262 C 1/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Mališovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 92.196 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 48.064 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 48.064 Kč od 28. 12. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá, co do požadavku na zaplacení 44.132 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 66.194 Kč od 24. 11. 2021 do 27. 12. 2023, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 18.130 Kč od 28. 12. 2023 do zaplacení, úroku ve výši 84,86 % ročně z částky 52.422,59 Kč od 24. 11. 2021 do 17. 12. 2021 kapitalizovaného ve výši 2.829,36 Kč a úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 52.422,59 Kč od 18. 12. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 24. 11. 2021 dosáhne částky 116.553 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 9. 1. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení 92.196 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že mezi účastníky byla dne 30. 6. 2021 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 54.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky spolu s ujednaným úrokem ve výši nominální úrokové sazby 84,86 % ročně vrátit formou 18 měsíčních splátek po 5.936 Kč splatných vždy k 18. dni každého kalendářního měsíce. Ze strany žalovaného nebylo plněno řádně, žalovaný na dluh uhradil 5.936 Kč, žalobkyně proto ke dni 22. 11. 2021 úvěr zesplatnila. Jelikož žalovaný ani přes výzvy ze strany žalobkyně dále ničeho neuhradil, domáhá se žalobkyně podanou žalobou zaplacení částky 66.194 Kč (původní jistina úvěru 52.422 Kč, úrok přirostlý k jistině 10.754 Kč, smluvní pokuta 998 Kč podle bodu 6.1 smlouvy, smluvní pokuta 400 Kč podle bodu 6.2. smlouvy a pojištění schopnosti splácet 1.620 Kč), dále smluvní pokuty dle bodu 6.5. smlouvy o úvěru v kapitalizované výši 26.002 Kč a dalšího příslušenství v podobě smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení.

2. Žalobkyně dále uvedla, že s odbornou péčí zjišťovala, ověřovala a hodnotila úvěruschopnost žalovaného, vycházela z informací poskytnutých žalovaným, z dostupných systémů (SOLUS, NRKI) a také z interního matematického modelu, který je založen na bodovém hodnocení klienta; žalobkyně neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud projednal věc v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalovaného, který se k jednání nedostavil, přestože byl řádně a včas předvolán, ani svou nepřítomnost neomluvil, nepožádal o odročení jednání.

5. Soud provedl dokazování listinami.

6. Na základě žádosti žalovaného ze dne 30. 6. 2021 a akceptace návrhu žalobkyně ze dne 2. 7. 2021 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru č. , RČ, ve znění dodatku č. , hodnota, . Smlouva byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku po verifikaci žalovaného odesláním 1 Kč na účet žalobkyně. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému 54.000 Kč; žalovaný byl povinen vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s úrokem za poskytnutí úvěru ve výši 84,86 % ročně v 18 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 5.936 Kč splatných vždy do 18. dne každého kalendářního měsíce dle splátkového kalendáře. Celkem se žalovaný zavázal zaplatit 97.128 Kč. V bodu 6.1 smlouvy o úvěru byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části ve výši 499 Kč, se kterou byl žalovaný v prodlení o délce 30 dní (max. činil souhrn smluvních pokut 2 999 Kč za kalendářní rok). V bodu 6.2 smlouvy o úvěru byla sjednána náhrada nákladů účelně vynaložených nákladů, které žalobkyni vznikly v souvislosti s prodlením žalovaného delším než 15 dní u jednotlivé splátky ve výši 200 Kč. Podle bodu 6.3 smlouvy o úvěru mělo dojít k zesplatnění celého úvěru vč. příslušenství úvěru v případě prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dní. Dle bodu 6.4 smlouvy o úvěru ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nesplacená jistina a veškeré dosud nezaplacené úroky z poskytnutého úvěru přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny úvěru. V bodu 6.5 smlouvy o úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po zesplatnění až do úplného zaplacení. Současně bylo mezi účastníky sjednáno pojištění schopnosti žalovaného splácet dluh s pojistným ve výši 540 Kč měsíčně.

7. Dne 1. 7. 2021 převedla žalobkyně na účet žalovaného č. 03006273193/0800 částku 54.000 Kč pod variabilním symbolem č. , RČ, .

8. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o úvěru byla 30. 6. 2021 vyplněna karta hodnocení klienta. Žalovaný uvedl, že je svobodný, žije u rodičů a jeho pravidelný čistý měsíční příjem ze zaměstnání činí 42.550 Kč. Životní minimum bylo stanoveno částkou 3.410 Kč, výdaje na bydlení činily 3.384 Kč. Příjmy žalovaného byly ověřeny z potvrzení o příjmu a předložením výplatní pásky za duben 2021 (čistá mzda 35.620 Kč) a květen 2021 (čistá mzda 55.600 Kč). Žalovaný byl lustrován v registru SOLUS s negativním výsledkem a dále v registru NRKI, kde byl zařazen do segmentu klientů, u kterých je dáno nízké riziko nesplácení úvěru. Totožnost žalovaného byla ověřena předložením kopie občanského průkazu.

9. Výzvou ze dne 19. 10. 2021 a 18. 11. 2021 žalobkyně upozornila žalovaného na možnost zesplatnění úvěru pro případ, že žalovaný neuhradí dlužné splátky za září a říjen 2021.

10. Dopisem ze dne 22. 11. 2021 žalobkyně prohlásila úvěr za okamžitě splatný, neboť žalovaný ani přes opakované výzvy nehradil předepsané splátky. Současně byl žalovaný vyzván k úhradě celého zbylého dluhu do 10 dnů od data odeslání oznámení.

11. Předžalobní výzvou ze dne 20. 12. 2023 žalobkyně upozornila žalovaného na výši dluhu a vyzvala jej k okamžité úhradě. Dle poštovního podacího archu byla výzva odeslána téhož dne.

12. Z karty klienta bylo zjištěno, že žalovaný na dluh uhradil dne 9. 8. 2021 částku 5.936 Kč.

13. Provedené důkazy soud hodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy že nic nebrání tomu, aby z nich při rozhodování o věci vycházel; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Pravost ani pravdivost jednotlivých listinných důkazů nebyla účastníky zpochybňována.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. Podle § 547 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

19. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

20. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostním převodem na účet žalovaného č. 03006273193/0800 finanční prostředky ve výši 54.000 Kč. Žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytovala spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

21. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18). Soud se proto z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy o úvěru.

22. V posuzované věci žalovaný sdělil žalobkyni informace o svých pravidelných měsíčních příjmech a výdajích, avšak z karty hodnocení klienta a listin předložených žalobkyní nevyplývá, že by informace poskytnuté žalovaným byly žalobkyní dostatečně zjišťovány, ověřovány a následně hodnoceny. Žalobkyně zjistila a ověřila příjem žalovaného z potvrzení o příjmu a z výplatních pásek za období bezprostředně předcházející poskytnutí úvěru. Byl-li příjem žalovaného tvořen toliko mzdou, lze uzavřít, že v tomto směru žalobkyně výši příjmu řádně zkoumala a ověřila.

23. Žalobkyně však řádně nezkoumala výdaje žalovaného, tedy jaké jsou náklady na bydlení, osobní potřeby žalovaného, potřeby domácnosti, úhradu jiných dluhů, výdaje související se zdravotním stavem apod., a spokojila se pouze prohlášením žalovaného stran jeho výdajů. Právě výdajovou stránku úvěrované osoby má žalobkyně povinnost řádně zkoumat, aby mohla srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je reálná schopnost uvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet. Již samotná struktura výdajové stránky žalovaného budí nemalé pochybnosti. Žalovaný stran svých výdajů uvedl pouze náklady na bydlení ve výši 3.384 Kč; lze jen těžko uvěřit, že nemá téměř žádné výdaje na stravu, osobní potřeby, léky, pojištění, volnočasové aktivity apod. Uvedená částka životního minima je zcela irelevantní, neboť neodráží žádné konkrétní výdaje žalovaného. Žalobkyně tedy nejenže dostatečně nezjistila strukturu výdajové stránky žalovaného, ale nadto i strohé informace sdělené žalovaným vůbec neověřovala (např. předložením výpisu z účtu žalovaného, předložením dokladu o úhradách energií apod.).

24. Navíc, jestliže žalobkyně neuzavírá s fyzickými osobami smlouvy o úvěru „na místě“, ale nechává úvěry dodatečně schvalovat a následně adresáty informuje o schválení úvěru, postrádá zcela logiku poskytnutí finanční částky před doručením oznámení o akceptaci návrhu na uzavření smlouvy o úvěru (úvěr poskytnut bezhotovostním převodem na účet žalovaného dne 1. 7. 2021, schválen však byl až 2. 7. 2021). Pokud žalobkyně navzdory všemu právě uvedenému postupovala tak, že žalovanému částku 54.000 Kč dne 1. 7. 2021 odeslala na účet, ještě před tím, než dne 2. 7. 2021 došlo k akceptaci návrhu na uzavření smlouvy, počínala si tak zcela lehkomyslně, což také svědčí o nedostatečném posouzení a ověření schopnosti žalovaného splácet úvěr, resp. o nezájmu žalobkyně úvěruschopnost žalovaného vůbec ověřovat.

25. Žalobkyně tedy postupovala formálně a do formuláře hodnocení klienta uvedla údaje sdělené žalovaným bez toho, aniž by dostatečně ověřila jeho výdaje, ačkoliv poskytnuté údaje samy o sobě vyvolávaly pochybnosti o jejich věrohodnosti. Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě, čeho a jak byly tyto údaje získány, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

26. Žalobkyně nedostála své zákonem stanovené povinnosti, když poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně zcela nesprávně vyhodnotila údaje o příjmech a výdajích žalovaného, řádně tedy neposoudila, jaké jsou skutečné volné měsíční prostředky žalovaného a zda tedy žalovaný bude schopen hradit splátky úvěru. Za této situace neměl být úvěr žalovanému vůbec poskytnut.

27. Pokud žalobkyně odkazovala na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. I. ÚS 1543/21, z něhož dovozuje dostatečnost svého zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, je třeba připomenout, že Ústavní soud v citovaném rozhodnutí nevyslovil závěr, že pro určité (bagatelní) typy úvěrů postačuje znalost příjmové stránky žadatele o úvěr a není třeba zabývat se výdaji, nýbrž že v poměrech konkrétní věci bylo s přihlédnutím ke všem okolnostem šetření o výdělkových poměrech dostačující.

28. V daném případě výše úvěru přesahovala čistý měsíční příjem žalovaného, nelze tedy úvěr hodnotit jako bagatelní, ani zde není prostor pro závěr, že nebylo nutné zabývat se výdaji žalovaného. Bez významu v této souvislosti není ani skutečnost, že žalovaný na úvěr uhradil pouze jedinou splátku, což ze zpětného pohledu nasvědčuje závěru o jeho neschopnosti úvěr splatit.

29. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

30. Ve světle uvedeného proto žalobkyni, na kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 48.064 Kč (poskytnutá jistina ve výši 54.000 Kč ponížená o úhradu žalovaného v celkové výši 5.936 Kč), ve zbylé části 44.132 Kč soud návrh žalobkyně zamítl.

31. V části nároku na zaplacení úroku ve výši 84,86 % ročně z částky 52.422,59 Kč od 24. 11. 2021 do 17. 12. 2021 kapitalizovaného ve výši 2.829,36 Kč a úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 52.422,59 Kč od 18. 12. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 24. 11. 2021 dosáhne částky 116.553 Kč, soud návrh žalobkyně také zamítl, neboť ujednání o smluvních úrocích vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

32. Splatnost neoprávněného majetkového prospěchu je odvozena od výzvy k jeho vydání; v daném případě lze za první prokazatelně odeslanou výzvu k plnění považovat předžalobní upomínku ze dne 20. 12. 2023, ve které byl žalovaný vyzván k okamžité úhradě dluhu. Oznámení bylo žalovanému zasláno 20. 12. 2023, doručeno mu mohlo být nejdříve 3. dne po odeslání, tj. 27. 12. 2023.

33. Domáhá-li se věřitel nevrácené jistiny spolu s úrokem z prodlení v rámci soudního řízení, je nezbytné zkoumat, jaké byly možnosti a schopnosti spotřebitele vrátit poskytnutou jistinu, přičemž na spotřebiteli je, aby tvrdil (a následně i prokázal), že není v jeho možnostech a schopnostech hradit dluh ve stanovené lhůtě. S ohledem na pasivitu žalovaného, který se ve věci nevyjádřil, neposkytl soudu žádné informace stran svých možností k vrácení dluhu, resp. netvrdil, že doba plnění požadovaná žalobkyní není přiměřená jeho možnostem, a z obsahu spisu nevyplývá, že by se výzvě žalobkyně k plnění dluhu bránil námitkou, že není v jeho možnostech dluh splnit, resp. neuvedl, kdy, v jakém časovém horizontu bude schopen svůj dluh uhradit, nastala splatnost předmětného dluhu marným uplynutím lhůty k plnění po výzvě žalobkyně a žalovaný je od 28. 12. 2023 v prodlení.

34. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně počínaje dnem 28. 12. 2023 právo na zaplacení úroku z prodlení; nárok žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně je v souladu s nař. vlády č. 351/2013 Sb.

35. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl.

36. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř.

37. Výrok III o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Z procesního hlediska by převážně úspěšnému žalovanému náležela poměrná náhrada nákladů řízení. Jelikož však žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, resp. z obsahu spisu nevyplývají, rozhodl soud tak, že žádnému z účastníků povinnost k jejich náhradě neuložil.