto areálu převzal, přičemž předložil osvědčení o registraci vozidla. Manipulační poplatek ve výši 1 500 Kč neuhradil, nicméně podepsal prohlášení o uznání dluhu ve výši 1 500 Kč, který se zavázal uhradit do 30 dnů od podpisu uznání dluhu (úřední záznam č.j. spisová značka MP/ŠŠ + prohlášení o uznání dluhu ze dne 26. 6. 2019). Za technický úkon spočívající v odtahu vozidla byla žalovanému vyúčtována částka 1500 Kč, přičemž uvedená částka vyplývá z Nařízení územní celek číslo ze dne 8. 3. 2012 (nařízení číslo). K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván dne 13. 8. 2019 a dne 1. 7. 2020 (výzvy + dodejky). Dlužná částka přesto uhrazena nebyla. Právním posouzením věci dospěl soud k závěru, že žalovaný je provozovatelem vozidla, které bylo odtaženo, jelikož tvořilo překážku v provozu (§ 45 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb.). V souvislosti s tímto odtahem vznikly žalobci náklady za jeho odtažení ve výši 1 500 Kč, což vyplývá z Nařízení územní celek číslo ze dne 8. 3. 2012. Protože žalovaný uznal svůj dluh co do důvodu i výše, má soud za prokázané, že tento dluh v době uznání trval (§ 2053 občanského zákoníku). Vzhledem k tomu, že žalovaný svůj dluh řádně a včas nesplnil (do 30 dnů od uznání dluhu) dostal se s jeho úhradou do prodlení ve smyslu § 1968 občanského zákoníku. Žalobci vznikl nárok na zaplacení dlužné částky včetně úroků z prodlení v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Soud proto žalobě vyhověl a výrokem I. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci dlužnou částku ve výši 1 500 Kč včetně úroků z prodlení. Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř). Procesně plně úspěšnému žalobci přiznal soud výrokem II. právo na náhradu nákladů řízení dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb., které tvoří paušální náhrada hotových výdajů za 2 úkony (výzva k plnění a návrh ve věci samé) ve výši 200 Kč (režijní paušál za jeden úkon činí 100 Kč, § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.), a zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 200 Kč uložil soud zaplatit žalovanému, a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). V otázce náhrady nákladů řízení se soud plně ztotožnil s nálezem Ústavního soudu ze dne 14. března 2013 sp. zn. II ÚS 376/12, na základě kterého nelze statutárnímu městu přiznávat náklady za zastoupení advokátem. Z předmětného nálezu vyplývá, že:„ (u) statutárních měst lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy bez toho, aby musela využívat právní pomoci advokátů.“ územní celek má ve svém aparátu k dispozici právníky města, a v předmětné věci se jednalo toliko o agendu vymáhání pohledávek, která se nevyznačuje extrémní skutkovou či právní složitostí. Soud má tedy za to, že zastoupení advokátem v tomto případě není účelně vynaloženým nákladem. Na žalobce bylo tedy v souladu s vyhláškou č. 254/2015 Sb. pohlíženo jako na nezastoupeného účastníka. Tímto rozsudkem je rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, odůvodnění rozsudku tak v souladu s § 157 odst. 4 ve spojení s § 202 odst. 2 o.s.ř. obsahuje pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Proti tomuto rozsudku není odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.) ani dovolání (§ 236 odst. 1 a contrario o. s. ř.) přípustné. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce (§ 251 o. s. ř.).