29 C 122/2018

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedou/předsedkyní senátu Mgr. Romanou Sobolovou jako samosoudcem/samosoudkyní ve věci žalobkyně: ; název žalobkyně , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa , obec proti žalované: ; název žalované , IČO: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované o vyloučení majetku z exekuce

II. Žaloba, že věci pod položkami: č. 2 - Kávovar zn. Gaggia, soudním exekutorem označeno čárovým kódem [číslo] č. 3 - 4ks různých židlí, 3 ks lavic s židlemi, odkládací stolek, 5 ks stolů, soudním exekutorem označeno čárovým kódem [číslo] č. 4 - Počítač LG Flatron L1530S, soudním exekutorem označeno čárovým kódem [číslo] č. 7 - Solárium ERGOLINE 50 [příjmení] [příjmení] [příjmení], rok výroby 2000, soudním exekutorem označeno čárovým kódem [číslo] č. 8 - Solárium ERGOLINE TURBO POWER 600 AVANTGARDE, rok výroby 2005, soudním exekutorem označeno čárovým kódem [číslo], uvedené v soupisu movitých věcí povinného ze dne 24. 5. 2018, se vylučují z exekuce vedené soudním exekutorem Mgr. [jméno] [příjmení], Exekutorským úřadem Brno – město, pod sp. zn. [spisová značka], se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala proti žalované vyloučení věcí specifikovaných ve výroku rozsudku z exekuce. Uvedla, že k věcem: - kávovar zn. Gaggia, - 4 ks různých židlí, 3 ks lavic s židlemi, odkládací stolek, 5 ks stolů, - počítač LG Flatron L1530S, - turbo solárium ERGOLINE, typ EXCELLENCE 700 [příjmení] [jméno], rok výroby 2004, výrobní číslo ([příjmení]) [číslo], - solárium ERGOLINE, typ 550 AVANTGARDE, rok výroby 2004, výrobní číslo ([příjmení]) [číslo], - solárium ERGOLINE 50 [příjmení] [příjmení] [příjmení], rok výroby 2000, - solárium [příjmení] [příjmení] [příjmení] 600 AVANTGARDE, rok výroby 2005, - solárium ERGOLINE, typ CLASSIC 700 UTP, rok výroby 2006, výrobní číslo ([příjmení]) [číslo], které označila také čárovými kódy, kterými je označil exekutor v exekuci, nabyla vlastnické právo, neboť ve dnech 7. 12. 2012, 10. 5. 2013, 9. 7. 2013 a 23. 3. 2017 uzavřela třetí osoba jako prodávající a žalobkyně jako kupující kupní smlouvy, kterými se vždy prodávající zavázala odevzdat věci do vlastnictví a kupující je převzít a zaplatit kupní cenu. Žalobkyně měla za to, že smlouvy jsou platné, neboť věci v nich byly ujednány dostatečně určitě, když byly ujednány tak, že byly nezaměnitelné s jinými věcmi svého druhu. Konkrétně u věcí, které jsou druhu židle, lavice, stoly atd., tyto byly ujednány ve smlouvách dostatečně určitě, neboť tyto je obtížné ujednat více určitě. Konkrétně u věcí, které jsou druhu solárium, tyto byly ujednány ve smlouvách i uvedením roku jejich výroby, tyto byly také ujednány také dostatečně určitě, neboť uvedení roku výroby stačí. Následně žalobkyně pronajala věci [právnická osoba], neboť ve dnech 1. 11. 2014 a 28. 3. 2017 uzavřela žalobkyně jako pronajímatel a [právnická osoba] jako nájemce nájemní smlouvy, kterými se vždy pronajímatel zavázal přenechat věci k dočasnému užívání a nájemce zaplatit úplatu. Proto se také věci nacházely v provozovnách [právnická osoba] Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2017, č. j. [číslo jednací], byla nařízena exekuce ve prospěch oprávněné [příjmení] [anonymizována tři slova] [obec] (v tomto řízení žalovaná) proti povinné [právnická osoba] a provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor Mgr. [příjmení] [příjmení], Exekutorský úřad Brno – město. Usnesením výše uvedeného exekutora ze dne 26. 1. 2018, č. j. [číslo jednací], byl vydán exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem movitých věcí povinné a v protokolu o soupisu movitých věcí povinné ze dne 24. 5. 2018 byly sepsány pod položkou [číslo] až 9 i předmětné věci. K věcem tak žalobkyni svědčí právo, které nepřipouští exekuci. V průběhu exekuce se žalobkyně návrhem domáhala jejich vyškrtnutí z exekuce, soudní exekutor však návrh zamítl.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout. Uvedla, že co se týká některých věcí: - turbo solárium ERGOLINE, typ EXCELLENCE 700 [příjmení] [jméno], rok výroby 2004, výrobní číslo ([příjmení]) [číslo], - solárium ERGOLINE, typ 550 AVANTGARDE, rok výroby 2004, výrobní číslo ([příjmení]) [číslo], - solárium ERGOLINE, typ CLASSIC 700 UTP, rok výroby 2006, výrobní číslo ([příjmení]) [číslo], označených žalobkyní také čárovými kódy, kterými je označil exekutor v exekuci, souhlasila, že žalobkyně k nim nabyla vlastnické právo na základě kupních smluv, které uvedla. Co se týká ostatních věcí: - kávovar zn. Gaggia, - 4 ks různých židlí, 3 ks lavic s židlemi, odkládací stolek, 5 ks stolů, - počítač LG Flatron L1530S, - solárium ERGOLINE 50 [příjmení] [příjmení] [příjmení], rok výroby 2000, - solárium [příjmení] [příjmení] [příjmení] 600 AVANTGARDE, rok výroby 2005, označených žalobkyní také čárovými kódy, kterými je označil exekutor v exekuci, nesouhlasila, že žalobkyně k těmto nabyla vlastnické právo na základě kupních smluv, které uvedla. Žalovaná měla totiž za to, že tyto kupní smlouvy jsou neplatné, neboť věci v nich byly ujednány nedostatečně určitě, když nebyly nezaměnitelné s jinými věcmi svého druhu. Nezpochybnila, že byl vydán výše uvedený exekučním příkaz k provedení exekuce prodejem movitých věcí povinné a že ve výše uvedeném protokolu o soupisu movitých věcí povinné byly sepsány pod položkou č. 2 až 9 i předmětné věci. Co se týká věcí, ke kterým měla za to, že žalobkyně nabyla vlastnické právo, tyto byly sepsány pod položkami č. 5, 6, 9. Co se týká ostatních věcí, ke kterým měla za to, že žalobkyně nenabyla vlastnické právo, tyto byly sepsány pod položkami č. 2, 3, 4, 7, 8. V případě výše uvedených věcí sepsaných pod položkami č. 5, 6, 9, tak souhlasila, že žalobkyni svědčí právo, které nepřipouští exekuci, v případě ostatních, tj. sepsaných [anonymizováno] položkami č. 2, 3, 4, 7, 8, nesouhlasila. Dále doplnila, že žalobkyně je úzce spjatá s povinnou, neboť statutární orgán žalobkyně je i statutárním orgánem povinné, jak žalobkyně, tak povinná má v předmětu podnikání tutéž činnost, tedy provozování solárií, mají mnohdy stejná sídla a uzavírají mezi sebou množství smluv, statutární orgán žalobkyně je i statutárním orgánem v mnoha dalších společnostech, kdy některé z nich jsou již v úpadku, předchozí statutární orgán žalobkyně, který podepisoval žalobkyní tvrzené kupní smlouvy, vystupoval v mnoha společnostech, kdy mnohé jsou již zrušeny. Proto žalobkyně může mít zájem na tom, aby se povinná vyhnula uspokojení pohledávky žalované v exekuci tím, že předmětné věci jako majetek povinné budou z exekuce vyloučeny.

3. Soud prvního stupně v původním řízení rozhodl rozsudkem č. j. 29 C 122/2018-71 ze dne 16. 1. 2020, že věci pod položkami č. 5, 6, 9, blíže specifikované ve výroku rozsudku, uvedené v soupisu movitých věcí povinného ze dne 24. 5. 2018, se vylučují z exekuce (výrok I.), že žaloba, že věci pod položkami č. 2, 3, 4, 7, 8, specifikované blíže ve výroku rozsudku, uvedené v tomtéž soupisu, se vylučují z exekuce, se zamítá (výrok II.), a že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Rozhodnutí ve výroku I. nabylo právní moci.

4. Odvolací soud v odvolacím řízení usnesením č. j. 70 Co 122/2020-88 ze dne 22. 4. 2021 rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku II. a III. zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. V závazném právním názoru uvedl, že rovněž před tím, než soud prvního stupně učinil závěr o neplatnosti jednotlivých kupních smluv pro neurčitost jejich předmětů, nepoučil žalobkyni dle ustanovení § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. o tom, že její dosavadní tvrzení a označené důkazy nepostačují k tomu, aby bylo možno učinit závěr, že předmětné movité věci jsou ve vlastnictví žalobkyně, a nevyzval ji, ať tvrzení adekvátním způsobem doplní a k doplnění tvrzení označí důkazy a nepoučil ji o následcích nesplnění výzvy. Soud prvního stupně nezohlednil ani to, že i kdyby jednotlivé kupní smlouvy byly neplatné (což doposud prokázáno nebylo), mohlo dojít případně k vydržení vlastnického práva žalobkyní k předmětným movitým věcem. V této věci skutková zjištění, obsah spisu i právní posouzení soudem prvního stupně umožňovali posoudit, zda žalobkyně vlastnické právo k předmětným movitým věcem nevydržela. Soud prvního stupně se dál nezabýval ani tím, jaký vliv mohla mít probíhající exekuční řízení vedená u soudu prvního stupně proti povinné, která byla zahájena před uzavřením jednotlivých kupních smluv (což vyplývá z aplikace ISAS soudu prvního stupně), na platnost kupních smluv uzavřených v průběhu exekučního řízení mezi povinnou a žalobkyní. Soud prvního stupně se rovněž, patrně s ohledem na právní posouzení věci, vůbec nezabýval námitkami žalované týkající se jednak případného antedatování kupních smluv, ani významem personální propojenosti statutárních orgánů, kdy [jméno] [příjmení] je statutárním zástupcem žalobkyně i povinné a dalších společností s obdobným předmětem podnikání, dále poukazem na zřejmou odlišnost podpisu tehdejšího statutárního zástupce žalobkyně na kupních a nájemných smlouvách.

5. Žalobkyně v dalším řízení před soudem prvního stupně doplnila, že konkrétně: - kávovar zn. Gaggia, - 4 ks různých židlí, 3 ks lavic s židlemi, odkládací stolek, 5 ks stolů, - počítač [anonymizována tři slova], tyto byly ujednány ve smlouvách dostatečně určitě, když odkázala na to, jak byly ujednány v textu smlouvy, šlo o věci druhu židle, lavice, stoly atd., tedy o věci běžnějšího charakteru, proto byly ve smlouvě ujednány svými běžnými názvy, nelze je ve smlouvě specifikovat blíže nebo by to bylo obtížné, bylo by nepřiměřené po stranách smlouvy požadovat ve smlouvě specifikaci bližší u tak obyčejných věcí jako jsou věci tohoto druhu, a to zvláště za situace převodu většího množství takovýchto věcí, věci byly převáděny jako součást souboru použitých, nikoliv nových věcí, které tvořily vybavení ujednaných provozoven prodávajícího, vzhledem k tomu, že šlo o soubor, byla také ujednána souhrnná cena, a je běžnou podnikatelskou praxí, že starší opotřebované zboží, které se převádí tzv. z druhé ruky, neujednávají ve smlouvách tak jako zboží nové, které se převádí od prvního prodávajícího či specializovaného prodávajícího. Úmyslem stran smlouvy bylo převést tu kterou věc. Později byly tyto věci označeny v soupisu movitých věcí povinného ze dne 24. 5. 2018 pod položkami [číslo]. Případné pochybení v označení těchto věcí v soupisu movitých věcí nelze klást k tíži žalobkyně. A dále konkrétně, že: - solárium [anonymizováno] 50 [příjmení] [příjmení], rok výroby 2000, - solárium [příjmení] [příjmení] [příjmení] 600 AVANTGARDE, rok výroby 2005, tyto byly ujednány ve smlouvách dostatečně určitě, když odkázala na to, jak byly ujednány v textu smlouvy, šlo o věci druhu solárium, na rozdíl od výše uvedených věcí byly označeny v textu smlouvy i rokem výroby, jednalo se o soubor použitých, nikoliv nových věcí, tyto věci tvořily vybavení ujednané provozovny prodávajícího, vzhledem k tomu, že šlo o soubor, byla také ujednána souhrnná cena, věci se nacházely v provozovně jako jediné. Úmyslem stran smlouvy bylo převést tu kterou věc. Později byly tyto věci označeny v soupisu movitých věcí povinného ze dne 24. 5. 2018 pod položkou č. 7, 8. Označení těchto věcí v soupisu nemovitých je stejné, chybí jen rok výroby. Dále doplnil, že pokud by soud dospěl k závěru, že výše uvedené smlouvy jsou neplatné, žalobkyně nabyla vlastnické právo k věcem vydržením, když byla v dobré víře, že je vlastníkem věcí a také toto právo vykonávala po dobu 3 let.

6. Žalovaná v dalším řízení před soudem prvního stupně doplnila, když se také zaměřila pouze na zbývající věci, že konkrétně tyto nebyly ujednány ve smlouvách dostatečně určitě, když stejně jako žalobkyně odkázala na to, jak byly ujednány v textu smlouvy, strany smlouvy převáděly v té době větší množství věcí, z více provozoven prodávajícího, ve smlouvách se objevují věci, které jsou ujednány stejně, není pravdou, že věci nešlo ujednat ve smlouvách blíže, např. věci, o jejichž vyloučení z exekuce již bylo soudem prvního stupně v této věci pravomocně rozhodnuto, byly ujednány ve smlouvě blíže, tj. rokem výroby a odkazem na evidenci. Dále doplnila, že strany smluv i žalobkyně byly v době uzavření výše uvedených smluv personálně propojeny, bylo převáděno mezi nimi velké množství věcí, měly exekuce na svůj majetek, měla za to, že jejich úmyslem bylo, aby věci nebyly postiženy v exekuci. Prodávající měl exekuce na svůj majetek, smlouvy jsou i proto neplatné a kupující nebyl v dobré víře, že mu věci na základě smluv patří a nemohl je tak nabýt ani vydržením. Dále doplnila, že vzhledem k tomu, že všechny tyto věci nebyly ujednány ve smlouvách dostatečně určitě, nemusí jít ani o věci, které se nacházely na místě soupisu movitých věcí a byly v něm označeny a jsou nyní předmětem řízení.

7. Soud v původním řízení a i v dalším řízením před soudem prvního stupně dospěl k následujícímu zjištění. Co se týká věcí: - kávovar zn. Gaggia, - 4 ks různých židlí, 3 ks lavic s židlemi, odkládací stolek, 5 ks stolů, - počítač LG Flatron L1530S, z kupní smlouvy ze dne 9. 7. 2013, včetně přílohy [číslo] příjmového pokladního dokladu z 12. 7. 2013, kdy žalobkyně, ač soudem vyzvána a poučena ve smyslu § 118a o. s. ř., jiné důkazy neoznačila, soud neměl za prokázáno, že projev vůle – výše uvedená smlouva, že touto si strany smlouvy dostatečně určitě ujednaly tu kterou věc, kterou chtěly převést, a neurčitost nebylo možno odstranit ani výkladem. Soud dodává, že proto ani nemohl zjistit, zda šlo právě o tu kterou věc, jejíž vyloučení z exekuce zůstalo předmětem tohoto řízení. Totiž co se týká textu smlouvy, [právnická osoba] jako prodávající a žalobkyně jako kupující, kdy obě jednaly jako podnikatelé při podnikatelské činnosti, uzavřely dne 12. 7. 2013 písemně smlouvu o koupi věcí. V textu smlouvy si ujednaly věci jako soubor použitých movitých věcí, umístěných na skladě a v provozovnách prodávající (ujednáno 6 provozoven) a v příloze [číslo] si je ujednaly blíže (stovky věcí, neujednáno, jaká věc patří do které ze 6 provozoven). Mezi nimi, ale nebylo to jisté, neboť obdobně nebo i stejně jsou zde popsány i jiné věci, kromě kávovaru, také:„ 1 x Kávovar Gaggia“,„ 15 x židle“,„ 6 x stolek“,„ 3 x lavice s židlemi a odkládacím stolem“,„ 1 x PC + 1 x monitor + 1 x myš + 1 x čtečka“. Co se týká úmyslu, žalobkyně úmysl stran smlouvy převést tu kterou věc, která by byla nezaměnitelná s věcmi svého druhu, neprokázala. Co se týká okolností souvisejících s projevem vůle, včetně jednání o uzavření smlouvy, praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, a následného chování stran smlouvy, to, že byly ujednány ve smlouvě věci jako soubor, ani to, že šlo o věci umístěné v provozovně prodávajícího, když šlo o šest provozoven, a nebylo ujednáno, která věc je ve které provozovně, ke zjištění úmyslu stran nestačí. To, že se ta která věc nacházela v provozovnách jako jediná, tedy že mohlo být nebo bylo jasné, o jakou věc jde, žalobkyně neprokázala. To, že byla praxe, kterou si zavedly strany smlouvy, nebo„ běžná podnikatelská praxe“ ujednávat takto tyto věci (tj. tohoto druhu židle, lavice, stoly apod.), žalobkyně neprokázala. To, že by věci nebylo možno ujednat více určitě, soud nesdílí, nic nebránilo tomu, aby strany smlouvy ujednaly i takovéto věci více určitě (např. jako: - kávovar zn. Gaggia, stříbrný, rok výroky 2015; - 4 kusy židlí, dub, kancelářské, 3 roky staré; - 6 x stolek, kulatý, skleněný, s dřevěnou podnoží, průměr desky cca 20 cm; - počítač PC, zn. LG Flatron, výrobní [číslo] atd.). Tím spíše to platí, když bylo stranami smlouvy v této smlouvě a i v jiných v té době mezi nimi uzavíraných smlouvách převáděno velké množství věcí, a to i věcí stejného druhu, a to i věcí stejného duhu zcela identických. To, že žalobkyně v textu smlouvy potvrdila, že v době podpisu smlouvy tyto věci převzala, nestačí. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala úmysl, soud se pokusil vyložit projev vůle – smlouvu i podle dalších kritérií stanovených zákonem. Soud však měl za prokázáno, že význam, který by projevu vůle – smlouvě, při existenci skutečností, jak bylo uvedeno již výše, ani jiná osoba v postavení stran smlouvy jako podnikatel při podnikatelské činnosti nevnímala, že jsou převáděny věci, které jsou nezaměnitelné s věcmi svého druhu, tj. jaké věci jsou vlastně převáděny. Co se týká věci: - solárium ERGOLINE 50 [příjmení] [příjmení], rok výroby 2000, z kupní smlouvy ze dne 10. 5. 2013, včetně předávacího protokolu, když žalobkyně, ač soudem vyzvána a poučena ve smyslu § 118a o. s. ř., jiné důkazy neoznačila, soud neměl za prokázáno, že projev vůle – výše uvedená smlouva, že touto si strany smlouvy dostatečně určitě ujednaly věc, kterou chtěly převést, a neurčitost nebylo možno odstranit ani výkladem. Soud dodává, že proto ani nemohl zjistit, zda šlo právě o tu věc, jejíž vyloučení z exekuce zůstalo předmětem tohoto řízení. Totiž co se týká textu smlouvy, [právnická osoba] jako prodávající a žalobkyně jako kupující, kdy obě jednaly jako podnikatelé při podnikatelské činnosti, uzavřely dne 10. 5. 2013 písemně smlouvu o koupi věcí. V textu smlouvy si ujednaly věci jako soubor použitých movitých věcí, umístěných v provozovnách prodávající (2 provozovny) (šlo o desítky věcí, kdy je ujednáno, jaká věc patří do které ze 2 provozoven). Mezi nimi, ale není to jisté, neboť obdobně jsou zde popsány i jiné věci, i:„ - solárium ERGOLINE 50 [příjmení] [příjmení], r.v. 2000“, když v protokolu je pro změnu uvedeno:“ Ergoline 50 [příjmení] [příjmení] [příjmení]“. Co se týká úmyslu, žalobkyně úmysl stran smlouvy převést věc, která by byla nezaměnitelná s věcmi svého druhu, neprokázala. Co se týká okolností souvisejících s projevem vůle, včetně jednání o uzavření smlouvy, praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, a následného chování stran smlouvy, to, že byly ujednány věci jako soubor, ani to, že šlo o věci umístěné v provozovně prodávajícího, k zjištění úmyslu stran nestačí. To, že se ta která věc nacházela v provozovně jako jediná, tedy že mohlo být nebo bylo jasné, o jakou věc jde, žalobkyně neprokázala. Na rozdíl od předchozí výše uvedené smlouvy sice věc byla ujednána v textu smlouvy více určitě rokem výroby, nicméně vzhledem k tomu, že jde věc velmi specifickou, a především vzhledem k tomu, že jak vyplynulo i z níže uvedené smlouvy a i z další smlouvy ze dne 23. 3. 2017, nejen, že v té době byly uzavírány smlouvy, kde bylo převáděno větší množství věcí, a to i věcí tohoto druhu solárium, a to i věcí tohoto duhu solárium zcela identických, nutně klade vyšší nároky na určitost ujednání. Jak správně uvedla žalovaná, například v jedné z těchto smluv v daném období, smlouvě z 23. 3. 2017, byly věci tohoto druhu (solárium) popsány i výrobním číslem a odkazem na označení v evidenci (v soupisu majetkové podstaty). To, že by tyto věci nebylo možno ujednat více určitě, tedy soud nesdílí, nic nebránilo tomu, aby strany smlouvy ujednaly i takovéto věci více určitě. Nic nebránilo tomu, aby strany popsaly věc druh solária blíže (například i výrobním číslem, vzhledem, rozměry, odkazem na evidenci, např. účetnictví). To, že žalobkyně v textu smlouvy potvrdila, že v době podpisu smlouvy tyto věci převzala, nestačí. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala úmysl, soud se pokusil vyložit projev vůle – smlouvu i podle dalších kritérií stanovených zákonem. Soud však měl za prokázáno, že význam, který by projevu vůle – smlouvě, při existenci skutečností, jak bylo uvedeno již výše, ani jiná osoba v postavení stran smlouvy jako podnikatel při podnikatelské činnosti nevnímala, že je převáděna věc, které jsou nezaměnitelná s věcmi stejného druhu, tj. jaká věc je vlastně převáděna. Co se týká věci: - solárium [příjmení] [příjmení] [příjmení] 600 AVANTGARDE, rok výroby 2005, z kupní smlouvy ze dne 7. 12. 2012, včetně přílohy č. 1, když žalobkyně, ač soudem vyzvána a poučena ve smyslu § 118a o. s. ř., jiné důkazy neoznačila, soud neměl za prokázáno, že projev vůle – výše uvedená smlouva, že touto si strany smlouvy dostatečně určitě ujednaly věc, kterou chtěly převést, a neurčitost nebylo možno odstranit ani výkladem. Tím ani nemohl soud zjistit, zda šlo o tu věc, která je předmětem tohoto řízení. Totiž, co se týká textu smlouvy, [právnická osoba] jako prodávající a žalobkyně jako kupující, kdy obě jednaly jako podnikatelé při podnikatelské činnosti, uzavřely dne 7. 12. 2012 písemně smlouvu o koupi věcí. V textu smlouvy si ujednaly věci jako soubor použitých movitých věcí, umístěných v provozovně prodávající (do desítky věcí). Mezi nimi, ale není to jisté, neboť obdobně jsou popsány i jiné, také:„ solárium Ergoline 600 [příjmení] [příjmení] [příjmení], r.v. 2005“, ale v příloze je pro změnu uvedeno:„ Ergoline [příjmení] [příjmení] [příjmení]“. Co se týká úmyslu, žalobkyně úmysl stran smlouvy převést věc, která by byla nezaměnitelné s věcmi svého druhu, neprokázala. Co se týká okolností souvisejících s projevem vůle, včetně jednání o uzavření smlouvy, praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, a následného chování stran smlouvy, to, že byly ujednány věci jako soubor, ani to, že šlo o věci umístěné v provozovně prodávajícího, k zjištění úmyslu stran nestačí. To, že se ta která věc nacházela v provozovně jako jediná, tedy že mohlo být nebo bylo jasné, o jakou věc jde, žalobkyně neprokázala. Na rozdíl od výše uvedené smlouvy sice věc byla ujednána v textu smlouvy více určitě rokem výroby, nicméně vzhledem k tomu, že jde věc velmi specifickou, a především vzhledem k tomu, že jak vyplynulo i z výše uvedené smlouvy a i z další smlouvy ze dne 23. 3. 2017, nejen, že v té době byly uzavírány smlouvy, kde bylo převáděno větší množství věcí, a to i věcí tohoto druhu solárium, a to i věcí tohoto duhu solárium zcela identických, nutně klade vyšší nároky na určitost ujednání. Jak správně uvedla žalovaná, například v jedné z těchto smluv v daném období, smlouvě z 23. 3. 2017, byly věci tohoto druhu solárium popsány i výrobním číslem a odkazem na označení v evidenci (v soupisu majetkové podstaty). To, že by tyto věci nebylo možno ujednat více určitě tedy soud nesdílí, nic nebránilo tomu, aby strany smlouvy ujednaly i takovéto věci více určitě. Nic nebránilo tomu, aby strany popsaly věc druh solária blíže (například i výrobním číslem, vzhledem, rozměry, odkazem na evidenci, např. účetnictví). To, že žalobkyně v textu smlouvy potvrdila, že v době podpisu smlouvy tyto věci převzala, je pravdou. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala úmysl, soud se pokusil vyložit projev vůle – smlouvu i podle dalších kritérií stanovených zákonem. Soud však měl za prokázáno, že význam, který by projevu vůle – smlouvě, při existenci skutečností, jak bylo uvedeno již výše, ani jiná osoba v postavení stran smlouvy jako podnikatel při podnikatelské činnosti nevnímala, že je převáděna věc, které jsou nezaměnitelná s věcmi svého druhu, tj. jaká věc je vlastně převáděna. Soud tedy neměl za prokázáno, že projev vůle – výše uvedené smlouvy, že těmito si strany smlouvy dostatečně určitě ujednaly věci, které chtěly převést, a neurčitost nebylo možno odstranit ani výkladem, měl naopak za prokázáno, že si je strany smlouvy dostatečně určitě neujednaly, a neurčitost nebylo možno odstranit ani výkladem.

8. Dále z aplikace ISAS soudu prvního stupně soud měl za prokázáno, že prodávající [právnická osoba] v době uzavření výše uvedených smluv již věděla nebo musela vědět, že bylo zahájeno více exekucí na její majetek, a jak je zřejmé z výše uvedených smluv, převáděla veškerý majetek, umístěný v jejích provozovnách soláriích, na společnosti se stejným předmětem podnikání – provozování solárií, za situace, kdy personální struktura prodávající a těchto společností byla stejná, tedy ve společnostech figurovaly v době, kdy probíhaly převody majetku dle výše uvedených smluv, stejný jednatel nebo společník, nebo se v těchto společnostech stejné osoby v těchto funkcích jednoduše„ prostřídávali“, a z toho tak vyplývala možná skutečná pohnutka k uzavření výše uvedených smluv, tj. rychle převádět veškerý majetek mezi personálně propojenými společnostmi a vyhnout se tak postižení majetku v exekuci, a tato skutečná pohnutka k uzavření výše uvedených smluv tak také„ snížila nároky stran smlouvy“ na určitost ujednání věcí ve smlouvách. Soud tedy měl za prokázáno, že tento závěr minimálně vysvětluje, proč strany smlouvy nekladly nebo nemusely klást takové nároky na to, aby věci byly ujednány ve smlouvách dostatečně určitě, tak aby byly nezaměnitelné s věcmi svého druhu.

9. Z připojeného spisu soudního exekutora Mgr. [jméno] [příjmení], Exekutorského úřadu Brno město, sp. zn. [spisová značka], uloženého na CD, z tohoto zejména z exekučního příkazu ze dne 26. 1. 2018, č. j. [číslo jednací], a protokolu o soupisu movitých věcí povinné ze dne 24. 5. 2018 soud měl za prokázáno, že usnesením Městského soudu v Brně ze dne 19. 12. 2017, č. j. [číslo jednací], byla nařízena exekuce ve prospěch oprávněné [příjmení] správy sociálního zabezpečení [obec] proti povinné [právnická osoba] a provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor Mgr. [příjmení] [příjmení], Exekutorský úřad Brno. Usnesením výše uvedeného exekutora ze dne 26. 1. 2018, č. j. [číslo jednací], byl vydán exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem movitých věcí povinné a v protokolu o soupisu movitých věcí povinné ze dne 24. 5. 2018 byly sepsány pod položkou [číslo] i ty zbývající věci, jejichž vyloučení z exekuce zůstalo předmětem tohoto řízení. V průběhu exekuce se žalobkyně návrhem domáhala jejich vyškrtnutí z exekuce, soudní exekutor však návrh zamítl.

10. Z úřední činnosti (aplikace ISAS soudu prvního stupně, konkrétně z v ní založených listin: usnesení o nařízení exekuce soudem nebo pověření exekutora soudem) soudu bylo známo a sdělil to účastníkům, že v době uzavření výše uvedených smluv, tj. smlouvy ze dne 9. 7. 2013, ze dne 10. 5. 2013, ze dne 7. 12. 2012, [právnická osoba] jako prodávající věděla, že jsou zahájena exekuční řízení na její majetek, a že tedy není oprávněna ze zákona nakládat se svým majetkem pod sankcí neplatnosti právního jednání (tj. bylo jí doručeno usnesení soudu o zahájení exekuce, respektive vyrozumění exekutora o zahájení exekuce). Soud tedy měl za zjištěno, že kromě toho, jak bylo uvedeno již výše, že výše uvedenými smlouvami si strany smlouvy dostatečně určitě neujednaly věci, které chtěly převést, a neurčitost nebylo možno odstranit ani výkladem, je tu i jiný důvod neplatnosti smluv, a to, že prodávající nebyla ze zákona oprávněna nakládat s těmito věcmi jakožto svým majetkem pod sankcí neplatnosti právního jednání.

11. Z úřední činnosti (aplikace ISAS soudu prvního stupně) soudu bylo známo a sdělil to účastníkům, že ač odvolací soud ve svém závazném právním názoru zmínil, že je mu to známo, že před uzavřením výše uvedených smluv byla zahájena exekuční řízení na majetek povinné [právnická osoba], že to tam nedohledal (Soud jen poukazuje na to, že ve výše smlouvách jako prodávající nakládal s majetkem [právnická osoba], nikoliv povinný [právnická osoba]).

12. Z výše uvedených důkazů, když žalobkyně, ač soudem vyzvána a poučena ve smyslu § 118a o. s. ř., jiný důkaz neoznačila, soud neměl za prokázáno, že po uzavření výše uvedených smluv, které, jak je uvedeno v právním posouzení níže, jsou neplatné, a i po uzavření nájemních smluv, kterými přenechala tyto věci povinnému [právnická osoba], které,jak je uvedeno v právním posouzení soudem níže, jsou také neplatné, tedy kdy tyto věci na základě výše uvedených kupních smluv převzala a následně je na základě nájemných smluv dala k užívání povinnému, že byla v dobré víře o tom, že jí věci patří jako vlastníkovi, když z výše uvedených důkazů měl soud za prokázáno, že před uzavřením výše uvedených kupních smluv mohla a měla, zvláště za situace, když šlo o podnikatele při podnikatelské činnosti, nahlédnout do centrální evidence exekucí, kde by zjistila, že [právnická osoba] jako prodávající není oprávněna nakládat s věcmi jakožto se svým majetkem pod sankcí neplatnosti, z čehož by se dozvěděla, že v takovém případě uzavřen kupní smlouvy a následně i nájemní smlouvy by byly neplatné. Nemohla tak mít důvodně za to, že po uzavření kupních smluv jí věci, které na základě těchto smluv jako kupující převzala, ve skutečnosti patří. Dále také, jak je uvedeno již výše, v těchto kupních smlouvách byly popsány věci tak nedostatečně určitě, že opět žalobkyně důvodně nemohla mít za to, že po uzavření kupních smluv jí věci, které na základě těchto smluv jako kupující převzala, ve skutečnosti patří. Také, jak je uvedeno již výše, společnosti, které mezi sebou převáděly výše uvedené věci kupními smlouvami a následně nájemními smlouvami, byly natolik personálně propojeny, že žalobkyně, tedy její jednatel nebo společník, v době uzavření kupních smluv a poté nájemních smluv a i následně měl nebo musel mít informace i o dalších společnostech. Pokud soud tak neměl za prokázáno, že žalobkyně byla v dobré víře o tom, že jí věci patří, nebylo důvodu zjišťovat, jak dlouho trvala.

13. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku společnosti [právnická osoba] ze dne 9. 12. 2019, společnosti [právnická osoba] ze dne 9. 12. 2019 a společnosti – žalobkyně ze dne 15. 1. 2020 soud měl za prokázáno, že žalobkyně je úzce spjatá s povinnou, neboť statutární orgán žalobkyně je i statutárním orgánem povinné. Totiž jak žalobkyně, tak povinná se zabývají týmž podnikáním, tedy provozování solárií, mají mnohdy stejná sídla, proto žalobkyně může mít zájem na tom, aby se povinná vyhnula tomu, že žalovaná uspokojí svou pohledávku v exekuci tím, že předmětné věci jako majetek povinné budou z exekuce vyloučeny.

14. Z důvodu právního posouzení soudu uvedeného níže se soud již neměl důvod v rámci zjištění zabývat tvrzením žalované, že výše uvedené kupní smlouvy byly antedatovány a že podpisy jednatele a kupujícího na výše uvedených kupních smlouvách byly zjevně odlišné. (Soud jen podotýká, že na těchto tvrzeních žalovaná již v původním řízení před soudem prvního stupně netrvala – č. l. 56 spisu, a to, že na nich netrvá, tedy že to netvrdí, zopakovala i v tomto dalším řízení před soudem prvního stupně.

15. Dle § 266 odst. 1 obch. zák. projev vůle se vykládá podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento úmysl byl straně, které je projev vůle určen, znám nebo jí musel být znám. Dle odst. 2 v případech, kdy projev vůle nelze vyložit podle odstavce 1, vykládá se projev vůle podle významu, který by mu zpravidla přikládala osoba v postavení osoby, které byl projev vůle určen. Výrazy používané v obchodním styku se vykládají podle významu, který se jim zpravidla v tomto styku přikládá. Dle odst. 3 při výkladu vůle podle odstavců 1 a 2 se vezme náležitý zřetel ke všem okolnostem souvisejícím s projevem vůle, včetně jednání o uzavření smlouvy a praxe, kterou strany mezi sebou zavedly, jakož i následného chování stran, pokud to připouští povaha věcí.

16. Dle § 409 odst. 1 obch. zák. kupní smlouvou se prodávající zavazuje dodat kupujícímu movitou věc (zboží) určenou jednotlivě nebo co do množství a druhu a převést na něho vlastnické právo k této věci a kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu.

17. Dle § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

18. Dle § 44a odst. 1 zák. č. 120/2001 Sb., exekuční řád, nerozhodl-li exekutor podle § 44 odst. 4 jinak, nesmí povinný po doručení vyrozumění nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, vyjma běžné obchodní a provozní činnosti, uspokojování základních životních potřeb svých a osob, ke kterým má vyživovací povinnost, a udržování a správy majetku. Právní jednání, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatné. Právní jednání se však považuje za platné, pokud námitku neplatnosti nevznese exekutor, oprávněný, nebo přihlášený věřitel, aby zajistili uspokojení vymáhané pohledávky. Právní účinky vznesení námitky neplatnosti nastávají od účinnosti právního jednání, dojde-li exekuční příkaz nebo jiný projev vůle exekutora, oprávněného, nebo přihlášeného věřitele všem účastníkům právního jednání, k němuž exekutor, oprávněný nebo přihlášený věřitel vznesl námitku neplatnosti.

19. Dle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

20. Dle § 134 odst. 1 obč. zák. oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Dle § 129 odst. 1 obč. zák. držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe. Dle § 130 odst. 1 obč. zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

21. Dle § 52 odst. 1 zák. č. 120/2001 Sb., exekuční řád, nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.

22. Dle § 267 o. s. ř. právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle třetí části tohoto zákona.

23. Soud dospěl k následujícímu právnímu posouzení. Co se týká zbývajících věcí: - kávovar zn. Gaggia, - 4 ks různých židlí, 3 ks lavic s židlemi, odkládací stolek a 5 stolků, - počítač LG [anonymizována dvě slova], - solárium ERGOLINE 50 [příjmení] [příjmení] [příjmení], r. v. 2000, - solárium [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizována dvě slova], r. v. 2005, všechny žalobkyní označeny čárovým kódem, které zůstaly předmětem tohoto řízení, žalobkyně k nim nenabyla na základě jí tvrzených kupních smluv ze dne 7. 12. 2012, 10. 5. 2013 a 9. 7. 2013 vlastnické právo, neboť tyto smlouvy jsou neplatné, když výše uvedené věci jako předmět koupě v nich nebyly dostatečně určitě ujednány a tuto neurčitost nebylo možno odstranit ani výkladem, když soud zvážil skutečnosti, jak je uvedeno ve zjištění výše (v souladu s přechodným ustanovením o. z. dle § 409 odst. 1 ve spojení s § 266 odst. 1, 2 a 3 obch. zák. a § 37 odst. 1 obč. zák.), a dále navíc proto, že tyto smlouvy jsou neplatné, když prodávající v době uzavření těchto smluv nesměl s těmito věcmi jakožto se svým majetkem nakládat pod sankcí neplatnosti právního jednání, a tato s těmito věcmi přesto nakládala na základě výše uvedenými kupních smluv (§ 44a odst. 1 a § 47 odst. 4 zák. č. 120/2001 Sb., exekuční řád a dle přechodných ustanovení o. z. dle § 39 obč. zák.). Soud dále právně posuzoval, za situace, kdy výše uvedené kupní smlouvy jsou neplatné, zda žalobkyně k výše uvedeným věcem nabyla vlastnické právo na základě vydržení. Žalobkyně však výše uvedené věci nenabyla ani na základě vydržení, neboť tu byly skutečnosti, jak je uvedeno ve zjištění výše, ze kterých vyplynulo, že jako držitel výše uvedených věcí nebyla se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že jí věci patří (tj. nebyla oprávněným držitelem), a nebyla tak naplněna jedna ze dvou kumulativních podmínek vyžadovaných zákonem pro vydržení, tj. že vlastníkem věci se stává osoba za podmínky, že je oprávněným držitelem, a za podmínky, že má věc nepřetržitě v držbě po dobu 3 let (v souladu s přechodným ustanovením o. z. dle § 134 odst. 1 ve spojení s § 129 odst. 1 a § 130 odst. 1 věta 1 a contrario obč. zák.). Výše uvedené věci byly následně postiženy v exekuci ve prospěch oprávněné [příjmení] správy sociálního zabezpečení [obec] (v tomto řízení žalované) proti povinné [právnická osoba] a v protokolu o soupisu movitých věcí povinné ze dne 24. 5. 2018 byly za účelem zajištění sepsány pod položkou [číslo]. V průběhu exekuce se žalobkyně návrhem domáhala vyškrtnutí z exekuce, soudní exekutor však návrh zamítl. Z výše uvedených důvodů tak soud již neměl důvod zabývat se také tvrzením žalované, že výše uvedené kupní smlouvy byly antedatovány a že podpisy jednatele a kupujícího na výše uvedených kupních smlouvách byly zjevně odlišné. Soud dodává, že mu nebylo dále ani známo z jeho úřední činnosti, jak je uvedeno ve zjištění výše, že by byla v době uzavření výše uvedených kupních smluv zahájena nějaká exekuční řízení na majetek povinné a že by to tedy nějak mohlo ovlivnit nakládání s majetkem povinné. K výše uvedeným věcem sepsaných pod položkou č. 2, 3, 4, 7, 8 v soupisu movitých věcí povinné v exekuci vedené soudním exekutorem Mgr. [jméno] [příjmení], Exekutorským úřadem Brno – Město pod sp. zn. [spisová značka] tak žalobkyni nesvědčí právo (vlastnické), které nepřipouští exekuci. Soud proto rozhodl tak, že žalobu, že věci pod položkami [číslo] specifikované ve výroku tohoto rozsudku, uvedené v soupisu movitých věcí povinného ze dne 24. 5. 2018, se vylučují z exekuce vedené soudním exekutorem Mgr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Brno – Město, pod sp. zn. [spisová značka], se zamítá (výrok II.)

24. Vzhledem k tomu, že žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný, když měla úspěch v rozsahu návrhu na vyloučení 3 věcí z exekuce o různé hodnotě (neúspěch žalované), a neúspěch pak v rozsahu návrhu na vyloučení zbývajících 5 věcí z exekuce o různé hodnotě, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o. s. ř.) (výrok III.)