254 C 29/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Danielou Schwarzovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa žalobce zastoupený advokátem: anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa , obec proti žalovanému: ; IČO: osobní údaje žalovaného sídlem o zaplacení 89.000 Kč s příslušenstvím – odškodnění

I. Řízení se co do částky ve výši 38.438 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 38.438 Kč od 11. 5. 2021 do zaplacení zastavu je.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 25.625 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 64.063 Kč od 11. 8. 2020 do 10. 5. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25.325 Kč od 11. 5. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 24.937 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24.937 Kč od 11. 8. 2020 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 19.886 Kč, a to k rukám právního zástupce žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 11. 8. 2020, doplněnou o podání ze dne [datum], [datum] a [datum], se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit částku 89.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 89.000 Kč od [datum] do zaplacení. Uvedl, že dne [datum] bylo u [název soudu] zahájeno soudní řízení pod sp.zn. [spisová značka] (dále také„ posuzované řízení“), ve kterém se otec žalobce zrušení vyživovací povinnosti vůči žalobci (v posuzovaném řízení žalovaný). Žalobce uvedl, že již ve svém prvním vyjádření ze dne [datum] měl zájem o smírné vyřešení věci, soud však nařídil první jednání až [datum] a pokus o smírné vyřešení věci provedl čistě formalisticky. Dle žalobce soud prováděl zbytečné dokazování a své povinnosti přesunul na mediátora, čímž byl žalobce zatížen dalšími náklady řízení. Žalobce měl zato, že pokud by soud již při prvním jednání vysvětlil otci žalobce podstatu nákladů řízení, mohlo dojít k uzavření smíru již při prvním jednání, nikoli až dne [datum], kdy bylo řízení skončeno usnesením o schválení smíru, č.j. [číslo jednací]. Žalobce uplatnil nárok na náhradu škody u žalovaného dne [datum], žalovaný však pouze potvrdil přijetí žádosti, tuto však ve lhůtě 6 měsíců nevyřídil. Žalobce proto podanou žalobou uplatnil nárok na zadostiučinění ze vzniklou nemajetkovou újmu v penězích, která vznikla nesprávným úředním postupem ve výši 89.000 Kč (základní částka zadostiučinění za 1 rok 15.000 Kč, kdy za 4 a půl roku tuto částku navýšil o 68 % na 89 000 Kč). Výše žalované částky odůvodnil tím, že posuzované řízení pro něj bylo náročné, neboť se jednalo o spor mezi otcem a synem, žalobce údajně trpěl ekonomickou nejistotou; dle jeho názoru mělo být řízení o výživném rozhodováno rychleji než jiná řízení. Délka řízení byla žalobcem pociťována negativně, což mělo vliv na jeho osobní sféru, psychiku a důvěru ve fungování spravedlnosti v zemi, délka řízení neodpovídala složitosti věci a žalobce na délce řízení nenese žádný podíl.

2. Žalovaný se k nároku žalobce vyjádřil podáním doručeným soudu dne [datum]. Uvedl, že u něj žalobce dne [datum] uplatnil svůj nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 89.000 Kč za nesprávný úřední postup v řízení vedeném u [název soudu] pod sp.zn. [spisová značka]. Žalovaný ve svém vyjádření shrnul průběh posuzovaného řízení. Uvedl, že v posuzovaném řízení lze spatřovat průtahy od zahájení řízení do nařízení prvního jednání ve věci a dále v období od [datum] do [datum]. Na délce řízení pak dle žalovaného nese částečný podíl i žalobce, který nebyl s otcem přes rok a půl schopen uzavřít dohodu s mediátorem a neučinil ani jiné kroky k rychlejšímu vyřešení věci; zvýšený význam pak pro žalobce řízení mít nemohlo, neboť se jednalo o zrušení vyživovací povinnosti ke zletilému dítěti. Za adekvátní považoval žalovaný přiznání zadostiučinění ve výši 38.438 Kč, ve zbytku navrhl žalobu v celém rozsahu zamítnout.

3. Podáním došlým soudu dne [datum] vzal žalobce žalobu ohledně částky 38.438 Kč s příslušenstvím částečně zpět, když uvedl, že dne [datum] mu byla ze strany žalovaného uhrazena částka 38.438 Kč. Soud řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil v souladu s ust. § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř. výrokem I. tohoto rozsudku. Souhlasu žalovaného s částečným zpětvzetím žaloby nebylo třeba, neboť k částečnému zpětvzetí došlo dříve, než začal soud jednat.

4. Soud provedl dokazování obsahem následujících listin: obsahem spisu [název soudu] sp.zn. [spisová značka], zprávou [anonymizováno] [jméno] [příjmení], klinického psychologa a psychoterapeuta, ze dne [datum].

5. Ze spisu [název soudu] sp.zn. [spisová značka] byly zjištěny následující, pro věc významné, skutečnosti.

6. Návrhem doručeným Městskému soudu v Brně dne [datum] bylo ze strany [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalobce] (žalobce v posuzované věci) zahájeno řízení proti [celé jméno žalobce] (v daném řízení žalobce, v posuzovaném řízení žalovaný). Předmětem řízení bylo zrušení vyživovací povinnosti otce vůči zletilému synovi. V posuzované věci asistentka soudce dne [datum] zaslala přípis žalobci k doplnění skutečností ohledně jeho příjmů a předložení důkazů, vyzvala žalovaného k vyjádření se k žalobě a doplnění skutečností stran jeho příjmů, učinila dotaz na [anonymizována tři slova] – kontaktní pracoviště [část obce], a požádala o připojení spisu ze spisovny Městského soudu v Brně. Žalovanému (v daném řízení žalobce) byla výzva doručena osobně dne [datum]. Dne [datum] a [datum] [anonymizována tři slova] – kontaktní pracoviště [část obce], sdělil, že žalobce ani žalovaný nepobírají žádné dávky státní podpory. Dne [datum] nahlížel právní zástupce žalobce do spisu. Žalovaný na výzvu soudu ze dne [datum] reagoval podáním doručeným soudu [datum], ve kterém odmítl předložit příjmy, neboť toto považoval za právně irelevantní, když předmětem řízení nebylo snížení nebo zvýšení výživného. Žalovaný neuznal nárok žalobce, avšak navrhl přerušit řízení za účelem mimosoudního řešení věci. Přípisem ze dne [datum] byl následně žalovaný ze strany soudu vyzván k výsledku mimosoudního jednání. Přípis byl žalovanému doručen dne [datum], asistentka soudce následně dne [datum] předložila spis předsedkyni senátu. Dne [datum] žalovaný sdělil, že k mimosoudní dohodě mezi účastníky nedošlo a navrhnul zamítnutí žaloby v celém rozsahu, vyjádření žalovaného bylo dne [datum] zasláno žalobci k případnému vyjádření. Z úředního záznamu ze dne [datum] plyne, že byl vrácen zapůjčený spis [název soudu] sp.zn. [spisová značka].

7. Předsedkyně senátu dne [datum] nařídila jednání na den [datum], předvoláni byli účastníci a jejich právní zástupci. Dne [datum], den před konáním nařízeného jednání, žalobce předložil soudu listinné důkazy. Dne [datum] proběhlo jednání, kterého se osobně zúčastnil žalobce, právní zástupce žalobce a právní zástupce žalovaného; žalovaný byl řádně omluven. Soud provedl dokazování listinami a obsahem připojených spisů, jednání bylo následně odročeno na neurčito za účelem doplnění dokazování. Dne [datum] soud učinil dotaz na [anonymizována dvě slova] v [obec] ohledně doby studia žalovaného a na společnost [právnická osoba], ohledně doby zaměstnání žalovaného. Zprávu o době studia žalovaného podala [anonymizována dvě slova] v [obec] dne [datum], [právnická osoba] podala zprávu o době zaměstnání žalovaného dne [datum]. Dne [datum] vznesl žalobce námitky k protokolaci ze dne [datum]. Dne [datum] žalovaný navrhl smírné vyřešení věci; vyjádření žalovaného bylo žalobci zasláno na vědomí dne [datum]. Žalobce dne [datum] vyslovil nesouhlas s uzavřením smíru s ohledem na chování žalovaného a jeho postoj k (bezdůvodně) vedenému exekučnímu řízení, kterým bylo vymáháno dlužné výživné; žalobce podmínil smírné vyřešení věci úhradou nákladů exekučního řízení žalovaným.

8. Z úředního záznamu ze dne [datum] vyplynulo, že spis byl z důvodu změny obsazení senátu založen na lhůtu 3 měsíců, dne [datum] byla dle úředního záznamu věc nově přidělena Mgr. [jméno] [příjmení] (místo [anonymizováno] [jméno] [příjmení]).

9. Přípisem ze dne [datum] byl žalovaný ze strany soudu vyzván ke sdělení, zda s ohledem na jeho předchozí vyjádření ze dne [datum] uznává nárok žalobce; přípis byl žalovanému doručen dne [datum]. Žalovaný dne [datum] sdělil, že nárok žalobce neuznává, svým vyjádřením ze dne [datum] navrhoval případné smírné vyřízení věci. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], bylo účastníkům nařízeno prvního setkání s mediátorem, dne [datum] žalobce sdělil, že mediaci považuje za nadbytečnou. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byl vybrán mediátor ([anonymizováno] [jméno] [příjmení]). Dne [datum] byli účastníci vyzvání ke sdělení průběhu mediačního řízení, dne [datum] byl zaslán dotaz mediátorovi ke sdělení průběhu mediace, současně bylo vyžádáno připojení spisu [název soudu] sp.zn. [spisová značka]. Dne 22. 11. 2018 žalobce podal zprávu o probíhající mediaci a možné mimosoudní dohodě; vyjádření žalobce bylo žalovanému zasláno na vědomí dne [datum]; žalovaný se následně vyjádřil podáním doručeným soudu dne [datum], což bylo žalobci zasláno na vědomí dne [datum]. Z úředního záznamu se podává, že spis sp.zn. [spisová značka] se toho času nacházel u [název soudu]; [název soudu] byl proto dne [datum] požádán o zapůjčení uvedeného spisu. Dne [datum] podal mediátor zprávu o probíhajícím mediačním řízení. Dne [datum] byly vyloučeny připojené spisy. Dne [datum] byl mediátor vyzván ke sdělení stavu mediačního řízení, na které reagoval podáním ze dne [datum] o pokračování mediace. Dne [datum] byl mediátor vyzván ke sdělení stavu mediačního řízení, na které reagoval podáním ze dne [datum] o pokračování mediace. Dne [datum] byl mediátor vyzván ke sdělení stavu mediačního řízení, na které reagoval sdělením ze dne [datum] o neúspěšné mediaci.

10. Předsedkyně senátu dne [datum] nařídila jednání na den [datum], předvoláni byli právní zástupci účastníků. Dne [datum] proběhlo jednání, kterého se osobně zúčastnil žalobce, právní zástupce žalobce a právní zástupce žalovaného; žalovaný byl řádně omluven. S ohledem na změnu v obsazení soudu byly shrnuty výsledky dosavadních přednesů a dokazování; účastníci pak shodně navrhli uzavření smíru. Usnesení o schválení smíru ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], bylo žalobci doručeno dne [datum], žalovanému dne [datum]. Právní moci nabylo dne [datum].

11. Z lékařské zprávy [anonymizováno] [jméno] [příjmení], klinického psychologa a psychoterapeuta, ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce na konci roku 2014 a v prvním čtvrtletí 2015 několikrát navštívil ambulantní klinickou psychologii a psychoterapii z důvodů problematického vztahu s otcem.

12. Mezi stranami bylo nesporné, že žalobce dne [datum] uplatnil u žalovaného nárok na přiznání zadostiučinění za porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení ve výši 89.000 Kč. Uplatněný nárok žalobce byl žalovaným přijat dne [datum] a byl zařazen pod č.j.. [anonymizováno] [číslo]. Soud proto ohledně těchto skutečností neprováděl dalšího dokazování.

13. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel.

14. Z jednotlivých listinných důkazů vzal soud za prokázaný tento skutkový stav věci:

15. Řízení ve vztahu k žalobci trvalo 4 roky a 5 měsíců. Soud v řízení činil úkony v přiměřených lhůtách a pravidelně. V období od ledna 2017 do listopadu 2017, kdy došlo ke změně obsazení senátu, však byl soud neodůvodněně nečinný. Stejně tak v období od října 2018 do září 2019, kdy bylo nařízeno mediační jednání, které trvalo déle než 3 měsíce bez přerušení řízení. Ve věci proběhly celkem 2 jednání, přičemž odročováno bylo z důvodů doplnění dalšího dokazování. ve věci bylo rovněž nařízeno 1. setkání s mediátorem. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byl ve věci schválen smír a žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů řízení. Usnesení o schválení smíru bylo žalobci doručeno dne [datum] a žalovanému dne [datum], právní moci nabylo dne [datum]. Žalobce dne [datum] uplatnil u žalovaného nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 89.000 Kč, žalovaný však v zákonem stanovené lhůtě 6 měsíců nárok žalobce nijak nevyřídil.

16. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen„ zákon č. 82/1998 Sb.“).

17. Podle § 5 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

18. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. Stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

19. Podle § 15 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku.

20. Podle § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

21. Podle § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

22. Podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

23. Podle § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

24. Po posouzení zjištěného skutkového stavu a jeho podřazení pod výše uvedená zákonná ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná toliko z části.

25. Zákon č. 82/1998 Sb. ve svém § 13 podává obecnou definici nesprávného úředního postupu. Pod tento pojem je možné podřadit celou škálu úkonů či postupů spojených s výkonem pravomoci státního orgánu. Jako nesprávný úřední postup je třeba chápat i postup orgánů státní moci při výkonu jeho pravomoci, při kterých dochází k porušení pravidel předepsaných právními normami, v důsledku čehož není věc projednána v přiměřené lhůtě či není vydáno rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Požadavek přiměřené délky soudního řízení je jako jedna z hlavních zásad a lidských práv zakotven ve vnitrostátních právních předpisech (Listina základních práva a svobod, Ústava České republiky), a také v mezinárodních právních předpisech, kterými je Česká republika vázána (např. Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod). Soud má dbát zásady rychlosti soudního řízení, avšak rychlost soudního řízení nemůže být upřednostněna před spolehlivým zjištěním skutkového stavu. Za nesprávný úřední postup je proto považován takový postup soudu, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní složitosti věci, a kdy délka spočívá v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci 26. V projednávané věci bylo předně nutné zabývat se určením délky řízení vedeného u [název soudu] pod sp.zn. 43 [spisová značka], neboť závěr o přiměřenosti či nepřiměřenosti délky řízení je možné s jistotou učinit až poté, co bude přesně vymezen jeho počátek a konec. Hodnocení, zda je soudní řízení co do jeho trvání přiměřené, je nutno posuzovat vždy individuálně s ohledem na jeho průběh a okolnosti, které jeho průběh mohou ovlivnit. Žalobci (v posuzovaném řízení žalovanému) byla žaloba doručena dne [datum]. Tímto momentem mohla také začít žalovanému vznikat újma způsobená nepřiměřenou délkou řízení. Řízení vůči žalobci tak trvalo od [datum] do [datum] (schválení smíru), celkem tedy 4 roky a 5 měsíců.

27. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučiněné soud vycházel zejména ze Stanoviska, která jako základní částku za jeden rok nepřiměřeně dlouhé řízení stanovuje rozpětí 15.000 Kč až 20.000 Kč. Pro posouzení výše přiměřeného zadostiučiněné za 1 rok řízení soud přihlédl k celkové době řízení dle § 31a odst. 3 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb. s ohledem na zbylá kritéria § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Předmětem řízení bylo zrušení vyživovací povinnosti vůči zletilému dítěti. Předmět posuzovaného řízení není možné považovat za výrazně složitý. V tomto směru proto se soud ztotožnil s návrhem žalobce, který za 1 rok trvání řízení navrhoval částku 15.000 Kč. Soud neshledal kritéria pro zvýšení základní částky nad 15.000 Kč, přistoupil však k modifikaci celkové základní částky, jak je uvedeno níže, na základě kritérií stanovených v § 31a odst. odst. 3 písm. b) až e) zákona č. 82/1998 Sb.

28. Objektivní příčinou, která může vést k (neúměrnému) prodloužení řízení, je i složitost řízení. Složitost řízení je nutné posuzovat z pohledu procesní stránky věci (procesní aktivita účastníků, četnost a srozumitelnost jejich podání a procesních návrhů, četnost opravných prostředků, výsledky řízení o těchto opravných prostředcích atd.), ale rovněž i stránky skutkové (rozsah tvrzení a dokazování) či hmotněprávní složitost daného případu (existenci a ustálenost judikatury) a dále i složitost procesní (procesní aktivita účastníků, četnost a srozumitelnost jejich podání a procesních návrhů, četnost opravných prostředků, výsledky řízení o těchto opravných prostředcích atd.). Předmětem řízení bylo zrušení vyživovací povinnosti vůči zletilému dítěti. Po skutkové stránce se nejednalo o složitý případ, nebylo nutné ustanovit znalce, slyšet svědky, provádět složité a rozsáhlé dokazování a věc nebylo nutné zařadit do specializovaného senátu (mezinárodní prvek, pracovně právní věc, ochrana osobnosti, apod.). Jednalo se tak o standardní záležitost, nikterak náročnou. V rámci kritéria postupu soudu v řízení soud hodnotil také snahu soudu rozhodnout jednoduchou věc v co nejkratším možném čase, a to při zachování zákonem předepsaných procesních postupů (§ 6 o.s.ř.). V řízení nebyl podán žádný opravný prostředek, i přesto pak řízení trvalo téměř 4 a půl roku. Soud proto přistoupil ke zvýšen základní částky o 10%, neboť vzal v úvahu jednoduchý předmět řízení, který mohl být pojednán a vyřízen v kratším časovém intervalu, a to v porovnání se skutečností, že v řízení nebyl podán žádný opravný prostředek, což ve výsledku pouze umocňuje skutečnost, že délka řízení téměř 4 a půl roku je značně nepřiměřená. Z důvodu složitosti řízení (resp. jeho jednoduchosti a vzhledem k celkové délce trvání řízení) v posuzovaném řízení proto soud přistoupil ke zvýšení základní částky o 10 %.

29. Dalším kritériem, které soud zohlednil, bylo jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení. Na straně žalobce (v posuzovaném řízení žalovaný) soud neshledal žádný podíl zavinění na tom, že řízení bylo neúměrně prodlužováno. Žalobce v přiměřených lhůtách reagoval na výzvy ze strany soudu, v zastoupení se účastnil nařízených jednání (byl řádně omluven), neodůvodněně nežádal o odročení věci apod. Tvrdí-li pak žalovaný, že průtahy byly žalobcem způsobeny tím, že se s otcem více než 1 rok nedokázal dohodnout na mimosoudním vyřešení věci, pak toto nelze přičítat k tíži žádného z účastníků, neboť soud vždy usiluje o smírné řešení věci. Podstatou soudního řízení je vyřešení sporné otázky, nikoli pak vedení sporu. Soud má vést účastníky řízení ke smírnému řešení. Naopak je pochybením soudu pokud nařídí mediaci nebo vyčkává mimosoudní dohody účastníků a věc nepřeruší. Trvalo-li proto řízení nepřiměřenou dobu z důvodu mimosoudního jednání mezi účastníky, není možné tuto skutečnost přičítat k tíži žalobce a na základě toho pak snižovat základní částku celkového zadostiučiněné. S ohledem na uvedené proto soud neshledal žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly snížení či zvýšení základní částky z důvodu jednání žalobce v posuzovaném řízení.

30. Soud rovněž hodnotil postupu orgánů veřejné moci během řízení. V řízení bylo zjištěno, že soud po dobu trvání posuzovaného řízení nepostupoval zcela úředně správně, když na jeho straně docházelo k neodůvodněným průtahům v řízení. V lednu 2017 byl spis založen na lhůtu z důvodu změny v obsazení senátu. Do listopadu 2017 ve věci nebyl ze strany soudu učiněn žádný úkon, pouze v září 2019 úřední záznam o přidělení věci nové předsedkyni senátu. Ve věci tedy nebyly činěny úkony po dobu 11 měsíců, přičemž důvody, pro které tomu tak bylo, nelze přičítat k tíži žalobce. Rozvrhem práce je, mimo jiné, určeno přidělení věci každému jednotlivému předsedovi senátu. Nastane-li pak překážka ve výkonu práce na straně přiděleného předsedy senátu (krátkodobá či dlouhodobá), je rozvrhem práce určen, či by určen být měl, soudce zastupující. Povinností soudu je pak činit veškerá opatření k tomu, aby nedocházelo k neodůvodněným průtahům v řízení, a to i co se týká personálního zabezpečení. Pokud tedy v daném řízení nedocházelo k průběžným úkonům po dobu 11 měsíců, je možné v tomto ohledu konstatovat neodůvodněnou nečinnost v řízení na straně soudu. Stejně tak v období od října 2018 do září 2019, kdy bylo nařízeno mediační jednání, které trvalo déle než 3 měsíce bez přerušení řízení, lze spatřovat průtah na straně soudu. Rozhodovací činnost soudu samu o sobě nelze hodnotit jako nesprávný úřední postup, dospěl-li soud odůvodněně k tomu, že je na místě provádět dokazování nebo nařídit jednání s mediátorem. Soud však odpovídá za nepřiměřenou délku takového řízení. Občanský soudní řád ve svém § 99 ukládá soudu, aby se vždy pokusil o smírné řešení věci s tím, že porušení této povinnosti sice zakládá vadu řízení, ne však takovou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Soud je tedy povinen o smír usilovat v každé fázi řízení, nikoli jen na jeho počátku. Za tímto účelem proto bylo nařízeno 1. setkání s mediátorem jako alternativní řešení sporných otázek mezi účastníky, které tak nelze považovat za nadbytečné. Z důvodu nařízené mediace může být řízení přerušeno nejdéle po dobu 3 měsíců, poté soud pokračuje v řízení; v případě, že mediační řízení úspěšně probíhá, může soud na návrh účastníků řízení přerušit podle § 110 o.s.ř. K takovému postupu v dané věci nedošlo. Soud sice v posuzovaném řízení činil dotazy na účastníky řízení a mediátora stran sdělení stavu probíhající mediace, řízení však nebylo z žádného důvodu přerušeno a ve věci nebyly činěny úkony směřující k projednání a ukončení věci. Z důvodu jednotlivých, výše popsaných neúměrných a neodůvodněných průtahů v posuzovaném řízení, proto soud přistoupil ke zvýšení základní částky o 15 %. Co se týká námitky žalobce, že soud nepostupoval procesně správně, když žalobce nepoučil o nákladech řízení v paralelně vedených řízeních mezi účastníky, což mělo mít za následek neochotu žalobce uzavřít smír již v rané fázi posuzovaného řízení, pak tuto soud hodnotil jako nedůvodnou. Soud může sám jako předběžnou otázku řešit předpokládaný výsledek řízení, který v důsledku průtahů nenastal. V daném případě lze tedy teoreticky posoudit, zda žalobce měl být o nákladech exekučního řízení a jeho nesouvislost s řízením o výživném (v posuzované věci) poučen již při prvním jednání a jaké toto nepoučení způsobilo následky, stejně tak může soud teoreticky posoudit, zda o tomto měl být poučen před nařízením prvního setkání s mediátorem (či při návrhu na uzavření smíru ze strany žalovaného). Soud však v žádném případě nemůže hodnotit či předjímat následné pohnutky účastníka. V daném případě proto nelze posoudit, zda by otec žalobce i poté, co by mu byla otázka nákladů řízení vysvětlena, skutečně přistoupil na schválení smíru a v jaké fázi by tak učinil.

31. Posledním kritériem, které soud při modifikaci základní částky hodnotil, byl význam předmětu řízení pro žalobce jako poškozeného. Předmětem posuzovaného řízení, jak již bylo několikrát uvedeno, bylo zrušení vyživovací povinnosti otce ke zletilému dítěti. Jedná se tedy o civilní spor, jehož předmětem bylo zrušení již dříve stanovené povinnosti. Civilní řízení však nelze považovat za řízení pro účastníka významné, neboť nemá citelnější dopad do jeho poměrů. Za řízení, která by mohla mít vliv, je pak třeba považovat především řízení trestní či rodinně právní, ale také řízení o ochranu osobnosti či o osobním stavu. Žalobce uvedl, že absolvování celého posuzovaného řízení pro něj bylo psychicky náročné, neboť se jednalo o spor mezi otcem a synem. Z posuzovaného spisu však plyne, že vztahy mezi otcem a dítětem nebyly zcela ideální, žalobce jako žalovaný v posuzovaném řízení od počátku měl zájem na smírném vyřešení věci, neměl zájem (a ani tak nečinil) zbytečně brojit proti otci, čímž by mohlo dojít k vyostření sporu a právě neúměrné psychické újmě. Soud pak neshledal žádnou spojitost mezi posuzovaným řízením a osobním a psychickým stavem žalobce. Jak sám žalobce uvedl, posuzovanému řízení předcházela jiná řízení. Byl-li žalobce v takové bezútěšné situaci, která si vyžádala odbornou konzultaci, není možné nalézt odraz zdravotního stavu žalobce v posuzovaném řízení, neboť tato spolu zjevně nesouvisela, když žalobce vyhledal odbornou pomoc na přelomu roku 2014 a 2015, posuzované řízení pak bylo zahájeno až následně v polovině roku 2015. Mezi posuzovaným řízením a zdravotním a psychickým stavem žalobcem proto nelze nalézt žádnou příčinnou souvislost, která by ve svém důsledku odůvodnila navýšení základní částky. V této souvislosti proto soud nepřistoupil ke zvýšení základní částky zadostiučinění.

32. K výsledné výši přiznaného zadostiučinění soud dospěl na základě shora uvedených skutečností a následného matematického výpočtu. Řízení ve vztahu k žalobci trvalo 4 roky a 5 měsíců (bod 26). Jako základní částka zadostiučinění za 1 rok trvání řízení byla stanovena částka 15.000 Kč (bod 27). Za první a druhý rok řízení přiznal soud žalobci dle Stanoviska nárok na zadostiučinění v poloviční výši, tj. 15.000 Kč (za první rok řízení 7.500 Kč a za druhý rok řízení rovněž 7.500 Kč). Za třetí a čtvrtý rok byla přiznána částka 30.000 Kč (tj. 2 roky po 15.000 Kč). Za zbylých pět měsíců byla přiznána poměrná částka zadostiučinění ve výši 6.250 Kč, kdy za jeden měsíc řízení náleží částka 1.250 Kč. Celková základní částka zadostiučinění činí 51.250 Kč. Soud dále přistoupil ke zvýšení základní částky o 10 % z důvodu složitosti řízení (bod 28) a o 15 % z důvodu postupu orgánů veřejné moci v průběhu řízení (bod 30). Základní částka zadostiučinění po modifikaci činí 64.063 Kč. Dne [datum] žalovaný uhradil žalobci částku 38.438 Kč (bod 3). Soud proto započetl úhradu žalovaného na modifikovanou základní částku zadostiučinění, čímž dospěl k výsledné přiznané částce 25.625 Kč.

33. S ohledem na vše výše uvedené tedy soud návrhu žalobce z části vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplati žalobci částku 25.625 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 64.063 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 25.325 Kč od [datum] do zaplacení (výrok II.). Povinnost žalovaného zaplatit žalobci úrok z prodlení plyne z ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Výše úroku z prodlení odpovídá nař. vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta k plnění byla stanovena podle ustanovení § 160 odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř., přičemž soud neshledal žádné odůvodnění pro stanovení lhůty delší.

34. Ve zbylé části nároku žalobce na zaplacení částky ve výši 24.937 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24.937 Kč od 11. 8. 2020 do zaplacení byl návrh žalobce zamítnut (výrok III.)

35. O náhradě nákladů řízení (výrok IV.) soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého procesně více úspěšný účastník ve vztahu k předmětu řízení obdrží od protistrany náhradu nákladů řízení ve výši odpovídající míře procesního úspěchu. Soud nepřistoupil k aplikaci § 142 odst. 3 o.s.ř., neboť i žalovaný byl ve věci částečně úspěšný (a to nikoli v nepatrné části), přičemž aplikací § 142 odst. 3 o.s.ř. by tato skutečnost byla zcela popřena. Úspěch žalobce v daném řízení představuje částka 64.063 Kč (součet částky 38.438 Kč, pro kterou bylo řízení zastaveno, avšak z důvodu úhrady žalovaného po podání žaloby, a přiznané částky 25.625 Kč), úspěch žalovaného v daném řízení pak představuje zamítnutý nárok ve výši 24.937 Kč. Žalobce byl úspěšný co do 72 % předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný co do 28 % předmětu řízení. Po vzájemném zápočtu neúspěchu žalobce vůči jeho úspěchu, má žalobce právo na náhradu 44 % účelně vynaložených nákladů.

36. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2.000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) sestávající z částky 4.660 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 4.600 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t., z částky 4.660 Kč za návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t., z částky 4.660 Kč za písemné podání ve věci samé ze dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t., z částky 4.660 Kč za písemné podání (částečné zpětvzetí) ze dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t., z částky 4.660 Kč za písemné podání ve věci samé ze dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t., z částky 4.660 Kč za účast u jednání dne [datum] dle § 11 odst. 1 písm. g) a.t. a z částky 2.330 Kč za písemné podání nikoli ve věci samé (vyčíslení nákladů řízení spolu s odůvodněním) dle § 11 odst. 3 a.t. Soud nepřiznal žalobci nárok na náhradu nákladů řízení za přípravu k jednání dne [datum], neboť tento úkon je plně podřaditelný pod ustanovení § 11 odst. 1 písm. g) a.t., za který byl žalobci nárok na odměnu přiznán. Žalobci dále náleží paušální náhrada výdajů za 8 úkonů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 písm. a) a.t. v celkové výši 2.400 Kč a daň z přidané hodnoty 21 % v částce 7.844 Kč. Celkové náklady řízení v souhrnu činí 45.194 Kč, žalobci proto s ohledem na částečný úspěch ve věci náleží právo na náhradu 19.886 Kč, což odpovídá 44 % účelně vynaložených nákladů řízení.