255 C 14/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Stočkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa o zaplacení 129 818 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 112.628 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 112.628 Kč od 8. 4. 2021 do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky ve výši 17.190 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 17.190 Kč od 8. 4. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 6.323 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 20. 4. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 129.818 Kč s příslušenstvím.

2. Žalobu odůvodnil tím, že dne 29. 8. 2016 byla mezi žalobcem jakožto pronajímatelem a žalovanou a [jméno] [celé jméno žalované] jakožto nájemkyněmi uzavřena Nájemní smlouva, na jejímž základě byly nájemkyně oprávněny užívat byt [číslo] nacházející se v domě [adresa] v [obec] na ulici [ulice] (dále jen jako„ předmětný byt“). Vzhledem k tomu, že nájemkyně porušily své povinnosti vyplývající z nájmu tím, že nehradily žalobci nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním předmětného bytu, byla nájemkyním dána výpověď. Nájemní vztah zanikl ke dni 7. 2. 2017, od této doby užívala žalovaná předmětný byt bez právního důvodu, a to až do 12. 3. 2019, kdy byl předmětný byt exekučně vyklizen. Žalovaná dluží žalobci za období od listopadu 2017 do února 2019 částku v celkové výši 129.818 Kč. Celková částka nájemného činila 7.922 Kč měsíčně a sestávala z nájemného ve výši 6.873 Kč a ze zálohy na služby spojené s užíváním bytu ve výši 1.049 Kč. Žalobce tedy požaduje po žalované za období od listopadu 2017 do února 2019, tj. za období 16 měsíců, dlužné částky 16 x 7.922 Kč a za poměrnou část měsíce března 2019 dlužnou částku 3.066 Kč. Žalovaná (ačkoliv písemně upomínána) dlužnou částku v celkové výši 129.818 Kč žalobci dosud neuhradila.

3. Žalovaná se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřila.

4. V daném případě provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutečnosti. Žalobce je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník nemovitosti pozemku p. [číslo] o výměře 381 m² zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova [adresa] – bytový dům v katastrálním území Město Brno (Výpis z katastru nemovitostí – listu vlastnictví [číslo] pro k.ú. Město Brno). Dne 15. 3. 2010 uzavřel žalobce jakožto pronajímatel a [jméno] [celé jméno žalované], [jméno] [příjmení] a [celé jméno žalované] jakožto nájemci Nájemní smlouvu, jejímž předmětem byl nájem bytu [číslo] nacházejícího se v 2. podlaží domu na ulici [ulice a číslo] v [obec] (dále jen jako„ předmětný byt“). Dne 29. 8. 2016 uzavřel žalobce jakožto pronajímatel a [jméno] [celé jméno žalované] a [celé jméno žalované] jakožto nájemkyně Nájemní smlouvu (dále jen jako„ Nájemní smlouva“), jejímž předmětem byl nájem předmětného bytu. Nájemní smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Nájemkyně se zavázaly hradit žalobci za užívání předmětného bytu nájemné ve výši 96 Kč, přičemž výše měsíčního nájemného a záloh za úhradu služeb byla uvedena v evidenčním listu, který tvořil nedílnou součást Nájemní smlouvy. Od 1. 9. 2016 činila výše nájemného 6.873 Kč a výše záloh na služby 1.049 Kč (Nájemní smlouva ze dne 15. 3. 2010, Nájemní smlouva ze dne 29. 8. 2016, Evidenční list – platný od 1. 9. 2016, Evidenční list – platný od 1. 11. 2017). Dopisy ze dne 1. 2. 2017 dal žalobce nájemkyním z nájmu předmětného bytu výpověď, a to bez výpovědní doby, neboť žalobci nezaplatily nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu za měsíce duben 2015 až prosinec 2016. Poštovní zásilka obsahující výpověď byla dne 7. 2. 2017 uložena a připravena k vyzvednutí a dne 20. 2. 2017 vložena do schránky (Výpovědi z nájmu bytu ze dne 1. 2. 2017). Na základě rozsudku Městského soudu v Brně č.j. [číslo jednací] ze dne 13. 2. 2018 byla (mimo jiné i) žalované uložena povinnost předmětný byt vyklidit (Rozsudek Městského soudu v Brně č.j. [číslo jednací] ze dne 13. 2. 2018). Dne 28. 1. 2019 byl žalobce soudním exekutorem vyrozuměn, že dne 12. 3. 2019 bude provedeno vyklizení předmětného bytu (Usnesení o provedení vyklizení č.j. [číslo jednací] ze dne 28. 1. 2019). Žalobce eviduje za žalovanou nedoplatek v celkové výši 129.818 Kč (Evidence předpisu a plateb). Žalobce dne 22. 3. 2021 vyzval žalovanou k úhradě částky ve výši 129.818 Kč, a to nejpozději do 7. 4. 2021 (Předžalobní upomínka ze dne 22. 3. 2021). Žalobce vystavil Vyúčtování služeb v období od 1. 1. 2017 do 31. 12. 2017, kde uvedl následující položky: Náklad 7.870 Kč, Předpis: 12.588 Kč, Zaplaceno: 1.049 Kč, na základě nichž vyúčtoval [jméno] [celé jméno žalované] přeplatek ve výši 4.718 Kč. Žalobce dne 23. 5. 2018 sdělil [jméno] [celé jméno žalované], že na základě vyúčtování služeb má výsledný přeplatek ve výši 4.718 Kč, a že pronajímatel započte tuto částku na dlužné nájemné a zálohy na služby. Žalobce vystavil Vyúčtování služeb v období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018, kde uvedl následující položky: Náklad 8.848 Kč, Předpis: 12.588 Kč, Zaplaceno: 0 Kč, na základě nichž vyúčtoval [jméno] [celé jméno žalované] přeplatek ve výši 3.740 Kč. Žalobce dne 23. 5. 2019 sdělil [jméno] [celé jméno žalované], že na základě vyúčtování služeb má výsledný přeplatek ve výši 3.740 Kč, a že pronajímatel započte tuto částku na dlužné nájemné a zálohy na služby. Žalobce vystavil Vyúčtování služeb v období od 1. 1. 2019 do 12. 3. 2019, kde uvedl následující položky: Náklad 2.174 Kč, Předpis: 2.505 Kč, Zaplaceno: 0 Kč, na základě nichž vyúčtoval [jméno] [celé jméno žalované] přeplatek ve výši 331 Kč. Žalobce dne 23. 5. 2020 sdělil [jméno] [celé jméno žalované], že na základě vyúčtování služeb má výsledný přeplatek ve výši 331 Kč, a že pronajímatel započte tuto částku na dlužné nájemné a zálohy na služby (Vyúčtování služeb za období od 1. 1. 2017 – 31. 12. 2017, Dopis žalobce ze dne 23. 5. 2018, Vyúčtování služeb za období od 1. 1. 2018 – 31. 12. 2018, Dopis žalobce ze dne 23. 5. 2019, Vyúčtování služeb za období od 1. 1. 2019 – 12. 3. 2019, Dopis žalobce ze dne 23. 5. 2020).

5. Podle ustanovení § 2201 občanského zákoníku nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

6. Podle ustanovení § 2246 odst. 1 občanského zákoníku strany ujednají nájemné pevnou částkou. Má se za to, že se nájemné sjednává za jeden měsíc.

7. Podle ustanovení § 2295 občanského zákoníku pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. <b>8. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dle shora citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěrům uvedeným ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku.</b> 9. V řízení bylo prokázáno, že žalobce je vlastníkem domu, v němž se předmětný byt nachází. Dále bylo prokázáno, že mezi žalobcem a žalovanou vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o nájmu bytu ve smyslu ustanovení § 2201 a § 2235 a násl. občanského zákoníku. V tomto závazkovém vztahu vystupoval žalobce jako pronajímatel a žalovaná jako nájemkyně. Nájem předmětného bytu zanikl výpovědí ke dni 7. 2. 2017. Počínaje 7. 2. 2017 užívala žalovaná předmětný byt bez jakéhokoliv právně relevantního důvodu, přičemž na základě rozsudku zdejšího soudu č.j. [číslo jednací] ze dne 13. 2. 2018 byla žalované uložena povinnost předmětný byt vyklidit. Předmětný byt byl exekučně vyklizen až dne 12. 3. 2019. Žalovaná v rámci řízení neprokázala, že by za užívání předmětného bytu v období od listopadu 2017 do března 2019 hradila žalobci jakoukoliv částku, a netvrdila ani nedoložila jiné rozhodné skutečnosti, jež by prokazovaly, že nárok proti ní žalobou uplatněný je z hlediska hmotně právního nedůvodný.

10. V řízení bylo prokázáno, že nájem předmětného bytu zanikl výpovědí, a to ke dni 7. 2. 2017. Počínaje 7. 2. 2017 tedy užívala žalovaná předmětný byt ve vlastnictví žalobce bez jakéhokoliv právně relevantního důvodu. Žalobce tak má v souladu s ustanovením § 2295 občanského zákoníku právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného. V řízení bylo prokázáno, že výše naposledy ujednaného nájemného činila částku v celkové výši 6.873 Kč měsíčně. S ohledem na právě uvedené tak soud žalobě částečně vyhověl a ve výroku I. tohoto rozsudku přiznal žalobci na náhradě za užívání předmětného bytu po skončení nájmu za měsíce listopad 2017 až únor 2019 (tj. za období 16 měsíců) vždy částku ve výši 6.873 Kč a dále částku ve výši 2.660 Kč za část měsíce března 2019 (do 12. 3. 2019), tedy částku v celkové výši 112.628 Kč. Jelikož žalovaná nesplnila svou povinnost týkající se této části uplatněného práva včas, dostala se do prodlení a je tak v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku povinna zaplatit žalobci z této částky i požadovaný úrok z prodlení.

11. Žalobce dále za výše uvedené období požadoval po žalované rovněž platbu za plnění poskytovaná s užíváním předmětného bytu. Tuto platbu požadoval ve formě záloh, a to ve výši 1.049 Kč za každý měsíc daného období. Podle názoru soudu však nelze od zániku nájmu bytu požadovat po žalované platby na úhradu za plnění poskytovaná s užíváním předmětného bytu formou záloh, nýbrž pouze ve výši skutečně čerpaných plnění za dané období. Placení těchto záloh se totiž odvíjí od existence nájmu (ustanovení § 2247 občanského zákoníku). Pokud tedy nájemce po skončení nájmu byt neodevzdá pronajímateli a dále ho užívá, může pronajímatel požadovat úhradu za plnění, která v souvislosti s užíváním bytu po skončení nájmu nájemce požíval, nikoli jako součást náhrady za užívání bytu dle ustanovení § 2295 občanského zákoníku ve sjednané výši záloh, ale pouze ve výši skutečně čerpaných plnění za předmětné období, a to až po vyúčtování jejich skutečné výše. Tento názor soudu byl přitom žalobci i sdělen v rámci jednání soudu konaného dne 16. 2. 2022. Žalobce sice následně předložil soudu vyúčtování služeb (celkově) za období od 1. 1. 2017 do 12. 3. 2019, učinil tak však souběžně i s nárokem na zaplacení jednotlivých záloh na úhradu za plnění poskytovaná s užíváním předmětného bytu za žalobou sledované období a bez jakékoliv relevance na dosud uvedená skutková tvrzení a relevance na jeho žalobní návrh.

12. K předloženým listinám týkajícím se vyúčtování služeb soud nejprve v obecné rovině připomíná, že podmínkou splatnosti nedoplatku za plnění je, že bylo vyúčtování řádně (tj. v souladu s předpisy jej regulujícími) provedeno, a že nájemce byl s tímto vyúčtováním seznámen. Vyúčtování provedené v rozporu s příslušnými předpisy nemůže vyvolat účinky, které s (řádným) vyúčtováním zákon spojuje. O vyúčtování úhrad za plnění poskytovaná s užíváním byt lze hovořit a vyúčtování může přivodit splatnost nedoplatku plynoucího z tohoto vyúčtování jen tehdy, obsahuje-li všechny předepsané náležitosti a je-li v něm uvedena cena provedené služby ve správné výši. Vyúčtování postrádající některou z předepsaných náležitostí nebo znějící na cenu v nesprávné výši není řádným vyúčtováním a není způsobilé vyvolat splatnost nedoplatku plynoucího z vyúčtování. Jestliže tedy pronajímatel provede vyúčtování nesprávně, není zde (řádného) vyúčtování jako předpokladu pro vznik platební povinnosti nájemce. Protože (řádné) vyúčtování je také předpokladem pro vznik splatnosti částky v něm uvedené (nedoplatku), nestává se vyúčtovaná částka splatnou, a to ani z části. Rozhodné je, že splatnost nedoplatku může nastat jedině na základě (v důsledku) řádného, tj. v souladu se všemi příslušnými předpisy provedeného, vyúčtování (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 4353/2010 ze dne 24. 4. 2012). K předloženým listinám týkajícím se vyúčtování služeb je dále třeba konstatovat, že žalobce (i přes výzvu a poučení soudu dle ustanovení § 118a o.s.ř.) neprokázal, že by tato vyúčtování byla žalované doručena (resp. že by žalovaná byla s těmito vyúčtováními seznámena). Pokud žalobce předložil soudu dopisy ze dne 23. 5. 2018, ze dne 23. 5. 2019 a ze dne 23. 5. 2020, tak z těchto nevyplývá, že jejich přílohou jsou i žalobcem předložená vyúčtování a pokud žalobce předložil soudu kopie obálek, není z nich seznatelné, jaké konkrétní listiny byly společné nájemkyni žalované takto doručovány. Již za této situace je tedy zřejmé, že nemohla nastat splatnost vyúčtování. Nad to jsou však vyúčtování provedena i nesprávně. Žalobce do těchto vyúčtování uvádí zálohy, které byly nájemkyni předepsány a provádí vyúčtování jejich předpisu oproti skutečným nákladům na plnění poskytovaná s užíváním předmětného bytu. Ačkoliv žalobce tvrdí, že žalovaná neuhradila žalobci za žalobou sledované období žádnou platbu za plnění poskytovaná s užíváním předmětného bytu, je přesto výsledkem těchto vyúčtování„ přeplatek“, a následně je společné nájemkyni žalované oznamováno, že tento„ přeplatek“ žalobce jakožto svou pohledávku započte. Žalobcem předložená vyúčtování jsou tak nesprávná a nemůžou vyvolat účinky, které s řádným vyúčtováním zákon spojuje. Lze uzavřít, že s předmětnými vyúčtováními nebyla žalovaná seznámena, nad to jsou nesprávná, a tudíž nejsou ani splatná. S ohledem na vše shora uvedené tedy soud žalobu ve zbývajícím rozsahu, tj. ohledně zaplacení částky ve výši 17.190 Kč, a to včetně požadovaného příslušenství, ve výroku II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítnul.

13. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení částky v celkové výši 129.818 Kč. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I. tohoto rozsudku, tedy částkou v celkové výši 112.628 Kč, ohledně které soud žalobě vyhověl. Naopak úspěch žalované je představován výrokem II. tohoto rozsudku, tedy částkou v celkové výši 17.190 Kč, ohledně které soud žalobu zamítnul. Žalobce byl proto úspěšný v 86,8 % předmětu řízení, žalovaná byla úspěšná v 13,2 % předmětu řízení a po vzájemném zápočtu úspěchu žalobce vůči úspěchu žalované, má žalobce právo na náhradu 73,6 % (86,8 % minus 13,2 % = 73,6 %) účelně vynaložených nákladů. Žalobce vynaložil v souvislosti s projednávanou žalobou náklady řízení sestávající z náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 6.491 Kč a dále z paušální náhrady nákladů dle ustanovení § 151 odst. 3 o.s.ř. a dle ustanovení § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., a to ve výši 300 Kč za 7 úkonů (výzva k plnění, písemné podání – žaloba ze dne 13. 4. 2021, příprava účasti na jednání, účast na jednání soudu dne 16. 2. 2022, písemné podání – doplnění ze dne 4. 3. 2022, příprava účasti na jednání, účast na jednání soudu dne 2. 5. 2022). Celkově tak žalobce vynaložil v souvislosti s projednávanou žalobou náklady řízení ve výši 8.591 Kč a vzhledem k poměru úspěchu žalobce vůči úspěchu žalované, má žalobce vůči žalované právo na náhradu 73,6 % účelně vynaložených nákladů, tj. na částku 6.323 Kč, kterou je žalovaná povinna zaplatit žalobci ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.).