261 C 49/2018

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Alenou Mezníkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem titul et titul jméno celé jméno žalovaného sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 76 590 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 56 272 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % p.a. od 11.8.2017 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Návrh, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci částku 20 318 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,05 % p.a. od 11.8.2017 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 2 646 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou podanou dne 14.12.2018 se žalobce po žalovaném domáhal plateb za užívání bytu [číslo] v 5. podlaží domu na [adresa] bez právního důvodu. Období, za které je požadováno vydání bezdůvodného obohacení vymezil daty 1.12.2015 a 31.8.2016 a požadoval zaplacení částky 76 590 Kč s tím, že se jedná o úhrady ve výši obvyklého nájemného za měsíce prosinec 2015 až srpen 2016 a dále o částky odpovídající stanoveným zálohám na služby poskytované s užíváním bytu. Celkem požadoval zaplacení částky ve výši 76 590 Kč s tím, že měsíční platba činí 8 510 Kč.

2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě namítal, že nárok žalobce považuje za nedůvodný, neboť žalobce nijak neprokazuje, že by předmětný byt v uvedeném období užíval. Uvedl, že z titulu bezdůvodného obohacení není dost dobře možné požadovat úhradu nájemného tak, jako by byl smluvní vztah mezi účastníky zachován a současně vznesl námitku částečného promlčení nároku žalobce s tím, že pokud se domáhá vydání bezdůvodného obohacení za období od 1.12.2015 do 31.8.2016 a žaloba byla podána 14.12.2018, pak byť by nárok žalobce po právu, byl by promlčen nejméně do 13.12.2015.

3. K návrhu účastníků bylo řízení přerušeno do skončení věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka], jehož předmětem byl rovněž žalobcem uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení žalovaným za předcházející období.

4. Po pravomocném skončení tohoto řízení soud pokračoval v jednání. Mezi účastníky průběžně probíhala jednání o možném mimosoudním vyřízení věci, ovšem neúspěšně.

5. Soud provedl dokazování účastníky předloženými listinami a k jejich návrhu připojenými spisy Městského soudu v Brně a zjistil následující skutečnosti.

6. Z nájemní smlouvy bylo zjištěno, že žalobce pronajal žalovanému byt [číslo] v domě na [adresa] na dobu neurčitou počínaje 1.9.2011.

7. Účastníci prohlásili za nesporné, že nájemní vztah byl ukončen výpovědí k datu 30.6.2014.

8. Z výzvy k uhrazení dluhu ze dne 24.7.2017 a připojené doručenky bylo zjištěno, že žalobce žalovaného vyzýval k úhradě„ předpisu nájmu“ za měsíce 9, 10 až 12/ 2015 a 1 až 8/ 2016 a vyúčtování služeb za roky 2012 a 2013 v celkové výši 103 049 Kč bez poplatku z prodlení. Lhůta k úhradě byla stanovena do 10.8.2017, a to buď v hotovosti na pokladně firmy [název] na adrese [adresa žalovaného], co byla počínaje 25.7 uložena na poště a nevyzvednuta.

9. Z přehledu plateb nájemného a služeb vztahujících se k žalovanému a předmětnému bytu soud vzal za prokázané, že v období let 2015 a 2016 činilo nájemné 6 558 Kč měsíčně a zálohy na služby 1 952 Kč měsíčně. Pokud jde o výši nájemného, stanovila ji nájemní smlouva odkazem na evidenční list.

10. Z protokolu o převzetí bytu z 1.9.2011 včetně připojené plné moci vzal soud za prokázané, že předmětný byt byl žalobci předán dne 31.8.2016 a při tomto předání žalovaného na základě písemné plné moci zastupovala [jméno] [příjmení], která podpisem stvrdila, že„ nájemné bude ukončeno“ k 31.8.2016 a do tohoto data bude provedeno i vyúčtování služeb, které bude zasláno na adresu [jméno a příjmení], [adresa]. V protokolu je uvedena nová adresa žalovaného [adresa].

11. Z žalobcem předložených vyúčtování služeb a rozúčtování nákladů vzal soud za prokázané, že žalobce žalovanému účtuje dluh z titulu užívání bytu ve výši 8 510 Kč měsíčně za období prosince 2015 až ledna 2016. Vyúčtování služeb za rok 2016, resp. jeho tvrzený přeplatek byl započten ve výši 1 635 Kč na dlužnou úhradu za září 2015, vyúčtování za rok 2015 ve výši 989 Kč bylo započteno proti dlužné platbě za září 2013 co do částky 424 Kč a za srpen 2013 ve výši 565 Kč.

12. Z rozsudku 36 C 251/2014-37 ze dne 22.6.2016, který nabyl právní moci dne 3.8.2016 vzal soud za prokázané, že soud uložil žalovanému vyklidit byt [číslo] v [číslo] podlaží domu na [adresa] a vyklizený ho předat žalobci, kterým bylo [žalobce], do 15 dnů od právní moci rozsudku. Současně mu byla uložena povinnost zaplatit žalobci náklady řízení. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaný po skončení nájemního vztahu výpovědí užívá byt bez právního důvodu a zasahuje tím do vlastnických práv žalobce, který se tedy po právu domáhá vyklizení bytu.

13. Z rozsudku Městského soudu v Brně č.j. [číslo jednací] ze dne 22.9.2015 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně č.j. [číslo jednací] ze dne 5.1.2017, které nabyly právní moci dne 9.2.2017 vzal soud za prokázané, že předmětem tohoto řízení bylo neuhrazené nájemné a služby za užívání bytu za období od srpna 2013 do června 2014. Žalovaný se bránil zápočtem částky vynaložené na opravu předmětného bytu ve výši cca 126 000 Kč, a to co do částky 29 532 Kč. Soud I. stupně i soud odvolací dospěly k závěru, že pokud žalovaný uzavřel s žalobcem dohodu, v níž akceptoval výši částky, kterou žalobce uznal jako účelně vynaloženou a zavázal se ji umořit v nájemném, které byl povinen plnit žalovaný, pak z ujednání účastníků završených dohodou 2.1.2012 nelze právo žalovaného na„ neuznanou“ částku vynaložených nákladů (ani na její umoření) dovodit.

14. Z rozsudku ve věci [číslo jednací] ze dne 6.3.2019, které nabylo právní moci dne 24.3.2020 vzal soud za prokázané, že jeho předmětem bylo vydání bezdůvodného obohacení za období od 1.7.2014 do 30.9.2015 ve výši 8 515 Kč měsíčně za červenec 2014 a 8 510 Kč počínaje srpnem 2014. Jednalo se o částky, které žalovaný dle žalobce dlužil za užívání bytu na [adresa]. Žalovaný popíral samotné užívání bytu, z opatrnosti vznesl kompenzační námitku s tím, že započítává vynaložené investice ve výši 29 532 Kč. Soud v rozsudku uvedl, že za prokázané považuje podle evidenčního listu ze dne 3.3.2011, který byl vydán k uzavřené nájemní smlouvě, že nájem byl sjednán v částce 6 558 Kč. Pokud jde o opravy, v důsledku kterých tvrdil žalovaný zhodnocení bytu, pak z rozhodnutí vyplývá, že soudem ustanovený znalec dospěl k závěru, že žádnou ze znaleckých metod uvedených v publikaci problematika znaleckého zjišťování, zhodnocení stavby provedenými pracemi nelze z dostatečnou přesností stanovit hodnotu, jakou by byl předmětný byt realizovanými investicemi zhodnocen. Investice v bytě nejde identifikovat ani kvantifikovat z důvodu následně provedené rekonstrukce současným nájemníkem.

15. Podle § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012Sb. (dále jen o.z.) není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných. Jejich vznik jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabití účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních předpisů.

16. Podle § 1042 o.z. se vlastník může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

17. Podle § 3074 odst. 1 o.z. se nájem řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti od 01.01.2014 i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem. Vznik nájmu jakož i práva povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se posuzují dle dosavadních právních předpisů.

18. Podle § 2295 o.z. pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli byt v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímali byt skutečně, odevzdá. Dle existující judikatury k tomuto ustanovení zákona se nárok na náhradu za užívání bytu po skončení nájmu za období, které nastalo po účinnosti nového občanského zákoníku posuzuje podle § 2295 nového občanského zákoníku i když nájem skončil před jeho účinností. Předchozímu pronajímateli náleží pouze náhrada ve výši dříve ujednaného nájemného, nikoliv však částky představující platby za služby spojené s užíváním bytu. Pronajímatel může požadovat úhradu za služby spojené s užíváním bytu za předmětné období, nikoli jako součást bezdůvodného obohacení za užívání bytu ve výši sjednaných záloh, ale pouze ve výši skutečně čerpaných služeb za předmětné období, a to až po vyúčtování skutečné výše.

19. Soud po zhodnocení provedeného dokazování dospěl k závěru, že návrh žalobce je částečně důvodný. Žalovaný na základě nájemní smlouvy z roku 2011 užíval jako nájemce byt na [adresa] a jeho nájem skončil výpovědí ke dni 30.6.2014 Ani poté však byt nevyklidil a k jeho předání došlo za účasti zmocněnkyně žalovaného teprve k 31.8.2016. Nejen z průběh soudních řízení vedených mezi účastníky v souvislosti s předmětným bytem, ale hlavně z protokolu o předání a převzetí bytu, který byl soudu předložen, je zřejmé, že zmocněnkyně žalovaného k uvedenému datu předala byt žalobci včetně klíčů a potvrdila, že žalovaný se cítí zavázán uhradit„ nájemné a vyúčtování za období 1 až 8 2016“.

20. Z rozhodnutí ve věci [spisová značka] pak soud vzal za prokázané, že v souvislosti s uzavřením nájemní smlouvy bylo účastníky sjednáno měsíční nájemné ve výši 6 558 Kč. Z této částky tedy soud na základě úpravy obsažené v ust. § 2295 vycházel, pokud jde o stanovení výše bezdůvodného obohacení žalovaného za jednotlivé měsíce, neboť zákon stanoví, že za užívání bytu po skončení nájemní vztahu je bývalý nájemce povinen hradit nikoliv náhradu ve výši tržního nájemného, ale nájemného naposledy sjednaného.

21. Soud tedy dospěl k závěru, že jestliže se žalobce domáhá plateb z tohoto titulu za uvedené období, pak je jeho nárok důvodný.

22. Stejně však nelze nahlížet na uplatněný nárok na zaplacení vyúčtování služeb poskytovaných s užíváním bytu. Žalobce nejenže soudu nebyl schopen předložit vyúčtování služeb za uvedená období, ale ani prokázat skutečnost, že toto vyúčtování služeb, které případně žalovaný v souvislosti s užíváním bytu čerpal, je řádné a bylo žalovanému doručeno. Žalobce tvrdil přeplatek„ vyúčtování služeb za rok 2016“, který však vznikl pouze administrativně, protože žalovaný ve skutečnosti žádné částky neplatil a dále přeplatek ve výši 989 Kč z titulu vyúčtování služeb za rok 2015. Jejich zaplacení přesto, že se nejednalo o skutečně provedené úhrady, zdůvodňoval tím, že tyto částky započetl oproti dluhu za předcházející období. I kdyby tedy v řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému služby, které řádně vyúčtoval a žalobci toto vyúčtování doručil, pak nelze přiznat částku, která byla započtena na minulé dluhy za situace, kdy vůbec uhrazena nebyla.

23. Z nároku uplatněného žalobcem tedy soud považuje za důvodný požadavek na zaplacení platby za užívání bytu žalovaným bez právního důvodu v období po ukončení nájemní vztahu, a to ve výši částky 6 558 Kč měsíčně, která představuje naposledy sjednané nájemné.

24. Podle ust. § 609 věta první o.z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.

25. Podle ust. § 610 odst. 1 věta první o.z. soud k promlčení přihlédne, jen namítne-li dlužník, že právo je promlčeno.

26. Podle ust. § 629 odst. 1 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

27. Je však třeba přihlédnout k tomu, že žalovaný se důvodně pro období od 1.12.2015 do 13.12.2015 ubránil námitku vznesenou námitkou promlčení za toto období. Žalobci i přes závěr o její důvodnosti odpovídající částka být přiznána nemůže, neboť jestliže se jedná o platbu za prosinec 2015 a jejího zaplacení se žalobce domáhal žalobou podanou 14.12.2018, pak je nárok na její zaplacení za dobu od 1.12.2015 do 13.12.2015 promlčený.

28. Soud tedy žalobci přiznal ekvivalent naposledy sjednaného nájemného za období od 14.12.2015 do 31.8.2016 (6 558 Kč za měsíce 121 – 8/ 2016 plus poměrná část za 12/ 2015 ve výši 3 808 Kč) a žalobu zamítl v rozsahu části nájemného za prosinec 2015 z titulu promlčení ve výši 2 750 Kč a pro částku 17 568 Kč z titulu požadovaných plateb za služby poskytované s užíváním bytu.

29. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl v řízení úspěšný pro 73,5 % požadované částky a přísluší mu tedy náhrada za účelně vynaložené náklady v rozsahu 26,5 %. S ohledem na ustálenou judikaturu Ústavního soudu nemůže soud v této věci považovat za účelné zastupování [žalobce] advokátem a žalobci tedy přiznal pouze náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 3 830 Kč a paušální náhradu za sepis žaloby, účast u čtyř jednání, která se ve věci konala sdělení o výsledcích mimosoudních jednání ze dne 9.3.2021 dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. Výše náhrady za jeden úkon činí dle ust. 1 a 2 vyhlášky č. 254/2015 Sb. činí 300 Kč. Soud tedy po zohlednění míry úspěchu ve věci žalobci přiznal částku 2 646 Kč. Požadovaná DPH žalobci nemohla být soudem do nákladů řízení zahrnuta, neboť takový postup by byl v rozporu s ust. § 151 odst. 2 o.s.ř.