272 C 38/2019

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Soňou Novotnou jako samosoudkyní ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalovaného sídlem adresa žalované zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 16 415 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 16.415 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 5.033,60 Kč k rukám zástupce žalovaného, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky v celkové výši 16.415 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o opětné podání žaloby o zaplacení uvedené částky, neboť dne 5. 1. 2018 žalobce podal u Městského soudu v Brně návrh na vydání platebního rozkazu, kdy se jednalo o zaplacení faktury [číslo]. Faktura byla vystavena jako zákonný úrok z faktury, která byla již v minulosti žalovaným zaplacena, ale s prodlením. Městský soud v Brně dne 15. 11. 2018 jednou datovou schránkou doručil žalobkyni tři usnesení č. j. [číslo jednací], č. j. [číslo jednací] a č. j. [číslo jednací]. Usnesení č. j. [číslo jednací] bylo v datové schránce uvedeno samostatně a žalobce na toto usnesení bezprostředně reagoval a dne 19. 11. 2018 doplnil podání, ke kterému byla soudem vyzván. Žalobce dále uvedl, že zbylá dvě usnesení byla v datové schránce uvedena odděleně a pro žalobce byla skryta, takže o jejich existenci neměl tušení. Žalobce se o existenci zbývajících dvou usnesení dozvěděl, až když obdržel od soudu usnesení č. j. [číslo jednací] ze dne 30. 1. 2019, že se řízení zastavuje pro nezaplacení soudního poplatku. Proti tomuto usnesení se žalobce dne 5. 2. 2019 odvolal a Krajský soud v Brně usnesením sp. zn. [číslo jednací] ze dne 25. 9. 2019 rozhodl a usnesení prvního stupně potvrdil. Žalobci proto nezbylo, aby dosáhl svého práva na úhradu pohledávky ve výši 16.415 Kč nic jiného, než podat žalobu znova. Žalobce dále uvedl, že faktura [číslo] na částku 16.415 Kč nebyla v době její splatnosti žalovaným uhrazena, ani když k tomu byl vyzván předžalobní výzvou ze dne 16. 10. 2018. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobci částku ve výši 16.415 Kč (ve znění žalobcem následně učiněné opravy), neboť promlčecí lhůta v tomto případě není tříletá, ale desetiletá, kdy žalovaný u soudu tak nemůže uplatnit námitku promlčení, protože zákonné úroky nejsou promlčené. Dále žalobce mimo jiné odkázal na ustanovení § 2054 odst. 2 občanského zákoníku, dle něhož platí, že uznat dluh lze konkludentně částečným plněním, kdy o plnění částečné jde pouze tehdy, poskytne-li dlužník věřiteli na plnění svého dluhu pouze část předmětu plnění, aniž by z dohody stran, z právního předpisu nebo z rozhodnutí soudu či jiného státního orgánu rozdělení na takové části vyplývalo. Tedy plní-li dlužník dluh jen zčásti, má takové částečné plnění rovněž účinky uznání zbytku dluhu, ovšem pouze lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. Žalobce tak uzavřel, že částečným plněním ze strany žalovaného došlo k založení desetileté promlčecí lhůty, tedy kdyby zaplatil vše najednou a nikoliv po částech, úroky by se promlčovaly v tříleté lhůtě, také v desetileté.

2. Žalobce podáním doručeným soudu dne 30. 12. 2019 dále doplnil, že částka ve výši 16.415 Kč s příslušenstvím je požadována s ohledem na fakturu [číslo] která se stala splatnou dne 2. 12. 2014 a byla uhrazena žalovaným třemi úhradami až po době její splatnosti, a to takovým způsobem, že 1) dne 29. 5 2015 byla uhrazena částka 50.000 Kč, úhradou této částky se žalovaný dostal do prodlení 177 dní, od 3. 12. 2014 do zaplacení, výše zákonného úroku 1.952 Kč, 2) dne 10. 6. 2015 byla uhrazena částka 100.000 Kč, úhradou této částky se žalovaný dostal do prodlení 189 dní, od 3. 12. 2014 do zaplacení, výše zákonného úroku 4.168 Kč, a 3) dne 7. 1. 2016 byla uhrazena částka 116.603 Kč, úhradou této částky se žalovaný dostal do prodlení 400 dní do prodlení, od 3. 12. 2014 do zaplacení, výše zákonného úroku 10.295 Kč. Žalovaná částka 16.415 Kč je tak součet výše uvedených tří zákonných úroků a je to zákonný úrok z prodlení, který byl počítán z výše uvedených částek (50.000 Kč, 100.000 Kč a 116.603 Kč) za jednotlivá období, kdy faktura [číslo] se dostala se svojí úhradou po splatnosti do prodlení. Faktura [číslo] byla vystavena dne 26. 6. 2018 se splatností ke dni 10. 7. 2018 a do dnešního dne nebyla žalobci uhrazena. Žalovaný byl kromě doručené faktury upozorněn ještě předžalobní výzvou k úhradě, kdy převzetí přípisu je potvrzeno v horní části razítkem, datem převzetí a podpisem osoby, která jej převzala.

3. Žalovaný se v rámci vyjádření k podanému odporu vyjádřil v tom smyslu, že nárok uplatněný v žalobě neuznává, přičemž současně vznáší námitku promlčení. Žalobce se podanou žalobou domáhá zaplacení zákonného úroku z prodlení se zaplacením faktury [číslo] která se stala splatnou dne 2. 12. 2014. Žalovaný má za to, že úroky z prodlení se promlčí spolu s jistinou, tedy jednorázově jako celek. Povinnost dlužníka zaplatit úroky z prodlení vzniká jednorázově v den, kterým se dlužník ocitl v prodlení s nesplněním jistiny. Tímto dnem počíná běžet promlčecí doba. Pokud byla splatnost faktury [číslo] dne 2. 12. 2014, potom 3. 12. 2014 byl žalovaný v prodlení. Protože promlčecí lhůta je tříletá, termín pro soudní uplatnění žalobci uplynul 3. 12. 2017, žalobce ale podal žalobu až 22. 10. 2019. Žalovaný dále podáním ze dne 12. 10. 2020 uvedl mimo jiné také to, že nesouhlasí s argumentací žalobce, že plněním části dluhu žalovaný konkludentně uznal i zákonný úrok z prodlení. Pokud žalovaný zaplatil fakturu [číslo] ve splátkách, lze souhlasit s právním názorem, že dle ustanovení § 2054 odst. 2 občanského zákoníku konkludentně uznal zbytek jistiny předmětné faktury, nikoli však úrok z prodlení, který nebyl v té době žalobcem nijak vyčíslen ani uplatněn. Dle právního názoru žalovaného tak došlo zaplacením faktury [číslo] ve třech splátkách (29. 5. 2015, 10. 6. 2015 a 7. 1. 2016) ke konkludentnímu uznání jistiny, nikoliv úroků z prodlení, které žalobce v době částečného plnění ani nepožadoval.

4. Soud provedl dokazování následujícími důkazy.

5. Z předžalobní výzvy k úhradě faktur [číslo] ze dne 16. 10. 2018 má soud za zjištěné, že žalobce v postavení věřitele upozornil žalovaného v postavení dlužníka na skutečnost, že dne 2. 10. 2018 mu doručil fakturu [číslo] kterou je fakturován zákonný úrok z prodlení, a to s odkazem na přílohu, která obsahuje potvrzenou kopii výše uvedené faktury o jejím převzetí, faktury, z kterých byly stanoveny zákonné úroky z prodlení a potvrzení o jejich úhradě. Faktura [číslo] byla vystavena dne 26. 6. 2018 se splatností dne 10. 7. 2018, přičemž vzhledem k tomu, že výše uvedená faktura nebyla do dnešního dne uhrazena, žalobce upozornil žalovaného jako dlužníka, že pokud dlužnou částku neuhradí v plné výši, bude ji vymáhat.

6. Žalobce dále předložil fakturu – daňový doklad [číslo] která byla vystavena dne 26. 6. 2018 s datem splatnosti ke dni 10. 7. 2018, na základě které byla ze strany žalobce žalovanému vyúčtována částka v celkové výši 16.415 Kč, a to s tím, že takto žalobce„ fakturuje zákonné úroky z prodlení z faktury [číslo] na částku 266.603 Kč se sazbou úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně“. Takto došlo k vyúčtování částky v celkové výši 10.295 Kč za období od 3. 12. 2014 do 7. 1. 2016 z částky ve výši 116.603 Kč, a to za 400 dní; částky ve výši 4.168 Kč za období od 3. 12. 2014 do 10. 6. 2015 z částky ve výši 100.000 Kč, a to za období 189 dní; a dále částky ve výši 1.952 Kč za období od 3. 12. 2014 do 29. 5. 2015 z částky ve výši 50.000 Kč, tedy za období 177 dní. Prostřednictvím faktury – daňový doklad [číslo] která byla vystavena dne 30. 9. 2014 s datem splatnosti ke dni 2. 12. 2014, je zřejmé, že žalobce vyúčtoval žalovanému částku v celkové výši 266.603 Kč, s tím, že takto„ fakturoval za mytí oken a celkový úklid hal a areálu“. Z detailu transakce z internetového bankovnictví je zřejmá úhrada částky ve výši 116.603 Kč s datem zaúčtování ke dni 7. 1. 2016 s variabilním symbolem [číslo], kdy jako název protiúčtu je uvedeno [právnická osoba] Z detailu transakce z internetového bankovnictví je zřejmá úhrada částky ve výši 50.000 Kč s datem zaúčtování ke dni 29. 5. 2015 s variabilním symbolem [číslo], kdy jako název protiúčtu je uvedeno [právnická osoba] Z detailu transakce z internetového bankovnictví je zřejmá úhrada částky ve výši 100.000 Kč s datem zaúčtování ke dni 10. 6. 2015 s variabilním symbolem [číslo] kdy jako název protiúčtu je uvedeno [právnická osoba]

7. Dále soud k důkazu provedl podstatný obsah spisu Městského soudu v Brně vedeného pod sp. zn. [spisová značka]. Z žaloby podané dne 5. 11. 2018 se podává, že žalobce [právnická osoba], [anonymizováno], IČO: [osobní údaje žalobce], se domáhal proti žalovanému [anonymizováno] [právnická osoba], IČO: [osobní údaje žalovaného], částky ve výši 16.415 Kč s příslušenstvím s tím, že se jedná o zaplacení faktury [číslo] kdy tato faktura byla vystavena jako zákonný úrok z faktury, která byla v minulosti zaplacena, ale s prodlením. Žalobce k tomu uvedl, že na základě objednávky pro žalovaného provedl služby, které vyfakturoval a vystavil uvedenou fakturu, která byla žalovaným zaplacena, ale s prodlením, kdy konkrétně se jedná o fakturu [číslo] která byla zaplacena s prodlením. Proto žalobce vystavil penalizační fakturu, kterou žalovanému vyfakturoval zákonné úroky z prodlení. Jedná se o penalizační fakturu [číslo] na částku ve výši 16.415 Kč. Výše uvedená předmětná penalizační faktura nebyla v době splatnosti uhrazena, proto žalobce vyzval žalovaného dne 16. 10. 2018 k její úhradě prostřednictvím předžalobní výzvy. Jak se dále z připojeného spisu podává usnesením Městského soudu v Brně č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo dané řízení zastaveno podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, neboť žalobce nezaplatil soudní poplatek z žaloby ve lhůtě stanovené usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], které mu bylo doručeno dne 15. 11. 2018. Usnesení nabylo právní moci dne 15. 10. 2019. Usnesením Krajského soudu v Brně č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo předmětné usnesení soudu prvního stupně potvrzeno.

8. Soud po provedeném dokazování uvedenými důkazy, které zhodnotil (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, a tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel, přičemž z důkazů soud učinil níže uvedené skutkové závěry.

9. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky v celkové výši 16.415 Kč s tím, že tato částka představuje částku odpovídající vyčíslení zákonného úroku z prodlení za období od 3. 12. 2014 do 29. 5. 2015, tj. za 177 dní prodlení, z částky ve výši 50.000 Kč, ve výši 1.952 Kč, za období od 3. 12. 2014 do 10. 6. 2015, tj. za 189 dní prodlení, z částky ve výši 100.000 Kč, ve výši 4.168 Kč a za období od 3. 12. 2014 do 7. 1. 2016, tj. za 400 dní prodlení, z částky ve výši 116.603 Kč, ve výši 10.295 Kč.

10. Částka v celkové výši 16.415 Kč byla žalobcem žalovanému vyúčtována prostřednictvím faktury – daňový doklad [číslo] který byl vystaven dne 26. 6. 2018 s datem splatnosti ke dni 10. 7. 2018 s tím, že takto žalobce„ fakturoval zákonné úroky z prodlení z faktury [číslo] na částku 266.603 Kč dle Nařízení vlády č. 351/2013 ze dne 16. října 2013“, kdy„ sazba úroku z prodlení = 8,05 % ročně“.

11. Prostřednictvím faktury – daňový doklad [číslo] byla přitom žalobcem žalovanému za„ mytí oken a celkový úklid hal a areálu“ vyúčtována k zaplacení částka v celkové výši 266.603 Kč, přičemž faktura byla vystavena dne 30. 9. 2014 s datem splatnosti 2. 12. 2014.

12. Za účelem úhrady žalobcem vyúčtované částky v celkové výši 266.603 Kč s uvedením příslušného variabilního symbolu v podobě čísla shora uvedené faktury žalovaný zaplatil postupně částku ve výši 50.000 Kč, která byla zaúčtována ke dni 29. 5. 2015, částku ve výši 100.000 Kč, která byla zaúčtována ke dni 10. 6. 2015, a částku ve výši 116.603 Kč, která byla zaúčtována ke dni 7. 1. 2016, jak vyplývá z žalobcem předložených částí transakční historie internetového bankovnictví v podobě„ detailu pohybu – bezhotovostní příjem“ z příslušného výpisu z účtu žalobce.

13. Dle § 609 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

14. Dle § 610 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu. Dle § 610 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, jsou-li si strany povinny vrátit, co nabyly podle neplatné smlouvy nebo ze zrušeného závazku, přihlédne soud k námitce promlčení, jen pokud by promlčení mohla namítnout i druhá strana. To platí i v případě, že bylo plněno na základě zdánlivého právního jednání.

15. Dle § 629 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, promlčecí lhůta trvá tři roky. Dle § 629 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, majetkové právo se promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu.

16. Dle § 639 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby.

17. Dle § 2054 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, placení úroků se považuje za uznání dluhu ohledně částky, z níž se úroky platí. Dle § 2054 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu. Dle § 2054 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ustanovení odstavců 1 a 2 neplatí, je-li pohledávka věřitele již promlčena.

18. Po provedeném dokazování s ohledem na právní posouzení dle příslušných zákonných ustanovení soud v předmětné právní věci dospěl k závěru, že žaloba s ohledem na žalovaným uplatněnou námitku promlčení není důvodná.

19. Žaloba o zaplacení částky v celkové výši 16.415 Kč byla podána u soudu dne 22. 10. 2019. Žalobce sice odkazoval na vyúčtování prostřednictvím faktury [číslo] která byla vystavena dne 26. 6. 2018 se splatností ke dni 10. 7. 2018, nicméně žalobce takto vyúčtoval ve vztahu k žalovanému částku představující vyčíslení zákonného úroku z prodlení za pozdní úhradu žalobcem v minulosti vyúčtované částky v celkové výši 266.603 Kč, a to prostřednictvím faktury – daňový doklad [číslo] která byla vystavena dne 30. 9. 2014 se splatností ke dni 2. 12. 2014.

20. S ohledem na promlčecí lhůtu trvající dle § 629 odst. 1 občanského zákoníku tři roky a počátek jejího běhu ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno ve smyslu § 619 odst. 1 občanského zákoníku poprvé, přičemž rozhodnou pro běh promlčecí lhůty je obecně skutečnost, že právo vymahatelné u orgánu veřejné moci může být objektivně u tohoto orgánu uplatněno poprvé, přičemž právo na soudní uplatnění pohledávky ze závazku vzniká zásadně tím, že se pohledávka stane splatnou, soud přihlédl k žalovaným uplatněné námitce promlčení.

21. V projednávaném případě se přitom z příslušného vyúčtování částky ve výši 266.603 Kč podává splatnost ke dni 2. 12. 2014. Jestliže tedy žalobce podanou žalobou vyúčtoval jím vyčíslené úroky z prodlení požadované s ohledem na prodlení s úhradou jistiny ve výši 266.603 Kč vyúčtované s uvedeným datem splatnosti ke dni 2. 12. 2014, částka mu přiznána nebyla.

22. Žalobce přitom odkazoval v návaznosti na ustanovení § 639 občanského zákoníku na ustanovení § 2054 občanského zákoníku s tím, že jestliže byla ze strany žalobce postupně plněna část dluhu, důsledkem je vyvratitelná právní domněnka, že závazek v době uznání trval v uznaném rozsahu. V projednávaném případě ovšem žalobce na základě podané žaloby neuplatnil nárok na zaplacení dosud neuhrazené částky jistiny, ale na zaplacení částky v podobě příslušenství původně požadované částky, v podobě žalobcem vyčísleného zákonného úroku z prodlení.

23. Soud v tomto směru uvádí, že se ztotožnil s procesní obranou žalovaného v tom smyslu, že jestliže promlčecí lhůta ohledně práva na zaplacení jistiny uplynula, nelze již poté, co byla vznesena námitka promlčení, přiznat nejen jistinu, ale i její příslušenství v podobě úroků z prodlení. K tomu soud dále uvádí, že uzná-li dlužník dluh jen co do jistiny, nemá to bez dalšího za následek uznání příslušenství tvořeného úroky z prodlení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). Příslušenství v podobě úroků z prodlení představuje samostatný hmotněprávní nárok, nicméně ve vztahu k pohledávce se jedná o akcesorický nárok (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), takže se spolu s jistinou promlčí jako celek (k tomu dále srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], případně rovněž po účinnosti nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., odkazuje s ohledem na uváděné závěry na dosavadní judikaturu také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]). V případě příslušenství pohledávky v podobě úroků z prodlení se tak jedná o závazek vedlejší, který je závislý na hlavním závazku. Jestliže se s ohledem na promlčení nelze domoci plnění jistiny, nelze se domoci ani úroků z prodlení. Na uvedeném závěru pak ničeho nemění, že žalobce uplatnil částku již žalobou podanou u zdejšího soudu dne 5. 11. 2018, neboť s ohledem na skutečnost, že žalobce nezaplatil soudní poplatek, došlo k zastavení řízení, přičemž žalobce opětovně uplatnil nárok na zaplacení požadované částky žalobou podanou v předmětné právní věci dne 22. 10. 2018.

24. Soud proto přihlédl k námitce žalovaného k promlčení žalobou uplatněného nároku žalobce a žalobu v celém rozsahu zamítl.

25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že soud zcela procesně úspěšnému žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl, a to v celkové výši 5.033,60 Kč Tyto náklady sestávají z odměny právního zástupce žalovaného v souladu s ustanovením § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, za celkem 2 úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve výši 1.780 Kč za úkon (převzetí právního zastoupení, písemné podání ve věci samé) spolu s paušální náhradou nákladů za každý úkon právní služby ve výši 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., jež byla žalovanému přiznána za 2 úkony právní služby, to vše spolu s DPH dle ustanovení § 137 odst. 1, 3 o. s. ř. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci soud stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř.