255 C 13/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Stočkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o zaplacení 49.634 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci částku ve výši 27.608 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba s e v části, ve níž se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 5.157 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 32.765 Kč od 26. 3. 2024 do zaplacení; zaplacení částky ve výši 13.079,52 Kč; zaplacení úroku ve výši 9,37 % ročně z částky 30.654,53 Kč od 26. 3. 2024 do 16. 4. 2024 a zaplacení úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 30.654,53 Kč od 17. 4. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 26. 3. 2024 dosáhne částky 97.689 Kč, z a m í t á.

III. Žalobce j e p o v i n e n zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1.917 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně , datum, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 36.555 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 36.555 Kč od 26. 3. 2024 do zaplacení, částku ve výši 13.079,52 Kč a úrok ve výši 59,13 % ročně z částky 30.654,53 Kč od 26. 3. 2024 do 16. 4. 2024 a úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 30.654,53 Kč od 17. 4. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 26. 3. 2024 dosáhne částky 97.689 Kč.

2. Žalobu odůvodnil tím, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena Smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále jen jako „Smlouva“), na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 31.000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet prostřednictvím 48 měsíčních splátek ve výši 1.696 Kč. Úroková sazba činila 59,13 % ročně. Schopnost žalovaného hradit řádně úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladu o příjmech a prohlášení dlužníka. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázi SOLUS a NRKI. Žalovaný podmínky Smlouvy neplnil řádně, kdy žalobci uhradil dne , datum, a dne , datum, vždy částku ve výši 1.696 Kč. V důsledku prodlení žalovaného následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru dle bodu 6.3 Smlouvy. Žalovaný se přitom dostal do prodlení s úhradou splátky č. 3 splatné dne , datum, , a ke dni , datum, došlo k zesplatnění celého úvěru a žalovaný byl povinen uhradit částku (novou jistinu úvěru) ve výši 35.157,84 Kč nejpozději v den zesplatnění. Žalovaný byl dále dle bodu 6.5 Smlouvy povinen uhradit žalobci i smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru, kterou žalobce požaduje ve výši 13.079,52 Kč; smluvní pokutu dle bodu 6.

1. Smlouvy v celkové výši 998 Kč a náhradu nákladů vymáhání v celkové výši 400 Kč. Žalovaný (ačkoliv písemně upomínán) dlužnou částku žalobci dosud neuhradil.

3. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal a v rámci podání doručeného zdejšímu soudu dne , datum, se obsáhle vyjádřil k otázce posouzení úvěruschopnosti a uzavřel, že mezi účastníky uzavřená Smlouva je absolutně neplatná, a to z důvodu porušení povinnosti žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele a dále z důvodu sjednání nepřiměřeně vysoké odměny v rozporu s dobrými mravy.

4. Na základě usnesení Městského soudu v Brně č.j. 255 C 13/2025-79 ze dne 15. 8. 2025 bylo řízení ohledně zaplacení částky ve výši 3.790 Kč a ohledně zaplacení úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3.790 Kč od 26. 3. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 49,76 % ročně z částky 30.654,53 Kč od 26. 3. 2024 do 16. 4. 2024, zastaveno, neboť žalobce vzal žalobu v těchto částech zpět. Usnesení nabylo právní moci dne 3. 9. 2025.

5. V projednávané věci provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutečnosti. Dne , datum, byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena Smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále jen jako „Smlouva“), na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 31.000 Kč, který byl dne , datum, na označený bankovní účet č. , č. účtu, žalovanému poskytnut. Žalovaný se na základě této Smlouvy zavázal uhradit poskytnutý úvěr prostřednictvím 48 měsíčních splátek ve výši 1.696 Kč. Celková částka splatná žalovaným činila 81.408 Kč. Výpůjční úroková sazba činila 59,13 % ročně. Návrh Smlouvy byl ze strany žalovaného podepsán dne , datum, . Žalovaný současně převzal Předsmluvní formulář vztahující se ke Smlouvě. V rámci Smlouvy bylo mimo jiné ujednáno, že v případě, že se dlužník ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru; a že v případě prodlení s úhradou částky odpovídající po zesplatnění nové jistině úvěru vznikne žalovanému povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru denně [Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/Smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , Předsmluvní formulář, Doklad o vyplacení úvěru ze dne , datum, ]. Žalovaný poskytl žalobci svůj občanský průkaz a výpis bankovního účtu č. , č. účtu, za období od , datum, do , datum, . Ke dni , datum, činil zůstatek účtu částku ve výši 658 Kč, ke dni , datum, částku ve výši 100,18 Kč. Na účet přišla částka ve výši 45.822 Kč, odešla částka ve výši 46.379,82 Kč. Ke dni , datum, činil zůstatek účtu částku ve výši 246,78 Kč. Na účet přišla částka ve výši 73.714 Kč, odešla částka ve výši 73.567,40 Kč. Ke dni , datum, činil zůstatek účtu částku ve výši 106,11 Kč. Na účet přišla částka ve výši 161.440 Kč, odešla částka ve výši 161.580,67 Kč. Ke dni , datum, činil zůstatek účtu částku ve výši 2.741,01 Kč. Na účet přišla částka ve výši 145.104 Kč, odešla částka ve výši 142.469,10 Kč. Žalovaný byl hledán v registru SOLUS, se záznamem produktu revolvingový úvěr a karty, se vznikem příznaku dne , datum, a s datem zaplacení dne , datum, [Občanský průkaz č. , hodnota, , Výpis z účtu č. , č. účtu, za období od , datum, do , datum, , Výpis záznamů z registru SOLUS]. Dopisem ze dne , datum, oznámil žalobce žalovanému, že návrh na uzavření Smlouvy ze dne , datum, byl akceptován a úvěr v celkové výši 31.000 Kč byl schválen. Přílohou tohoto oznámení byl splátkový kalendář s rozpisem jednotlivých 48 měsíčních splátek ve výši 1.696 Kč, přičemž první splátka byla splatná dne , datum, , poslední splátka poté dne , datum, [Oznámení o schválení úvěru ze dne , datum, ]. Žalobce dne , datum, vyzval žalovaného k úhradě splátek č. 3 a č. 4, současně byl žalovaný upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru. Žalobce dne , datum, vyzval žalovaného k úhradě splátek č. 3, č. 4 a č. 5, současně byl žalovaný upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru. K zesplatnění všech závazků žalovaného ze Smlouvy došlo dne , datum, , a to pro prodlení s úhradou splátky o délce 65 dnů, zesplatnění bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, [Výzva k zaplacení ze dne 19. 2. 2024, Výzva k zaplacení ze dne 19. 3. 2024, Oznámení ze dne 24. 3. 2024]. Podle karty klienta byla žalovanému vyplacena částka ve výši 31.000 Kč, žalovaný splatil částku v celkové výši 3.392 Kč, k doplacení zbývala částka ve výši 65.627,02 Kč [Karta klienta č. , hodnota, ze dne , datum, ]. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky v celkové výši 36.555 Kč vyzván dopisem zástupkyně žalobce ze dne 10. 1. 2025, předaným dne , datum, k poštovní přepravě [Předžalobní výzva ze dne 10. 1. 2025].

6. Ohledně skutkového stavu tak lze uzavřít, že na základě Smlouvy uzavřené dne , datum, byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 31.000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet prostřednictvím 48 měsíčních splátek ve výši 1.696 Kč. Celková částka splatná žalovaným činila 81.408 Kč. Úroková sazba činila 59,13 % ročně. Návrh Smlouvy byl žalovaným podepsán dne , datum, . Žalovaný poskytl žalobci svůj občanský průkaz a výpis ze svého bankovního účtu za období od , datum, do , datum, . Návrh smlouvy byl žalobcem dne , datum, akceptován, úvěr byl dne , datum, poskytnut. Pro prodlení žalovaného s úhradou třetí splátky o délce 65 dnů došlo dne , datum, k zesplatnění všech závazků žalovaného vyplývajících ze Smlouvy. Žalovaný uhradil žalobci částku v celkové výši 3.392 Kč.

7. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 28. 5. 2022 (dále jen jako „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

11. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Podle ustanovení § 1813 občanského zákoníku zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

13. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

14. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

15. V řízení bylo prokázáno, že dne , datum, byla mezi žalobcem jakožto úvěrujícím a žalovaným jakožto úvěrovaným uzavřena Smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále opět jen jako „Smlouva“) ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. Na základě této Smlouvy poskytl žalobce žalovanému dne , datum, peněžní prostředky ve výši 31.000 Kč. Žalobce uzavřel Smlouvu jakožto podnikatel, žalovaný poté jakožto spotřebitel (ustanovení § 1810 občanského zákoníku). Soud se tedy nejprve zabýval tím, zda žalobce před uzavřením Smlouvy posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). V projednávaném případě vycházel žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného z registru SOLUS a z výpisů z bankovního účtu žalovaného za období od , datum, do , datum, . Výši měsíčních nákladů na bydlení a výši konkrétních výdajů samotného žalovaného však žalobce nijak nereflektoval. Žalobce se pouze formálně spokojil s příjmy a prověřováním výdajů žalovaného se vůbec nezabýval. Schopnost řádně splácet úvěr přitom není určena pouze výší příjmu, ale celou řadou dalších faktorů, zejména výší reálných výdajů, otázkou životního stylu či skutečností, zda dlužník nesplácí současně i jiné splátky. Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má žalobce povinnost řádně zkoumat, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis jejich příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je její reálná schopnost uvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet. Pokud by však žalobce výdaje žalovaného náležitě zkoumal (což se u profesionálního poskytovatele úvěru předpokládá), zjistil by, že žalovaný si přibírá další úvěry a půjčky (v měsíci , měsíc, , rok, ve výši 15.000 Kč, v měsíci , měsíc, , rok, ve výši 20.000 Kč a v měsíci , měsíc, , rok, poté již ve výši 80.000 Kč), které je povinen hradit, a zejména, že převis příjmů žalovaného nad jeho skutečnými výdaji je naprosto minimální. Žalobce přitom měl výpisy z bankovního účtu žalovaného k dispozici, navzdory tomu dne , datum, (tj. ve stejný den, kdy byl návrh smlouvy žalovaným podepsán) úvěr ve výši 31.000 Kč schválil a žalovanému poskytnul. Žalobce tak zjevně před uzavřením Smlouvy schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí neposoudil. Pokud žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, je Smlouva s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu ČR zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 či opět nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).

16. Nad rámec výše uvedeného soud doplňuje i další důvod neplatnosti Smlouvy, a to zjevný rozpor jejího obsahu s dobrými mravy (ustanovení § 588 občanského zákoníku) a skutečnost, že v rozporu s požadavkem přiměřenosti stanoví významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalovaného jako spotřebitele (ustanovení § 1813 občanského zákoníku). V tomto směru nelze přehlédnout naprostý nepoměr mezi výší částky poskytnuté žalobcem (tj. 31.000 Kč) a výší částky, které se žalobci za poskytnutí úvěru mělo dostat (tj. 81.408 Kč) během relativně krátké doby (tj. 48 měsíců); ujednání o lichevním úroku z úvěru ve výši 59,13 % ročně (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1993/2001 ze dne 8. 4. 2003), jakož i další řadu ujednání vychýlených ve prospěch žalobce, a naopak v neprospěch žalovaného (ujednání o smluvních pokutách, ujednání o automatickém zesplatnění apod.).

17. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege), a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. Žalobci tak právo na zaplacení požadovaného smluvního úroku a požadované smluvní pokuty nevzniklo a nelze je proto žalobci přiznat. Pokud však žalovaný na základě této neplatné Smlouvy její předmět převzal (tj. čerpal po , datum, ve svůj prospěch peněžní prostředky ve výši 31.000 Kč) je povinen takto vyčerpané peněžní prostředky vrátit žalobci jakožto bezdůvodné obohacení (ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku). Pokud bylo v tomto směru prokázáno, že žalovaný uhradil žalobci toliko částku v celkové výši 3.392 Kč, je žalobou uplatněný nárok důvodný co do rozdílu mezi částkou čerpanou (tj. 31.000 Kč) a částkou již vrácenou (tj. 3.392 Kč). S ohledem na právě uvedené tedy soud žalobě v této části vyhověl a ve výroku I. tohoto rozsudku zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobci částku ve výši 27.608 Kč. Soud současně stanovil přiměřenou lhůtu k vydaní bezdůvodného obohacení v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které je v tomto směru speciálním ustanovením k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, a to lhůtu 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Případné prodlení žalovaného tak může nastat až po marném uplynutí soudem stanovené lhůty (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022). Ve zbývajícím rozsahu, tj. ohledně zaplacení částky ve výši 5.157 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 32.765 Kč od 26. 3. 2024 do zaplacení; zaplacení částky ve výši 13.079,52 Kč; zaplacení úroku ve výši 9,37 % ročně z částky 30.654,53 Kč od 26. 3. 2024 do 16. 4. 2024 a zaplacení úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 30.654,53 Kč od 17. 4. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 26. 3. 2024 dosáhne částky 97.689 Kč, soud žalobu ve výroku II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítnul.

18. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Sluší se v této souvislosti poznamenat, že soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně samotné pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30. 8. 2010), a že pro zjednodušení výpočtu úspěchu účastníků stanovil pro výpočet nároků požadovaných do zaplacení limit 3. 12. 2025, tj. den vydání tohoto rozsudku. Předmětem řízení bylo zaplacení částky v celkové výši 67.239,39 Kč [36.555 Kč + 9.129,23 Kč + 13.079,52 Kč + 7.383,12 Kč + 1.092,52 Kč]. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I. tohoto rozsudku, tedy částkou ve výši 27.608 Kč, ohledně které soud žalobě vyhověl. Naopak úspěch žalovaného je představován výrokem usnesení Městského soudu v Brně č.j. 255 C 13/2025-79 ze dne 15. 8. 2025, tedy částkou v celkové výši 5.655,91 Kč [3.790 Kč + 946,51 Kč + 919,40 Kč] ohledně které byla vzata žaloba zpět, aniž by se tak stalo pro chování žalovaného, jakož i výrokem II. tohoto rozsudku, tedy částkou v celkové výši 33.975,48 Kč [5.157 Kč + 8.182,72 Kč + 13.079,52 Kč + 173,12 Kč + 7.383,12 Kč], ohledně které byla žaloba zamítnuta. Žalobce byl proto úspěšný v 41 % předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný v 59 % předmětu řízení a po vzájemném zápočtu úspěchu žalovaného vůči úspěchu žalobce, má žalovaný právo na náhradu 18 % [59 % minus 41 % = 18 %] účelně vynaložených nákladů. Žalovaný vynaložil v souvislosti s projednávanou žalobou náklady řízení sestávající z odměny za zastoupení za tři úkony právní služby po 3.100 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání – vyjádření ze dne 6. 6. 2025, písemné podání – vyjádření ze dne 10. 7. 2025) v souladu s ustanoveními § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen jako „advokátní tarif“) a ze tří náhrad hotových výdajů po 450 Kč dle ustanovení § 11 a § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Zástupce žalovaného skutečnost, že je plátcem DPH, netvrdil, tím méně prokázal (k tomu srov. rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 14 Co 272/2008, dostupné např. v ASPI: “Není úřední povinností soudu před rozhodnutím o povinnosti k náhradě nákladů řízení zjišťovat, zda advokát účastníka je či není plátcem daně z přidané hodnoty.“).

19. Celkově tak žalovaný vynaložil v souvislosti s projednávanou žalobou náklady řízení ve výši 10.650 Kč a vzhledem k poměru úspěchu žalovaného vůči úspěchu žalobce, má žalovaný vůči žalobci právo na náhradu 18 % účelně vynaložených nákladů, tj. na částku ve výši 1.917 Kč, kterou je žalobce povinen zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám zástupce žalovaného (ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.).