254 C 30/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Danielou Schwarzovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátkou: Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 93 225 Kč s příslušenstvím – úvěr

I. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobkyni částku ve výši 28.095,68 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 28.969 Kč kapitalizovaným za období od 28. 12. 2019 do 16. 10. 2020 ve výši 2.333,19 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 28.935,82 Kč kapitalizovaným za období od 17. 10. 2020 do 18. 11. 2020 ve výši 261,61 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 28.403,38 Kč kapitalizovaným za období od 19. 11. 2020 do 21. 12. 2020 ve výši 256,79 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 28.297,57 Kč kapitalizovaným za období od 22. 12. 2020 do 19. 1. 2021 ve výši 224,83 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 28.212,77 Kč kapitalizovaným za období od 20. 1. 2021 do 19. 2. 2021 ve výši 239,61 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 28.095,68 Kč od 20. 2. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 36.127,32 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 36.127 Kč kapitalizovaným za období od 28. 12. 2019 do 16. 10. 2020 ve výši 2.964,90 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 36.127 Kč kapitalizovaným za období od 17. 10. 2020 do 18. 11. 2020 ve výši 334,80 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 36.127 Kč kapitalizovaným za období od 19. 11. 2020 do 21. 12. 2020 ve výši 334,73 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 36.127 Kč kapitalizovaným za období od 22. 12. 2020 do 19. 1. 2021 ve výši 294,15 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 36.127 Kč kapitalizovaným za období od 20. 1. 2021 do 19. 2. 2021 ve výši 314,43 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 36.127 Kč od 20. 2. 2021 do zaplacení, dále smluvní pokuty ve výši 29.002 Kč a úroku ve výši 73,9 % ročně z částky 53.774,96 Kč od 28. 12. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 28. 12. 2019 dosáhne částky 159.588 Kč, s e z a m í t á.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou na soud dne 31. 10. 2023, doplněnou o podání žalobkyně ze dne 11. 12. 2023, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 64.223 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 29.002 Kč s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne 13. 2. 2019 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 60.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky spolu s ujednaným úrokem ve výši efektivní úrokové sazby 104,85 % ročně vrátit formou 30 pravidelných měsíčních splátek po 4.433 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce. Ze strany žalovaného nebylo plněno řádně, žalobkyně proto k 26. 12. 2019 úvěr zesplatnila. Žalovaný na svůj dluh do zesplatnění uhradil 31.031 Kč, po zesplatnění bylo v rámci insolvenčního řízení žalovaného uhrazeno 873,32 Kč. Jelikož žalovaný ani přes výzvy ze strany žalobkyně dále neuhradil ničeho, domáhá se proto žalobkyně podanou žalobou zaplacení aktuální dlužné jistiny úvěru ve výši 64.233 Kč s úrokem z prodlení dle úhrad žalovaného po zesplatnění úvěru, dále smluvní pokuty dle bodu 6.1., 6.2. a 6.5. smlouvy o úvěru v kapitalizované výši 29.002 Kč a úroku ve výši 73,9 % ročně z částky 53.774,96 Kč od 28. 12. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 28. 12. 2019 dosáhne částky 159.588 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla doručena, nevyjádřil.

3. Soud provedl dokazování listinami, z nichž zjistil následující skutkový stav.

4. Z předsmluvního formuláře ze dne 27. 3. 2017, prohlášení klientů a návrhu na uzavření smlouvy ze dne 13. 2. 2019 soud zjistil, že žalovaný požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši 60.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 104,85 % ročně v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 4.433 Kč splatných vždy do 20. dne každého kalendářního měsíce dle splátkového kalendáře. Celkem se žalovaný zavázal zaplatit částku ve výši 132.990 Kč. V bodu 6.1 smlouvy o úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části ve výši 499 Kč, se kterou byl žalovaný v prodlení o délce 30 dní (max. činil souhrn smluvních pokut 2.999 Kč za kalendářní rok). V bodu 6.2 smlouvy o úvěru byla sjednána náhrada nákladů účelně vynaložených nákladů, které žalobkyni vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného delším než 15 dní u jednotlivé splátky ve výši 200 Kč. Dle bodu 6.3 písm. b) smlouvy o úvěru mělo dojít k zesplatnění celého úvěru vč. příslušenství úvěru v případě prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dní. Dle bodu 6.4 smlouvy o úvěru ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nesplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky z poskytnutého úvěru přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny úvěru. V bodu 6.5 smlouvy o úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po zesplatnění až do úplného zaplacení.

5. Z hodnocení klienta bylo zjištěno, že žalovaný dne 13. 2. 2019 uvedl, že je zaměstnaný a jeho pravidelný čistý měsíční příjem činí 60.000 Kč. Životní minimum bylo stanoveno částkou 3.410 Kč. Celkové výdaje činily 9.666 Kč (stanovené životní minimum 3.410 Kč, splátky 5.256 Kč a náklady na bydlení 1.000 Kč). Z hodnocení se dále podává, že žalovaný byl v době žádosti svobodný a bydlel u rodičů.

6. Z kopie občanského průkazu se podává, že žalobkyně před uzavření smlouvy o úvěru ověřila totožnost žalovaného.

7. Z pracovní smlouvy ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný byl zaměstnán v hlavním pracovním poměru u společnosti , právnická osoba, . Pracovní smlouva byla uzavřena na dobu určitou 1 roku.

8. Z dohody č., hodnota, o změně pracovní smlouvy soud zjistil, že pracovní poměr žalovaného byl nově sjednán na dobu neurčitou.

9. Z výplatních pásek soud zjistil, že mzda žalovaného v listopadu 2019 činila , částka, a v prosinci 2019 činila , částka, .

10. Z historie transakcí na účtu č. , č. účtu, za období od 7. 12. 2018 do 14. 2. 2019 soud zjistil, že žalovaný obdržel na tento účet dne 14. 12. 2019 mzdu ve výši , částka, a dne 17. 1. 2019 mzdu ve výši , částka, . Z výpisu se dále podává, že počáteční stav účtu činil -14.893,98 Kč a konečný stav účtu činil -11.311,47 Kč.

11. Z výpisu ze záznamů z registru SOLUS soud zjistil, žalovaný byl v tomto registru lustrován s negativním výsledkem.

12. Z výpisu z registru NRKI bylo zjištěno, že žalovaný byl s dosaženým skóre 348 zařazen do segmentu klientů kategorie III, u kterých je dáno střední riziko nesplácení s tím, že úvěr bývá limitován výší vyplacené částky.

13. Z dokladu o vyplacení úvěru se podává, že žalobkyně dne , datum, převedla na účet žalovaného č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, částku , částka, pod variabilním symbolem č. , var. symbol, .

14. Z oznámení o schválení úvěru soud zjistil, že žalobkyně dne 15. 2. 2019 akceptovala návrh žalovaného na uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 13. 2. 2019, čímž došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Přílohou oznámení byl splátkový kalendář.

15. Z kopie doručenky (dodejky) bylo zjištěno, že oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému doručeno proti jeho podpisu dne 1. 3. 2019.

16. Z výzvy k zaplacení soud zjistil, že žalobkyně dne 20. 11. 2019 a 23. 12. 2019 upozornila žalovaného na možnost zesplatnění úvěru pro případ, že žalovaný neuhradí dlužné splátky za říjen, listopad a prosinec 2019.

17. Z oznámení o zesplatnění dluhu ze dne 26. 12. 2019 soud zjistil, že žalobkyně ke dni 26. 12. 2019 celý úvěr zesplatnila, neboť žalovaný ani přes opakované výzvy nehradil předepsané splátky. Současně byl žalovaný vyzván k úhradě celého zbylého dluhu ve výši 65.096 Kč do 10 dnů od odeslání oznámení.

18. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobkyně dne 11. 10. 2023 upozornila žalovaného na výši dluhu 64.223 Kč s příslušenství, na běžící smluvní pokutu a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do 15 dnů od data odeslání výzvy.

19. Z kopie podacího archu soud zjistil, že předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne 11. 10. 2023.

20. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný na dluh uhradil dne 21. 3. 2019 částku 4.433 Kč, dne 30. 4. 2019 částku 4.433 Kč, dne 29. 5. 2019 částku 4.433 Kč, dne 25. 6. 2019 částku 4.433 Kč, dne 23. 7. 2019 částku 4.433 Kč, dne 3. 9. 2019 částku 17 Kč a dne 10. 10. 2019 částku 4.416 Kč. Na dluh byla dále ze strany insolvenčního správce žalovaného , jméno FO, , , Anonymizováno, , uhrazena dne 21. 12. 2020 částka 105,81 Kč, dne 18. 11. 2020 částka 532,44 Kč, dne 16. 10. 2020 částka 33,18 Kč, dne 19. 1. 2021 částka 84,80 Kč a dne 19. 2. 2021 částka 117,09 Kč. Celkem žalovaný uhradil 31.904,32 Kč.

21. Z úřední činnosti soud zjistil, že dne 17. 1. 2020 byl se strany žalovaného jako dlužníka podán insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Usnesením Krajského soud v Brně ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, , spisová značka, -, právnická osoba, , byl zjištěn úpadek a povoleno oddlužení. Usnesením , datum, , spisová značka, -, Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , bylo oddlužení zrušeno a insolvenční řízení zastaveno.

22. Ze zprávy o plnění oddlužení soud zjistil, že žalobkyně byla v rámci insolvenčního řízení uspokojena v rozsahu částky 873,32 Kč.

23. Z vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek soud nezjistil žádné pro věc rozhodující skutečnosti. Znalec se vyjádřil toliko k obecné problematice úročení pohledávek, problematika konkrétní projednávané věci zde však není zohledněna.

24. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

25. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

26. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

27. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

28. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

29. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

30. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

31. Podle § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

32. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

33. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy, neboť tato byla svým charakterem spotřebitelskou smlouvou. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

34. V rámci posouzení úvěruschopnosti zjišťovala žalobkyně pouze informace týkající se příjmu žalovaného. Z těchto bylo zjištěno, že jediným jeho příjmem je mzda, jejíž výši žalobkyně zjistila a ověřila předložením pracovní smlouvy, výplatních pásek a výpisu z účtu. Byl-li příjem žalovaného tvořen toliko mzdou, lze uzavřít, že v tomto směru žalobkyně výši příjmu řádně ověřila.

35. Schopnost splácet úvěr (tzv. úvěruschopnost) však není určena pouze výši příjmů, ale také výší reálných výdajů. Právě výdajovou stránku úvěrované osoby má žalobkyně povinnost řádně zkoumat, aby mohla srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je reálná schopnost uvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet. Žalobkyně na ověření výdajů žalovaného zcela rezignovala a spokojila se se strohým sdělením stran výdajů žalovaného, aniž by je jakýmkoliv způsobem ověřovala. Již samotná struktura výdajové stránky žalovaného budí nemalé pochybnosti. Žalovaný stran svých výdajů uvedl pouze náklady na bydlení ve výši 1.000 Kč. Při obecné známosti nákladů spojených s užíváním bytu či domu (voda, elektřina, plyn, teplo, úklid, případně další služby) lze deklarovanou částku nákladů na bydlení považovat za až neuvěřitelně nízkou, a to při vědomí, že žalovaný tvrdil, že žije s rodiči. Uvedl-li pak žalovaný, že má mimo nebývale nízké náklady na bydlení dále výdaje na splátky, nelze než konstatovat, že žalobkyně přistupovala ke zkoumání výdajové stránky ledabyle, když z výpisů z účtu se podává, že žalovaný pobíral mzdu v rozmezí 46.000 Kč až 90.000 Kč, avšak i přesto byl jeho počáteční a konečný zůstatek na účtu vždy záporný. Na co tedy byly vynakládány příjmy žalovaného není zřejmé a žalobkyně se ani nepokusila toto dostatečným způsobem objasnit. Lze navíc jen těžko uvěřit, že žalovaný nemá téměř žádné výdaje na stravu, osobní potřeby, léky, pojištění, volnočasové aktivity apod. Uvedená částka životního minima je zcela irelevantní, neboť neodráží žádné konkrétní výdaje žalovaného.

36. V posuzované věci žalovaný sice předložili žalobkyni přehled o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak z předložených listin nevyplývá, že by informace týkající se výdajů poskytnuté žalovaným byly ze strany žalobkyně dostatečně ověřovány. V rámci posouzení úvěruschopnosti zjišťovala žalobkyně pouze informace týkající se příjmu žalovaného, na zjištění a ověření výdajů žalovaného zcela rezignovala. Jedinou informací stran výdajů žalovaného bylo sdělení o výši dalších splátek, které žalovaný hradí. Žalobkyni lze přisvědčit, že výdajovou stránku úvěrované osoby nelze vždy dostatečně přesně zjistit. Povinnost žalobkyně ověřovat s řádnou péčí výdajovou stránku žalovaného však nelze nahrazovat obecným statistickým modelem, neboť tento není schopen určit skutečné měsíční výdaje dané osoby.

37. Žalobkyně tedy postupovala zcela formálně a při posouzení úvěruschopnosti žalovaného operovala toliko s údaji, které byly ze strany žalovaného sděleny bez toho, že by se alespoň pokusila ověřit jeho výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formuláře (žádosti), aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru nepostupovala s odbornou péčí. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

38. Žalobkyně nedostála své zákonem stanovené povinnosti, když poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přihlíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C–679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18).

39. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat ani úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

40. Domáhá-li se věřitel nevrácené jistiny spolu s úrokem z prodlení v rámci soudního řízení, je tedy nezbytné zkoumat, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu, přičemž právě spotřebitele tíží břemeno tvrzení a důkazní o tom, že nebylo v jeho možnostech a schopnostech hradit dluh. Bylo proto na žalovaném jako spotřebiteli, aby tvrdil a prokázal nemožnost vrátit poskytnutou jistinu žalobkyni. S ohledem na pasivitu žalovaného v dané věci nelze než dospět k závěru, že žalovaný neunesl břemeno tvrzení ohledně jeho nemožnosti a neschopnosti hradit dluh, v důsledku čehož je nutné mít zato, že žalovaný byl schopen vrátit dlužnou jistinu bez zbytečného odkladu po jemu zaslané výzvě.

41. Ve světle uvedeného proto žalobkyni vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny 28.095,68 Kč (poskytnutá jistina 60.000 Kč ponížená o úhradu žalovaného ve výši 31.904,32 Kč); ve zbylé částí nároku na zaplacení částky 36.127,32 Kč soud žalobu zamítl.

42. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že by mezi účastníky byla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaný je nekontaktní, na výzvy soudu nereaguje, s ohledem na jeho pasivitu v daném řízení soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné určit, jaké jsou možnosti a schopnosti žalovaného hradit úvěr. Jelikož žalovaný ohledně těchto skutečností neunesl břemeno tvrzení a důkazní, vzniklo žalobkyni rovněž právo na úhradu úroku z prodlení. Žalovaný se do prodlení dostal marným uplynutím lhůty splatnosti, přičemž splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání. V daném případě lze za výzvu k úhradě považovat oznámení o zesplatnění dluhu, ke kterému došlo dne 28. 12. 2019. Do tohoto dne žalovaný uhradil na dluh částku 31.031 Kč, soud proto žalobkyni podle § 1970 občanského zákoníku s ohledem na další úhrady žalovaného po tomto datu, jak plyne z provedeného dokazování, přiznal právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 28.969 Kč kapitalizovaným za období od 28. 12. 2019 do 16. 10. 2020 ve výši 2.333,19 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 28.935,82 Kč kapitalizovaným za období od 17. 10. 2020 do 18. 11. 2020 ve výši 261,61 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 28.403,38 Kč kapitalizovaným za období od 19. 11. 2020 do 21. 12. 2020 ve výši 256,79 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 28.297,57 Kč kapitalizovaným za období od 22. 12. 2020 do 19. 1. 2021 ve výši 224,83 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 28.212,77 Kč kapitalizovaným za období od 20. 1. 2021 do 19. 2. 2021 ve výši 239,61 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 28.095,68 Kč od 20. 2. 2021 do zaplacení. Výše úroku z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

43. Soud poté zamítl návrh žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení v rozsahu rozdílu mezi požadovaným úrokem z prodlení a přiznaným úrokem z prodlení, neboť v této části se jednalo o úrok z prodlení z částek, na které žalobkyni nevzniklo právo. Byl tedy zamítnut návrh žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 36.127 Kč kapitalizovaným za období od 28. 12. 2019 do 16. 10. 2020 ve výši 2.964,90 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 36.127 Kč kapitalizovaným za období od 17. 10. 2020 do 18. 11. 2020 ve výši 334,80 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 36.127 Kč kapitalizovaným za období od 19. 11. 2020 do 21. 12. 2020 ve výši 334,73 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 36.127 Kč kapitalizovaným za období od 22. 12. 2020 do 19. 1. 2021 ve výši 294,15 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 36.127 Kč kapitalizovaným za období od 20. 1. 2021 do 19. 2. 2021 ve výši 314,43 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 36.127 Kč od 20. 2. 2021 do zaplacení.

44. Soud také zamítl návrh žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 29.002 Kč a úroku ve výši 73,9 % ročně z částky 53.774,96 Kč od 28. 12. 2019 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 28. 12. 2019 dosáhne částky 159.588 Kč, neboť ujednání o smluvní pokutě a úroku vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

45. Z důvodu shora vyložených soud žalobě z části vyhověl (výrok I.) a ve zbytku nárok žalobkyně zamítl (výrok II.).

46. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Z procesního hlediska byl v řízení převážně úspěšný žalovaný, žalobkyně by proto byla povinna k úhradě poměrné části náhrady nákladů vzniklých žalovanému. Jelikož žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.