255 C 31/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Stočkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 142.312 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná j e p o v i n n a zaplatit žalobci částku ve výši 61.288 Kč, a to ve lhůtě 90 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba s e v části, v níž se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky ve výši 55.273 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 116.561 Kč od 21. 1. 2025 do zaplacení, zaplacení částky ve výši 25.751,04 Kč, zaplacení úroku ve výši 72,85 % ročně z částky 97.336,69 Kč od 21. 1. 2025 do 13. 2. 2025 a zaplacení úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 97.336,69 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 21. 1. 2025 dosáhne částky 371.635 Kč, z a m í t á.

III. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení

1. Žalobce se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně , datum, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud stanovil žalované povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 116.561 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 21. 1. 2025 do zaplacení, částku ve výši 25.751,04 Kč, úrok ve výši 72,85 % ročně z částky 97.336,69 Kč od 21. 1. 2025 do 13. 2. 2025 a úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 97.336,69 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 21. 1. 2025 dosáhne částky 371.635 Kč.

2. Žalobu odůvodnil tím, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena Smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále jen jako „Smlouva“), na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 100.000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet prostřednictvím 48 měsíčních splátek ve výši 6.452 Kč. Úroková sazba činila 72,85 % ročně. Schopnost žalované hradit řádně úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladu o příjmech a prohlášení dlužníka. Dále byla ověřena úvěrová historie žalované v databázi SOLUS a NRKI. Žalovaná podmínky Smlouvy neplnila řádně, kdy žalobci uhradila dne 26. 4. 2024, dne 9. 5. 2024, dne 7. 6. 2024, dne 4. 7. 2024 a dne 7. 8. 2024 vždy částku ve výši 6.452 Kč, dne 24. 10. 2024 částku ve výši 1.800 Kč, dne 29. 10. 2024 částku ve výši 3.650 Kč a dne 5. 11. 2024 částku ve výši 1.002 Kč. V důsledku prodlení žalované následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru dle bodu 6.3 Smlouvy. Žalovaná se přitom dostala do prodlení s úhradou splátky č. 7 splatné dne 15. 11. 2024, a ke dni , datum, došlo k zesplatnění celého úvěru a žalovaná byla povinna uhradit částku (novou jistinu úvěru) ve výši 114.963,36 Kč nejpozději v den zesplatnění. Žalovaná byla dále dle bodu 6.5 Smlouvy povinna uhradit žalobci i smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru, kterou žalobce požaduje ve výši 25.751,04 Kč; smluvní pokutu dle bodu 6.

1. Smlouvy v celkové výši 998 Kč a náhradu nákladů vymáhání dle bodu 6.

2. Smlouvy v celkové výši 600 Kč. Žalovaná (ačkoliv písemně upomínána) dlužnou částku žalobci dosud neuhradila.

3. Žalovaná se k žalobou uplatněnému nároku nevyjádřila.

4. V projednávané věci provedl soud dokazování listinnými důkazy, z nichž zjistil následující skutečnosti. Dne , datum, byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku Smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále jen jako „Smlouva“), na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 100.000 Kč, který byl dne , datum, na označený bankovní účet č. , č. účtu, žalované poskytnut. Žalovaná se na základě této Smlouvy zavázala uhradit poskytnutý úvěr prostřednictvím 48 měsíčních splátek ve výši 6.452 Kč. Celková částka splatná žalovanou činila 309.696 Kč. Výpůjční úroková sazba činila 72,85 % ročně. Návrh Smlouvy byl ze strany žalované podepsán dne , datum, a žalobcem akceptován dne , datum, Žalované byl současně poskytnut Předsmluvní formulář vztahující se ke Smlouvě. V rámci Smlouvy bylo mimo jiné ujednáno, že v případě, že se dlužník ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru; a že v případě prodlení s úhradou částky odpovídající po zesplatnění nové jistině úvěru vznikne žalované povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru denně [Návrh na uzavření Smlouvy o úvěru/Smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , Dodatek č. , hodnota, ze dne , datum, , Předsmluvní formulář ze dne , datum, , Prohlášení klienta ze dne , datum, , Doklad o vyplacení úvěru ze dne , datum, ]. V hodnocení klienta byla uvedeno, že čistý měsíční příjem žalované činí částku ve výši 31.426 Kč, za bydlení hradí žalovaná částku ve výši 6.008 Kč a její celkové měsíční výdaje činí částku ve výši 10.868 Kč. Žalovaná poskytla žalobci svůj občanský průkaz a přehled vybraných pohybů na účtu č. , č. účtu, o výplatách mzdy, kdy dne , datum, byla žalované vyplacena částka ve výši 30.614 Kč (zůstatek činil 38.736,22 Kč), dne , datum, byla vyplacena částka ve výši 33.638 Kč (zůstatek činil 114.539,91 Kč), dne , datum, byla vyplacena částka ve výši 30.718 Kč (zůstatek činil 48.552,15 Kč) a dne , datum, byla vyplacena částka ve výši 29.921 Kč (zůstatek činil 63.929,25 Kč). Dne , datum, byla žalovaná hledána v registru SOLUS s negativním výsledkem a dne , datum, byl proveden výpis z nebankovního registru klientských informací [Hodnocení klienta ze dne , datum, , Občanský průkaz č. , hodnota, , Vybrané pohyby na účtu č. , č. účtu, ze dne , datum, , Výpis záznamů z registru SOLUS ze dne , datum, , Výpis z NRKI ze dne , datum, ]. Dopisem ze dne , datum, oznámil žalobce žalované, že návrh na uzavření Smlouvy byl akceptován a úvěr v celkové výši 100.000 Kč byl schválen. Přílohou tohoto oznámení byl splátkový kalendář s rozpisem jednotlivých 48 měsíčních splátek ve výši 6.452 Kč, přičemž první splátka byla splatná dne 15. 5. 2024, poslední splátka poté dne 15. 4. 2028 [Oznámení o schválení úvěru ze dne , datum, ]. Žalobce dne 16. 12. 2024 vyzval žalovanou k úhradě splátek č. 7 a č. 8, a dne 15. 1. 2025 k úhradě splátek č. 7, č. 8 a č.

9. Současně byla žalovaná v obou případech upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru. K zesplatnění všech závazků žalované ze Smlouvy došlo dne , datum, , a to pro prodlení s úhradou splátky o délce 65 dnů, zesplatnění bylo žalované oznámeno dopisem žalobce ze dne 19. 1. 2025 [Výzva k zaplacení ze dne 16. 12. 2024, Výzva k zaplacení ze dne 15. 1. 2025, Oznámení ze dne 19. 1. 2025]. Podle karty klienta byla žalované vyplacena částka ve výši 100.000 Kč, žalovaná splatila částku v celkové výši 38.712 Kč, k doplacení zbývala částka ve výši 195.339,14 Kč [Karta klienta č. , hodnota, ze dne , datum, ]. Žalovaná byla k úhradě dlužné částky ve výši 116.561 Kč vyzvána dopisem zástupkyně žalobce ze dne 13. 8. 2025, předaným téhož dne k poštovní přepravě [Předžalobní výzva ze dne 13. 8. 2025].

5. Ohledně skutkového stavu tak lze uzavřít, že na základě Smlouvy uzavřené dne , datum, byl žalované poskytnut úvěr ve výši 100.000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet prostřednictvím 48 měsíčních splátek ve výši 6.452 Kč. Celková částka splatná žalovanou činila 309.696 Kč. Úroková sazba činila 72,85 % ročně. Návrh Smlouvy byl žalovanou podepsán dne , datum, , žalovaná poskytla žalobci svůj občanský průkaz a přehled vybraných pohybů na svém bankovním účtu. Návrh smlouvy byl žalobcem akceptován, úvěr byl dne , datum, poskytnut. Pro prodlení žalované s úhradou druhé splátky o délce 65 dnů došlo dne 19. 1. 2025 k zesplatnění všech závazků žalované vyplývajících ze Smlouvy. Žalovaná uhradila žalobci částku v celkové výši 38.712 Kč.

6. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 28. 5. 2022 (dále jen jako „zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle ustanovení § 1813 občanského zákoníku zneužívající jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem poctivosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o hlavním předmětu závazku ani pro posouzení přiměřenosti vzájemného plnění, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

12. Podle ustanovení § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).

13. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že dne , datum, byla mezi žalobcem jakožto úvěrujícím a žalovanou jakožto úvěrovanou uzavřena Smlouva o úvěru č. , hodnota, (dále jen jako „Smlouva“) ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. Na základě této Smlouvy poskytl žalobce žalované dne , datum, peněžní prostředky ve výši 100.000 Kč. Žalobce uzavřel Smlouvu jakožto podnikatel, žalovaná poté jakožto spotřebitelka. Soud se tedy nejprve zabýval tím, zda žalobce před uzavřením Smlouvy posoudil schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, tak jak mu ukládá ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel úvěru nespoléhá na údaje o schopnosti splácet tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1. 4. 2015). Takto rozsáhlé požadavky na prověřování poměrů dlužníka ze strany věřitele jsou dány vývojem spotřebitelských vztahů, který má negativní celospolečenské dopady a vede ke spirále předlužování spotřebitelů, včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů, jejich přechodu do šedé ekonomiky atd. (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). V projednávaném případě vycházel žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalované z negativního výsledku v registru SOLUS a z přehledu vybraných pohybů na jejím účtu, konkrétně mzdových příjmů. Žalobce se tak pouze formálně spokojil s příjmy žalované a prověřováním výdajů žalované se vůbec nezabýval. Zůstatek účtu žalované činil v , měsíc, 2023 částku ve výši 38.736,22 Kč, v , měsíc, 2024 částku ve výši 114.539,91 Kč a v , měsíc, 2024 částku ve výši 48.552,15 Kč. Žalovaná si tak evidentně přibírá další úvěry a půjčky, které je povinna hradit a vzhledem k strmému poklesu zůstatku na účtu v únoru 2024 i vynakládá podstatné částky a je tedy otázkou, zda nedochází k rizikovým výdajům (např. k hazardní činnosti) a jaký je skutečný převis příjmů žalované nad jejími skutečnými výdaji. Výši měsíčních nákladů na bydlení a výši konkrétních výdajů samotné žalované však žalobce nijak nereflektoval. Schopnost řádně splácet úvěr však není určena pouze výší příjmu, ale celou řadou dalších faktorů, zejména výší reálných výdajů, otázkou životního stylu či skutečností, zda dlužník nesplácí současně i jiné splátky. Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má žalobce povinnost řádně zkoumat, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis jejich příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je její reálná schopnost uvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet. Žalobce si však úplný výpis z účtu žalované za účelem náležitého zkoumání výdajů žalované (což se u profesionálního poskytovatele úvěru předpokládá) nevyžádal, navzdory tomu dne , datum, (tj. ve stejný den, kdy byl návrh smlouvy žalovanou podepsán) úvěr ve výši 100.000 Kč schválil a žalované poskytnul. Žalobce tak zjevně před uzavřením Smlouvy schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí neposoudil. Pokud žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál své povinnosti posoudit schopnost žalované splácet úvěr s odbornou péčí, je Smlouva s odkazem na ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a na ustanovení § 588 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem absolutně neplatná, neboť jde o smlouvu, která svým účelem odporuje zákonu (k tomu srov. opět rozsudek Nejvyššího soudu ČR zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 či opět nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne , datum, ). Pro absolutní neplatnost Smlouvy hovoří také zájem na zachování veřejného pořádku (ustanovení § 588 občanského zákoníku), tj. zájem na posílení principu zodpovědného úvěrování, jak bylo naznačeno výše. Koncepci relativní neplatnosti spotřebitelských smluv totiž jako nedostatečnou ochranu spotřebitelských práv shledal i Ústavní soud ve svém usnesení sp. zn. Pl. ÚS 1/10 ze dne 9. 2. 2011, kdy uvedl, že koncepce relativní neplatnosti spotřebitelských smluv by byla nesouladnou s českým ústavním pořádkem, konkrétně s principy rovnosti, přiměřenosti a právní jistoty, kdy v soukromém právu uplatňovaná zásada autonomie vůle musí být korigována zásadou ochrany fakticky slabší smluvní strany (spotřebitele).

14. Nad rámec výše uvedeného soud doplňuje i další důvod neplatnosti Smlouvy, a to zjevný rozpor jejího obsahu s dobrými mravy (ustanovení § 588 občanského zákoníku) a skutečnost, že v rozporu s požadavkem přiměřenosti stanoví významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch žalované jako spotřebitelky (ustanovení § 1813 občanského zákoníku). V tomto směru nelze přehlédnout naprostý nepoměr mezi výší částky poskytnuté žalobcem (tj. 100.000 Kč) a výší částky, které se žalobci za poskytnutí úvěru mělo dostat (tj. 309.696 Kč) během relativně krátké doby (tj. 48 měsíců); ujednání o lichevním úroku z úvěru ve výši 72,85 % ročně (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1993/2001 ze dne 8. 4. 2003), jakož i další řadu ujednání vychýlených ve prospěch žalobce, a naopak v neprospěch žalované (ujednání o smluvních pokutách, ujednání o automatickém zesplatnění apod.).

15. Absolutní neplatnost právního jednání přitom působí přímo (automaticky) ze zákona (ex lege), a to od počátku (ex tunc), proto subjektivní práva a povinnosti z takto absolutně neplatného právního jednání nevzniknou a absolutně neplatné právní jednání nemůže vyvolat smluvními stranami předvídané důsledky. Žalobci tak právo na zaplacení požadovaného smluvního úroku a požadovaných smluvních pokut nevzniklo a nelze je proto žalobci přiznat. Pokud však žalovaná na základě této neplatné Smlouvy předmět úvěru převzala (tj. čerpala , datum, ve svůj prospěch peněžní prostředky ve výši 100.000 Kč), je povinna takto vyčerpané peněžní prostředky vrátit žalobci jakožto bezdůvodné obohacení (ustanovení § 2991 a násl. občanského zákoníku). Pokud bylo v tomto směru prokázáno, že žalovaná uhradila žalobci toliko částku v celkové výši 38.712 Kč, je žalobou uplatněný nárok důvodný co do rozdílu mezi částkou čerpanou (tj. 100.000 Kč) a částkou již vrácenou (tj. 38.712 Kč). S ohledem na právě uvedené tedy soud žalobě v této části vyhověl a ve výroku I. tohoto rozsudku zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobci částku ve výši 61.288 Kč. Soud současně stanovil přiměřenou lhůtu k vydaní bezdůvodného obohacení v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, které je v tomto směru speciálním ustanovením k úpravě bezdůvodného obohacení v občanském zákoníku, a to lhůtu 90 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Případné prodlení žalované tak může nastat až po marném uplynutí soudem stanovené lhůty (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022).

16. Ve zbývajícím rozsahu, tj. ohledně zaplacení částky ve výši 55.273 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 116.561 Kč od 21. 1. 2025 do zaplacení, zaplacení částky ve výši 25.751,04 Kč, zaplacení úroku ve výši 72,85 % ročně z částky 97.336,69 Kč od 21. 1. 2025 do 13. 2. 2025 a zaplacení úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 97.336,69 Kč od 14. 2. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 21. 1. 2025 dosáhne částky 371.635 Kč, soud žalobu ve výroku II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítnul.

17. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Sluší se v této souvislosti poznamenat, že soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu zvážil míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně samotné pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (k tomu srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2717/08 ze dne 30. 8. 2010), a že pro zjednodušení výpočtu úspěchu účastníků stanovil pro výpočet nároků požadovaných do zaplacení limit 2. 3. 2026, tj. den vydání tohoto rozsudku. Předmětem řízení bylo zaplacení částky v celkové výši 175.521,53 Kč [116.561 Kč + 15.558,49 Kč + 25.751,04 Kč + 4.662,56 Kč + 12.988,44 Kč]. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I. tohoto rozsudku, tedy částkou ve výši 61.288 Kč, ohledně které soud žalobě vyhověl. Naopak úspěch žalované je představován výrokem II. tohoto rozsudku, tedy částkou ve celkové výši 114.233,53 Kč [55.273 Kč + 15.558,49 Kč + 25.751,04 Kč + 4.662,56 Kč + 12.988,44 Kč], ohledně které byla žaloba zamítnuta. Žalobce byl proto úspěšný v 35 % předmětu řízení, žalovaná byla úspěšná v 65 % předmětu řízení a po vzájemném zápočtu úspěchu žalované vůči úspěchu žalobce, by žalovaná měla právo na náhradu 30 % [65 % minus 35 % = 30 %] účelně vynaložených nákladů. Vzhledem k tomu však, že žalované v tomto směru žádné náklady řízení nevznikly, rozhodl soud tak, jak je ve výroku III. tohoto rozsudku uvedeno.