254 C 37/2017

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Danielou Schwarzovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; název žalobkyně , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalované zastoupená advokátkou: anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa , obec o 890.400,00 Kč s přísl. - bezdůvodné obohacení <b>I. </b> Žalobní návrh žalobce se zamítáv části, v níž se domáhal po žalovaném zaplacení částky 477.400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 27. 9. 2016 do zaplacení. <b>II. </b> Žalovaný je povinen uhradit žalobci částku 413.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 27. 9. 2016 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. <b>III. </b> Žalobce je povinen uhradit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 11.760 Kč, a to k rukám právní zástupkyně žalovaného, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátky, se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. <b>IV. </b> Žalobce je povinen uhradit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů státu částku 29.762 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. <b>V. </b> Žalovaný je povinen uhradit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů státu částku 25.353 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobce se svým žalobním návrhem podaným dne 29. 6. 2017 domáhal po žalovaném zaplacení částky 890.400 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. Žalobce uvedl, že je na základě zřizovací listiny příslušným hospodařit se stavbami silnic I. třídy a rychlostními komunikacemi a jejich součástmi a příslušenstvím. Je příslušný mimo jiné hospodařit s mosty [číslo] [ulice], most přes [anonymizováno], [číslo] [ulice], most přes [anonymizováno], [číslo] [ulice], most přes [ulice], [číslo] [ulice], most přes [anonymizováno], [číslo] [ulice], most přes [příjmení], [číslo] [ulice], [anonymizována tři slova]. Žalovaný měl na základě smlouvy o pronájmu stavby silnice I. třídy [číslo] dne [datum] ve znění Dodatku č. I. ze dne [datum] v nájmu části staveb, a to boční plochy mostů. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k odstranění reklamních poutačů z bočních ploch mostů, a to k datu [datum]. [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [země] (dále v textu jen [anonymizována dvě slova]) tímto projevilo svůj nesouhlas s pokračováním nájemního vztahu za podmínek vyplývajících ze smlouvy o pronájmu stavby silnice [anonymizována dvě slova] [číslo] ze dne [datum] ve znění Dodatku č. I. ze dne [datum]. K odstranění reklamních poutačů došlo až [datum]. Žalovaný tak používal boční plochy mostů bez právního důvodu. Z přímého měření vyplývá, že žalovaný k 5/ 2015 užíval 254,4 m2. Pokud by reklamní plochy na mostech v období od [datum] do [datum] byly užívány na základě řádně uzavřeného smluvního vztahu žalovaného se žalobcem, bylo by nájemné stanoveno vnitřními předpisy žalobce a činilo by 1.055.506,50 Kč, tedy cca [číslo] Kč/m2. Žalobce nechal za účelem stanovení nesporné výše bezdůvodného obohacení za užívání mostů v období od 1. 7. 2014 do 30. 6. 2015 zpracovat znalecký posudek [číslo] ze dne [datum], který zpracoval znalecký ústav [právnická osoba] Znaleckým posudkem pak byla stanovena výše ceny obvyklého nájemného za umístění reklamního zařízení na bočních plochách mostů na území [územní celek] pro období od [datum] do [datum] ve výši 3.000 Kč za m2 až [číslo] Kč/m2. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 890.400 Kč, do 30ti dnů od doručení výzvy však žalovaný bezdůvodné obohacení žalobci neuhradil. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 29. 9. 2017 s tím, že potvrdil jako nesporné tvrzení žalobce, že na základě Smlouvy o nájmu [číslo] ve znění Dodatku č. I. žalovaný užíval boční plochy mostů uvedených žalobcem v žalobě za účelem umístění reklamních zařízení. Tato smlouva byla sjednána na dobu určitou, tedy do [datum]. Po uplynutí sjednané doby nájmu docházelo dle ust. § 676 odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb., k prodloužení doby nájmu do [datum]. Dopisem ze dne [datum] žalobce vyzval žalovaného k odstranění reklamních poutačů z bočních ploch mostů do [datum]. K tomuto datu však žalovaný svá reklamní zařízení z mostů neodstranil, jelikož ještě v době platnosti nájemní smlouvy požádal [anonymizována čtyři slova] o prodloužení této smlouvy do [datum], a měl zájem jednat o této jeho žádosti. Nicméně je faktem, že v období od [datum] do [datum] žalovaný užíval boční plochy předmětných mostů k výše uvedenému účelu bez platné nájemní smlouvy, tedy bez právního důvodu. Žalovaný připustil, že žalobce má vůči němu nárok na vydání bezdůvodného obohacení za toto období, avšak neuznal žalobcem uplatněnou výši nároku. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě pak velmi podrobně popsal mechanismus jednání mezi žalobcem a žalovaným ohledně stanovení výše úhrady za užívání mostů žalovaným v rozhodném období, a to pod bodem 3. Pod bodem 4 svého vyjádření k žalobě pak žalovaný uvedl, že má výhrady proti znaleckému posudku, který byl zpracován [právnická osoba], s. r. o., na zakázku žalobce, když z úvodu znaleckého posudku je zřejmé, že stanovení nájemného na měrnou jednotku 1 m2 reklamní plochy bylo požadavkem objednavatele posudku. Z hlediska žalovaného tu není žádný důvod, proč by v tomto konkrétním případě neměla být zohledněna předchozí obchodní praxe mezi stranami. Dále pak posudku žalovaný vytýkal, že vychází z cenových nabídek reklamních agentur. V průběhu vedení sporu u soudu pak žalovaný doplnil svoji obranu podáním ze dne 23. 7. 2019, když uvedl po opětovném popisu vzájemných jednání mezi stranami, která v minulosti proběhla, že považuje v obraně uvedené skutečnosti a důkazy za právně významné, s odkazem na ust. § 1740 odst. 1 a 3 NOZ. Dle názoru žalovaného bylo jednoznačné, že úpravy návrhu dohody o narovnání, resp. odchylky provedené ředitelem žalobce, byly drobné a podstatně neměnily obsah nabídky. Konkrétně se jednalo o opravu zastupování žalobce dle standardu [anonymizováno], přičemž však žalovaným předloženým návrh byl rozhodně v tomto směru v pořádku. Poté šlo o opravu překlepu u předložky, kdy správná doba užívání předmětných mostů bez právního důvodu od [datum] do [datum] byla oběma stranám známa, vyplývající nepochybně z ostatního textu návrhu dohody, a nakonec byla a je mezi stranami sporu nesporná. A nakonec formulace o odstranění reklamních panelů na náklady žalovaného rozhodně nepředstavovala žádný problém, jelikož v té době již byly reklamní panely z mostu odstraněny. Sám žalobce v žalobě uvedl, že k odstranění reklamních poutačů došlo [datum]. Žalovaný nesouhlasil s názorem žalobce, vyjádřeném na soudním jednání dne [datum], že je naprosto bez významu, jak případné jednání o možné dohodě o zaplacení dlužné částky probíhalo, ve výsledku dohoda o narovnání nebyla podepsána. Tento názor zcela opomíjí skutečný obsah vzájemné e-mailové komunikace a takový je v rozporu nejen s citovaným ustanovením občanského zákoníku § [číslo] odst. 3, ale i v rozporu se základními zásadami soukromého práva § 6 odst. 1 zák. [číslo] když každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Žalovaný se tedy snažil soud přesvědčit, že z předložených listinných důkazů lze dovodit, že k uzavření dohody o narovnání mezi účastníky sporu došlo. Žalovaný tedy svoji obranu založil na tom, že Dohodu o narovnání považuje za platně uzavřenou. Tento svůj závěr opíral o ust. § 17254 zák. [číslo] dle něhož smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah, k čemuž v daném případě došlo. Vzhledem k výše uvedenému pak žalovaný považoval za oprávněný požadavek žalobce na zaplacení částky 180.000 Kč. Na obranu žalovaného zareagoval žalobce, když uvedl, že navrhuje, aby soud vyhověl žalobě žalobce, a to na základě znaleckého posudku soudem ustanoveného znaleckého ústavu a přiznal žalobci vydání bezdůvodného obohacení minimálně ve výši [číslo] Kč/m2, tj. ve výši 636.000 Kč vč. příslušenství. V této výši nabízel žalobce žalovanému uzavření smíru, což žalovaný odmítl. Žalobce se dále vyjádřil k názoru, který prezentovala strana žalovaná ve svém doplněném vyjádření k žalobě, když uvedla, že má za to, že žalobce přijal návrh žalovaného na uzavření dohody o narovnání, jelikož odchylky ředitele žalobce k návrhu byly drobné, tedy že ze strany žalobce se jedná o přijetí nabídky ve smyslu ust. § 1740 odst. 3 zák. č. 89/2012 Sb. Žalobce zdůraznil, že z korespondence [anonymizováno] [ulice] a [anonymizováno] [příjmení] vyplývá, že ředitel závodu [obec] trval na úpravě dohody a za tímto účelem chtěl sjednat schůzku. O odmítnutí podpisu návrhu dohody informuje žalovaného [příjmení] [příjmení] e-mailem ze dne [datum]. Žalobce se neztotožňuje tedy s právním názorem žalovaného, že e-mail [anonymizováno] [příjmení] prezentuje souhlasné stanovisko ředitele závodu [obec] s nabídkou. Pokud by žalovaný totiž od počátku považoval smlouvu za uzavřenou, plnil by ve sjednané lhůtě. Evidentně tedy ani sám žalovaný nepovažoval dohodu o narovnání za uzavřenou. Z výše uvedených důvodů tedy nemohlo dojít k uzavření dohody podle ust. § 1740 odst. 1 a 3 obč. zák. Soud v řízení provedl důkaz listinami, z nichž zjistil níže uvedené rozhodné skutečnosti pro stanovení skutkového děje sporu. Ze smlouvy o pronájmu stavby silnice I. třídy [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že mezi [anonymizována dvě slova] a [právnická osoba], byla uzavřena smlouva na pronájem stavby silnice I. třídy ze dne [datum]. Nájemné bylo sjednáno ve výši 30.000 Kč za jeden most ročně. Tedy celkem 210.000 Kč ročně s tím, že od [datum] do [datum] bude stanoveno nájemné nově dle metodiky pronajímatele. Dále smlouva obsahovala inflační doložku dle indexu cen tržních služeb v produkční sféře. (čl. 29 spisu). Z dodatku [číslo] ze dne [datum], soud zjistil, že tento byl uzavřen k nájemní smlouvě [číslo] o pronájmu stavby a činil nedílnou součást smlouvy, avšak měnil toliko číslo účtu, na který má být nájemné hrazeno. (čl. 30 spisu). Z kopie dopisu ze dne 24. 4. 2014, soud zjistil, že se jedná o dopis ukončující nájemní vztah ze dne [datum] (čl. 31 spisu). Z kopie dopisu ze dne 1. 8. 2016 soud zjistil, že se jedná o dopis odeslaný ze strany [anonymizováno] na [právnická osoba], požadující úhradu za bezdůvodné bohacení ve výši 890.400 Kč za užívání 254,4 m2 mostní plochy silnic I. třídy s tím, že výše bezdůvodného obohacení vychází ze znaleckého posudku [číslo] ze dne [datum] od [právnická osoba] [obec] (čl. 52 spisu). Z kopie dopisu ze dne 27. 9. 2016, soud zjistil, že tímto dopisem bylo reagováno žalovaným na výzvu k vydání bezdůvodného obohacení, kdy žalovaný dle obsahu tohoto dopisu v podstatě odmítl akceptovat výzvu, která byla vůči němu učiněna dopisem ze dne [datum] na úhradu právě žalobou uplatněné částky 890.400 Kč, a vyjádření snahy o mimosoudní vyřízení věci. (čl. 53 spisu). Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že zde žalovaný uvádí, že nájemné bylo sjednáno za jeden most ročně, přičemž je zde konstatováno, že rozsah jím užívané plochy v měrné jednotce (1 m2) není nesporný. Ze znaleckého posudku [číslo] ze dne [datum] vypracovaného na zadání žalobce, soud zjistil, že pro porovnání cen byl převzat Sazebník [právnická osoba], kde je roční nájemné na mostech ve výši 3.232 Kč. Dále byl převzat údaj ze znaleckého posudku [číslo], tedy ze znaleckého posudku znalkyně [příjmení], o nájemném za most v [obec], které činí 50.700 Kč ročně, a za most ve [část obce], které činí 111.540 Kč za rok. Pro porovnání byl rovněž uveden údaj o pronájmu bigboardu v letech 2000 až 2006 při roční úrovni 10.000 Kč měsíčně za metr čtvereční s tím, že v současnosti je reálná roční úroveň maximálně 5.000 Kč za m2. Jako čtvrtý byl pro porovnání použit výsledek poptávky po pronájmu reklamy na mostech v ročních výších 7.951 Kč za m2. Jako pátý pro porovnání byl proveden výsledek poptávky po pronájmu reklamy na mostech v rozptylu ročních výší 7.000 Kč za m2 až 12.120 Kč za m2. Výsledkem je pak roční hodnota 3.000 Kč za m2 až 3.500 Kč za m2. Ze závěrů znaleckého posudku [číslo] vypracovaného na zadání žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], soud zjistil, že tato stanovila cenu nájmu v podstatě ve shodě s cenou nájmu, která byla sjednána ve smlouvě mezi žalobcem a žalovaným, tedy 30.000 Kč za jeden most ročně. Celkem 180.000 Kč. Z fotodokumentace soud zjistil rozsah využití bočních ploch mostů k datům 8/ 2013 a 5/ 2015, který korespondoval s přehledem výměr využitých reklamních ploch k 5/ 2015, kdy fotodokumentace dokumentovala využití bočních ploch mostů a současně zde bylo uvedeno jednotkové roční nájemné na úrovni 3.660 Kč za m2 a 4.880 Kč za m2 pro rok 2014 a 3.575 Kč za m2 a 4.8000 Kč za m2. Z výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 890.400 Kč a současně byl tímto dopisem žalovaný vyzván k odstranění reklam ve vlastnictví žalovaného z mostů, na nichž byly tyto reklamy umístěny. Soud provedl dokazování rovněž jednotlivými fotokopiemi mailů, ze kterých soud zjistil níže uvedené skutečnosti o obsahu vzájemné korespondence mezi žalobcem a žalovaným, potažmo jejich zástupci, které byly odrazem jejich vzájemných jednání a které vytvářely celkový skutkový děj daného sporu. Z e-mailu z [datum] (čl. 32 spisu) soud zjistil, že směřoval k právní zástupkyni žalovaného od žalobce (e-mail přijala [anonymizováno] [jméno] [příjmení]) s tím, že tímto mailem sdělila zástupkyně žalobce, že kde dni [datum] byla ukončena nájemní smlouva se [právnická osoba], s. r. o. – tedy žalovaným, týkající se umístnění reklamních zařízení na boční plochy mostních objektů ve správě [anonymizována dvě slova]. V souvislosti s ukončením nájemního vztahu byla [právnická osoba], x [právnická osoba] vyzvána k odstranění reklamních poutačů a uvedení dotčených staveb do původního stavu k [datum]. Z e-mailu ze dne [datum] (čl. 33 spisu), soud zjistil, že směřoval od [anonymizováno] [jméno] [příjmení] k [anonymizováno] [jméno] [příjmení], kdy čas odeslání mailu je 10.36 hodin. Z obsahu tohoto e-mailu je zřejmé, že právní zástupkyně žalovaného sděluje právnímu zástupci žalobce, že přepošle dohodu ve dvou vyhotoveních zástupci žalovaného, panu [příjmení], a společně s posudkem osobně doručí na [anonymizováno] v pondělí odpoledne. Z e-mailu dne [datum], (čl. 33 spisu), soud zjistil, že směřoval od [anonymizováno] [příjmení] právní zástupkyni strany žalované, čas odeslání mailu 8.59 hodin, s tím, že obsahoval sdělení dr. [příjmení] [jméno] [příjmení], že koncept smlouvy projednaly za účasti vedoucího provozního úseku závodu [obec] a s návrhem smlouvy souhlasí s výhradou, že konečné slovo bude mít samozřejmě ředitel závodu [obec]. Z e-mailu z [datum] (čl. 34 spisu), směřujícího od právní zástupkyně žalovaného právnímu zástupci žalobce, soud zjistil, že tímto mailem sděluje právní zástupkyně strany žalované, že zasílá podklady pro dohodu o narovnání, o jejímž obsahu se rámcově bavili na osobním jednání, potvrzuje odstranění reklamních zařízení do [datum], dále sděluje, že návrh dohody o narovnání posílá v příloze spolu s naskenovaným znaleckým posudkem (poznámka soudu: znalecký posudek dr. [příjmení]), a konstatuje, že dle znaleckého posudku je obvyklé nájemné stanoveno částkou 30.000 Kč za jeden most ročně. Přislíbila pak termín úhrady částky 180.000 Kč, tedy celkovou sumu za užívání všech mostů uhradit ze strany žalovaného žalobci do [datum]. Závěrem tohoto mailu je uvedena žádost o posouzení návrhu dohody o narovnání a zaslání případných úprav a připomínek k uvedenému návrhu dohody o narovnání. Z e-mailu ze dne [datum], (čl. 36 spisu), který zaslal [anonymizováno]. [jméno] [příjmení] právnímu zástupci žalobce, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], jímž sděluje [anonymizováno]. [jméno] [příjmení] právnímu zástupci žalobce, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], že pan ředitel trvá na úpravě dohody, přičemž je zde specifikováno, že ředitelem závodu byl [anonymizováno]. [jméno] [příjmení] pověřen, aby předal tehdejšímu právníkovi [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], požadavek ředitele na opravu chyb v zaslaném návrhu dohody, a to ad 1) opravu zastoupení dle standardu [anonymizováno], v čl. I. odstavec 4 změnit špatnou předložku„ do“ na„ od“ a v článku II. odstavec 2 zrušit a nahradit formulaci„ o odstranění na náklady protistrany“. Závěrem tohoto mailu sděluje ing. [jméno] [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení] požadavek ředitele na sjednání schůzky s jednatelem žalovaného, s tím, že termín schůzky má dojednat paní [příjmení]. Z e-mailu ze dne [datum], (čl. 36 spisu), který byl zaslán od [anonymizováno] [jméno] [příjmení], tehdejšího právního zástupce žalobce, přímo panu [příjmení], v zastoupení [anonymizována dvě slova], přičemž kopie tohoto mailu byla zaslána na vědomí ing. [příjmení] a paní [jméno] [příjmení], soud zjistil, že [anonymizováno] [příjmení] sděluje panu [příjmení], že dohoda o narovnání„ na první pokus neprošla přes pana ředitele závodu [obec], [anonymizováno] [jméno] [příjmení]“ s tím, že vyzývá žalovanou stranu, aby volala paní [příjmení] za účelem sjednání schůzky ohledně smlouvy s ředitelem [anonymizováno] (Tento mail byl přeposlán právní zástupkyni žalovaného, [anonymizováno] [jméno] [příjmení]). Z e-mailové korespondence ze dne [datum] (čl. 208) soud zjistil, že tehdejší právní zástupce žalobce sdělil [anonymizováno]. [jméno] [příjmení] ve věci subjektu [právnická osoba], tedy žalovaného, že napsal řediteli [anonymizováno], aby„ to“ opravili, tedy s největší pravděpodobností se mělo jednat o dohodu o narovnání, s tím, že [anonymizováno] [příjmení] sděluje [anonymizováno]. [příjmení], že námitky ředitele zaznělé v mailu, které mu poslal ing. [příjmení] po jednání s ředitelem, přeposlal advokátce žalovaného, která má znění dohody v počítači, a tedy vycházel ze skutečnosti, že opravit výtky ředitele pro ni nebude problém. Z e-mailové korespondence ze dne [datum] (čl. 38 spisu a čl. 210 spisu – shodný e-mail), která byla zaslána ze strany [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení], tehdejšímu právnímu zástupci žalobce, soud zjistil, že v příloze tohoto mailu zaslala právní zástupkyně žalovaného návrh dohody o narovnání upravený podle pokynů pana ředitele [anonymizováno]. Dále sdělila, že všechna reklamní zařízení jsou z mostu odstraněna. Dožadovala se vystavení faktury na částku 180.000 Kč a stanovení data její splatnosti. Závěrem tohoto mailu sdělila, že schůzku si s ředitelem [anonymizováno] pan [jméno] sjedná sám prostřednictvím paní [příjmení] s tím, že vyslovila domněnku, že asi bude vhodné dohodu o narovnání podepsat přímo na této osobní schůzce. V neposlední řadě žádala o podání zprávy ohledně konečného znění dohody o narovnání a organizaci jejího podpisu. Ze [anonymizována tři slova] soud zjistil rozsah reklamních ploch osazených reklamou zprostředkovanou žalovaným, tedy firmou [právnická osoba], na mostech - komunikacích I. třídy na území [územní celek]. Přílohou tohoto seznamu byla fotodokumentace, která zachycovala jednotlivé reklamy osazené na silničních mostech. Soud provedl důkaz revizním znaleckým posudkem, který byl zpracován na základě zadání soudu pod č. [anonymizováno] [číslo], a který byl zpracován Ústavem pro oceňování majetku při Ekonomické fakultě VŠ Báňské technické univerzity [obec] (zpracovatelé znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení] a [anonymizováno]. [jméno] [příjmení]), jehož úkolem bylo provést revizi znaleckých posudků předchozích a odhadů ceny obvyklého nájemného za užívání reklamních ploch na mostech I. třídy na území města Brna. Obvyklá výše nájemného za užívání reklamních ploch o výměře 254,4 m2 na mostech I. třídy na území města Brna [číslo] [ulice], most přes [anonymizováno], [číslo] [ulice], most přes [anonymizováno], [číslo] [ulice], most přes [ulice], [číslo] [ulice], most přes [anonymizováno], [číslo] [ulice], most přes [příjmení], [číslo] [ulice], [anonymizována tři slova], pro účely finančního vypořádání za období od [datum] do [datum] je odhadnuta na 412.891 Kč. Toto ocenění nezohlednilo skutečnost, že [anonymizována dvě slova] již v předmětném období (od [datum] do [datum] již nemohla tyto plochy nově řádně pronajmout, a to z důvodu legislativy neumožňující nově takovéto využití silnic I. třídy. Ocenění tedy muselo být vypracováno jako by tyto plochy pronajaty být mohly. Obvyklá jednotková výše nájemného za užívání reklamních ploch za období od [datum] do [datum] je odhadnuta na 1.623 Kč. Ze závěrů znaleckého posudku, kdy stěžejním úkolem znalce bylo posoudit – revidovat obvyklé ceny nájemného v Kč za jeden metr čtvereční plochy/rok za umístění reklamních zařízení na bočních plochách specifikovaných mostů I. třídy na území města Brna, a to pro období od [datum] do [datum], a to s ohledem na již zpracované znalecké posudky, které předložila strana žalující i strana žalovaná, soud zjistil a vzal za prokázanou obvyklou výši nájemného za užívání reklamních ploch o výměře 254,4 m2 na mostech I. třídy na území [územní celek], byla stanovena obvyklá výše nájemného a odhadnuta po zaokrouhlení na částku 413.000 Kč. Znalecký ústav tedy konstatoval, že částku ceny obvyklé nelze přesně spočítat, a bylo by možné odhad určit i v rozpětí, kdy znalecký ústav se přiklání k rozpětí plus/mínus 20 % k odhadnuté částce. V rámci znaleckého posudku byla provedena na žádost soudu revize znaleckých posudků, které předložili v řízení žalobce ([právnická osoba]), a žalovaný ([anonymizováno] [ulice]), které se diametrálně lišily jak co do obsahu a zejména pak co do závěrů, které jednotliví znalci učinili. Podrobný rozbor znaleckého posudku, který provedl znalecký ústav [právnická osoba], se nachází na čl. 15, a podrobný rozbor znaleckého posudku znalkyně [příjmení] se nachází na čl.

14. Znalecký posudek [číslo] vypracovala dne [datum] [anonymizováno] [jméno] [příjmení], kdy jako prezentovaný podklad pro výpočet ceny obvyklého nájemného za užívání reklamních ploch na mostech I. třídy byly uvedeny tři smlouvy. Jedna na cenu ve výši 25 % z ceny, kterou nájemce účtuje svým klientům. Druhá na pronájem mostních říms na silnicích v k. ú. [obec] a [část obce], [územní celek], s nájemným za most v [obec] za 50.700 Kč ročně, a za most ve [část obce] 111.540 Kč ročně. Jako třetí byla pak uvedena smlouva mezi žalobcem a žalovaným, která časově předcházela spornému stavu. Práci znalkyně bylo vytknuto v rámci revize jejího znaleckého posudku, že v rámci zpracování znaleckého posudku první smlouvu vůbec nehodnotila, což odůvodnila tím, že tento způsob stanovení výše nájemného je méně běžný. Druhou smlouvu nehodnotila bez odůvodnění. Jako jedinou uvažovala smlouvu uzavřenou mezi žalobcem a žalovaným a dospěla k závěru, že ceny od roku 2006 stagnovaly a od roku 2008 klesaly, a dospěla k závěru, že ceny k datu [datum] jsou přibližně na úrovni roku 2006. Konečným závěrem byla tedy stejná cena, jako byla sjednána ve smlouvě mezi žalobcem a žalovaným. Tedy 30.000 Kč za jeden most ročně. Takovéto závěry dle revidujícího znaleckého ústavu zakládají pochybnosti o správnosti závěrů tohoto znaleckého posudku. Znalecký ústav provedl rovněž revizi znaleckého posudku ZP [číslo], přičemž konstatoval, že je zcela nepřezkoumatelný a že mu zcela chybí empirické důkazy. V komentáři ke stanovení obvyklého nájemného ZP [číslo] je sice uvedeno, že předmětem posouzení hodnocení je pronájem vymezené plochy mostní konstrukce, tedy místo a nikoliv vlastní konstrukce reklamního zařízení, a dále je uvedeno, že takovéto reklamní plochy jsou pronajímány koncovým zákazníkům za vyšší ceny, než v případě smluvního vztahu mezi vlastníkem konstrukce (mostu), a reklamní agenturou. Důsledek tohoto správného závěru však není ve znaleckém posudku nijak konkrétně vyjádřen ve vztahu ke srovnávaným hodnotám (kvalifikován). V komentáři ke stanovení obvyklého nájemného v ZP [číslo] je uvedeno na straně 10, že nelze stanovení obvyklé ceny obvyklého nájemného postaveného na tržních principech jakkoli kodifikovat nebo hledat v tomto procesu jakékoliv algoritmy. V souvislosti s tím je pak jako výsledek uvedena cena [číslo] a [číslo] Kč/m2/rok, aniž je tato cena jakkoliv odůvodněna, a aniž byl jakkoliv konkrétně specifikován postup, který od srovnávaných hodnot vedl k výsledným. V rámci revizního znaleckého posudku, jenž revidoval postup stanovení výše bezdůvodného obohacení, které bylo určeno v rámci znaleckého posudku ZP [číslo] provedeného znaleckým ústavem STAVEXIS, bylo konstatováno, že s takto extrémně pojatým závěrem, který je výše uveden, nelze souhlasit, neboť jakkoliv se při zpracování odhadů vždy projeví názor zpracovatele, apriorní vyloučení jakýchkoliv pravidel má za následek nepřezkoumatelnost ocenění, k čemuž v případě ZP [číslo] také došlo, a výsledky tohoto znaleckého posudku jsou pro naprostou absenci jakéhokoliv odůvodnění nepřezkoumatelné. Ze společného výslechu znalců – zpracovatelů znaleckého posudku, [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], soud zjistil, že zpracovatelé jednoznačně upozornili na skutečnost, že ekonomická věda neumí spočítat cenu obvyklou obecně a uvedli, že vždy se cena obvyklá stanovuje jako odhad dle porovnávacích vzorků, protože cena, která by byla dosažena v obvyklém obchodním styku, je závislá na mnoha vlivech, z nichž některé ani nejsou zjistitelné, a proto je tato cena vždy odhadována porovnávací metodou, kdy obvyklá cena je stanovena dle § 2 zák. o oceňování majetku, tedy jedná se o cenu, která by byla dosažena při poskytování stejné nebo obdobné služby v obvyklém obchodním styku v tuzemsku ke dni ocenění. Přitom se zvažují všechny okolnosti, které mají na cenu vliv, avšak do její výše se nepromítají vlivy mimořádných okolností trhu, osobních poměrů prodávajícího nebo kupujícího, ani vliv zvláštní obliby. Pokud v závěru svého znaleckého posudku, krom pevně stanovené částky obvyklé ceny nájmu, uvedli i možnost mínus/plus rozpětí 20 % při stanovení ceny obvyklé, toto odůvodnili konstatováním skutečnosti, že částku ceny obvyklé nelze přesně spočítat a bylo by možné odhad určit i v rozpětí plus/mínus právě uvedených 20 % při stanovení obvyklé ceny. Zpracovatelé znaleckého posudku dále v části své výpovědi, v níž obhajovali závěry svého znaleckého posudku, obhájili závěry svého znaleckého posudku při konfrontaci ceny reklamy, kterou nabízela žalovaná třetím stranám, když velmi srozumitelně uvedli s odkazem na tabulku v příloze čl. 125 spisu, která zobrazovala cenové nárůsty tržní ceny reklamy, že součástí znaleckého posudku jsou dvě tabulky, které obsahují indexy cen ve službách, tržní ceny a indexy, které se tam zobrazují, přičemž tyto oscilují kolem hodnoty 100 %. Údaje jsou zde zaneseny od roku 2004, 2005 a dále, kdy je zcela zřejmé, že cena reklamy střídavě oscilovala mezi 99 až 106 %. Čili z tohoto je možné utvořit závěr, že cena za reklamu v určitém běhu času narostla, avšak totéž nelze říci o cenách pronájmu, přičemž na cenu nemá vliv, kdo tuto reklamu nabízí a kdo ji využívá. Podstatné je, že statistika říká, že nájmy reklamních ploch jako takové se za rozhodnou dobu pro stanovení ceny obvyklého nájmu v podstatě nezměnily. V segmentu Pronájem reklamních ploch nedošlo k cenovému posunu. [jméno] v roce 2004 i 2014 byly stejné, protože cenový vývoj byl v podstatě bez výkyvů. Zpracovatelé znaleckého posudku v rámci své výpovědi zdůraznili, že netvrdí, že se změnila cena za pronájem reklamní plochy vůči koncovému zákazníkovi, ale uvedli, že tvrdí, že se nezměnila cena těch pronájmů reklamních ploch, tzn., že při zpracování znaleckého posudku vycházeli z podkladů založených ve spise a neupravovali tuto cenu, kterou si strany sporu sjednaly v roce 2004 vzájemnou dohodou. V části své výpovědi znalci opětovně zdůraznili, že v rámci svého znaleckého posudku provedli i revizi znaleckého posudku, který zpracovala znalkyně [příjmení], odkázali na důvody, pro které znalecký posudek zpracovatelky [příjmení] považují za nesprávný, zdůraznili, že tomuto znaleckému posudku vytýkali právě to, že nebylo vzato v úvahu porovnání více vzorků pro stanovení ceny obvyklého nájmu, kdy znalkyně vycházela pouze z jednoho vzorku a pak nemůže být její závěr o stanovení ceny správný. Posoudit cenu pouze podle jedné zjištěné položky není správný postup. Alespoň tři položky k porovnání jsou úplné minimum, které je pro stanovení ceny nutné. Znalci postupovali podle zákona o oceňování majetku a zákon o oceňování majetku přímo v definici říká, že je potřeba přihlédnout ke všem okolnostem, které mají vliv na cenu, tedy pokud existují okolnosti a znalec o nich má informace, ví, že existují ještě nějaké jiné ceny, tak ten znalec dle metodiky musí přihlédnout ke všem okolnostem. Znalkyně tedy byla povinna přihlédnout alespoň ke třem cenám, ale pokud by neměla k dispozici více cenových údajů, tak měla si tyto cenové údaje dohledat, a ke všem těm cenovým údajům přihlédnout. Znalci zcela vyvrátili námitky strany žalované ohledně výše ceny nájmu, když uvedli, že obvyklou cenu stanovili pro dané místo a čas a vycházeli z cen v daném místě a čase dle reprezentativního vzorku s přihlédnutím k chování trhu, a tedy souhrnně lze říci, že použili dostatečně reprezentativní vzorek pro výpočet ročního nájemného dle zadání soudu. V průběhu tohoto smluvního vztahu mezi žalobcem a žalovaným došlo k zákazu reklam, avšak znalci od této skutečnosti byli nuceni odhlédnout, neboť žalovaný užíval plochy ve vlastnictví žalobce i nadále, protože tam došlo k přesahu užívání původně založeného smlouvou, a to asi o rok po tomto zákazu, kdy vztah mezi žalobcem a žalovaným ještě fungoval. Jednalo se vlastně o atypickou záležitost kvůli tomu jednomu roku, kdy došlo k neoprávněné reklamně a ke vzniku bezdůvodného obohacení. Zástupce žalovaného, [jméno] [jméno], k věci uvedl, že v reklamě podniká od roku 1990, od roku 1992 má pak pronajaté mosty v [obec] od [anonymizována dvě slova], které posléze převzalo [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], ale to až v roce 2006. Dlouhodobá spolupráce se žalobcem, ale i s jeho právním předchůdcem, probíhala na základě nájemních smluv. Dále slyšený uvedl, že poté, co skončila nájemní smlouva, požádali [anonymizováno] o prodloužení nájemní smlouvy, ale smlouva nebyla nikdy akceptovaná. To znamená, že pronájem mostu probíhal tak, že žalovaná společnost měla osazeny mosty reklamou, a za užívání těchto mostů stále platila. Následně tato praxe přestala [anonymizováno] vyhovovat a začala každoročně zasílat žalované faktury, které žalovaná akceptovala a vždy zaplatila. Následně pak v roce 2013 však [anonymizováno] zaujalo stanovisko, že takovýto stav není pro ně nadále akceptovatelný, a dohodli se, že bude uzavřena dohoda o narovnání. Pronájem mostů byl nadále realizován a vždy byla uzavřena dohoda o narovnání, v níž byla stanovena částka, která představovala dohodnutou platbu za osazení reklamy na mostech. Tato praxe probíhala až do roku 2015, kdy žalobce dal žalovanému výpověď z nájmu a požadoval odstranění reklamních panelů. Slyšený zástupce žalovaného se tedy obrátil na brněnské vedení [anonymizováno] se žádostí o prodloužení nájemní smlouvy, neboť měl zájem na další spolupráci. Nejdříve byly brněnským závodem [anonymizováno] odmítnuti se sdělením, že žalobce není oprávněn podepisovat smlouvy, a že tyto musí podepisovat [anonymizována dvě slova] [obec]. V této záležitosti byl tedy osloven zástupce žalované společnosti, generální ředitel [anonymizováno], se žádostí o prodloužení nájemní smlouvy nebo vyhotovení nové nájemní smlouvy, avšak na tento dopis nepřišla žádná odpověď ze strany ředitele [anonymizováno], následně bylo požádáno [stát. instituce] o povolení dalšího provozu reklamních panelů, avšak to sdělilo, že žádné povolení již udělit není možné a naopak trvalo na tom, aby všechna reklamní zařízení byla odstraněna. Poté žalovaná reklamu pět let provozovala bez smlouvy. V roce 2014 reklamní zařízení nesundali, a čekali na stanovisko [anonymizováno] [obec], a až po jednání se závodem v [obec] dospěli k závěru, že je třeba se nějakým způsobem tzv. rozumně dohodnout, neboť zástupci závodu [obec] žalované sdělili, že jsou z [anonymizována dvě slova] v [obec] tlačeni k ukončení vztahu. [anonymizováno] požádalo žalovanou, aby nechala zpracovat znalecký posudek. Žalovaná zadala znalecký posudek s tím, že znalkyně [příjmení] stanovila platbu za každý jeden most ve výši 30.000 Kč za pronájem. Celkem to činilo tedy částku 180.000 Kč. Zástupce žalovaného rovněž pak popsal schůzku, kterou absolvoval s [anonymizováno]. [příjmení] a [anonymizováno]. [příjmení], rovněž se této schůzky účastnila paní [příjmení], řadová pracovnice provozního úseku. Z tohoto jednání měl pocit, že stěžejní je odstranění reklamních ploch z mostů, a poté zaplacení částky za již proběhlé užívání mostních konstrukcí. Poté, co přišel mail od [anonymizováno]. [příjmení] [anonymizováno]. [příjmení] k připravené dohodě o narovnání, který obsahoval toliko žádost, že mají být v této dohodě opraveny jen již drobné formulační chyby, měl on jako zástupce žalovaného zcela na jisto postaveno, že [anonymizováno] závod [obec], kterého pro něj reprezentoval právník, [anonymizováno]. [příjmení], s obsahem této dohody o narovnání ve všech jejích podrobnostech a v neposlední řadě i v položce, týkající se ceny za pronájem mostních konstrukcí, souhlasí. Zástupce žalovaného považoval tuto dohodu o narovnání, kterou nachystala právní zástupkyně žalovaného v písemné podobě, za uzavřenou, neboť tato vznikla na základě vzájemného dohodování s [anonymizováno]. [příjmení] a s panem [anonymizováno]. [příjmení] na základě znaleckého posudku, který nechal zpracovat žalovaný po výzvě žalobce. V této domněnce, že je dohoda akceptována, a že je tedy povinen žalovaný uhradit žalobci částku 180.000 Kč, jako částku představující úhradu za pronájem reklamních ploch na mostních konstrukcích žalobce, ho utvrdila i ta skutečnost, že žalobce velmi dlouhou dobu vůbec nereagoval na zaslání opravené verze dohody, a tedy žalovaný měl za to, že dohoda je akceptována a toliko se domáhal možnosti uhradit částku 180.000 Kč. Poněvadž mu však tato částka nebyla fakturována ze strany žalobce, nebyla také logicky uhrazena. Velkým překvapením pro žalovanou byla skutečnost, že si žalobce nechal zpracovat svůj znalecký posudek a na základě závěrů tohoto znaleckého posudku podal žalobu a požaduje plnění ve výši uplatněné žalobou. Ze svědecké výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že již 4 roky není zaměstnán jako právník žalobce, avšak matně si vzpomíná na jednání, které proběhlo v roce 2015 zhruba uprostřed roku, přibližně duben, květen či červen, se žalovaným. Předmětem tohoto jednání bylo vypořádání bezdůvodného obohacení, které spočívalo v tom, že žalovaná společnost měla na šesti mostech v určité době umístěné reklamy na základě smlouvy. Smlouva potom pozbyla platnosti, neboť byla na dobu určitou, ale ty reklamy na mostech zůstaly, a bylo třeba jednat o tom, jakou částku žalovaný žalobci uhradí za užívání těchto mostů k reklamě. Z výpovědi svědka soud zjistil, že si vzpomíná, že proběhlo jednání, kterého se účastnil zástupce žalovaného (pan [jméno]), pan [anonymizováno]. [příjmení] a paní [jméno] [příjmení], a toto jednání spočívalo v přípravě konceptu smlouvy, která měla vypořádat bezdůvodné obohacení mezi stranami. Dle podpisového řádu platného na [anonymizována čtyři slova], který byl vydaný generálním ředitelem, a ve kterém byly uvedeny osoby, které mohly činit právní jednání jménem této státní příspěvkové organizace, měl svědek oprávnění zastupovat žalobce ve všech procesních úkonech před soudy, před správními orgány, ale neměl ani on ani ostatní ze závodu [obec] pravomoc jednat ve věcech hmotně-právních. Tudíž veškerá jednání s kýmkoliv, nejenom se žalovaným, probíhala za účelem přípravy konceptu smlouvy. Svědek vyloučil, že by měl oprávnění k podpisu smlouvy se žalovaným. Připustil, že ohledně výše bezdůvodného obohacení se jednalo o částce 180.000 Kč, kdy tato částka byla navržena ze strany žalovaného, kdy podkladem pro tuto částku byly závěry znaleckého posudku. Svědek si již nevzpomínal, z iniciativy koho byl zpracován znalecký posudek, (poznámka soudu znalecký posudek znalkyně [příjmení]), ani jaká částka byla znaleckým posudkem jako výše bezdůvodného obohacení stanovena. Připustil, že se závěry znaleckého posudku bylo pracováno při tvorbě konceptu smlouvy, kterou připravoval pro ředitele závodu [obec], avšak vlastní jednání o smlouvě a jejím podpisu vždy dělal sám ředitel, přičemž jemu jako právníkovi dával možnost smlouvu předjednat, provést práci s tím spojenou, tedy vytvoření smlouvy jako konceptu, ale faktické schválení smlouvy a její podpis byl na řediteli. Svědek vyloučil, že by vyjma pověření k sepisu konceptu, tedy sestavením smlouvy, byl ředitelem pověřen k jinému jednání za žalobce. Připomínky ke znění navržené dohody dostal od ředitele, buďto mailem nebo ústně, s pokynem, aby připravil dohodu, s tím, že musí být předložena jemu, a on o jejím znění bude nadále jednat. Svědek vypověděl, že při přípravě smlouvy spolupracoval s [anonymizováno]. [příjmení], který byl externí zaměstnanec žalobce, a od něj dostal mailovou komunikaci s připomínkami, které nebyly konečné, tedy byly to připomínky, které v jisté fázi jednání ředitel vůči konceptu smlouvy namítl. [příjmení] [příjmení] měl vlastnost, že si smlouvy projednával sám. Svědkovi po předložení mailové korespondence uvedl, že z obsahu mailové korespondence rozhodně neplyne, že by smlouvu on nebo ředitel závodu akceptoval, přičemž svědek vypověděl, že ředitelem vytknuté výhrady k obsahu smlouvy odeslal do dispozice právní zástupkyně žalovaného k opravě, ale rozhodně to nevnímal jako akceptaci smlouvy, a pokud tento mail odeslal, zcela jednoznačně z něho bylo patrné, že za účelem podpisu smlouvy bude probíhat další jednání s ředitelem závodu při následně sjednané schůzce. Svědek se ohradil proti otázce, která v průběhu jeho výslechu zazněla z úst jednatele žalovaného, že by kdy řekl, že žalobce bude akceptovat žalovaným navrženou dohodu o narovnání bez dalšího nezbytného jednání a schvalovacího procesu u ředitele závodu. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že tento, byť připustil, že uběhl určitý čas od doby, kdy byla tato dohoda o narovnání projednána, tak si velmi dobře pamatuje, že nesouhlasil s uzavřením dohody o narovnání. Jednalo se o návrh dohody, který mu byl předložen zhruba v měsíci červnu 2015, kdy nastoupil nedlouho před tím do funkce, a tuto dohodu nebyl ochoten akceptovat a podepsat, což důrazně rovněž sdělil [anonymizováno]. [příjmení], který byl tehdy právníkem [anonymizována čtyři slova]. Důvodem pro odmítnutí podpisu této dohody z jeho strany byl rozpor obsahu této dohody s metodickým pokynem, který byl tehdy platný ke stanovení ceny za nájem ploch v dispozici žalobce. A dále nesouhlasil, že cena v dohodě uvedená respektovala znalecký posudek, který nechala zpracovat protistrana. Připustil, že společně jednali ve snaze společně mimosoudně vyřešit věc, a to samozřejmě ještě před podáním žalobního návrhu. Dohodu o narovnání, kterou žalovaný prostřednictvím pana [příjmení] předestřel, označil svědek jako dohodu, s níž rozhodně nesouhlasil. Svědek uvedl, že si není jist, jestli někdo sdělil nesouhlas s cenou uvedenou v té dohodě o narovnání, kterou jim žalovaný ponechal v dispozici, on sám nedal pokyn paní [příjmení], aby sjednala schůzku se žalovaným, on tento pokyn dal [anonymizováno]. [příjmení], který měl následně delegovat sjednání schůzky na paní [příjmení]. Pro něj jako pro ředitele tato záležitost skončila momentem, kdy dal pokyn pro sjednání schůzky. Účelem této schůzky se žalovaným bylo, sdělit mu důvody, pro které nechce tuto dohodu akceptovat. Svědek trval na tom, že jestliže neakceptoval dohodu o narovnání, neboť se se žalovaným nedohodl na ceně, která byla v předestřené dohodě navržena, je přesvědčen, že nikdo nemůže legitimně očekávat, že došlo k uzavření smlouvy jinak, než písemně. Svědek dále vypověděl, že v roce 2015 zvolil v souvislosti se svým nástupem do funkce ředitele žalobce jinou metodu uzavírání smluv, nežli měli jeho právní předchůdci, a dle jeho názoru bylo nutné tento postoj respektovat, a pokud se tak nestalo, tedy pokud nedošlo k podepsání smlouvy o narovnání, byl to jeho projev vůle svědčící o nesouhlasu s obsahem této dohody. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že u žalobce byl angažován z titulu poradenství v reklamní problematice jako externí pracovník. Pamatoval si, že žalovaný měl uzavřenou smlouvu se žalobcem, ohledně reklamních ploch. Poté, co v roce 2013 začala eliminace těchto reklamních ploch u silnic, [anonymizováno] chtělo vypovědět žalovanému smlouvu, ale když byla zaslána výpověď, bylo zjištěno, že byla zaslána pozdě, neboť už naběhl další rok, a proto byla posunuta lhůta pronájmu o další rok, tedy do roku 2014. Svědek si pamatoval, že dvakrát byl přítomen jednání na [anonymizováno] společně s [anonymizováno]. [příjmení], kdy se tam sešel se zástupcem žalovaného, a řešili, kdy dojde k odstranění reklam z mostních konstrukcí, neboť na [anonymizováno] byl vyvíjen tlak, aby tyto reklamy byly odstraněny. Ale bez dalších jednání, i přes danou výpověď, probíhal nájem předmětných ploch i nadále. První výpověď byla dána v době, která zasahovala do dalšího ročního období, a proto [anonymizováno] akceptovalo ještě prodloužení do roku 2014, tedy do měsíce června. [anonymizováno] očekávalo, že [právnická osoba], odstraní reklamy z mostních konstrukcí do června roku 2014, kdy skončí prodlužená smlouva a žalovaný odstraní do 14ti dnů reklamy. Reklamy však zůstaly instalovány ještě dalšího půl roku. Svědek si pamatoval, že při jednáních, kterých se účastnil, pan [příjmení] a pan [jméno] řešili pro další období jak stanovit nájem za tyto reklamy. Radili se, zda stanovit cenu podle metodiky, nebo zda ji stanovit znaleckým posudkem. [příjmení] jednání bylo vedeno snahou o vyřešení vzniklé situace, že reklamy měly časový přesah, byly instalovány déle než mely být a že by žalobce měl dostat zaplaceny peníze a dosáhnou toho, že tyto reklamy zmizí. Svědek připustil, že zaslechl při jednání, že dr. [příjmení] řekl zástupkyni žalovaného, a by připravila nějakou tu dohodu ona sama a zaslal ji do dispozice žalobce a že se potom uvidí, zda se schválí nebo ne. [příjmení] sám, poté, co se seznámil s obsahem navržené dohody, sdělil dr. [příjmení] výtky k obsahu této dohody (poznámka soudu: dohoda o narovnání zaslaná ze strany žalovaného žalobci ke schválení), byly napsány v mailu s tím, že se jednalo o tytéž výtky, které přeposlal [anonymizováno]. [příjmení] právní zástupkyni žalovaného k opravě a u kterých uvedl, že pan ředitel požaduje tyto změny smlouvy. Svědek mail však posílal s domněnkou, že [anonymizováno]. [příjmení] opraví znění dohody o narovnání, a nachystá tento návrh řediteli jako podklad na jednání se žalovaným. Při předložení mailové korespondence svědek potvrdil, že se jedná o nezkrácenou verzi mailu, kterou zaslal dr. [příjmení] (datum mailu 13. 2015), s tím, že tyto úpravy ředitel závodu nechtěl po žalovaném, ale chtěl, by je zapracoval pan [anonymizováno]. [příjmení] do návrhu smlouvy, a to, že je [anonymizováno]. [příjmení] přeposlal právní zástupkyni strany žalované a požádal ji o opravu, byla výlučně vůle dr. [příjmení], a nikoliv vůle svědka či ředitele závodu. Mezi účastníky nebyla sporná skutečnost, že žalovaný měl na základě Smlouvy o pronájmu stavby silnice I. třídy [číslo] ze dne [datum] ve znění Dodatku [číslo] ze dne [datum], v nájmu části staveb, a to boční plochy mostů. Z dopisu ze dne [datum] byl pak žalovaný vyzván k odstranění reklamních poutačů z bočních ploch mostů, a to k datu [datum]. Dále rovněž nebylo sporné, že žalobou označené boční plochy mostů byly žalovaným užívány bez právního důvodu, neboť původně uzavřená smlouva vypršela uplynutím času a nová nájemní smlouva nebyl a mezi stranami podepsána. Tedy nic neopravňovalo žalovaného mít na mostech umístěné reklamní poutače. Mezi stranami rovněž nebyl spor ohledně rozsahu užívaných ploch mostních konstrukcí za účelem užívání reklamních ploch o výměře 254,4 m 2 na mostech [číslo] [ulice], most přes [anonymizováno], [číslo] [ulice], most přes [anonymizováno], [číslo] [ulice], most přes [ulice], [číslo] [ulice], most přes [anonymizováno], [číslo] [ulice], most přes [příjmení], [číslo] [ulice], most přes [anonymizováno] v rozhodném období od [datum] do [datum]. Toto nesporné zjištění bylo potvrzeno důkazem provedeným ve věci a tedy nepochybně zjištěno, ze [anonymizována tři slova], který byl doložen příslušnou fotodokumentací, která demonstrovala osazení mostů reklamními plochami ze strany žalovaného. Mezi stranami byla však sporná výše bezdůvodného obohacení, neboť žalovaný má za to, s odkazem na znění ust. § 1740 odst. 3 občanského zákoníku, že pokud byla do jeho dispozice doručena ze strany tehdejšího právního zástupce žalobce, [anonymizováno]. [příjmení], dohoda o narovnání, jejíž znění připravila právní zástupkyně strany žalované, a to na základě předchozích jednání, která vedl zástupce žalovaného s právníkem žalobce a s externím pracovníkem [anonymizováno] pro reklamní činnost, jen s nepatrnými návrhy ředitele [anonymizováno] na opravu chyb v této dohodě, a právní zástupkyně žalovaného ji po provedení příslušných oprav odeslala zpět do dispozice žalobce, a na toto již nebylo ze strany žalobce nikterak reagováno, že dohoda o narovnání byla s odkazem na citované ustanovení občanského zákoníku přijata. Žalobci tedy nenáleží jiná částka k úhradě za žalobou označené rozhodné období, nežli ta, která byla stanovena znaleckým posudkem znalkyně [příjmení] (180.000 Kč) a která byla následně zakomponována do dohody o narovnání. Žalovaný dále vycházel z obvyklé obchodní zvyklosti, která byla zavedena mezi žalobcem a žalovaným po delší časové období (od zániku původní smlouvy do roku 2015 – data nového návrhu na uzavření dohody o narovnání), a která probíhala tak, že [anonymizováno] po uplynutí rozhodného časového období vyfakturovalo cenu nájmu za reklamní plochy, fakturu odeslalo žalovanému a žalovaný ji uhradil a případně následně byla vypracována dohoda o narovnání k fakturované částce. Žalovaný se tedy snažil soud přesvědčit, že pokud odeslal zpět dohodu o narovnání po opravě, měl za to, že se se stranou žalující dohodl, a očekával, že bude vyzván toliko k úhradě částky 180.000 Kč, která měla představovat cenu za pronájem reklamních ploch na mostních konstrukcích ve vlastnictví žalobce. Žalovaný trval na tom, že v otázce úhrady bezdůvodného obohacení bylo dosaženo konsensu, a to jak pokud jde o výši tak i ohledně způsobu úhradu na základě faktury. Z kopie dopisu ze dne [datum] však bylo prokázáno, že žalovaný byl vyzván žalobcem k úhradě částky 890.400 Kč, tedy částky, která byla stanovena jako výše bezdůvodného obohacení, které vzniklo žalovanému vůči žalobci za užívání 254,4 m2 mostní plochy silnic I. třídy dle závěrů znaleckého posudku Znaleckého ústavu [právnická osoba] Na tuto výzvu reagoval žalovaný dopisem ze dne 27. 9. 2016, když zcela odmítl akceptovat tuto výzvu k úhradě uplatněné částky, a nesouhlasil s výší požadovaného plnění. Z výpovědi svědků [anonymizováno]. [příjmení] a [anonymizováno]. [ulice] bylo jednoznačně prokázáno, že byli pověřeni ředitelem [anonymizováno] jednat se zástupci žalovaného ohledně narovnání vztahů, případně stanovení výše bezdůvodného obohacení za rozhodné období mezi žalobcem a žalovaným. Svědek [příjmení] nepopřel přijetí mailu od [anonymizováno]. [ulice], který mu tento zaslal se sdělením, že je potřeba provést opravy v žalovaným navržené a žalobci doručené dohodě o narovnání, a poté, co budou provedeny tyto opravy, že je možné navrhnout žalovanému sjednání schůzky s ředitelem závodu [anonymizováno] ohledně uzavření dohody. (viz důkaz výpověď [anonymizováno]. [ulice], [anonymizováno]. [příjmení] + mailová korespondence ing. [příjmení] x [anonymizováno]. [příjmení], [anonymizováno]. [příjmení] x [anonymizováno] [příjmení]). Právní zástupkyně strany žalované učinila nespornou skutečnost, že dr. [příjmení] ji požádal o provedení oprav v dohodě s tím, že jí odeslal znění mailu, který obdržel od ing. [ulice] a ona mu pak, po opravě, dohodu odeslala zpět. [anonymizováno] [příjmení] vyloučil, že by byl zmocněn ředitelem závodu [anonymizováno] k uzavření dohody, jinými slovy k podpisu této dohody, a jednoznačně z obsahu jeho výpovědi bylo prokázáno, že takovouto vůli neprojevoval ani navenek, a že zástupce žalovaného věděl, a z dřívější zkušenosti musel vědět, že vystupuje při vzájemných jednáních v pozici právníka závodu, nikoliv však osoby zmocněné k podpisu smlouvy. Z mailové korespondence z [datum] bylo prokázáno, že [anonymizováno] [příjmení] sdělil zástupci žalovaného, že dohoda o narovnání na první pokus neprošla přes pana ředitele závodu [obec], [anonymizováno] [jméno] [příjmení], s tím, že vyzývá žalovanou stranu, aby volala paní [příjmení] z důvodu sjednání schůzky za účelem projednání dohody o narovnání či případné smlouvy s ředitelem [anonymizováno] (viz mail z [datum] – čl. 36). Pokud se tedy mailem ze dne [datum], který zaslala [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení], tehdejšímu právnímu zástupci žalobce, dožadovala tato vystavení faktury na částku 180.000 Kč a stanovení data její splatnosti s tím, že schůzku si s ředitelem [anonymizováno] pan [jméno] (jednatel žalované) sjedná sám prostřednictvím paní [příjmení], a v neposlední řadě žádala o podání zprávy ohledně konečného znění dohody o narovnání, soud má za to, že bez reflektování na obsah mailu, který jí byl zaslán [datum] ze strany právního zástupce žalobce, tvrdošíjně trvala na podpisu dohody o narovnání, kterou po opravě vrátila do dispozice žalobce, vycházeje zřejmě z domněnky, že tato dohoda je ze strany žalobce akceptována. Zcela shodně vypovídal v rámci soudního řízení [anonymizováno] [jméno] [příjmení], ředitel [anonymizována čtyři slova], z jehož výpovědi bylo jednoznačně prokázáno, že dohodu o narovnání, kterou zaslal žalovaný [anonymizováno]. [příjmení], a kterou svědek v pozici ředitele závodu [anonymizováno] projednal s [anonymizováno]. [příjmení], a vyslovil určité výtky k obsahu dohody, které delegoval na [anonymizováno]. [jméno] [příjmení] a tento, jak vyplynulo z výpovědi [anonymizováno]. [jméno] [příjmení], je přenesl v rámci mailu, který přeposlal [anonymizováno]. [příjmení], na jeho osobu, považoval za přípravnou fázi jednání o případně uzavřené dohodě o narovnání. Jinými slovy bylo prokázáno, že ředitel závodu měl jisté výtky k obsahu dohody, které sdělil ing. [příjmení], tento je následně mailem sdělil [anonymizováno]. [příjmení] a [anonymizováno]. [příjmení] měl provést opravu dohody o narovnání. [anonymizováno] [příjmení] si se vzniklou situací poradil tak, že požádal mailem [anonymizováno]. [příjmení] o zakomponování oprav do znění dohody, kdy vycházel ze skutečnosti, že tato má dohodu v počítači, a tedy nebude pro ni žádný problém opravit její znění. Zde je však třeba zdůraznit, že [anonymizováno]. [příjmení] sdělil žalované straně, (viz důkaz mailovou korespondencí z [datum] – čl. 36 a 208 spisu), že dohoda o narovnání tzv.„ neprošla přes pana ředitele“ a že je třeba, aby za účelem dohody byla sjednána schůzka s ředitelem přes paní [příjmení]. Nepochybně bylo prokázáno, že [anonymizováno] [příjmení], zástupkyně žalované firmy, odeslala [datum] opravenou dohodu o narovnání do dispozice žalobce, avšak bez dalšího očekávala, že dohoda takto opravená bude ze strany žalobce akceptována, k tomu však nedošlo, neboť žalovaný, zřejmě vycházeje z domněnky, že dohoda o narovnání je uzavřená, již fakticky nerealizoval schůzku s ředitelem závodu, [anonymizováno] [příjmení], a je nerozhodné pro posouzení daného sporu, že zástupce žalovaného, pan [jméno], v průběhu celého soudního řízení tvrdil, že se o schůzku s ředitelem závodu snažil, pokoušel, ale že ředitel se s ním nespojil. V rámci své výpovědi ředitel závodu uvedl, že se jednání nevyhýbal, použil obrat, že„ volá zpět i na zmeškané hovory“ a vyloučil, že kdyby měl žalovaný sjednánu řádnou schůzku, že by s ním nebylo jednáno. Z výpovědi ředitele závodu a svědka [příjmení] vzal soud za prokázané, že do odchodu [anonymizováno]. [příjmení] z funkce právníka závodu nebyla záležitost žalované [právnická osoba], x [právnická osoba], týkající se bezdůvodného obohacení za rozhodné žalobu postižené období dořešena, a proto, poté, co řediteli závodu zůstala v rukou pouze složka s řadou dokumentů týkajících se vztahu se žalovaným, pověřil právníka [anonymizováno] závodu [obec] dořešením celé záležitosti, kdy výsledkem tohoto jednání, jak je z obsahu sporu zřejmé, bylo vypracování znaleckého posudku na základě zadání žalobce u firmy [právnická osoba], a na základě jeho závěrů pak podání žalobního návrhu k úhradě dlužné částky. Soud se neztotožnil s obranou žalované strany proti žalobnímu návrhu, že by snad jednání žalobce mohlo být v rozporu s dobrými mravy, když soud v rozhodování o daném sporu nemůže odhlédnout od skutečnosti, že je to právě žalovaný, který dluží žalobci po nepřiměřeně dlouhou dobu finanční plnění, a to za rozhodné období od [datum] do [datum], kdy se na úkor žalobce bezdiskusně bezdůvodně obohatil. Ani částku 180.000 Kč, o které žalovaný neustále hovoří jako o částce, která byla výsledkem znaleckého zkoumání [anonymizováno]. [příjmení], (30.000 Kč za každý most) a se kterou je žalovaný smířen a cítí se povinen tuto uhradit žalobci, také dosud neuhradil, byť si dle názoru soudu musí být vědom, že se bezdůvodně obohatil na úkor žalobce a přinejmenším tuto částku byl povinen žalobci již dávno uhradit. Žalovaný neustále apeloval na svoji snahu se se žalobcem domluvit a vycházel a tvrdil, že při svém jednání vycházel z dřívější smluvní praxe, která mezi stranami sporu dříve fungovala a jakoby očekával, že v této zaběhnuté praxi bude i nadále pokračováno, přesto, že si žalovaný byl vědom skutečnosti, že u žalobce došlo ke změně vedení a že tedy je třeba, za situace, kdy je žalovanému sděleno, že toto vedení neakceptuje předloženou dohodu o narovnání, vstoupit se žalobcem do jednání ohledně úhrady dlužné částky. Jestliže se jednání žalobce v určitém časovém úseku odlišovalo od předešlého jednání žalobce, nelze takovouto změnu označit jako jednání v rozporu s dobrými mravy. Ani samotné podání žaloby bez projednání tohoto záměru se žalovaným nemůže být vnímáno jako jednání v rozporu s dobrými mravy. V průběhu soudního řízení argumentovala žalovaná tak, že od doby, kdy vyzvala žalovaná strana žalobce, aby zaslal fakturu za rozhodné období na částku 180.000 Kč, která byla stanovena jako cena nájmu v dohodě, již nikdo ze strany žalobce nereagoval, a to ani tak, že by zaslal fakturu, ani tak, že by zaslal podepsanou dohodu o narovnání, mohla míti žalovaná strana důvodně za to, s ohledem na ustanovení § 1735 občanského zákoníku, že dohoda o narovnání byla žalující stranou akceptována a pouze nebyla zaslána faktura na výše uvedenou částku. Podle ust. § 1740 odst. 1 obč. zák., osoba, které je nabídka určena, nabídku přijme, projeví-li s ní včas vůči navrhovateli souhlas. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou. V daném případě je zcela nepochybné, že dle skutkového děje, který soud zjistil na základě provedených důkazů, byla subjektem, kterému byla nabídka určena, právě žalobce, přičemž za žalobce byl oprávněn činit právní úkony jedině ředitel závodu, [anonymizováno] [příjmení], když nebylo zjištěno a tím pádem ani prokázáno, že by tento svoji pravomoc delegoval na jiné osoby, v tomto případě případně na [anonymizováno]. [ulice] nebo [anonymizováno] [příjmení]. Jedině ředitel závodu byl oprávněn dohodu o narovnání podepsat, přijmout ji a projevit s ní včas souhlas. To se ovšem nestalo a tedy lze říci, že osobně ředitel závodu neučinil žádné právní jednání, ze kterého by bylo možné dovozovat, že nabídku přijal. Nelze odhlédnout od skutečnosti, že právní zástupce žalovaného si korespondoval s právníkem závodu, ale žádnou nabídku neučinil přímo vůči řediteli. Soud má za to, že ustanovení § 1735 občanského zákoníku není pro daný případ přiléhavé, když z provedených důkazů listinami – mailovou korespondencí a rovněž i z výpovědí svědků vyplynulo, že ředitel závodu [obec] je jedinou osobou, která za žalobce v daném případě byla oprávněna učinit hmotně-právní jednání, přičemž bylo prokázáno, že [anonymizováno] [příjmení] ani [anonymizováno]. [příjmení] neučinili žádné jednání, ze kterého by se žalovaná mohla domnívat, že jsou za žalobce oprávněni přijmout nabídku žalovaného. Skutečnost, že jednali se žalovanou o odstranění reklamního zařízení, že jednali se žalovanou o způsobu narovnání tehdejšího stavu, kdy žalovaná přes nesouhlas žalobce užívala bočnice mostů, nemohla založit u žalovaného domněnku, že by jakékoliv jednání z jejich strany mohlo být žalovaným vnímáno jako konsens smlouvy – dohody o narovnání. Soud má za prokázané, že ředitel závodu tuto skutečnost dostatečně v rámci své svědecké výpovědi objasnil, a soud vzal za prokázané, že pouze pověřil osoby [anonymizováno] [ulice] a [anonymizováno] [příjmení] předjednáním dohody o narovnání se žalovanou, ale nezmocnil je k uzavření této dohody. Pokud tedy dohodu o narovnání odeslala právní zástupkyně žalované právnímu zástupci žalobce, [anonymizováno]. [příjmení], po provedení oprav, muselo být straně žalované jasné a zřejmé, a to zejména s odkazem na obsah mailu ze dne [datum], že dohoda o narovnání nebyla ředitelem závodu akceptována, a tedy že je třeba o obsahu této dohody o narovnání dále jednat, a dospět ke vzájemnému konsensu. Absence a nezaslání faktury po výzvě [anonymizováno]. [příjmení], kterou učinila mailem ze dne [datum], měla být pro žalovaného jasným signálem, že dohoda o narovnání, tedy její nabídka, nebyla žalobcem přijata. Podle ust. § 1758 obč. zák., dohodnou-li se strany, že pro uzavření užijí určitou formu, má se za to, že nechtějí být vázány, nebude-li tato forma dodržena. To platí i tehdy, projeví-li jedna ze stran vůli, aby smlouva byla uzavřena v písemné formě. Z korespondence [anonymizováno] [ulice] a [anonymizováno] [příjmení] bylo prokázáno, že ředitel závodu trval na úpravě dohody a zdůrazňoval nutnost sjednání schůzky přes paní [příjmení]. Z korespondence vzal soud za prokázané, že strany si pouze vyměňovaly svá stanoviska k návrhu dohody s tím, že po opravě zřejmých nesprávností bude teprve uskutečněna schůzka s ředitelem závodu, který jediný je oprávněn tuto dohodu podepsat. Z mailové korespondence [anonymizováno] [příjmení] ze dne [datum] nelze jakkoliv dovodit domněnku, že ředitel závodu nabídku přijal a soud nemá tedy za to, že mail [anonymizováno]. [příjmení] by prezentoval souhlasné stanovisko s obsahem dohody o narovnání a faktické přijetí nabídky. Z rozsáhlé korespondence, kterou soud provedl důkaz, zcela jednoznačně vyplývá, že strany si byly vědomi nutnosti uzavřít dohodu o narovnání v písemné formě. [příjmení] žalovaného se jeví soudu jako účelová, kdy žalovaná strana přijetí návrhu dohody na narovnání spojuje se svojí domněnkou, že došlo ke konsensu ve věci určení výše bezdůvodného obohacení mezi stranami, a to pouze ze skutečnosti, že ředitel závodu prostřednictvím [anonymizováno] [ulice] a potažmo [anonymizováno] [příjmení] vytkl dohodě o narovnání toliko písařské chyby, například vyslovil požadavek opravit v návrhu zastoupení dle standardu ŘSD, a další zřejmé nesprávnosti. Žalovaný vycházel z domněnky, že ředitel byl s celým obsahem dohody srozuměn, a měl toliko připomínky formálního charakteru k nepodstatným náležitostem smlouvy. (ust. § 1735, § 1744). Na základě provedeného dokazování soud dospěl k dílčímu závěru, že k uzavření dohody o narovnání pro žalobou uplatněné časové období mezi stranami sporu nedošlo, neboť strany při vzájemném jednání o smlouvě nedošly tak daleko, že se uzavření smlouvy jevilo jako vysoce pravděpodobné, tak jak má na mysli ust. § 1729 odst. 1 občanského zákoníku a soud neposoudil jednání žalobce jako jednání nepoctivé, či jednání v rozporu s dobrými mravy. Listinnými důkazy naopak bylo prokázáno to, co soud již výše uvedl, že žalovaný věděl a při jeho obchodní zkušenosti (existence firmy na trhu od roku 1992) a přiměřené opatrnosti při obchodním jednání vědět mohl, že k uzavření smlouvy bez konsensu druhé strany nedošlo. Z důkazů, výpovědí svědků i mailové korespondence, která byla podkladem pro zjištění skutkového děje, soud zjistil a vzal za prokázané, že pověřený zástupce k předjednání smlouvy, [anonymizováno]. [příjmení], jasně vyslovil nutnost sjednání schůzky s ředitelem za účelem podpisu dohody, a to za situace, kdy návrh dohody byl ředitelem závodu odmítnut. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 NOZ, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Soud dospěl k závěru, že žalovaný se na úkor žalobce bezdůvodně obohatil, když užíval mostní konstrukce výše označených mostů za období od 1. 7. 2014 do 30 6. 2015 a za tímto účelem nechal zpracovat znalecký posudek. Za situace, kdy soud odmítl zcela obranu žalovaného, že došlo mezi stranami k uzavření dohody o narovnání (viz odůvodnění výše), respektoval závěry znaleckého posudku, a zavázal žalovanou stranu ve výroku II. rozsudku vyhlášeného ve věci k zaplacení částky 413.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, tedy ode dne následujícího po poslední výzvě k úhradě dlužné částky, kterou zaslal žalobce žalovanému. (§ 1970 obč. zák.). [příjmení] 413.000 Kč představovala určení obvyklé výše nájemného za užívání reklamních ploch o výměře 254,4 m2 na [anonymizována tři slova] na území [územní celek], kdy konkrétně se jedná o mosty [číslo] [ulice], most přes [anonymizováno], [číslo] [ulice], most přes [anonymizováno], [číslo] [ulice], most přes [ulice], [číslo] [ulice], most přes [anonymizováno], [číslo] [ulice], most přes [příjmení], [číslo] [ulice], [anonymizována tři slova], pro účely finančního vypořádání pro zprostředkovatele poskytujícího reklamní služby za období od [datum] do 30. 6. 201, za které bezdůvodné obohacení požadoval žalobce. (závěr znaleckého posudku). Se závěry znaleckého posudku se soud zcela ztotožnil, když obhajoba znaleckého posudku, jak plyne z obsahu výpovědí zpracovatelů znaleckého posudku, zcela přesvědčila soud o správnosti jeho závěrů, kdy znalecký ústav stanovil obvyklou výši nájemného – výši bezdůvodného obohacení – dle dostatečných podkladů a dostatečného rozsahu údajů za použití porovnávací metody, kdy závěry znaleckého posudku vyznívaly logicky, přesvědčivě a jednoznačně. Provedenou revizí znaleckých posudků, kterou znalecký ústav provedl na zadání soudu, byly zcela vyvráceny závěry těchto znaleckých posudků a tyto závěry se staly pro posouzení tohoto sporu zcela nerozhodné. Soud zamítl žalobní návrh v části, v níž se žalobce domáhal zaplacení částky 477.400 Kč s příslušenstvím, neboť v této části nebyl žalobní návrh důvodný, a to s ohledem na výši ceny obvyklého nájemného, kterou stanovil znalecký ústav v rámci závěrů svého znaleckého posudku. Žalobce neomezil svůj žalobní návrh a nevzal žalobu ani částečně zpět poté, co byl zpracován znalecký posudek a podáním ze dne [datum] navrhl, aby soud vyhověl žalobě a přiznal žalobci vydání bezdůvodného obohacení minimálně ve výši [číslo] Kč/m2, tj. ve výši 636.000 Kč včetně příslušenství, kdy současně setrval na svém návrhu na úhradu částky 890.400 Kč s příslušenstvím. Žalobce tedy tímto podáním navrhl, aby soud zohlednil ve znaleckém posudku učiněný závěr, že částku ceny obvyklé nelze přesně spočítat a bylo by možné odhad určit i v rozpětí plus mínus 20 % k odhadnuté částce. Žalovaný naopak navrhl podáním ze dne 6. 9. 2018 soudu, aby soud zohlednil výše označený znalecký závěr tak, že sníží výši bezdůvodného obohacení ve prospěch žalovaného. Soud neakceptoval požadavek ani jedné ze stran k navýšení případně snížení znaleckým posudkem stanovené obvyklé ceny nájmu, neboť soud nedisponuje odbornými znalostmi, které by mu umožnily posouzení výše obvyklé ceny nájmu při zohlednění vnějších i vnitřních vlivů v rozhodném časovém období tak, aby mohl sám o své vůli nad rámec znaleckých závěrů provést navýšení či snížení znaleckým ústavem stanovené ceny obvyklého nájmu za pronájem daných ploch. Výrok IV. a výrok V. je odůvodněn ust. § 148 odst. 1 o. s. ř., kdy stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Náklady vynaložené státem byly představovány odměnou vyplacenou znaleckému ústavu ve výši 46.887,50 Kč, (usnesení Krajského soudu v Brně [číslo jednací]) + náklady uhrazené na odměnu znalců za účast u jednání ve výši 8.228 Kč (usnesení Městského soudu v Brně [číslo jednací]). Celkem tedy činila částka nákladů, které vynaložil na spor stát 55.116 Kč (Přiznaná částka činila 413.000 Kč děleno požadovaná částka 890.400 Kč krát 100). Žalobce byl ve sporu úspěšný toliko v rozsahu 46,3 % (100 – 46,3 = 53,7), tedy je povinen hradit náhradu nákladů řízení státu v rozsahu 54 %, tedy částku 29.762 Kč. Žalovaný byl ve sporu neúspěšný v rozsahu 46 %, tedy byl zavázán k úhradě náhrady nákladů řízení státu ve výši 25.353,50 Kč. Výrok o náhradě nákladů řízení III. je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., dle nějž měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Dle § 142 o. s. ř. o nákladech řízení by měl soud rozhodnout podle míry úspěchu stran ve sporu. Tudíž od procesního úspěchu žalovaného (54 %) by měl být odečten procentní úspěch žalobce (46 %). Proto žalovaný uplatňuje náhradu nákladů řízení ve výši 8 % z částky 147.000 Kč, tj. 11.760 Kč. V řízení před soudem I. stupně žalovanému tedy přináleží náhrada nákladů řízení v celkové výši 11.760 Kč, tj. 8 % z částky 147.000 Kč sestávající se - z nákladů právního zastoupení dle vyhl. č. 177/1996 Sb., za 10 úkonů právní služby v plné sazbě, za 11.900 Kč a za 4 úkony právní služby v poloviční sazbě, tj. za 5.950 Kč - z 14 režijních paušálů á 300 Kč, celkem 4.200 Kč. Pokud jde o úkony právní služby, účtuje žalovaný následující provedené úkony: - Převzetí a příprava zastoupení za 11.900 Kč - Vyjádření k žalobě ze dne [datum] za 11.900 Kč - Soudní jednání dne [datum] za 11.900 Kč - Soudní jednání dne [datum] za 11.900 Kč - Soudní jednání dne [datum] za 11.900 Kč - Soudní jednání dne [datum] za 11.900 Kč - Soudní jednání dne [datum] za 11.900 Kč - Soudní jednání dne [datum] za 11.900 Kč - Soudní jednání dne [datum] – vynesen rozsudek (1/2 sazby) za 5.950 Kč - Podání ze dne [datum] - Otázky pro znalce, Vyjádření k metodice za [číslo] - Podání ze dne [datum] – Vyjádření ke znaleckému posudku za 5.950 Kč - Odvolání do znalečného za 5.950 Kč - Podání ze dne [datum] – Stanovisko žalovaného k vyjádření žalobce za 11.900 Kč - Závěrečný návrh za 11.900 Kč. Právní zástupkyně žalovaného není plátcem DPH, a proto jí přiznání daně z přidané hodnoty nepříslušelo.