261 C 21/2017

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Alenou Mezníkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa , obec o 427 000 Kč s příslušenstvím

I. Návrh, aby soud žalované uložil zaplatit žalobci částku 427 000 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 21.1.2017 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení ve výši 112 384,80 do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobce se návrhem podaným dne 31.3.2017 domáhal vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalované zaplatit mu částku 427 000 Kč s odůvodněním, že mezi žalovanou [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako prodávajícími a společností [právnická osoba] jako kupující byla uzavřena kupní smlouva, na základě které došlo k převodu vlastnictví nemovitostí zapsaných v k.ú. [část obce], a to p. [číslo]. Právní účinky zápisu vkladu do katastru nemovitostí nastaly 14.11.2014. Žalovaná tak touto smlouvou převedla id. 1/3 těchto pozemků. V době uzavření kupní smlouvy probíhalo u Nejvyššího soudu ČR řízení o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně č.j. [spisová značka]. Jednalo se o řízení ve věci, která u Městského soudu v Brně byla vedena pod sp. zn. [spisová značka] a jejímž předmětem byl návrh žalované (zde žalobkyně) na určení vlastnictví k pozemkům p. [číslo] v k.ú. [část obce]. Žaloba v této věci byla zamítnuta a dovolání podané žalovanou bylo rozhodnutím ze dne 14.7.2016 odmítnuto. Žalobce tvrdil, že žalovaná podíl na obou předmětných pozemcích, jehož vlastníkem byl žalobce, převedla zmíněnou kupní smlouvou a vzniklo jí tedy na úkor [žalobce] bezdůvodné obohacení, jehož výše činí 427 000 Kč, tedy poměrnou část kupní ceny odpovídající výměře pozemků a velikosti spoluvlastnického podílu žalované. Dopisem ze dne 9.12.2016, který byl žalované doručen 16.12.2016 ji vyzval k vydání bezdůvodného obohacení ve lhůtě do 20. ledna 2017, žalovaná však požadovanou částku neuhradila.

2. Ve věci byl vydán platební rozkaz, proti kterému žalovaná podala v zákonné lhůtě odpor a následně se vyjádřila tak, že v době uzavření žalobcem zmíněné kupní smlouvy byla spoluvlastnicí všech žalobcem označených pozemků, byla oprávněna s nimi disponovat a ve věci není pasivně legitimovaná. Dále namítala, že je po ní požadována 1/3 z kupní ceny, přičemž výše kupní ceny zohledňovala skutečnost, že pozemky prodávali všichni spoluvlastníci současně. Nabyvatel měl možnost s nimi okamžitě disponovat a užívat je, což kupní cenu navýšilo. Navíc ona ani její právní předchůdce pozemky neužívali, neboť se jednalo o pozemky v areálu mateřské školy, nyní základní umělecké školy, a žalobci tak nárok na vydání bezdůvodného obohacení nevznikl. V době podání žaloby na určení vlastnického práva v řízení [spisová značka], která byla rozsudkem Krajského soudu v Brně č.j. [spisová značka] zamítnuta, existovala duplicita zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí, kde byli uvedeni oba účastníci tohoto řízení. Jestliže soud žalobu zamítl, pak podle názoru žalované měl být obnoven původní stav a jako vlastníci by opět měli být zapsáni jak žalobci, tak i žalovaná.

3. U jednání dne 24.1.2018 pak žalovaná namítla, že při uzavření kupní smlouvy ze dne 10.10.2014 ona i ostatní účastníci tohoto smluvního vztahu jednali v dobré víře, neboť nevěděli o žalobcem podaném dovolání a navíc žalobu v této věci považuje za předčasnou, protože pokud byla žalobcem současně podána žaloba o určení vlastnictví proti současně zapsanému vlastníkovi, pak toto rozhodnutí by mělo žalobě na vydání bezdůvodného obohacení předcházet.

4. Žalobce reagoval tak, že obě žaloby byly podány současně proto, aby zabránil případnému promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení.

5. Na základě dokazování provedeného kupní smlouvou ze dne 10.10.2014, výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] ke dni 22.9.2014, postupných rozhodnutí ve věci sp. zn. [spisová značka] vedené u Městského soudu v Brně a rozhodnutí Krajského soudu v Brně v této věci č.j. [číslo jednací] ze dne 23.9.2014 a usnesení Nejvyššího soudu [číslo jednací] ze dne 14.7.2016 vzal soud za prokázané, že žalobce při uplatnění svého nároku na vydání bezdůvodného obohacení vycházel ze skutečnosti, že žalovaná převedla pozemky, k nimž na základě rozhodnutí soudu ve věci [spisová značka] svědčí jemu vlastnické právo. Soud však dospěl k závěru, že z geneze postupných rozhodnutí ve zmíněné věci je zřejmé, že i když toto řízení bylo skončeno zamítnutím návrhu, nelze dovodit potvrzení vlastnického práva [žalobce] k předmětným pozemkům. Důvodem zamítnutí byla ztráta aktivní legitimace žalobkyně, která dne 10.10.2014 svůj vlastnický podíl na předmětných nemovitostech převedla na třetí osobu, a to společnost [právnická osoba] Kupní smlouva byla uzavřena dne 10.10.2014, kdy byla na základě odvolacího soudu žalobkyně zapsána v katastru nemovitostí jako spoluvlastnice předmětných pozemků a toto rozhodnutí bylo Nejvyšším soudem zrušeno až 7.7.2015.

6. Z informací účastníků vyplynulo, že u Městského soudu v Brně se žalobce návrhem podaným proti společnosti [právnická osoba] domáhá určení svého vlastnického práva ke sporným pozemkům. Soud přesto nesdílí názor žalované, že žaloba byla podána předčasně, neboť její plnění je možné teprve poté, co se žalobce nedomůže vydání pozemků. Jestliže žalovaná svůj spoluvlastnický podíl na pozemcích převedla na třetí osobu, nebude možné dospět k závěru, že se přijetím kupní ceny bezdůvodně obohatila na úkor žalobce ani v případě, že se žalobce domůže soudního rozhodnutí, že mu vlastnické právo k těmto nemovitostem svědčí.

7. Soud I. stupně žalobu zamítl, aniž by prováděl další dokazování a řešil hodnotu převáděných nemovitostí, skutečnost, zda této hodnotě odpovídala kupní cena či další okolnosti převodu vlastnického práva. vycházel přitom z toho, že ust. § 2991, který stanoví povinnost, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil, vyplývá, že bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. V daném případě získala žalobkyně na základě uzavřené kupní smlouvy finanční ekvivalent předmětných nemovitostí, tj. byla jí vyplacena poměrná část kupní ceny. Jestliže žalobce tvrdí, že vlastnické právo náleží jemu a skutečně se ho i domáhá, pak je namístě, aby se současně domáhal vydání předmětu svého vlastnictví a teprve v případě, že toto vydání nebude možné, může požadovat jeho finanční ekvivalent. Za situace, kdy ve veřejném seznamu – katastru nemovitostí jako vlastník již nefiguruje žalovaná, ale společnost [právnická osoba], tento finanční ekvivalent nemůže žalobce požadovat po žalované a je tedy zřejmé, že žalovaná by ve věci nebyla pasivně legitimována. Právní kvalifikace žalobce pokud jde o posuzovaný skutek, není případná, neboť v daném případě nezískala žalovaná finanční plnění z uzavřené kupní smlouvy na základě právního důvodu, který odpadl. V době převodu vlastnického práva byla zapsána v katastru nemovitostí jako spoluvlastnice, smlouvu uzavřela platně a pokud by tomu tak nebylo, pak by jí vznikla povinnost, aby přijaté plnění vydala tomu, od koho jej získala, tedy nikoliv žalobci.

8. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, na základě kterého Krajský soud v Brně rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil a uvedl, že soud I. stupně po právní stránce posoudil věc správně jako závazek požadovaný z titulu bezdůvodného obohacení. Důvodem, pro který bylo žalované společnosti [právnická osoba] plněno byla uzavřená kupní smlouva. Sama skutečnost, že žalovaná byla v rozhodném období uvedena v katastru nemovitostí jako duplicitní vlastník, nebyla důvodem pro přijetí kupní ceny. Bez uzavření kupní smlouvy by k plnění ze strany kupujícího nedošlo. Kupující byl následně zapsán v katastru nemovitostí jako nový vlastník pozemků, které byly předmětem kupní smlouvy. I kdyby smlouva uzavřená mezi žalovanou jako prodávající a společností [právnická osoba] jako kupující byla shledána neplatnou, nebyl byl subjektem legitimovaným k vydání bezdůvodného obohacení žalobce, nýbrž společnost [právnická osoba], na jejíž úkor by se žalovaná bezdůvodně obohatila tím, že předmětem kupní smlouvy byla věc, k níž jí nepříslušelo žádné (vlastnické) právo a tudíž nebyla oprávněna je převádět. Ochuzeným by tak nebyl žalobce, nýbrž ten, kdo na základě neplatné smlouvy žalované plnil. Podkladem pro plnění ze strany kupujícího nebyla skutečnost, že žalovaná byla v katastru nemovitostí zapsána jako vlastník předmětných pozemků. Tato skutečnost byla důvodem, pro který uzavřel kupující smlouvu právě s žalovanou a nikoliv se [žalobce]. Rozhodnutí o určovací žalobě není vykonatelným rozhodnutí, na základě kterého bylo žalované plněno. Pojmově je vyloučeno, aby na základě určovací žaloby bylo přijato plnění, když se jedná o žalobu na určení. Takovéto rozhodnutí nelze vykládat tak, že se jedná o právní důvod pro plnění, který odpadl. Dovedeno ad absurdum, pokud by žalobce byl úspěšný v tomto sporu a současně byl úspěšný i ve sporu o určení vlastnictví, který vede se [právnická osoba], byl by znovu zapsaným vlastníkem v katastru nemovitostí a současně by od žalované získal i plnění, které obdržela na základě smlouvy uzavřené s třetí osobou.

9. Ve věci bylo podáno dovolání, na základě kterého Nejvyšší soud rozsudkem č.j. [číslo jednací] ze dne 17.7.2019 rozsudek soudu I. stupně i soudu odvolacího zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení. Po shrnutí výsledků řízení soudu I. stupně i soudu odvolacího a citaci příslušných zákonných ustanovení dovolací soud připomněl, že bezdůvodné obohacení objektivním stavem, jenž co do svého vzniku zásadně není ovlivněn subjektivními okolnostmi, mezi něž se na straně obohaceného řadí dobrá víra, respektive absence povědomí o tom, že získává na úkor ochuzeného majetkový prospěch (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3.8.2015, sp. zn. 28 Cdo 975/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7.10.2015, sp. zn. 28 Cdo 1602/2015, Hulmák, M. a kol.: Občanský zákoník VI. Závazkové právo, Zvláštní část (§ 2055 – 3014). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, komentář k § 2991, marg. č. 47 – 49 a 148); subjektivní okolnosti však mohou mít význam pro určení rozsahu, v jakém je obohacený povinen bezdůvodné obohacení vydat (srov. § 3000 až 3004 o. z.). Rozhodující pro závěr, zda vzniklo bezdůvodné obohacení osobě, která převedla vlastnické právo k cizí věci na třetí osobu, bude proto zodpovězení předběžných otázek, zda se skutečně (objektivně) jednalo o cizí věc (tedy, zda osoba, jež s ní disponovala, skutečně nebyla vlastnicí věci a zda osoba, jež se domáhá vydání bezdůvodného obohacení, byla vlastnicí dotčené věci), zda se jednalo o dispozici protiprávní (zda tedy daná osoba byla oprávněna – objektivně vzato s věcí disponovat) a zda skutečný vlastník touto dispozicí skutečně pozbyl vlastnické právo, resp. zda třetí osoba nabyla vlastnické právo k dotčené věci; v posledně uvedeném směru bude významná zejména právní úprava materiální publicity (srov. § 984 odst. 1 o. z.), nabytí vlastnického práva od neoprávněného (srov. § 1109 a násl. o. z.), ale i ochrana práv třetích osob v případě kasačního rozhodnutí Nejvyššího soudu (srov. § 243g odst. 2 o.s.ř.).

10. V rámci dalšího řízení před soudem I. stupně tedy soud nejprve v souvislosti se závěry zrušovacího rozhodnutí vyzval žalobce k doplnění tvrzení okolností uzavření kupní smlouvy mezi žalovanou a [právnická osoba] v podstatě odkazem na příslušnou část rozhodnutí Nejvyššího soudu v Brně. Toto poučení bylo provedeno u jednání dne 11. listopadu 2019.

11. Žalobce v reakci na toto poučení shrnul obsah postupných rozhodnutí ve věci [spisová značka] s tím, že žalovaná v době uzavření kupní smlouvy ze dne 10.10.2014 nebyla vlastnicí id. 1/3 předmětných pozemků. Jelikož rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 3.9.2014, kterým bylo určeno, že je vlastnicí, nabyl právní moci až 21. (správně 27.) 10. 2014. Z této skutečnosti tedy žalobce dovodil, že žalovaná se na jeho úkor bezdůvodně obohatila, když jí byla vyplacena 1/3 kupní ceny, neboť získala majetkový prospěch z právního důvodu, který jí odpadl. Musela si navíc být vědoma skutečnosti, že žalobce má možnost dále podat dovolání k Nejvyššímu soudu, což také učinil. Jestliže došlo k prodeji nemovitých věcí nevlastníkem, od kterého nabyl vlastnické právo třetí subjekt, je dle judikatury Nejvyššího soudu kupní smlouva mezi žalovanou a společností [právnická osoba] platná. Pokud nemůže žalovaná skutečnému vlastníkovi, tedy žalobci vrátit předmětné pozemky, je povinna vydat to, co prodejem získala, tedy kupní cenu. Řízení vůči [právnická osoba] bylo žalobcem vedeno pouze z určité opatrnosti za situace, kdy nebylo vyhověno žalobě o vydání bezdůvodného obohacení žalovanou.

12. Následně mezi účastníky probíhalo jednání o mimosoudním vyřízení věci, které však nevedlo k ukončení řízení.

13. U jednání dne 26.5.2021 soud s ohledem na formulaci původního poučení žalobce přistoupil ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k opakovanému poučení s tím, že žalobce vyzval k doplnění skutkových tvrzení, ze kterých vyplyne na základě jakých skutečností je žalobce přesvědčen, že byl a je vlastníkem předmětných nemovitostí a naopak žalovaná jejich vlastnicí nebyla, či být nemohla a následně z toho plynoucího závěru, že se ze strany žalované jednalo o protiprávní dispozici s majetkem žalobce, na základě které on pozbyl své vlastnické právo, pokud uzavřela kupní smlouvu se [právnická osoba]. Žalobce byl rovněž vyzván k označení konkrétních důkazů k prokázání těchto skutečností a poučen, že pokud na výzvu soudu nebude náležitě reagováno, vystavuje se nebezpečí neúspěchu ve věci.

14. Přítomná zástupkyně žalobce reagovala předložením podání, ve kterém v podstatě shrnula předchozí argumentaci a uvedla, že v době uzavření kupní smlouvy byla žalovaná spoluvlastnicí předmětných pozemků v k.ú. [část obce], nicméně výsledkem celého soudního řízení na určení vlastnického práva byl stav, kdy bylo určeno, že podílovým spoluvlastníkem předmětných pozemků v k.ú. [část obce] je žalobce a nikoliv žalovaná. I přes tuto skutečnost byla kupní cena vyplacena žalované. Žalobce není ani spoluvlastníkem předmětných pozemků a ani mu za ně nebyla zaplacena kupní cena.

15. Soud po tomto doplnění dospěl k závěru, že žalobce jeho výzvě nevyhověl. Nejvyšší soud v rozhodnutí ze dne 17.7.2019 uvedl, že rozhodující pro závěr, zda vzniklo bezdůvodné obohacení osobě, které převedla vlastnické právo k cizí věci na třetí osobu (tj. žalované) bude zodpovězení předběžných otázek, zda se skutečně (objektivně) jednalo o cizí věc, zda osoba, jež se domáhá vydání bezdůvodného obohacení byla vlastnicí dotčené věci, zda se jednalo o dispozici protiprávní a zda skutečný vlastník touto dispozicí skutečně pozbyl vlastnické právo, resp. zda třetí osoba nabyla vlastnické právo k dotčené věci. Je tedy možné uzavřít, že žalobce tvrdí, že v době před rozhodnutím dovolacího soudu žalovaná prodala nemovitosti (jejich id. 1/3) v jeho vlastnictví a v této souvislosti se na úkor žalobce bezdůvodně obohatila. Pokud jde o zodpovězení Nejvyšším soudem nastolených otázek, tvrzení žalobce v této věci na ně odpověď nedávají a soudu tedy nezbylo, než zamítnout žalobu pro neunesení břemene tvrzení, když žalobce přes výzvu soudu a poučení, že se vystavuje nepříznivému rozhodnutí ve věci, pouze stručně shrnul svou předchozí argumentaci a výsledky souvisejících řízení. Bez náležité reakce soud nemůže žalobci přisvědčit, neboť pokud je argumentováno zamítnutím žaloby na určení, jehož důvodem je duplicitní zápis, pak výsledek tohoto řízení nemůže vést k závěru o vlastnictví druhého zapsaného, pokud důvodem není prokázání práva, ale vzniklý nedostatek aktivní legitimace. Vlastníkem zde může být i třetí osoba. Žalobce v řízení neprokázal, že by byl vlastníkem, byť nezapsaným a soud tedy nemohl vyhovět jeho návrhu na vydání bezdůvodného obohacení. Žaloba byla proto v plném rozsahu zamítnuta.

16. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Soud přiznal náhradu nákladů řízení úspěšné žalované, a to za převzetí a přípravu zastoupení, sepis odporu, vyjádření ve věci a účasti u jednání dne 24.1.2018, účast u jednání před odvolacím soudem a následně u jednání před soudem I. stupně dne 11.11.209, 15.1.2020, 15.6.2020 a 26.5.2021 po 10 020 Kč dle ust. § 7 a § 11 odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb. (dále jen AT), devětkrát 300 Kč náhrady hotových výloh ke každému z úkonů dle ust. § 13 odst. 1 a 3 AT a 21% DPH ve výši 19 504,80 Kč.