253 C 43/2019

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Libuší Jerouškovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; název žalobkyně , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , část obce proti žalovanému: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalované zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení jméno . sídlem adresa , obec a číslo o zaplacení 9.100,00 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci částku 4.900,00 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4.900,00 Kč od 12.2.2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalobní návrh, kterým žalobce domáhal po žalovaném uhrazení částky 4.200,00 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4.200,00 Kč od 12.2.2019 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce návrhem ze dne 11.10.2019 se domáhal uhrazení částky 9.100,00 Kč na základě uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky dne 28.1.2019, která byla uzavřena mezi [jméno] [příjmení] (jako postupitelem) a žalobcem (jako postupníkem), na základě které postupitel postoupil pohledávku vůči žalovanému, která mu vznikla v souvislosti s uplatněním práva na náhradu škody z titulu zákonné odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla. Poškozenému [jméno] [příjmení] vznikla dne 9.1.2019 škoda způsobená protiprávním jednáním viníka nehody [jméno] [příjmení], řidičky vozidla Škoda Fabie, [registrační značka] a žalovaný je pojistitelem viníka dopravní nehody. Škodní událost byla u žalovaného vedena pod č. 2019 [číslo]. Poškozený z důvodu opravy automobilu byl nucen si pronajmout náhradní automobil Renault Sc v období od 10.1.2019 do 28.1.2019, tj. po dobu 19 dnů s denní sazbou 700,00 Kč. Poškozený měl automobil půjčený u žalobce, který mu půjčení vozidla vyfakturoval fakturou [číslo] 2019 v celkové výši 13.300,00 Kč se splatností 11.2.2019. Žalovaný při likvidaci pojistné události uhradil za půjčení vozidla pouze částku 4.200,00 Kč, akceptoval pouze zapůjčení náhradního vozidla do doby oznámení totální škody, tj. do 15.1.2019. Se stanoviskem žalovaného žalobce nesouhlasil, proto byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou ze dne 19.3.2019 k uhrazení dlužné částky 9.100,00 Kč, a to nejpozději do 29.3.2019. Žalovaný na výzvu žalobce reagoval dopisem ze dne 12.4.2019 s tím, že trvá na svém stanovisku a úhradu zbývající částky odmítl. Žalobce se stanoviskem žalobce nesouhlasil, neboť byl přesvědčen o relevantnosti nároku, neboť poškozený byl nucen si zajistit náhradní vozidlo, když své vozidlo měl poškozené důsledkem protiprávního jednání škůdce, a náhradní vozidlo užíval jak v rámci svého zaměstnání, tak pro obecné rodinné potřeby. V průběhu řízení právní zástupce žalobce změnil skutková tvrzení a uvedl, že právní předchůdce žalobce, tj. poškozený, je starší osoba v důchodové věku, který ve svých letech nemá peníze, má pouze příjem ze starobního důchodu a tudíž majetkové poměry nedovolí v době, kdy bylo oznámeno, že se jedná o totální škodu, než provede pojišťovna úhradu částky, aby měl možnost si pořídit další automobil a úhrada byla ze strany žalovaného na účet přispána dne [číslo] 2019, přičemž 26. a 27. byla sobota a neděle a poškozený vozidlo vrátil dne [číslo]. Poškozený neměl jinou možnost než mít vozidlo u sebe, neboť častěji potřeboval jezdit k lékaři, potřeboval jezdit na nákup, neboť bydlí ve vesnici.

2. Žalovaný ve vyjádření k návrhu žalobce k zaplacení částky 9.100,00 Kč, jakožto doplatku pojistného plnění z titulu pojištěn odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla z dopravní nehody ze dne 9.1.2019 uvedl, že po provedeném šetření škodní události 2019 [číslo] uhradil poškozenému parkovné v částce 1.400,00 Kč a částku 11.000,00 Kč za totální škodu na vozidle a z celkové výše uplatněného nájemného v částce 13.300,00 Kč uhradil částku 4.200,00 Kč, která představovala účelně vynaložené náklady za nájem vozidla a v částce 9.100,00 Kč nárok odmítl. Poškozený si zapůjčil náhradní vozidlo v období od 10.1.2019 do 28.1.2019, žalovaný akceptoval pouze zapůjčení vozidla pouze do dne 15.1.2019, kdy byl poškozený informován o likvidaci škodní události formou totální škody na vozidle a od tohoto dne žalovaný považoval náklady na zapůjčení náhradního vozidla za neúčelné, které zásadně není povinen škůdce, příp. jeho odpovědnostní pojistitel povinen hradit. Ve světle rozhodovací praxe soudů ČR je vždy zapotřebí zkoumat nutnost a účelnost vynaložených nákladů na zapůjčení náhradního vozidla. Dle judikatury Nejvyššího soudu ode dne prohlášení o totální škodě na vozidle zpravidla se stává nájem pronajatého náhradního vozidla nadále neúčelným nákladem, přičemž Ústavní soud zdůrazňuje nutnost individuálně zohlednit škodnou událost a majetkové poměry poškozeného, přičemž dodává, že zcela pochopitelně ani využívání náhradního vozidla nemůže být bezbřehé. Zvýše uvedených důvodů požadoval zamítnutí žalobního návrhu.

3. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 28.7.2020 pod č. j. 253 C 43/2019-50 zamítl žalobní návrh jako nedůvodný s odůvodněním, že při rozhodování se zabýval nutností a účelností vynaložených nákladů na zapůjčení náhradního vozidla. Soud vycházel z obecného práva poškozeného zapůjčit si náhradní vozidlo po dobu opravy vozidla poškozeného v důsledku nezaviněné dopravní nehody. Při rozhodování soud vycházel ze skutkových tvrzení a listinných důkazů a považoval za účelně vynaložené náklady za zapůjčení vozidla pouze od 10.1.2019 do 15.1.2019. Další náklady za zapůjčení vozidla od 16.1.2019 do 28.1.2019 nepovažoval soud za skutečnou škodu vzniklou v příčinné souvislosti s dopravní nehodou ze dne 9.1.2019.

4. Žalobce prostřednictvím svého právního zástupce podal ústavní stížnost proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 28.7.2020 pod č.j. 253 C 43/2019-50 s odůvodněním, že stěžovatel považuje napadené rozhodnutí za nesprávné, nezákonné jak po stránce skutkové, tak procesní. Soudu vytýkal především skutečnost, že přesto, že provedl podrobné dokazování, učinil právní posouzení ryze v obecné rovině, aniž se podrobněji zabýval relevantními okolnostmi případu, které je nutné ve vztahu k posouzení účelnosti nákladů na nájem náhradního vozidla vzít do úvahy, stejně tak se vůbec nevypořádal s osobní situací poškozeného, která odůvodňovala nutnost vypůjčení vozidla po celou dobu 19 dnů. Soud při rozhodování neuvedl veškeré úvahy, kterými se v daném případě při rozhodování ve věci řídil, kdy učinil zcela odlišný právní názor od právního názoru především Ústavního soudu prezentovaného v konstantní judikatuře, dle kterého je na místě při rozhodování o účelnosti nákladů a nájem náhradního vozidla zohlednit i osobní důvody poškozeného a právo na zachování stejného standardu, když byl protiprávním jednáním škůdce poškozen a byl nucen vynaložit náklady, které by mu jinak vůbec nevznikly ani s nimi nemohl předem počítat, když ne každý poškozený je natolik solventní, aby si mohl dovolit zakoupit nové vozidlo, aniž by čekal na vyplacení pojistného plnění od pojišťovny. Na základě všech skutečností uvedených ve stížnosti stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud nálezem rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne 28.7.2020 č.j. 253 C 43/2019-50 zrušil, protože bylo porušeno ústavně zaručené základní právo stěžovatelky garantované ústavou ústavního čl. 11 odst. 1 čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 listiny základních práva a svobod, aby rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne 28.7.2020 pod č.j. 253 C 43/2019-50 bylo zrušeno 5. Ústavní soud nálezem č. I. ÚS 2932/20 ze dne 14.1.2021 zrušil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 28.7.2020 č.j. 253 C43/2019-50 s tím, že bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 listiny základních práv a svobod, jakož i právo vlastnické, jež je stěžovateli zaručeno čl. 11 odst. 1 listiny základních práv a svobod a zároveň zrušil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 28.7.2020 Ústavní soud konstatoval, že tzv. u bagatelních věcí, tj. věcí, u nichž peněžité plnění nepřevyšuje částku 10.000,00 Kč, přistupuje zásadně zdrženlivě, když již v minulosti mnohokrát judikoval, že způsobilost porušit základní práva a svobody je třeba posuzovat rovněž materiálně v kontextu aktuálních, sociálních a ekonomických poměrů ve společnosti. Nicméně současně platí, že ani u bagatelních věcí nelze slevit na základním principu, na němž je založen spravedlivý proces. Ústavní soud v nálezu sp.. zn. I. ÚS 3831/17 konstatoval, že„ Podstatou užívání náhradního vozidla je umožnit pojištěnci zachování určitého životního standardu v situaci, kdy dojde ať již k částečnému nebo totálnímu poškození vozidla. Poskytnutím náhradního vozidla nebude poškozený ponechán v tísni a bude mu umožněno vést co do kvality obdobný život jako před dopravní nehodou. Podle nálezu Ústavního soudu není výše škody v obdobných případech dána jen hodnotou zničeného vozidla, ale též náklady, které by poškozený nemusel vynaložit v případě, že by ke škodě nedošlo. Ve své podstatě také není důvod, pro který by tyto náklady, jsou-li účelně vynaložené, měl nést právě poškozený“. Ústavní soud uvedl, že Městský soud v Brně se s uvedenou argumentací nevypořádal. Není zřejmé, jaká je povaha či účel platby, kterou je nucen platit poškozený za náhradní vozidlo v době od rozhodnutí pojišťovny od totální škodě do doby, kdy mu náhrada za způsobenou škodu byla připsána na účet. Ze stanoviska Městského soudu v Brně není zřejmé, proč tyto náklady za zapůjčení vozidla nesouvisí se zmíněnou dopravní nehodou. Soud by se tak blíže měl vypořádat s tím, jaký vliv má samotné prohlášení pojišťovny o škodě na faktickou životní situaci poškozeného, tj. na to, že v důsledku dopravní nehody nemůže užívat pojištěné vozidlo. Ústavní soud také poukázal na to, že není důvod, pro který by se poškozený, jehož vozidlo bylo poškozeno jen částečně, měl nacházet v lepším postavení než ten, jehož vozidlo bylo zničeno totálně. Oba dva poškození se nacházejí ve stejné životní situaci, a to, že z důvodu dopravní nehody nemohou užívat vozidlo vlastní, a proto používají vozidlo cizí, resp. náhradní. Obrazně řečeno, poškozený, jehož vozidlo bylo poškozeno jen částečně, přestoupí z náhradního vozidla do vozidla opraveného, zatímco poškozený, jehož vozidlo bylo poškozeno totálně, vystoupí po rozhodnutí pojišťovny o totální škodě z náhradního vozidla a bude čekat, než mu pojišťovna zašle pojistné plnění, aby si mohl zakoupit vůz nový. Z časového hlediska přitom není vyloučeno, že oprava vozidla trvá déle než koupě vozidla nového. Městský soud by se ve svém rozhodnutí měl vypořádat s tím, z jakého důvodu zvýhodňuje při poskytování náhradního vozidla toho poškozeného, jehož vůz je poškozen jen částečně.

6. Po zrušení rozhodnutí na základě nálezu Ústavního soudu soud doplnil dokazování. Právní zástupce žalobce v řízení poukázal, že poškozený jako osoba starší, navíc invalidní, jehož žena je také vyššího věku, často potřeboval jezdit k lékaři, mají několik zdravotních potíží, ve vesnici se nenachází obchod, proto jezdili na nákupy do vedlejšího města Kravaře. Za zcela irelevantní považoval jednání, zaměstnanců žalovaného, když při návštěvě poškozeného zjišťovali, zda auto potřeboval či nikoliv, což je v rozporu se slušností. Právní zástupce žalovaného uvedl, že zaměstnanec žalovaného navštívil [jméno] [příjmení] jako poškozeného, mluvil s ním, žádné nátlaky tam nebyly, byl to normální rozhovor zaměstnance žalovaného k otázkám okolnosti využití vozidla. Pokud jde o vyjádření žalobce, jsou tam určitě nesrovnalosti. V daném řízení by se mělo prokázat a řešit právě využívané vozidlo, zda skutečně poškozený potřeboval zapůjčené vozidlo v období od 16. do 28.1.2019.

7. V doplňující výpovědi jednatel společnosti žalobce potvrdil, že záznam o dopravní nehodě a i další doklady týkající se dopravní nehody sepisovatel a dne [číslo] byla uzavřena smlouva o pronájmu dopravního vozidla poškozenému [jméno] [příjmení] a poškozené vozidlo bylo dáno do servisu. Dne [číslo] se ozval telefonicky likvidátor žalovaného, který oznámil, že se bude řešit poškození vozidla jako totální škoda. Přípisem ze dne 22.1.2019 bylo oznámeno, že likvidace pojistné události bude provedena formou totální škody a dne [číslo] došly peníze účet. Dne [číslo] byl víkend a [číslo] došlo k vrácení vozidla. Poškozený [jméno] [příjmení] používal vozidlo do doby, než bylo jeho vozidlo opravné. Poškozený je důchodce, nemá peníze a na internetu zjistil, že za částku, kterou by obdržel od pojišťovny, by takové vozidlo nekoupil a z toho důvodu se rozhodl, pro opravu vozidla, kterou prováděl svědek [příjmení] (soused poškozeného). Po předání opraveného vozidla byla provedena kontrola počtu ujetých kilometrů, sepsány veškeré potřebné doklady a podepsáno, že auto bylo vráceno a potřebné doklady byly poslány na pojišťovnu. Svědek [příjmení], není zaměstnancem společnosti žalobce, pracuje jako OSVČ (opravárenská činnost), spolupracuje s jednatelem žalobce, který má půjčovnu motorových vozidel a spolupracuje s pojišťovnou při nahlašování pojistné události. Poškozený měl vozidlo zapůjčeno mnohem po delší dobu, než byla požadovaná úhrada po pojišťovně. Potvrdil, že ve [obec] obchod [obec], ale není zásoben tak, že by bylo možno nakoupit všechny potřebné věci, ale pouze základní potraviny a je známo, starší lidé se snaží jezdit za nákupy, kde jsou slevy, a nikdo nemůže chtít, aby z důvodu poškození vozidla nemohl jet nakoupit někam jinam. Poškozený si musel zapůjčit vozidlo k zachování svojí životní úrovně.

8. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že spolupracuje se společností žalobce. Vzájemná spolupráce spočívá v tom, že podniká v oblasti opravárenské a jednatel žalobce vyřizuje havárky, stejným způsobem se postupovalo i při havárie ze dne 9.1.2019. Svědek potvrdil, že poškozený je jeho strýc a bydlí vedle v domě. Svědek se přesně nemohl vyjádřit, jak dlouho trvala oprava jestli [číslo] dnů. Důvodem opravy bylo stáří poškozeného, jeho zdravotní problémy a z toho důvodu trval na opravě a nechtěl od oprava vozidla ustoupit, nechtěl kupovat nové auto, pouze chtěl, aby vozidlo bylo pojízdné. Dostupná doprava z obce je vlakem a autobusem do [obec] a [obec] ale poškozený tak daleko nejezdí, potřeboval se dostat do [obec] (to jsou 3-4 km) na nákup, k lékaři, k lékaři vozí i manželku, občas jezdí na nákup do Kauflandu do [obec] (tj. [číslo] km), pořád je závislý na autě, neboť má i invalidní značku. Přímo v obci se nachází obchod„ Jednota“, obvodní lékař, ale není tam žádná ambulance specialisty. Svědek připustil, že zaměstnanci pojišťovny vyptávali jeho i poškozeného, nečili žádný nátlak, vyptávali se pouze na opravu.

9. Dožádaným Okresním soudem v Opavě byl vyslechnut svědek [jméno] [příjmení], který potvrdil průběh havárie dne 9.1.2019 při havárii, kdy došlo k nabourání a poškození jeho vozidla. Opravu vozidla prováděl [jméno] [příjmení], se kterým jsou v kontaktu dlouhodobě, neboť mu opravuje auto. Svědek si nepamatoval v jaké výši a kdy mu bylo pojistné plnění poukázáno, pouze uvedl, že nějakou částku obdržel. Svědek si nepamatoval, po jak dlouhou dobu používal zapůjčené vozidlo, ale uvedl, že vozidlo vrátil, až měl opravené své vozidlo (nevěděl, zda to byly týdny nebo měsíce), ale připustil, že doba zapůjčení vozidla mohla trvat 19 dnů. Vozidlo používal na cesty na nákupy, k doktorovi a do kostela.

10. Právní zástupce žalobce závěrem uvedl, že u provedených důkazů jednoznačně vyplývá, že po celou dobu, po kterou bylo vozidlo zapůjčené, bylo užíváno zcela adekvátně a zejména bylo prokázáno, že náhradní vozidlo poškozený potřeboval. Poškozený je starší osoba, potřeboval jezdit k lékaři, potřeboval jezdit do obchodu a do jiných obchodů ([obec], [obec]) a náhradní vozidlo potřeboval.

11. Právní zástupce žalovaného závěrem uvedl, že v průběhu řízení bylo prokázáno, že poškozený [příjmení] své vozidlo potřeboval jenom příležitostně, občas k vyřízení nějakých záležitostí, které mohl vyřídit i v bydlišti, jako je obchod, kostel apod., tudíž náklady, které byly vynaloženy v souvislosti s půjčením vozidla po dobu 19 dnů, jsou neúčelné. Náklady za zapůjčení vozidla přesahovaly hodnotu vozidla poškozeného. Náklady nájmu vozidla jsou účelné, není-li dosud zřejmá výše nákladů na opravu vozidla poškozeného při dopravní nehodě, a to zda vůbec bude účelné je opravovat. Za dobu, kde je objektivně již zřejmé, že oprava poškozeného vozidla je nehospodárná, a proto prováděna nebude, nelze zásadně náklady nájmu náhradního vozidla považovat za účelné. Právní zástupce žalovaného poukázal na rozhodnutí sp.zn. 25 Cdo 1455/2019 a uvedl, že v daném rozhodnutí je argumentováno nálezem Ústavního soudu, který ale vytvořil pouze jakousi záchrannou síť pro poškozené, kteří by se dostali do neřešitelné situace vlivem později vyplaceného pojistného. Ve věci rozhodované Nejvyšším soudem však shodně jako je tomu nyní, bylo požadováno půjčovné přesahující hodnotu vozidla. V tomto duchu se Nejvyšší soud vyjádřil, že pokud si poškozený půjčil vozidlo za vyšší částku než je hodnota jeho vozu, musí být takový náklad zpravidla posuzován za neúčelný v té době, kdy je zřejmé, že vozidlo nelze ekonomicky opravovat a navíc v situaci, kdy poškozený [příjmení] byl v důchodu a nepotřeboval toto vozidlo k zajištění chodu domácnosti, nepotřeboval k ježdění do práce, vozit příslušníky domácnosti do školy apod. Proto žalovaný považuje půjčení vozidla na dobu 19 dnů za neúčelné. Z těchto důvodů požadoval zamítnutí žalobního návrhu.

12. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Z oznámení o dopravní nehodě ze dne 9.1.2019 (č.l. 19) bylo prokázáno, že pojištěná [jméno] [příjmení], pojištěnec pojišťovny [anonymizováno] způsobila v místě [obec] dopravní nehodu, kterou došlo k poškození vozidla [jméno] [příjmení]. Oznámením o škodní události z povinného ručení [číslo] byla oznámena dopravní nehoda ze dne 9.1.2019, která se stala v [obec], kdy pojištěná [jméno] [příjmení] poškodila osobní automobil Renault Sc, kdy odhad výše škody byl asi 30.000,00 Kč. K tomuto oznámení pojistné události byla doložena plná moc, kterou [jméno] [příjmení] udělovat [jméno] [příjmení], který měl zajišťovat záležitost související s dopravní nehodou dne 9.1.2019. Také pojistné plnění mělo být vyplaceno na účet [bankovní účet] (č.l. 70-71). Ze zápisu o poškození vozidla bylo zřejmé, která část vozidla byla poškozena, k čemuž byly doloženy i fotografie. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 28.1.2019 (č.l. 5) došlo k postoupení pohledávky ve výši 13.300,00 Kč za žalovaným (poškozeným) [jméno] [příjmení] na žalobce, která vznikla v důsledku dopravní nehody ze dne 9.1.2019. Žalobcem bylo poškozenému fakturováno fakturou [číslo] 2019 ze dne 28.1.2019 s datem splatnosti 11.2.2019 zapůjčení náhradního vozidla [příjmení] [jméno] v termínu od 10.1.2019 do 28.1.2019, ujeto celkem 760 km v celkové částce 13.300,00 Kč (č.l. 4). Žalovaný přípisem ze dne 7.3.2019 (č.l. 7) oznámil poškozenému, že bylo ukončeno šetření pojistné události č. 2019 [číslo], kdy ke vzniku pojistné události (havárie) došlo dne 9.1.2019, při které [jméno] [příjmení] poškodila osobní automobil Renault Sc, [registrační značka] [jméno] [příjmení]. Z dokladu, který měl žalovaný k dispozici, stanovil pojistné plnění za náhradní vozidlo v částce 4.200,00 Kč s DPH s tím, že výplata bude provedena na účet zmocněnce osoby firmy, žalovaný nepřiznal nároky za zapůjčení ve výši 9.100,00 Kč, protože dne 15.1.2019 bylo sděleno poškozenému, že došlo k ukončení nároku na náhradní vozidlo a hrazený je nárok od 1.1. do 15.1.2019. Žalobce výzvou ze dne 19.3.2019 vyzval žalovaného k doplacení částky 9.100,00 Kč (rozdíl mezi vyúčtovanou částkou 13.300,00 Kč za zapůjčení náhradního vozidla a částkou, která byla žalobci proplacena v částce 4.200,00 Kč, a to do 29.3.2019. Z listinných důkazů bylo prokázáno, že k číslu pojistné události 2019 [číslo] žalovaný proplatil dne 31.1.2019 částku 1.400,00 Kč (č.l. 31) za parkovné a dne 22.11.2019 částku 11.000,00 Kč (č.l. 31) a dne 8.3.2019 byl dán příkaz k proplacení částky 4.200,00 Kč příjemcem platby žalobce (č.l. 32). Žalobce vyzval žalovaného přípisem ze dne 19.3.2019 k doplacení rozdílu za zapůjčení náhradního vozidla v částce 9.100,00 Kč do 29.3.2019.

13. Podle ust. § 6 odst. 2 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb. - nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému b) účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví zraněného zvířete a způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat, 14. Otázka, zda náklady na nájem náhradního vozidla byly nutné a účelné, závisí na posouzení konkrétních okolností případu jedním, nikoliv však jediným hlediskem pro posouzení účelnosti výše nákladů, je porovnání nákladů na nájem náhradního vozidla a škody způsobené na vozidle.

15. Nejvyšší soud v rozhodnutí pod sp. zn. 25 Cdo 712/2011 ze dne 31.1.2013 v právní větě uvádí, že – nelze mít za neúčelné náklady nájmu náhradního vozidla v situaci bezprostředně po nehodě, není-li dosud zřejmé, jaké by byly náklady na opravu poškozeného vozidla, a zda tedy vozidlo půjde či nepůjde účelně opravit. Jakmile je však objektivně zřejmé, že oprava poškozeného vozidla je nehospodárná, a proto prováděna nebude, lze zásadně náklady nájmu náhradního vozidla považovat za účelné jen do doby, kdy je jisté, že oprava prováděna nebude. Nájemné za vozidlo po dobu delší již nelze považovat za účelný a nutný náklady vynaložený v příčinné souvislosti se vznikem škody. Pojmově již nejde o vozidlo náhradní pronajaté dočasně po dobu, kdy z důvodu poškození nelze užívat vozidlo vlastní.

16. Podstatou užívání náhradního vozidla je umožnit pojištěnci zachování určitého životního standardu v situaci, kdy dojde, ať již k částečnému nebo totálního poškození vozidla. Poskytnutím náhradního vozidla nebude poškozený ponechán v tísni a bude mu umožněno vést, co do kvality, obdobný život, jako před dopravní nehodou. Podle náhledu ÚS není výše škody v obdobných případech dána jen hodnotou zničeného vozidla, ale též náklady, které by poškozený nemusel vynaložit v případě, že by ke škodě nedošlo. Ve své podstatě tak není důvodu, pro který by tyto náklady, jsou-li účelně vynaloženy, měl nést právě poškozený (srov. rozh. I. ÚS 3831/17 ze dne 24.7.2018).

17. Po zhodnocení skutkového stavu věci a právního posouzení dané věci soud dospěl k závěru, že žalobní návrh byl podán důvodně jen částečně. Soud se zabýval nutností a účelností vynaložených nákladů na zapůjčení náhradního vozidla poškozenému za období, tj. od 16.1.2019 do 28.1.2019. Při rozhodování soud vycházel ze shodných skutkových tvrzení účastníků řízení, slyšených svědků, provedených listinných důkazů. Aktivní legitimaci žalobce prokázal smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 28.1.2019, na základě které došlo k postoupení pohledávky poškozeného na žalobce za žalovaným. Žalobce uplatnil u žalovaného náhradu škody přípisem ze dne 19.3.2019 k doplacení rozdílu ve výši 9.100,00 Kč (období od 16.1.2019 do 28.1.2019), jedná se o rozdíl mezi vyúčtovanou částkou na základě faktury [číslo] 2019 o zapůjčení vozidla, kdy bylo částečně plněno ve výši 4.200,00 Kč za období od 10.1.2019 do 15.1.2019. Při rozhodování soud vycházel ze závěru nálezu Ústavního soudu ze dne 14.1.2021 a zabýval se podstatou užívání náhradního vozidla tak, aby umožnilo pojištěnci zachování určitého životního standardu v situaci, kdy dojde ať již k částečnému nebo totálnímu poškození vozidla s tím, že poškozený nebude ponechán v tísni, kdy mu bude zapůjčeno náhradní vozidlo a bude mu umožněno vést co do kvality obdobný život jako před dopravní nehodou. Při rozhodování soud vycházel z toho, že žalovaný oznámil, že poškozený se dne 15.1.2019 od likvidátora žalovaného dozvěděl, že pokud jde o poškození vozidla, že se jedná o totální škodu a také dne 22.1.2019 obdržel dopis od žalovaného, že částka žalovanému bude vyplacena, která byla připsána účet žalobce dne 25.1.2019. V průběhu dalšího řízení, bylo prokázáno výpovědí jednatele společnosti žalobce, vypovědí slyšeného svědka [jméno] [příjmení], že se jednalo o poškozeného, který je straší pán, a poškozený se rozhodl vozidlo opravit. Poškozenému [jméno] [příjmení] bylo zapůjčeno vozidlo žalobcem a svědek [jméno] [příjmení] prováděl opravu vozidla poškozeného. Svědek [příjmení] potvrdil, že v obci [obec] je obchod i lékař, spojení do [obec] je vlakem a autobusem, ale poškozený tak daleko nejezdí, potřebuje dojet tak 3 nebo 4 km do [obec] k lékaři, na nákupy, občas jezdil za nákupy do [obec], což je [číslo] km. Svědek před soudem potvrdil, že na je jeho účet byla částka vyplacena a to na základě plné moci ze dne 10.1.2019 Svědek [jméno] [příjmení] nevěděl, jak dlouho měl zapůjčené auto, ale pouze uvedl, že to bylo po dobu, než bylo opraveno jeho vozidlo. Vozidlo používal pro cestu do obchodu a do kostela dle potřeby. Vztah s pojišťovnou řešil jednatel žalobce a vozidlo poškozený vrátil žalobci až po opravě svého vozidla. Soud při svém rozhodování vycházel ze skutkových tvrzení a provedených důkazů a vzal za oprávněné pouze částečnou částku za zapůjčení vozidla. Jak vyplynulo z výpovědi samotného poškozeného, vozidlo potřeboval příležitostně. Není pravdou tak, jak uváděl právní zástupce žalobce v žalobním návrhu, že poškozený potřebuje vozidlo v rámci svého zaměstnání, pro obecné rodinné potřeby, byť později své stanovisko změnil, ale z provedeného dokazování bylo prokázáno, že poškozený potřeboval vozidlo příležitostně, potřeboval vozidlo tak 2x na nákup, do kostela, občas k lékaři do [obec], jinak dostupnost zdravotní péče měl v místě bydliště, jakož byla i možnost nákupu v místě bydliště, kde je obchod [obec]. Pokud poškozený jel nakupovat do [obec], byla to vzdálenost 3-4 km nebo do [obec] ([číslo] Km), a není zřejmé, jak za uvedenou dobu, mohl poškozený ujet celkových 760 km (faktura [číslo] 2019 ze dne 28.1.2019), když jezdil jenom krátké cesty, většinou se zdržoval na nákupech v místě bydliště nebo v [obec], které byly vzdáleny 3 km. Pokud šlo o výpověď poškozeného, ten uváděl, že vozidlo vrátil po celkové opravě vozidla, protože se rozhodl své vozidlo opravit, byť byla žalovaným uznána jako totální škoda. Poškozený nedokázal přesně určit, jak dlouho vozidlo měl zapůjčené, přičemž slyšený svědek [jméno] [příjmení] uváděl, že to mohlo být 7, [číslo] dnů. Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci soud dospěl k závěru, že oprávněný nárok za zapůjčení vozidla vzal období od [číslo] 22.1.2019, jedná se o 7 dnů, je to do doby, než obdržel poškozený přípis o tom, že se jedná o totální škodu a jaká částka mu bude vyplacena. Což znamená, že soud stanovil žalovanému povinnost uhradit částku 4.900,00 Kč vč. příslušenství tak, jak je uvedeno ve výroku I. Ve zbytku soud žalobní návrh, tj. pokud požadoval žalobce úhradu za vozidlo od [číslo] 28.1.2019, tj. za 6 dnů, jako nedůvodný zamítl.

18. Výrok o nákladech řízení soud opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř.