253 C 3/2022

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Tomášem Klusákem ve věci žalobce: a) celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa žalobce žalobkyně: b) celé jméno žalobkyně , narozená dne datum bytem adresa žalobkyně oba žalobci zastoupeni advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného zastoupený advokátkou titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 480 180 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) částku 240 090 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 163 800 Kč od 17. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni b) částku 240 090 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 163 800 Kč od 17. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) na náhradě nákladů řízení částku 54 110 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce a).

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni b) na náhradě nákladů řízení částku 54 110 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně b).

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se každý z žalobců domáhal zaplacení částky 76 290 Kč z titulu zákonného úroku z prodlení pro prodlení s úhradou kupní ceny za převod nemovité věci a částky 163 800 Kč se zákonnými úroky z prodlení z této částky z titulu smluvní pokuty. Svoji žalobu žalobci odůvodnili tak, že žalobci (jako prodávající) s žalovaným (jako kupujícím) uzavřeli dne [datum] kupní smlouvu o převodu nemovité věci tam specifikované (dále též jako„ kupní smlouva“). Na základě této kupní smlouvy měl žalovaný povinnost uhradit žalobcům sjednanou kupní cenu (každý z žalobců měl obdržet ½ kupní ceny) a žalobci byli povinni následně nemovitou věc převést do vlastnictví žalovaného. Žalovaný měl dle kupní smlouvy povinnost zaplatit kupní cenu splnit nejpozději do 31. 7. 2021, což však neučinil. Protože byl žalovaný v prodlení se splněním povinnosti zaplatit sjednanou kupní cenu a stal se nekontaktním, žalobci od kupní smlouvy dne 22. 9. 2021 odstoupili. Tím, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou kupní ceny, vzniklo oběma žalobcům právo požadovat zákonný úrok z prodlení ze sjednané kupní ceny, a to od 1. 8. 2021 do 21. 9. 2021. Kromě toho si strany v kupní smlouvě též sjednaly, že v případě prodlení žalovaného s úhradou kupní ceny má žalovaný povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,05 % denně z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Tuto smluvní pokutu tak žalobci požadovali též od 1. 8. 2021 do 21. 9. 2021, přičemž každému z žalobců tím mělo vzniknout právo na zaplacení částky 163 800 Kč a k této částce též žalobci požadovali zaplacení zákonného úroku z prodlení od 17. 2. 2022 do zaplacení.

2. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že činí nesporným uzavření kupní smlouvy včetně ujednání o smluvní pokutě, dále též uvedl, že činí nesporným, že kupní cena jím měla být uhrazena do 31. 7. 2021 a že tuto kupní cenu neuhradil. Ohledně požadavku žalobců na zaplacení zákonného úroku z prodlení z neuhrazené kupní ceny žalovaný nárok uznal. Nesouhlasil však s požadavkem žalobců na zaplacení smluvní pokuty, kterou považoval za nepřiměřenou a navrhl, aby tuto smluvní pokutu soud moderoval, a to tím způsobem, že ji žalobcům nepřizná ani z části, neboť ti předmětnou nemovitost prodali jinému kupujícímu, a to za stejnou kupní cenu, která byla sjednána s žalovaným. Žalobcům tedy nevnikla žádná újma. Dále žalovaný uváděl, že předmětnou nemovitou věc chtěl koupit k vlastnímu bydlení a tuto koupi měl v úmyslu financovat hypotečním úvěrem. Ke schválení hypotečního úvěru bylo třeba, aby znalec předmětnou nemovitou věc ocenil, přičemž žalobci prohlídku věci nutnou k jejímu ocenění umožnili až dne 26. 7. 2021, tedy pouhé 4 dny před splatností kupní ceny. Znalecký posudek byl pak žalovanému předán dne 5. 8. 2022, přičemž tento posudek stanovil obvyklou cenu nemovitosti na částku 9 600 000 Kč, která byla výrazně nižší než kupní cena. Na základě tohoto odhadu byl bankou, která měla hypoteční úvěr žalovanému poskytnout, snížen úvěrový rámec a žalovaný tak nebyl schopen sjednanou kupní cenu složit, neboť nedisponoval dostatečnými vlastními finančními prostředky a nepodařilo se mu zajistit ani financování z alternativních zdrojů. Svoji neschopnost uhradit kupní cenu pak žalobcům sdělil telefonicky. Dle žalovaného tak nelze vznik smluvní pokuty přičítat k jeho tíži, neboť nemožnost dodržet smluvní podmínky byla způsobena překážkami, které nezavinil a jež nebylo možné odstranit. Žalovaný též uvedl, že žalobci otáleli s odstoupením od smlouvy, čímž došlo k navýšení požadované smluvní pokuty, bez toho, aby žalobcům vznikala (tímto prodlením) nějaká škoda. Případně vzniklou škodu pak pokrývá úrok z prodlení. Dále žalovaný rozporoval výši požadovaného úroku z prodlení z kupní ceny, když měl za to, že žalobci mohou požadovat úrok z prodlení ve výši 4,5 % ročně, nikoliv 8,5 % ročně.

3. Žalobci následně ve své replice setrvali na svých nárocích. Uvedli, že smluvní pokuta byla sjednána denní sazbou z dlužné částky a její případná nepřiměřenost se tak musí posuzovat právě ve vztahu ke sjednané sazbě, která v daném případě nepřiměřená nebyla. Dále pak uvedli, že smluvní pokuta není závislá na vzniku škody a případný vznik a výše škody není určující pro posouzení přiměřenosti smluvní pokuty. Dále pak žalobci uvedli, že to byl žalovaný, kdo s žalobci nekomunikoval, a to ani přes snahu realitní makléřky, která se žalovaného snažila kontaktovat prostřednictvím sms zpráv. K výši kupní ceny pak žalobci uvedli, že i ta je přiměřená, což dokládá, že žalobci následně zrealizovali prodej nemovité věci za stejnou cenu. Dle žalobců je obvyklé, že odhady cen zpracovávané pro úvěrující banky bývají nižší a je věcí žalobce, jakým způsobem si financování zajistí. Dále žalobci uvedli, že k odstoupení od smlouvy přistoupili v přiměřené době, přičemž odstoupení od smlouvy bylo právem, nikoliv povinností žalobců. Pokud by byl žalovaný kontaktní a žalobce informoval o jeho neschopnosti smlouvu dodržet, mohla být smlouva ukončena dříve dohodou. Ohledně požadovaného úroku z prodlení z kupní ceny žalobci uvedli, že mají svůj výpočet za korektní.

4. Na jednání dne [datum] strany setrvaly na svých stanoviscích.

5. Strany učinily nesporné, že dne [datum] byla mezi žalobci a žalovaným uzavřena kupní smlouva, jejímž předmětem byla koupě nemovitostí vymezených v této kupní smlouvě pod parc. [číslo] v k.ú. [obec], [územní celek] s tím, že nebyla ze strany žalovaného uhrazena kupní cena, kdy následně bylo od uzavřené kupní smlouvy odstoupeno ze strany žalobců dne 22. 9. 2021. Kupní cena činila 12 600 000 Kč a byla splatná do 31. 7. 2021 s tím, že bylo ujednáno, že přesáhne-li doba prodlení žalovaného s úhradou kupní ceny 15 dnů, žalobci byli oprávněni od kupní smlouvy odstoupit. Dále účastníci označili za nesporné, že byla mezi žalobci a žalovaným sjednána smluvní pokuta ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení.

6. Spornými mezi stranami tak zůstal požadavek na zaplacení smluvní pokuty, respektive její přiměřenost a na zaplacení zákonných úroků z prodlení z této pokuty.

7. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

8. Jak žalobci, tak žalovaný uzavřeli předmětnou kupní smlouvu jako fyzické osoby. Dle čl. II bodu 2. kupní smlouvy byla kupní cena stanovena na částku 12 600 000 Kč, a každý z žalobců měl obdržet ½ kupní ceny, kterou měl žalovaný dle čl. II bod 3. kupní smlouvy zaslat na dohodnutý úschovní účet do 31. 7. 2021, přičemž v témže bodě kupní smlouvy byla též sjednána smluvní pokuta ve výši 0,05 % z dlužné částky, pokud žalovaný svoji povinnost včas nesplní a zároveň právo žalobců odstoupit od smlouvy, bude-li prodlení s úhradou delší než 15 dnů. Žalovaný pak měl koupi nemovité věci financovat co do částky 3 150 000 Kč z vlastních zdrojů a co do částky 9 450 000 Kč z hypotečního úvěru od [právnická osoba] (kupní smlouva ze dne [datum]). Žalobci odstoupili dne 22. 9. 2021 od kupní smlouvy, neboť žalovaný neuhradil kupní cenu (odstoupení od smlouvy ze dne 22. 9. 2021). Žalobci po učiněném odstoupení od smlouvy vyzývali žalovaného k úhradě dlužné částky (předsoudní výzva ze dne 4. 1. 2022 a poslední předsoudní výzva ze dne 9. 2. 2022 s dodejkami). Na objednávku žalovaného zhotovil [titul] [jméno] [příjmení], [titul] odhad tržní hodnoty nemovitosti, kterým předmětnou nemovitost ocenil na částku 9 600 000 Kč. K odhadnuté ceně pak odhadce dále uvedl, že odhadnutá tržní cena je o cca 25 % nižší, než kupní cena, za kterou měl žalovaný nemovitou věc nabýt, přičemž žalovaný měl odhadci kupní cenu odůvodnit tím, že předmětná nemovitá věc má být spolu se sousedními domy zbourána a na jejich místě má být vystavěn pětipodlažní bytový dům. Následně odhadce uvedl, že sjednaná kupní cena je po účely bydlení vysoká a těžko dosažitelná (odhad tržní hodnoty nemovitosti [číslo] [rok]). Předmětnou nemovitou věci žalobci nakonec prodali společnosti [právnická osoba] za kupní cenu 12 600 000 Kč (kupní smlouva ze dne [datum]). Žalovaný emailem ze dne [datum] kontaktoval realitní makléřku s tím, že zasílá závaznou nabídku na koupi předmětné nemovitosti za částku 12 500 000 Kč plus provize a v následném emailu ze dne [datum] uvedl, že koupi by chtěl financovat zálohou ve výši 10 % a zbytek hypotečním úvěrem, ovšem v srpnu by byl schopen celou částku uhradit z vlastních zdrojů (emailová komunikace). Realitní makléřka se žalovaného pokoušela kontaktovat ohledně zaplacení kupní ceny (sms zprávy). Žalovaný je členem statutárních orgánů a společníkem vícero obchodních společností (výpis z veřejného rejstříku a profil LinkedIn).

9. Soud posoudil důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a dospěl k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci.

10. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný dne [datum] prostřednictvím emailu sdělil realitní makléřce, že má zájem o koupi nemovité věci žalobců za cenu 12 500 000 Kč plus částku provize realitní kanceláře. Dne [datum] žalovaný realitní makléřce sdělil, že koupi by chtěl financovat z části hypotečním úvěrem, ovšem pokud by byla koupě realizována až v srpnu, měl by dostatek vlastních prostředků ke koupi nemovité věci. Následně žalobci uzavřeli s žalovaným dne [datum] kupní smlouvu, na základě které mělo dojít k převodu nemovité věci z vlastnictví žalobců do vlastnictví žalovaného. Ačkoliv se žalovaný zavázal uhradit dle uzavřené smlouvy sjednanou kupní cenu do 31. 7. 2021, neučinil tak. Z důvodu prodlení žalovaného se zaplacením kupní ceny žalobci od smlouvy ke dni 22. 9. 2021 odstoupili, čímž smluvní vztah zanikl. Bylo prokázáno, že žalovaný byl v prodlení se splněním své povinnosti zaplatit kupní cenu za nemovitou věc od 1. 8. 2022 do 21. 9. 2021. Pro případ s prodlením s úhradou kupní ceny se žalovaný zavázal v čl. 2 bodě 3 smlouvy k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý den prodlení.

11. Soud pak neprováděl k důkazu výslech žalovaného ani svědka [jméno] [příjmení] pro nadbytečnost. Tyto důkazní prostředky žalovaný navrhoval k prokázání svého tvrzení, že mu nebyl umožněn přístup do nemovité věci dříve, než byl zpracován odhad její ceny, respektive že ve vztahu k provedenému odhadu nebylo možné zajistit bankovní financování koupě nemovité věci. Soud má za to, že provedení těchto důkazů by bylo v rozporu se zásadou rychlosti a zásadou procesní ekonomie, když provedení těchto důkazů by bylo nadbytečné, neboť skutková tvrzení, která měla být těmito důkazy prokázána, nemohla mít vliv na rozhodnutí ve věci samé.

12. Zjištěný skutkový stav pak soud podřadil pod následující právní normy.

13. Podle § 2048 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

14. Podle § 2051 o. z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

15. Podle § 1970 o. z. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

17. Po podřazení skutkového stavu pod uvedené právní normy soud dospěl k právnímu závěru, že žaloba je zcela důvodná.

18. Úvodem je třeba zdůraznit, že žalobci i žalovaný spolu uzavřeli platnou smlouvu o koupi nemovité věci, přičemž ze smlouvy vyplývá, že všichni její účastníci vystupují jako nepodnikající fyzické osoby s rovným postavením. Žalovanému tedy nesvědčí žádná zvláštní ochrana slabší strany.

19. Nejdříve se soud vypořádal s nárokem žalobců na zaplacení zákonného úroku z prodlení z neuhrazené kupní ceny nemovité věci tak, že tento nárok oběma žalobcům zcela přiznal. Vzhledem k tomu, že žalovaný oprávněnost tohoto nároku žalobců fakticky uznal ve svém vyjádření k žalobě, soud jen ve stručnosti uvádí, že tím, že se žalovaný zcela zjevně dostal do prodlení s úhradou kupní ceny, vzniklo od následujícího dne po dni prodlení právo každému z žalobců na zaplacení zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z., a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to až do dne zániku smluvního závazku, tedy dne kdy bylo ze strany žalobců odstoupeno od smlouvy. Požadovaný zákonný úrok z prodlení pak oba žalobci správně vyčíslili.

20. Dále se soud zabýval nárokem žalobců na zaplacení smluvní pokuty. Po posouzení tohoto nároku soud dospěl k závěru, že ujednání o smluvní pokutě je platné, nárok na její zaplacení vznikl (neboť se žalovaný dostal do prodlení s plněním utvrzované povinnosti) a ujednaná smluvní pokuta nebyla nepřiměřená. Konečně i výše požadovaného úroku z prodlení byla vypočtena správně. Proto soud i ohledně těchto nároků žalobcům zcela vyhověl.

21. Ujednání o smluvní pokutě je ujednáním utvrzující dluh, které je v kupní smlouvě obecně přípustné. Konkrétní ujednání o smluvní pokutě v předmětné věci pak bylo ve smlouvě zařazeno hned za ustanovením o povinnosti zaplatit kupní cenu (tedy za ustanovení zakládající povinnost žalovaného, kterou utvrzovalo). Ujednání o smluvní pokutě je jasné a určité, srozumitelné běžnému člověku. Toto ujednání pak ani nezakládá výraznou nerovnováhu stran. Soud neshledal žádný důvod, proč by ujednání o smluvní pokutě mělo být v rozporu s dobrými mravy nebo veřejným pořádkem, ani jiný důvod neplatnosti tohoto ujednání, když je zcela zřejmé, že žalovaný si byl vědom, že smlouva toto ujednání obsahuje a dobrovolně smlouvu stvrdil svým podpisem. Nad rámec uvedeného soud podotýká, že nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta nemůže z důvodu své nepřiměřené výše zakládat neplatnost příslušného ustanovení o smluvní pokutě z důvodu porušení dobrých mravů, nýbrž může být důvodem toliko k použití moderačního oprávnění soudu.

22. K vzniku práva na zaplacení smluvní pokuty musí platně vzniknout dluh (být porušena povinnost), který má smluvní pokuta utvrzovat, což se v projednávané věci stalo, když se žalovaný dostal do prodlení s úhradou kupní ceny. Pro vznik tohoto práva je nerozhodné, zda kvůli porušení utvrzené povinnosti vznikla škoda:„ Vznik práva na zaplacení smluvní pokuty naopak není existenčně spjat se vznikem škody v důsledku porušení utvrzené povinnosti. Skutečnost, že z porušení utvrzené smluvní povinnosti škoda nevznikla, případně že vznikla v nižší výši, než kolik představuje výše smluvní pokuty, není pro vznik práva a tomu odpovídající povinnosti dlužníka smluvní pokutu zaplatit rozhodující. Výše škody, jež vznikla oprávněnému porušením povinnosti utvrzené smluvní pokutou, není kritériem ani pro úvahu o nepřiměřenosti smluvní pokuty, ani pro úvahu o odpovídající míře jejího snížení, může nicméně určit hranicí, pod kterou nelze pokutu snížit„ ([příjmení], [jméno] § 2048 (Výše smluvní pokuty). ([příjmení], [jméno] a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ [číslo]). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. [číslo], marg. [číslo]).

23. Pokud žalovaný namítal nepřiměřenost smluvní pokuty její moderaci, tak soud uvádí, že moderace smluvní pokuty soudem je vystavěna na třech základních pilířích, a to na posouzení nepřiměřenosti smluvní pokuty, rozhodnutí o snížení smluvní pokuty, rozsahu snížení smluvní pokuty. Soud se proto nejprve zabýval otázkou přiměřenosti smluvní pokuty.

24. K tvrzené nepřiměřenosti smluvní pokuty pak lze uvést následující. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 7. 2007, sp. zn. 32 Odo 1299/2006 uvádí, že„ na nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou„ denní sazbu“ smluvní pokuty“. V projednávané věci pak soud sazbu ve výši 0,05 % denně zhodnotil jako přiměřenou, když tato smluvní pokuta utvrzovala stěžejní povinnost žalovaného zaplatiti kupní cenu, bez jejíhož splnění nebylo možné smlouvu vůbec realizovat. Soud v této souvislosti poukazuje, že ve spotřebitelských vztazích se v zásadě bere jako přiměřená smluvní pokuta v sazbě 0,1 % za každý den prodlení.

25. Namítal-li žalovaný, že by k moderaci smluvní pokuty mělo dojít proto, že žalovaný neplnil kvůli překážce, kterou nezpůsobil, a následky z této překážce vzniklé by neměly jít k jeho tíži, jsou tyto námitky nedůvodné, neboť platí, že smluvní pokuta vzniká a trvá bez ohledu na zavinění a odpovědnost dlužníka je v takovém případě absolutní a objektivní (k tomu srov. komentář k § 2048 o. z.([příjmení], [jméno], ([příjmení], [jméno], [jméno] ([příjmení] aj. Občanský zákoník: Komentář, Svazek V, (§ [číslo]) (Systém ASPI). [anonymizována dvě slova] (cit. [rok] [číslo]).

26. V této souvislosti soud poukazuje i na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 5.2011, sp. zn. 23 Cdo 2192/2009, z nějž vyplývá, že úvahy o nepřiměřenosti sjednané smluvní pokuty se mohou upínat toliko k těm okolnostem, které tu byly v době jejího sjednání; otázku, zda byla smluvní pokuta sjednána v (ne) přiměřené výši, nelze posuzovat z pohledu skutečností, které nastaly až poté, co byla smluvní pokuta v určité výši (přiměřené či nepřiměřené) sjednána. Ke skutečnostem, které nastaly po sjednání smluvní pokuty, tedy též k důvodům, pro něž došlo k prodlení s plněním zajištěného závazku, k okolnostem, za nichž se tak stalo, a ke skutečnostem, které ovlivnily dobu trvání prodlení, proto při hodnocení (ne) přiměřenosti sjednané smluvní pokuty přihlížet nelze.

27. Nepřípadný byl rovněž poukaz žalovaného na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9.2020, sp. zn. 32 Cdo 1490/2019, jehož závěry dle žalovaného (kritéria zde vymezená) lze vztáhnout na hodnocení smluvní pokuty z hlediska absolutní neplatnosti pro rozpor s dobrými mravy. Dle soudu se uvedený rozsudek zabýval platností ujednání mezi stranami o výši úroku z prodlení a jeho posuzováním pro rozpor s dobrými mravy, nikoliv smluvní pokutou. Daný závěry se tedy v poměrech posuzované věci neuplatní.

28. Žalovaný navíc již v emailové komunikaci vyjádřil úmysl financovat koupi nemovité věci hypotečním úvěrem. Žalovaný přitom musel vědět, že výše poskytnutého úvěru bude odvislá od hodnoty nemovité věci a že tuto hodnotu bude určovat znalecký posudek. Měl tedy k dispozici informace, aby učinil potřebná opatření, která by riziko nedosažení na úvěr reflektovala. Například mohl být znalecký posudek zpracován dříve, smluvní pokuta, případně celá smlouva mohla být podmínkou navázána na schválení hypotečního úvěru apod. Taková opatření však žalovaný neučinil a nutně si vědom těchto okolností smlouvu (včetně ujednání o smluvní pokutě) dobrovolně uzavřel. Dokonce po podání své nabídky realitní makléřku v emailu ujišťoval, že v měsíci srpnu roku 2021 bude schopen koupi nemovité věci financovat i bez hypotečního úvěru. Pokud tedy žalovanému nebyl schválen hypoteční úvěr z důvodu nízkého ocenění nemovité věci, jde tato okolnost k tíži žalovaného. Všechny tyto okolnosti, včetně hodnoty a stavu nemovité věci pak byly dány již při uzavírání smlouvy, nešlo tedy o výraznou změnu okolností nastalou po jejím uzavření a nemůže tak tedy jít ani o následnou nemožnost plnění ze strany žalovaného.

29. Soud pak ani nepřisvědčil námitce, že žalobci příliš dlouho otáleli s odstoupením od smlouvy, když žalovaný neprokázal, že by žalobce o své neschopnosti uhradit kupní cenu informoval. Doba, ve které nakonec žalobci od smlouvy odstoupili, se tak soudu nejeví jako nepřiměřená.

30. Soud žalobci vyhověl i co do požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení ze smluvní pokuty, když žalobce zákonný úrok řádně specifikoval.

31. Soud tak podané žalobě v plném rozsahu ve výroku I. vyhověl. Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

32. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žalobcům přiznal jejich plnou náhradu, a to každému z žalobců v částce 54 110 Kč, neboť žalobci uplatňovali své nároky samostatně. Náhrada nákladů sestává u každého z žalobců ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 190 Kč a z náhrady nákladů právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu v částce 45 920 Kč. Náhradu nákladů řízení uložil soud zaplatit žalovanému ve výrocích III. a IV., a to do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalobců (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

33. Náhradu nákladů právního zastoupení pak soud u obou žalobců určil tak, že jim přiznal náhradu odměny za 5 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a), písm. d) a písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ advokátní tarif“), snížené o 20 % dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, za převzetí věci, zaslání předžalobní výzvy, podání žaloby, učinění repliky na vyjádření žalovaného a účast na soudním jednání. Ke každému z těchto úkonů náleží též paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Vzhledem k tomu, že se jedná o společné úkony u každého z žalobců, tak soud použil paušální náhradu ve výši 150 Kč u každého z žalobců. Tarifní hodnotu pak soud určil v souladu s § 8 advokátního tarifu v částce 240 090 Kč (ve vztahu k tarifní hodnotě je smluvní pokuta pohledávkou se samostatným skutkovým základem, a protože žalobci požadovali pouze zákonný úrok z prodlení ve vztahu ke kupní ceně, je třeba tento úrok použít pro výpočet tarifní hodnoty, neboť žalobci neuplatňovali jistinu této pohledávky). Za každý úkon tak oběma žalobcům náleží odměna v částce 7 440 Kč a paušální náhrada 150 Kč, vše s DPH 21 %, jíž je zástupce žalobců plátcem.