262 C 17/2017

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mališovou ve věci žalobce: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem JUDr. Anonymizováno Anonymizováno , Ph.D. Adresa zainteresované osoby 0/1 proti žalované: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem Mgr. Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o 82.298,00 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal zaplacení 82.298 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 82.298 Kč od 16. 3. 2017 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen uhradit žalované náklady řízení ve výši 114.762 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.

III. Žalobce je povinen uhradit České republice na účet Městského soudu v Brně náklady vynaložené na znalečné ve výši 8.580 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 20. 3. 2017 se žalobce po žalované domáhal zaplacení 82.298 Kč s úrokem z prodlení ve výši stanovené příslušným právním předpisem od 14. 3. 2017 do zaplacení z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Uvedl, že jako kupující uzavřel dne 16. 11. 2016 se žalovanou jako prodávající kupní smlouvu, jejímž předmětem byla koupě automobilu tov. zn. , Anonymizováno, , typ , Anonymizováno, , VIN , VIN kód, , r.z. , Anonymizováno, (dále jen „vozidlo“ nebo „předmětné vozidlo“); kupní cena byla sjednána ve výši 84.998 Kč a uhrazena v hotovosti při podpisu smlouvy. Dne 18. 12. 2016 došlo na vozidle k požáru, v jehož důsledku bylo vozidlo zcela zničeno. Podle zprávy Hasičského záchranného sboru , Anonymizováno, , Anonymizováno, (dále jen „HZS“) byla příčinou požáru technická závada na palivovém systému vozidla.

2. Krátce po požáru bylo žalobci ze strany reklamačního oddělení žalované telefonicky sděleno, že pro posouzení reklamace bude postačovat zpráva HZS, a proto nechal vozidlo, resp. jeho vrak, zlikvidovat, neboť neměl prostory pro jeho skladování. Dále poukázal na skutečnost, že je spotřebitelem, tudíž s ním mělo být jako se spotřebitelem jednáno, a měl být ze strany žalované výslovně vyzván k přistavení vozidla za účelem přezkoumání vady. Nadto z vraku zjevně nebylo možné zjistit jakékoliv skutečnosti relevantní pro případné posouzení vady; žalobce jako běžný spotřebitel se mohl oprávněně domnívat, že není povinen silně poškozený vrak uchovávat. Žalovaná žalobce k „přistavení“ vraku vozidla nikdy nevyzvala, naopak uzavřela reklamační řízení se závěrem o nedůvodnosti reklamace, aniž by se dožadovala přistavení vozidla.

3. Žalobce dne 27. 2. 2017 uplatnil u žalované práva z vad, avšak jeho reklamace byla zamítnuta s tím, že se nejedná o vadu, za niž prodávající odpovídá. Jelikož se vada vozidla projevila jen několik dnů po jeho převzetí, tedy dříve než za šest měsíců od převzetí, má se za to, že věc (vozidlo) byla vadná již při převzetí. Žalovaná neprokázala opak, tudíž za vadu odpovídá. Žalobce proto využil svého zákonného práva a odstoupil od kupní smlouvy. U žalované pak uplatnil nárok na vydání bezdůvodného obohacení v žalované výši. Žalovaná částka odpovídá uhrazené kupní ceně ponížené o 2.700 Kč, což je částka, která byla žalobci vyplacena provozovatelem zařízení ke sběru autovraků jako příspěvek na dopravu autovraku. Úrok z prodlení požaduje od data sepsání odpovědi žalované na přípis, jímž žalobce odstoupil od kupní smlouvy a současně vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení v žalované výši, neboť k tomuto dni byla žalovaná prokazatelně vyzvána k plnění.

4. Žalovaná navrhla, aby žaloba byla zamítnuta jako nedůvodná. Uvedla, že žalobce zlikvidováním vozidla porušil povinnost předat předmět koupě prodávajícímu k přezkoumání vady, čímž zmařil vedení řádného reklamačního řízení, neboť žalované nebylo vůbec umožněno, aby tvrzenou vadu vozidla přezkoumala. Pokud žalovaná reklamaci zamítla jako nedůvodnou, učinila tak, protože musela formálně ukončit reklamační řízení. Podle žalované nelze bez přesného zjištění příčiny požáru stanovit, zda je dána odpovědnost žalované za vady. Zpráva vypracovaná Hasičským záchranným sborem , Anonymizováno, kraje nevypovídá nic o příčině požáru, neboť šetřením hasičů je možno toliko určit ohnisko požáru a podle toho odhadnout jeho pravděpodobnou příčinu. Jsou-li u žalované uplatňována práva z vad, je dotčená osoba vždy vyzvána k přistavení vozidla za účelem přezkoumání tvrzené vady.

5. V pořadí prvním rozsudkem ze dne 7. 12. 2017, č. j. , spisová značka, , soud žalobu zamítl. Tento rozsudek byl k odvolání žalobce zrušen usnesením Krajského soudu v Brně jako soudu odvolacího ze dne 5. 12. 2018, č. j. , spisová značka, . Soud podle závazného pokynu odvolacího soudu doplnil dokazování a rozsudkem ze dne 28. 6. 2019, č. j. , spisová značka, , uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 82.298 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 82.298 Kč od 16. 3. 2017 do zaplacení a zamítl žalobu co do požadavku na zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 82.298 Kč od 14. 3. 2017 do 15. 3. 2017; jeho rozsudek byl k odvolání žalované potvrzen rozsudkem odvolacího soudu ze dne , právnická osoba, . 2020, č. j. , spisová značka, .

6. Soud vyšel ze zjištění, že žalobce nabyl předmětné vozidlo kupní smlouvou uzavřenou se žalovanou dne 16. 11. 2016 za cenu ve výši 84.998 Kč. Dne 18. 12. 2016 došlo k požáru vozidla, při němž bylo vozidlo značně poškozeno. Příčina požáru byla šetřením hasičů shledána v technické závadě na palivovém systému vozidla. Dne 19. 12. 2016 odevzdal žalobce vrak vozidla do zařízení pro sběr autovraků. Dne 27. 2. 2017 pak u žalované uplatnil práva z vad koupené věci s tím, že zvolil právo na odstoupení od smlouvy. V prvním rozsudku soud dospěl k závěru, že žalobce zlikvidováním vozidla, aniž by předtím bylo předloženo žalované k posouzení vady, znemožnil žalované vyvrácení domněnky existence vady při převzetí ve smyslu ustanovení § 2161 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění (dále jen „o. z.“), proto se v dané věci domněnka existence vady při převzetí neuplatní a žalovaná za vadu věci neodpovídá. Žalobce neuplatnil práva z vad řádně, nedodržel zákonem stanovený postup, a proto mu nevzniklo právo odstoupit od kupní smlouvy (jako jedno z práv z odpovědnosti za vady).

7. Po doplnění dokazování v duchu závazného pokynu odvolacího soudu dospěl podepsaný soud k závěru, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena dohoda o „jiném způsobu“ přezkoumání předmětu reklamace. Soud zjistil, že žalobce žalovanou kontaktoval v den následující po požáru vozidla a sdělil jí, že vozidlo nemůže dopravit do sídla žalované, respektive na pobočku, kde vozidlo koupil, neboť taková doprava by byla problematická a nákladná. Ze strany žalované bylo žalobci sděleno, že postačí předložení protokolu Hasičského záchranného sboru. Soud toto zjištění vyhodnotil tak, že žalovaná byla od počátku ztotožněna s tím, že vozidlo bude zlikvidováno a nebude předloženo při reklamačním řízení a uzavřel, že žalobce dostál svým povinnostem ve smyslu ustanovení § 1922 odst. 1 o. z., oznámil žalované vadu bez zbytečného odkladu a dohodl se se žalovanou o jiném způsobu přezkoumání vady. Žalobce tedy řádně a včas u žalované uplatnil právo z odpovědnosti za vady, jak vyplývá z protokolu o reklamaci. Žalobce práva z vad uplatnil u žalované dne 27. 2. 2017, přičemž uplatnil právo na odstoupení od smlouvy; byť žalobce jako důvod reklamace uvedl závadu na palivovém systému, nepochyboval soud o tom, že žalobce ve skutečnosti reklamoval vadné vozidlo, resp. vytýkal vozidlu, které bylo předmětem kupní smlouvy uzavřené se žalovanou, že trpí vadou (spočívající ve vadném palivovém systému vozidla), a uplatnil právo na odstoupení od předmětné kupní smlouvy.

8. Rozsudek podepsaného soudu ze dne 28. 6. 2019, č. j. 262 C 17/2017-150, jakož i potvrzující rozsudek odvolacího soudu ze dne 12. 2. 2020, č. j. 44 Co 332/2019-177, byl k dovolání žalované, vyjma zamítavého výroku II. ohledně úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 82.298 Kč od 14. 3. 2017 do 15. 3. 2017, zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího ze dne 25. 11. 2020, č. j. 33 Cdo 1958/2020-202. Dovolací soud uzavřel, že žalobce ve skutečnosti neuplatnil nárok z odpovědnosti za vady předmětu plnění z kupní smlouvy, ale nárok na náhradu škody na věci, která žalobci vznikla na jeho vozidle v důsledku existence vady koupené věci. Žaloba totiž byla založena na skutkovém tvrzení, že žalobce od žalované koupil vozidlo, na němž v důsledku vady na palivovém systému došlo k požáru majícímu za následek úplné zničení vozidla. Přestože tedy žalobce „reklamoval“ práva z vad s odůvodněním, že vozidlo začalo v důsledku vady hořet, jednalo se z jeho strany o prostředek k odstranění následků poškození věci (zničení vozidla), k němuž došlo v příčinné souvislosti s vadou na palivovém systému.

9. V dalším řízení se proto podepsaný soud, vázán právním názorem Nejvyššího soudu, zabýval věcí z hlediska splnění předpokladů pro úspěšné uplatnění nároku na náhradu škody a vyzval žalobce k doplnění tvrzení a označení důkazů.

10. Co do skutkového základu věci vyšel ze zjištění učiněných již při prvním rozhodování ve věci, tedy že žalobce dne 16. 11. 2016 uzavřel se žalovanou kupní smlouvu, jejímž předmětem byl automobil tov. zn. , Anonymizováno, , typ , Anonymizováno, , VIN: , VIN kód, , r.z. , Anonymizováno, (dále opět jen „vozidlo“ nebo „předmětné vozidlo“). Kupní cena byla sjednána ve výši 84.998 Kč a byla složena v hotovosti při podpisu smlouvy. Dne 18. 12. 2016 došlo k požáru vozidla, při němž bylo vozidlo značně poškozeno, a žalobce dne 19. 12. 2016 vrak vozidla odevzdal do zařízení pro sběr autovraků, čímž vozidlo zcela zlikvidoval.

11. Soud zopakoval dokazování odborným vyjádřením Hasičského záchranného sboru , Anonymizováno, kraje (dále opět jen „HZS“) ze dne 14. 2. 2017, č. , hodnota, . Dokazování doplnil výslechem svědků a znaleckým posudkem. Dále zopakoval dokazování protokolem o reklamaci ze dne 27. 2. 2017.

12. Z protokolu o reklamaci ze dne 27. 2. 2017 vyplývá, že žalobce „reklamoval závadu na palivovém systému předmětného vozidla a požadoval vrácení kupní ceny“.

13. Z odborného vyjádření HZS ze dne 14. 2. 2017 bylo zjištěno, že k požáru předmětného vozidla došlo dne 18. 12. 2016 mezi 14:40 h. a 14:45 h. v obci , adresa, v Olomoucké ulici před domem č. p.

145. Jednotka HZS se na místo dostavila v 15:00 h. a zasahovala do 16:00 h. V 15:13 h. se na místo dostavil vyšetřovatel požáru por. , jméno FO, , , tituly za jménem, Další došetřování provedl nprap. , jméno FO, . Jako příčina požáru byla stanovena technická závada na palivovém systému vozidla. Z fotografií, které jsou součástí odborného vyjádření HZS, je zřejmé, že vozidlo bylo požárem značně poškozeno. Zůstala z něj v podstatě jen jakási plechová kostra.

14. Svědek , jméno FO, vypověděl, že jako vyšetřovatel HZS prováděl šetření na místě požáru. K závěru o závadě na palivové soustavě jako příčině požáru jej vedla zejména rychlost šíření požáru způsobená únikem paliva z palivové soustavy. Podle svědka mohlo být příčinou požáru poškození rozvodu paliva v motorovém prostoru. Co konkrétně však bylo poškozeno, respektive o jakou konkrétní závadu na palivové soustavě se jednalo, však svědek nebyl schopen s ohledem na masivní destrukci motoru určit. Podle svědka došlo ke vznícení vozidla tím, že z palivové soustavy unikalo palivo, které kapalo na výfukové potrubí mající vysokou teplotu.

15. Svědek , jméno FO, vypověděl že zpracovával odborné vyjádření HZS, přičemž jeho závěr o příčině požáru vozidla vycházel z podkladů získaných od vyšetřovatele, který se nacházel na místě požáru (tedy svědka , jméno FO, ) a respektoval příčinu stanovenou tímto vyšetřovatelem.

16. Znalec , jméno FO, ve svém posudku ze dne 22. 9. 2022, č. 1091/055/22, dospěl k závěru, že technicky přijatelné ohnisko vzniku požáru vozidla shledává v oblasti plus kabelu od baterie a vedení nafty ve spodní části levé strany motoru s tím, že palivové vedení mohlo být poškozeno hlodavcem. Jednalo o náhle vzniklou závadu, která se na vozidle nemohla vyskytovat dlouhodobě. Nejprve došlo k požáru na levé straně motoru. Znalec se neztotožnil se závěrem hasičů, že příčinou požáru, respektive ohniskem vzniku požáru, bylo ukapávání paliva na zahřáté výfukové potrubí. Přesnou příčinu zahoření ani konkrétní závadu na palivovém systému však z fotografií obsažených v odborném vyjádření a založených ve spise nebylo podle znalce možné určit. Znalec vycházel ze zkušeností se stejnými typy vozidel a způsobem uspořádání motorového prostoru těchto vozidel. Podle znalce u tohoto typu vozidla nemohlo dojít ke vznícení paliva od povrchového tepla výfukového potrubí, neboť tento model má zakrytovaný výfuk a vpravo od motoru se naftové vedení nenachází, naopak u vozidel stejného typu docházelo k prodření „plus kabelu“ od baterie ke startéru. Jako možnou příčinu prodření či poškození tohoto kabelu znalec ze zkušeností stanovil prokousání hlodavcem.

17. Podle § 1914 odst. 1 o. z. kdo plní za úplatu jinému, je zavázán plnit bez vad s vlastnostmi vymíněnými nebo obvyklými tak, aby bylo možné použít předmět plnění podle smlouvy, a je-li stranám znám, i podle účelu smlouvy. Podle odstavce 2 je-li splněno vadně, má příjemce práva z vadného plnění.

18. Podle § 1925 o. z. právo z vadného plnění nevylučuje právo na náhradu škody; čeho však lze dosáhnout uplatněním práva z vadného plnění, toho se nelze domáhat z jiného právního důvodu.

19. Nejvyšší soud ve svém zrušujícím rozsudku v dané věci vyslovil závěr, že uplatnil-li žalobce nárok vyplývající z odpovědnosti za škodu, pak pro posouzení otázky příčinné souvislosti jako jednoho z předpokladů odpovědnosti za škodu je rozhodující, zda škoda vznikla v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním (opomenutím) škůdce. Na žalobci je, aby prokázal, že mu škoda vznikla v příčinné souvislosti s porušením povinnosti žalovanou – jinak řečeno bude muset prokázat, že ke škodě došlo v důsledku vady, za níž žalovaná odpovídá. Důkazní břemeno ohledně všech předpokladů odpovědnosti nese žalobce, neboť nejde o případ odpovědnosti za vady; zákonná domněnka existence vady se zde neuplatní, když navíc platí výše uvedené, že žalobce svým svévolným jednáním možnost vyvrátit domněnku existence vady znemožnil.

20. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaná za škodu vzniklou žalobci neodpovídá, neboť nejsou splněny předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu, a to protiprávní jednání žalované jako příčina vzniku škody žalobce.

21. Žalobce totiž, přestože byl soudem poučen o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní, neunesl důkazní břemeno stran prokázání existence předpokladů pro vznik odpovědnosti za škodu, když provedenými důkazy nebylo prokázáno protiprávní jednání žalované. Jinými slovy, z provedených důkazů nevyplývá, že škoda vznikla v příčinné souvislosti s vadou, za kterou žalovaná odpovídá, tj. vadou vyskytující se na vozidle v okamžiku jeho prodeje.

22. Z provedených důkazů totiž nevyplývá, že příčinou požáru byla vada, která se na vozidle vyskytovala již v okamžiku jeho prodeje. Podle zprávy HZS byla příčinou požáru „technická závada na palivovém systému vozidla“, aniž by tato „závada“ byla blíže specifikována, tj. o jaké konkrétní poškození palivového systému se jednalo, a zejména zda se jednalo o náhle vzniklou poruchu, či vadu která působila dlouhodobě. Nejasnosti stran konkretizace „závady“ neodstranil ani výslech zasahujících vyšetřovatelů HZS. Svědek , jméno FO, , který požár šetřil na místě, vypověděl, že s ohledem na masivní destrukci motoru nebyl schopen určit, jaká konkrétní porucha či poškození, způsobila požár; na vadu palivového systému usuzoval z rychlosti šíření ohně.

23. Naproti tomu znalec shledal za technicky přijatelné vysvětlení vzniku požáru vznícení v oblasti plus kabelu od baterie při současném poškození palivového vedení. Závěr znalce respektuje stanovené ohnisko požáru v motorovém prostoru vozidla, avšak na rozdíl od závěru HZS jej nalézá v levé, nikoli pravé, části motoru. Závěry HZS podle znalce vyvrací skutečnost, že u předmětného vozidla, resp. modelu tohoto vozidla, nebylo palivové (naftové) vedení umístěno v pravé části motoru a výfuk byl „zakrytovaný“.

24. Z důvodů shora uvedených nelze než uzavřít, že provedenými důkazy nebylo prokázáno, že škoda na vozidle žalobce vznikla v důsledku vady, za kterou žalovaná odpovídá. Závěry HZS a znalce se do značné míry rozcházejí. Znalecký posudek ani zpráva HZS nedávají jednoznačnou odpověď na otázku, jaká konkrétní vada vozidla způsobila jeho požár. Obecný závěr HZS, že příčinou zahoření byla „technická závada na palivovém systému vozidla“ nevypovídá nic o tom, jakou konkrétní vadou bylo vozidlo postiženo, tím méně pak, zda se tato vada na vozidle vyskytovala v okamžiku jeho prodeje. Znalecký posudek pak hovoří o technicky přijatelném závěru, jednoznačný závěr však, s ohledem na faktickou neexistenci vozidla, pochopitelně nabídnout nemůže. Znalec přitom vylučuje, že by požár mohla způsobit vada vyskytující se na vozidle po delší dobu; dovozuje, že se muselo jednat o náhlou závadu.

25. Pro vznik odpovědnosti žalované za škodu by v řízení muselo být postaveno najisto, že vozidlo žalobce bylo postiženo vadou, za kterou žalovaná odpovídá, a že tato vada byla příčinou poškození vozidla, tedy příčinou požáru. Žalobci se však nepodařilo prokázat, že škoda na předmětném vozidle vznikla v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním (porušením povinnosti) žalované, soud žalobu zamítl, aniž se zabýval otázkou skutečné výše škody.

26. Co se týče námitek žalobce k závěrům obsaženým ve zrušujícím rozsudku Nejvyššího soudu, podepsaný soud připomíná, že je právním názorem dovolacího soudu, jakož i jeho pokyny k dalšímu postupu v řízení, vázán, a proto se věcí (nově) zabýval pouze z hlediska odpovědnosti za škodu, resp. zkoumal, jsou splněny zákonné předpoklady pro vznik žalobcova nároku na náhradu škody vůči žalované (tyto shledány nebyly).

27. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal z procesního hlediska zcela úspěšné žalované právo na jejich plnou náhradu. Náklady řízení činí 114.762 Kč a sestávají z těchto částek:- 11.115 Kč zaplacený soudní poplatek za odvolací řízení (4.115 Kč) a za dovolací řízení (7.000 Kč),- 61.880 Kč odměna advokáta za 14 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, v platném znění - dále jen „advokátní tarif“ [převzetí zastoupení, odpor ze dne 12. 6. 2017, vyjádření ze dne 11. 7. 2017, odvolání ze dne 9. 8. 2019, dovolání ze dne 16. 4. 2020 a devět účastí u jednání (dne 7. 12. 2017, 17. 10. 2018, 5. 12. 2018, 25. 4. 2019, 20. 6. 2019, 12. 2. 2020, 23. 7. 2021, 26. 11. 2021 a 5. 12. 2022)] ve výši 4.420 Kč za úkon určené podle § 7 odst. 5 advokátního tarifu z tarifní hodnoty 82.298 Kč,- 4.200 Kč za hotové výdaje advokáta podle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu za 14 režijních paušálů po 300 Kč,- 9.300 Kč náhrada za promeškaný čas za 93 půlhodin po 100 Kč podle § 14 advokátního tarifu,- 823 Kč náklady vynaložené na cestu osobním automobilem tov. zn. , Anonymizováno, , typ , Anonymizováno, , r.z. , Anonymizováno, , ze sídla advokátní kanceláře v , adresa, a zpět (438 km). Podle vyhlášky 440/2016 činila náhrada za používání silničního motorového vozidla 3,90 Kč/km a náhrada za spotřebované pohonné hmoty 28,60 Kč/l. Při průměrné spotřebě podle technického průkazu 6,3 l/100 km představovaly náklady na cestu k jednání dne 7. 12. 2017 (438 km) částku 2.497 Kč; žalovaná dle předloženého vyúčtování uplatnila náklady na cestu ve výši 823 Kč.- 714 Kč náklady vynaložené na cestu osobním automobilem tov. zn. , Anonymizováno, , typ , Anonymizováno, , r.z. , Anonymizováno, , ze sídla advokátní kanceláře v , adresa, a zpět (438 km). Podle vyhlášky 463/2017 činila náhrada za používání silničního motorového vozidla 4 Kč/km a náhrada za spotřebované pohonné hmoty 29,80 Kč/l. Při průměrné spotřebě podle technického průkazu 5,3 l/100 km představovaly náklady na cestu k jednání dne 7. 10. 2018 (438 km) částku 2.444 Kč; žalovaná dle předloženého vyúčtování uplatnila náklady na cestu ve výši 714 Kč.- 6.862 Kč náklady vynaložené na cestu osobním automobilem tov. zn. , Anonymizováno, , typ , Anonymizováno, , r.z. , Anonymizováno, , ze sídla advokátní kanceláře v , adresa, a zpět (2.628 km). Podle vyhlášky 463/2017 činila náhrada za používání silničního motorového vozidla 4 Kč/km a náhrada za spotřebované pohonné hmoty 30,50 Kč/l. Při průměrné spotřebě podle technického průkazu 8,1 l/100 km představovaly náklady na cestu k jednání dne 5. 12. 2018 (438 km) částku 2.834 Kč; žalovaná dle předloženého vyúčtování uplatnila náklady na cestu ve výši 1.136 Kč. Podle vyhlášky 333/2018 činila náhrada za používání silničního motorového vozidla 4,10 Kč/km a náhrada za spotřebované pohonné hmoty 33,10 Kč/l. Při průměrné spotřebě podle technického průkazu 8,1 l/100 km představovaly náklady na cestu k jednání dne 25. 4. 2019 a 20. 6. 2019 (2x438 km) částku 5.940 Kč (2x2.970 Kč); žalovaná dle předloženého vyúčtování uplatnila náklady na cestu ve výši 2.465 Kč. Podle vyhlášky 358/2019 činila náhrada za používání silničního motorového vozidla 4,20 Kč/km a náhrada za spotřebované pohonné hmoty 32 Kč/l. Při průměrné spotřebě podle technického průkazu 8,1 l/100 km představovaly náklady na cestu k jednání dne 12. 2. 2020 (438 km) částku 2.975 Kč; žalovaná dle předloženého vyúčtování uplatnila náklady na cestu ve výši 1.191 Kč. Podle vyhlášky 589/2020 činila náhrada za používání silničního motorového vozidla 4,40 Kč/km a náhrada za spotřebované pohonné hmoty 27,80 Kč/l. Při průměrné spotřebě podle technického průkazu 8,1 l/100 km představovaly náklady na cestu k jednání dne 23. 7. 2021 (438 km) částku 2.913 Kč; podle vyhlášky 375/2021 činila náhrada za používání silničního motorového vozidla 4,40 Kč/km a náhrada za spotřebované pohonné hmoty 33,80 Kč/l. Při průměrné spotřebě podle technického průkazu 8,1 l/100 km představovaly náklady na cestu k jednání dne 26. 11. 2021 (438 km) částku 3.126 Kč; žalovaná dle předloženého vyúčtování uplatnila náklady na cestu k jednání dne 23. 7. 2021 a dne 26. 11. 2021 ve výši 2.070 Kč.- 549 Kč náklady jízdného za cestu k jednání dne 5. 12. 2022 vlakem z , adresa, a zpět. Podle elektronické jízdenky č. , hodnota, činilo jízdné z , adresa, Kč. Podle eTiketu č. *22-2947-878 činilo jízdné z , adresa, Kč. Náklady jízdného činily celkem 549 Kč.- 1.610 Kč náklady důkazu (svědečného), jež byly uhrazeny státu ze strany žalované dne 22. 4. 2020 na základě výroku IV. rozsudku ze dne 28. 6. 2019, č.j. 262 C 17/2017-150, který byl zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2020, č.j. 33 Cdo 1958/2020-202,- 17.709 Kč odpovídající 21 % DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), neboť zástupce žalované doložil, že je plátcem DPH.Náklady řízení je žalobce povinen uhradit k rukám zástupce žalované podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

28. Náhradu znalečného vyplaceného ve výši 8.580 Kč je žalobce povinen zaplatit státu podle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř.