29 C 191/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Romanou Sobolovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, reg.č.: osobní údaje žalobkyně sídlem právnická osoba, anonymizováno číslo příjmení jméno příjmení republika zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa, obec proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 10 196 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se žalobou podanou u podepsaného soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 196 Kč s úrokem z prodlení specifikovanými v žalobě. Uvedla, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný dne datum uzavřeli smlouvu o půjčce, kterou právní předchůdce žalobkyně přenechal žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 13 920 Kč, a to v 53 týdenních splátkách po 640 Kč v hotovosti ujednané osobě, přičemž první 7. dne od data uzavření smlouvy. Strany si dále ve smlouvě ujednaly, že splátky žalovaného budou započítávány nejprve na souhrnný poplatek a teprve po jeho úplném zaplacení na jistinu. Žalovaný splátky nesplácel řádně a včas, když zaplatil celkem pouze 23 724 Kč, zbytek nezaplatil. Plnění žalovaného právní předchůdce žalobkyně započetl nejprve na souhrnný poplatek, poté na jistinu. Žalovaný je tak povinen zaplatit zbývajících 10 196 Kč na jistinu. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalobkyní písemně smlouvu, kterou právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Dle § 115a o. s. ř. k projednání věci nebylo třeba nařizovat jednání, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Soud dospěl k následujícímu zjištění. Ze smlouvy o půjčce ze dne 11. 1. 2008 a smluvních podmínek smlouvy soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný, kdy právní předchůdce žalobkyně jednal jako podnikatel při podnikatelské činnosti, žalovaný nikoli, uzavřeli dne 11. 1. 2008 písemně smlouvu, kterou právní předchůdce žalobkyně přenechal žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto vrátit a zaplatit„ souhrnný poplatek“ ve výši 13 920 Kč, kdy strany si neujednaly vůbec, za co vznikl nebo vznikne, to vše v 53 týdenních splátkách po 640 Kč v hotovosti ujednané osobě, přičemž první 7. dne od data uzavření smlouvy. Strany si dále ve smlouvě ujednaly, že splátky žalovaného budou započítávány nejprve na souhrnný poplatek a teprve po jeho úplném zaplacení na jistinu. Žalovaný zaplatil celkem 23 724 Kč. Toto plnění 23 724 Kč právní předchůdce žalobkyně započetl nejprve na souhrnný poplatek, poté na nevrácenou půjčku. Vzhledem k níže uvedenému právnímu posouzení, kdy soud posoudil ujednání ve smlouvě o souhrnném poplatku jako neplatné, však toto plnění právní předchůdce žalobkyně byl povinen započíst na nevrácenou půjčku. Soud započetl proto toto plnění řádně na nevrácenou půjčku. Žalovaný pak naopak zaplatil právnímu předchůdci žalobce o 3 724 Kč více, než byl povinen. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení a poštovního podacího archu soud má za prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel s žalobkyní písemně smlouvu, kterou právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným žalobkyni. Dle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 2 písm. a) věta prvá zák. č. 321/2001 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2010, pro účely tohoto zákona se rozumí spotřebitelským úvěrem poskytnutí peněžních prostředků nebo odložená platba, například ve formě úvěru, půjčky nebo koupě najaté věci, za které je spotřebitel povinen platit. Dle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Soud dospěl k následujícímu právnímu posouzení. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný, kdy právní předchůdce žalobkyně jednal jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, uzavřeli smlouvu o zápůjčce, kterou právní předchůdce žalobkyně přenechal žalovanému peněžní prostředky, a žalovaný se zavázal tyto vrátit a zaplatit tzv. souhrnný poplatek, to vše ve splátkách v hotovosti ujednané osobě a žalovaný se zavázal tyto vrátit a zaplatit. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobkyně jednal jako podnikatel s žalovaným jako spotřebitelem, jde o spotřebitelský úvěr (ve spojení s § 2 písm. a) věta prvá zák. č. 321/2001 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31. 12. 2010). Soud dospěl k závěru, že ujednání ve smlouvě o závazku žalovaného zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně tzv. souhrnný poplatek je neplatné, neboť se zjevně příčí dobrým mravům a obchází zákon (v souladu s přechodným ustanovením o. z. dle § 39 obč. zák. Tzv. souhrnný poplatek (tj. představující všechny náklady, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem), kdy strany si neujednaly vůbec, za co má být zaplacen, činí 13 920 Kč, půjčka (tj. představující peněžní prostředky, které byly dány žalovanému k dispozici) činí 20 000 Kč. Pak při uvážení okolností konkrétního případu, kdy při uzavření smlouvy tzv. souhrnný poplatek dosahoval 70 % půjčky, kdy splatnost byla ujednána 1 rok, kdy nebylo ve smlouvě ujednáno vůbec, za co má být zaplacen, soud má za to, že jde o ujednání nemravné a že cílem a smyslem tohoto ujednání bylo uměle navýšit zisk nabytý v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a skrýt jej v uvedeném ujednání. Právnímu předchůdci žalobkyně tak nevzniklo právo na zaplacení tzv. souhrnného poplatku. Žalovaný zaplatil celkem 23 724 Kč. Z důvodu, že právnímu předchůdci žalobkyně právo na zaplacení souhrnného poplatku nevzniklo, plnění žalovaného právní předchůdce žalobkyně nezapočetl řádně. Soud započetl proto toto plnění řádně na nevrácenou půjčku. Žalovaný pak zaplatil více, než byl povinen. Právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně uzavřeli smlouvu, kterou právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovaným žalobkyni. Soud proto rozhodl tak, že žalobu zamítl (výrok I.). Žalobkyně měla ve věci plný neúspěch, žalovaný tedy plný úspěch. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) (výrok II.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto vykonatelným rozhodnutím, může oprávněný navrhnout soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.