255 C 29/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Gabrielou Stočkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa o zaplacení 15 616 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky ve výši 15.616 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16.116 Kč od 17. 6. 2018 do 18. 7. 2019 a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15.616 Kč od 19. 7. 2019 do zaplacení a zaplacení úroku ve výši 58,71 % ročně z částky 12.118,23 Kč od 17. 6. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 17. 6. 2018 dosáhne částky 142.862 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 11. 8. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 15.616 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 16.116 Kč od 17. 6. 2018 do 18. 7. 2019 a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15.616 Kč od 19. 7. 2019 do zaplacení a zaplatit úrok ve výši 58,71 % ročně z částky 12.118,23 Kč od 17. 6. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 17. 6. 2018 dosáhne částky 142.862 Kč.

2. Žalobu odůvodnil tím, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] (dále jen jako„ Smlouva“), na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 50.000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet prostřednictvím 36 měsíčních splátek ve výši 3.307 Kč. Úroková sazba činila 94,97 % ročně. Schopnost žalované hradit řádně úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladu o příjmech a prohlášení dlužníka. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázi [příjmení]. Dne 17. 1. 2013 byly žalované poskytnuty další finanční prostředky ve výši 30.954 Kč a počet splátek úvěru byl navýšen o dalších 24 měsíčních splátek ve výši 79.368 Kč. Úroková sazba činila 77,4 % ročně. Dne 16. 2. 2015 byly poté žalované poskytnuty další finanční prostředky ve výši 30.954 Kč a počet splátek úvěru byl navýšen o dalších 24 měsíčních splátek ve výši 79.368 Kč. Úroková sazba činila 77,4 % ročně. Žalovaná podmínky Smlouvy neplnila řádně, přičemž v důsledku prodlení žalované vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu [číslo] písm. a), b) Smlouvy v celkové výši 5.879 Kč a následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru dle bodu [číslo] Smlouvy. Žalovaná se přitom dostala do prodlení s úhradou splátky [číslo] splatné dne 15. 4. 2018, a ke dni 15. 6. 2018 došlo k zesplatnění celého úvěru a žalovaná byla povinna uhradit částku (novou jistinu úvěru) ve výši 13.113,15 Kč nejpozději v den zesplatnění. Žalovaná byla dále dle bodu [číslo] Smlouvy povinna uhradit žalobci i smluvní pokutu ve výši 0,15 % denně z dlužné nové jistiny úvěru. Žalovaná (ačkoliv písemně upomínána) dlužnou částku žalobci dosud neuhradila.

3. Žalovaná se k žalobou uplatněnému nároku nevyjádřila.

4. V projednávané věci provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutečnosti. Dne 27. 6. 2011 byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] (dále jen jako„ Smlouva“), na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 50.000 Kč, který byl dne 27. 6. 2011 na označený bankovní účet č. [bankovní účet] žalované poskytnut. Žalovaná se na základě této smlouvy zavázala uhradit poskytnutý úvěr prostřednictvím 36 měsíčních splátek ve výši 3.307 Kč. Celková částka splatná žalovanou činila 119.052 Kč. Výpůjční úroková sazba činila 94,97 % ročně. Návrh Smlouvy byl ze strany žalované podepsán dne 21. 6. 2011. Žalovaná současně převzala Předsmluvní formulář vztahující se ke Smlouvě. Ze strany žalobce byl návrh Smlouvy akceptován dne 27. 6. 2011. V čl. V. Smlouvy bylo ujednáno, že za podmínek uvedených ve Smluvních ujednáních (v případě, že žalovaná splatí prvních 18 splátek a následně vždy každých 24 splátek), bude žalované automaticky poskytnut jeden či postupně více revolvingů, čímž dojde k prodloužení doby trvání úvěru a celková výše úvěru se zvyšuje o částku odpovídající výši revolvingu. Celý úvěr, tedy doposud nesplacená část úvěru navýšená o poskytnutý revolving, byl splatný v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3.307 Kč. Výše revolvingu činila 30.954 Kč, celková výše úvěru po poskytnutí revolvingu činila 80.954 Kč a výpůjční úroková činila 77,4 % ročně. V rámci Smluvních ujednáních bylo dále ujednáno, že v případě, že žalovaná neuhradí dvě splátky řádně a včas, nebo v případě, že je v prodlení s úhradou splátky nebo její části po dobu delší než 60 dnů, stávají se automaticky okamžitě splatnými všechny dosud nesplatné závazky žalované vůči žalobci; a že v případě prodlení s úhradou splátky nebo jej části je žalobce oprávněn požadovat úhradu smluvní pokuty ve výši 8 % z výše dlužné částky (prodlení 15 dnů) a další smluvní pokuty ve výši 13 % z výše dlužné splátky (prodlení 30 dnů) (Návrh na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru/ Smlouva o revolvingovém úvěru ze dne 21. 6. 2011, Předsmluvní formulář ze dne 21. 6. 2011, Smluvní ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru poskytovaném [právnická osoba] [anonymizováno], a.s. ze dne 21. 6. 2011, Doklad o vyplacení úvěru ze dne 27. 6. 2011). Analýzu schopnosti splácet úvěr provedl žalobce dne 27. 6. 2011, přičemž vycházel z údajů vyplněných úvěrovým poradcem, podle nichž je žalovaná rozvedená, od 7. 6. 2010 je zaměstnána u [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba], bydlí ve vlastním bytě, její pravidelný čistý měsíční příjem činí 18.279 Kč, celkové výdaje poté 11.730 Kč (následně upraveno na 13.418 Kč); z toho částka ve výši 3.800 Kč na výdaje žalované, částka ve výši 2.000 Kč na děti žalované, částka ve výši 4.000 Kč na nájemné, inkaso, doprava a ostatní. Žalovaná splácí jiné splátky ve výši 1.930 Kč a splátky žalobci ve výši 1.688 Kč. [příjmení] zdroje žalované činí 6.549 Kč (následně upraveno na 4.861 Kč). Z dokladů jsou zaškrtnuty občanský průkaz, potvrzení od zaměstnavatele a výpis z bankovního účtu. Dne 21. 6. 2011 byla žalovaná hledána v registru [příjmení], podle něhož žalovaná ke dni 24. 3. 2011 dlužila 3 splátky na telekomunikačních poplatcích s dlužnou částkou po splatnosti ve výši 5.066 Kč (Hodnocení klienta ze dne 27. 6. 2011, Výpis záznamů z registru [příjmení] ze dne 21. 6. 2011). Dopisem ze dne 27. 6. 2011 oznámil žalobce žalované, že návrh na uzavření Smlouvy ze dne 21. 6. 2011 byl akceptován a úvěr v celkové výši 50.000 Kč byl schválen. Přílohou tohoto oznámení byl splátkový kalendář s rozpisem jednotlivých 36 měsíčních splátek ve výši 3.307 Kč, přičemž první splátka byla splatná dne 15. 8. 2011, poslední splátka poté dne 15. 7. 2014. Oznámení bylo žalované zasláno poštovní zásilkou, zásilka byla dne 29. 6. 2011 uložena a žalovanou nebyla v úložní době vyzvednuta (Oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru [číslo] ze dne 27. 6. 2011). Dne 17. 1. 2013 byl žalované poskytnut automatický revolving ve výši 30.954 Kč. Přílohou oznámení žalobce o poskytnutí revolvingu byl splátkový kalendář s rozpisem jednotlivých měsíčních splátek [číslo] – [číslo] ve výši 3.307 Kč, přičemž splátka [číslo] byla splatná dne 15. 2. 2013, splátka [číslo] poté dne 15. 7. 2016 (Dopis žalobce ze dne 18. 1. 2013). Dne 16. 2. 2015 byl dále žalované poskytnut automatický revolving ve výši 79.368 Kč s částkou k výplatě ve výši 30.954 Kč a na účet žalované byla zaslána částka ve výši 30.800 Kč. Přílohou oznámení žalobce o poskytnutí revolvingu byl splátkový kalendář s rozpisem jednotlivých měsíčních splátek [číslo] – [číslo] ve výši 3.307 Kč, přičemž splátka [číslo] byla splatná dne 15. 3. 2015, splátka [číslo] poté dne 15. 7. 2018 (Dopis žalobce ze dne 17. 2. 2015). Žalobce dne 15. 8. 2017 vyzval žalovanou k úhradě splátek [číslo]; dne 15. 9. 2017 k úhradě splátek [číslo] a [číslo]; dne 15. 11. 2017 k úhradě splátek [číslo] [číslo]; dne 15. 1. 2018 k úhradě splátek [číslo] a [číslo]; dne 15. 2. 2018 k úhradě splátek [číslo] [číslo]; dne 19. 3. 2018 k úhradě splátek [číslo] a [číslo]; a dne 16. 5. 2018 poté k úhradě splátek [číslo] [číslo]. Současně byla žalovaná ve všech případech upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru (Výzvy k zaplacení, Upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 15. 8. 2017, ze dne 15. 9. 2017, ze dne 15. 11. 2017, ze dne 15. 1. 2018, ze dne 15. 2. 2018, ze dne 19. 3. 2018, ze dne 16. 5. 2018). Podle karty klienta byla žalované vyplacena částka v celkové výši 111.908 Kč, žalovaná splatila částku v celkové výši 265.060 Kč, k doplacení zbývala částka ve výši 12.613,15 Kč ([příjmení] klienta [číslo] ze dne 10. 8. 2020). Žalovaná byla k úhradě dlužné částky vyzvána dopisem zástupkyně žalobce ze dne 22. 7. 2020, předaným k poštovní přepravě dne 23. 7. 2020 (Předžalobní výzva ze dne 22. 7. 2020). Žalovaná byla od června 2010 zaměstnána u [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba], výše jejího průměrného čistého měsíčního příjmu za posledních 12 měsíců činila 18.279 Kč (Potvrzení zaměstnavatele ze dne 7. 6. 2011).

5. Ohledně skutkového stavu tak lze uzavřít, že na základě Smlouvy uzavřené dne 27. 6. 2011 byl žalované poskytnut úvěr ve výši 50.000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet prostřednictvím 36 měsíčních splátek ve výši 3.307 Kč. Celková částka splatná žalovanou činila 119.052 Kč. Úroková sazba činila 94,97 % ročně. Návrh Smlouvy byl žalovanou podepsán dne 21. 6. 2011. Analýza schopnosti splácet úvěr byla provedena dne 27. 6. 2011 z údajů sdělených žalovanou a doložených občanským průkazem a potvrzením zaměstnavatele. Žalovaná byla od 24. 3. 2011 zapsána v registru [příjmení] s dlužnou částkou na telekomunikačních poplatcích ve výši 5.066 Kč. Žalované byly následně dne 17. 1. 2013 a dne 16. 2. 2015 automaticky poskytnuty další úvěry (tzv. revolvingy) vždy ve výši 30.954 Kč. Žalovaná uhradila žalobci částku v celkové výši 265.060 Kč.

6. V projednávaném sporu nejde o právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných. Soud proto v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, posuzoval daný závazkový vztah podle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen„ obchodní zákoník“) ve znění do 31. 12. 2013, a podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen jako„ občanský zákoník“), neboť se jedná o právní poměr vzniklý před 1. 1. 2014. Pokud jde však o posouzení nároku z titulu poskytnutí částky ve výši 30.954 Kč dne 16. 2. 2015 žalované, postupoval soud již podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen jako„ obč. zák.“).

7. Podle ustanovení § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit zaplatit úroky.

8. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 25. 2. 2013, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

9. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 25. 2. 2013, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

10. Podle ustanovení § 39 občanského zákoníku neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

11. Podle ustanovení § 55 odst. 2 občanského zákoníku ujednání ve spotřebitelských smlouvách podle § 56 jsou neplatná.

12. Podle ustanovení § 56 odst. 1 občanského zákoníku spotřebitelské smlouvy nesmějí obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran.

13. Podle ustanovení § 451 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (odst. 1). Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odst. 2).

14. Podle ustanovení § 2991 obč. zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

15. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žalobě tak, jak byla podána, nemůže být vyhověno. V řízení bylo prokázáno, že dne 27. 6. 2011 byla mezi žalobcem jakožto úvěrujícím a žalovanou jakožto úvěrovanou uzavřena Smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] (dále jen jako„ Smlouva“) ve smyslu ustanovení § 497 a násl. obchodního zákoníku. Na základě této Smlouvy poskytl žalobce žalované dne 27. 6. 2011 peněžní prostředky ve výši 50.000 Kč a následně dne 17. 1. 2013 peněžní prostředky ve výši 30.954 Kč a dne 16. 2. 2015 peněžní prostředky ve výši 30.954 Kč. Žalobce uzavřel Smlouvu jakožto podnikatel, žalovaná poté jakožto spotřebitelka (ustanovení § 52 a násl. občanského zákoníku). Žalobce tak byl podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen před uzavřením Smlouvy posoudit schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Žalovaná v rámci jednání o poskytnutí úvěru uvedla, že je rozvedená, bydlí ve vlastním bytě, její čisté měsíční příjmy činí 18.279 Kč a její měsíční výdaje činí 11.730 Kč, z čehož 3.800 Kč činí výdaje samotné žalované, 2.000 Kč činí výdaje dětí žalované, 1.930 Kč činí jiné splátky a 4.000 Kč činí nájemné, inkaso, doprava a ostatní. Následně byly do listiny označené jako Hodnocení klienta doplněny splátky pro žalobce ve výši 1.688 Kč a měsíční výdaje byly povýšeny na 13.418 Kč. Po této úpravě činily volné zdroje žalované částku ve výši 4.861 Kč. Podle listiny označené jako Hodnocení klienta poskytla žalovaná žalobci kopii občanského průkazu, potvrzení od zaměstnavatele a výpis z bankovního účtu. Jaké skutečnosti zjistil žalobce z výpisu z bankovního účtu, z listiny označené jako Hodnocení klienta nevyplývá. Tvrzení o výdajích žalovaná nijak nedoložila, přičemž zejména částka uváděná v části„ nájemné, inkaso, doprava, ostatní“, tj. částka v celkové výši 4.000 Kč, budí na první pohled, a i bez dalšího zkoumání (které se však u profesionálního poskytovatele úvěru předpokládá), důvodné pochybnosti o její pravdivosti. Konkrétními výdaji samotné žalované (např. náklady na stravu, ošacení, hygienu) se žalobce vůbec nezabýval. Žalobce se tak pouze formálně spokojil s příjmy a s tvrzenými výdaji, a prověřováním výdajů žalované se vůbec nezabýval. Je nutno zdůraznit, že to vše za situace, kdy sám zjistil, že žalovaná je vedena v registru [příjmení], což je sama o sobě skutečnost, která žalobce měla vést k maximální obezřetnosti. Pokud za těchto okolností žalované úvěr poskytnul, počínal si zcela lehkomyslně a musel si být vědom vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalované. Žalobce poměry žalované sepsal pouze formálně, aniž by se zabýval prověřením výdajů žalované a jednotlivé položky pak v souhrnu srovnal tak, aby z nich nemohl jinak než zjistit, že je žalovaná natolik solventní, aby si mohla dovolit úvěrovou smlouvu uzavřít a předpokládané splátky platit. Žalobce tak zjevně před uzavřením Smlouvy schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí neposoudil, a pokud následně žalované automaticky poskytl další peněžní prostředky (dne 17. 1. 2013 ve výši 30.954 Kč a dne 16. 2. 2015 ve výši 30.954 Kč), tedy před významným navýšením celkové výše spotřebitelského úvěru (ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru), schopnost žalované splácet neposoudil evidentně nijak, natožpak s odbornou péčí. Schopnost řádně splácet úvěr není přitom určena pouze výší příjmu, ale celou řadou dalších faktorů, zejména výší reálných výdajů, otázkou životního stylu či skutečností, zda dlužník nesplácí současně i jiné splátky. Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má žalobce povinnost řádně zkoumat, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis jejich příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je její reálná schopnost uvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet. Pokud se tedy žalobce před uzavřením Smlouvy spokojil pouze s objektivně nedoloženým prohlášením žalované o jejich výdajích, které žádným způsobem neověřil, a pokud žalobce měl současně k dispozici pozitivní výsledek v registru [příjmení] ohledně žalované, tak při posouzení schopnosti žalované splácet úvěr nedostál své povinnosti postupovat s odbornou péčí. Pokud žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti posoudit schopnost žalované splácet úvěr s odbornou péčí, je Smlouva s odkazem na ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 39 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu opět srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 či nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).

16. Sluší se poznamenat, že i když Smlouva samotná byla uzavřena před 25. 2. 2013, tj. před novelou spotřebitelského zákona (provedenou zákonem č. 43/2013 Sb.), má nesplnění povinnosti posoudit schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péči, i tak důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené Smlouvy (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ze dne 20. 3. 2019).

17. Nad rámec výše uvedeného soud doplňuje i další důvod neplatnosti Smlouvy, a to rozpor jejího obsahu s dobrými mravy (ustanovení § 39 občanského zákoníku) a skutečnost, že v rozporu s požadavkem dobré víry znamená značnou nerovnováhu v právech a povinnostech v neprospěch žalované jako spotřebitelky (ustanovení § 55 odst. 2 a § 56 odst. 1 občanského zákoníku). V tomto směru nelze přehlédnout naprostý nepoměr mezi výší částek poskytnutých žalobcem, tj. 111.908 Kč (50.000 Kč + 30.954 Kč + 30.954 Kč) a výší částek, kterých se žalobci za poskytnutí úvěrů mělo dostat, tj. 280.960 Kč (119.052 Kč + 80.954 Kč + 80.954 Kč), jakož i další řadu ujednání vychýlených ve prospěch žalobce, a naopak v neprospěch žalované (ujednání o smluvních pokutách, ujednání o automatickém zesplatnění apod.).

18. Absolutní neplatnost právního úkonu přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege), a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního úkonu nevzniknou a absolutně neplatný právní úkon nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. Žalobci tak právo na zaplacení smluvního úroku či smluvní pokuty nevzniklo a nelze je proto žalobci přiznat. Pokud však žalovaná na základě této neplatné Smlouvy předmět úvěru převzala (čerpala ve svůj prospěch peněžní prostředky v celkové výši 111.908 Kč), je povinna takto vyčerpané peněžní prostředky vrátit žalobci jakožto bezdůvodné obohacení (ustanovení 451 a násl. občanského zákoníku – ve vztahu k bezdůvodnému obohacení vzniklému do 31. 12. 2013 a ustanovení § 2991 a násl. obč. zák. – ve vztahu k bezdůvodnému obohacení vzniklému po 1. 1. 2014 – k tomu srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1836/2017 ze dne 5. 9. 2017). Jelikož však žalovaná uhradila žalobci ještě před podáním žaloby částku v celkové výši 265.060 Kč, nelze nárok žalobce posuzovat ani jako bezdůvodné obohacení, neboť to již žalovaná žalobci vydala. <b>19. S ohledem na vše shora uvedené tedy soud rozhodl tak, že žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítnul.</b> 20. Výrok II. tohoto rozsudku o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaná měla ve věci plný úspěch, a proto by měla právo na náhradu nákladů řízení. Vzhledem k tomu však, že žalované v tomto směru žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, jak je ve výroku II. tohoto rozsudku uvedeno.