29 C 106/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu titul Romanou Sobolovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 28 700 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 772 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 28. 10. 2014 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 16 928 Kč s úrokem z prodlení z této částky zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se žalobou podanou u podepsaného soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 28 700 Kč s úrokem z prodlení specifikovanými v žalobě. Uvedla, že žalobkyně a žalovaný dne 30. 6. 2014 uzavřeli smlouvu o úvěru, kdy nedílnou součástí si ujednali smluvní podmínky (dále jen„ podmínky“), kterou žalobkyně přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 16 928 Kč, a to v 56 týdenních splátkách po 713 Kč v hotovosti ujednané osobě, přičemž první datum a další vždy ve lhůtě 7 dní. Žalobkyně plnila. Žalovaný však splátky nesplácel řádně a včas, když zaplatil celkem pouze 11 228 Kč, zbytek nezaplatil. Plnění žalovaného žalobkyně započetla. Žalovaný je tak povinen zaplatit zbývajících 28 700 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Dle § 115a o. s. ř. k projednání věci nebylo třeba nařizovat jednání, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Soud dospěl k následujícímu zjištění. Z čestného prohlášení o výši závazků, smlouvy o úvěru ze dne 30. 6. 2014 a smluvních podmínek smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný, kdy žalobkyně jednala jako podnikatel při podnikatelské činnosti, žalovaný nikoli, uzavřeli dne 30. 6. 2014 písemně smlouvu, kterou žalobkyně přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši 23 000 Kč, aby je užil podle libosti, a žalovaný se zavázal tyto vrátit a zaplatit„ souhrnný poplatek“ ve výši 16 928 Kč, kdy strany si neujednaly, za co vznikl nebo vznikne, to vše v 53 týdenních splátkách po 713 Kč v hotovosti ujednané osobě, přičemž první datum a další pak vždy ve lhůtě 7 dnů. Strany si ve smlouvě neujednaly úrok. Žalobkyně plnila. Žalovaný však splátky nesplácel řádně a včas, zaplatil celkem 11 228 Kč, zbytek nezaplatil. Toto plnění 11 228 Kč žalobkyně započetla na dlužné splátky dle jejich splatnosti. Vzhledem k níže uvedenému právnímu posouzení, kdy soud posoudil ujednání ve smlouvě o souhrnném poplatku jako neplatné, však toto plnění žalobkyně byla povinna započíst na nevrácenou půjčku. Soud započetl proto toto plnění řádně na nevrácenou půjčku. Žalovaný pak nezaplatil (pouze) zbývajících 11 772 Kč na nevrácenou půjčku. Dle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 1 věta druhá zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016, spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Dle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 věta první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud dospěl k následujícímu právnímu posouzení. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce, kterou žalobkyně přenechala žalovanému peněžní prostředky, aby je užil podle libosti, a žalovaný se zavázal tyto vrátit a zaplatit„ souhrnný poplatek“, to vše v ujednaných splátkách v hotovosti ujednané osobě Vzhledem k tomu, že žalobkyně jednala jako podnikatel s žalovaným jako spotřebitelem, jde o spotřebitelský úvěr (§ 2390 o. z. ve spojení s § 2 písm. a) zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016). Soud dospěl k závěru, že ujednání ve smlouvě o závazku žalovaného zaplatit žalobkyni tzv. souhrnný poplatek je neplatné, neboť se zjevně příčí dobrým mravům a obchází zákon (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 588 věta první o. z.). Tzv. souhrnný poplatek (tj. představující všechny náklady, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem), kdy strany si neujednaly, za co má být zaplacen, činí 16 928 Kč, půjčka (tj. představující peněžní prostředky, které byly dány žalovanému k dispozici) činí 23 000 Kč. Pak při uvážení okolností konkrétního případu, kdy při uzavření smlouvy„ souhrnný poplatek“ dosahoval 74 % půjčky, kdy splatnost byla ujednána něco přes 1 rok, kdy nebylo ve smlouvě ujednáno vůbec, za co má být zaplacen, soud má za to, že jde o ujednání nemravné a že cílem a smyslem tohoto ujednání bylo uměle navýšit zisk nabytý v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a skrýt jej v uvedeném ujednání. Žalobkyni tak nevzniklo právo na zaplacení tzv. souhrnného poplatku. Žalobkyně plnila řádně a včas. Žalovaný však splátky nesplácel řádně a včas, zaplatil celkem 11 228 Kč, zbytek nezaplatil. Z důvodu, že právnímu předchůdci žalobkyně právo na zaplacení tzv. souhrnného poplatku nevzniklo, plnění žalovaného žalobkyně nezapočetla řádně. Soud započetl proto toto plnění řádně na nevrácenou půjčku. Žalovaný pak nezaplatil (pouze) zbývajících 11 772 Kč na nevrácenou půjčku. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s vrácením půjčky, vzniklo žalobkyni také právo na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky (§ 1970 o. z.). Soud proto rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 772 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky ode dne následujícího po dni splatnosti, tj. datum do zaplacení (výrok I.), a ve zbytku, tj. co do tzv. souhrnného poplatku 16 928 Kč žalobu zamítl (výrok II.). Žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný, a to v rozsahu cca 41 % návrhu v žalobě, neúspěch pak v rozsahu cca 59 % (úspěch žalovaného). Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o. s. ř.) (výrok III.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto vykonatelným rozhodnutím, může oprávněný navrhnout soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.