29 C 214/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Romanou Sobolovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 12 527 Kč s příslušenstvím

I. Řízení, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 029,74 Kč a úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 497,26 Kč od 12. 7. 2024 do zaplacení, se zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 497,26 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se žalobou podanou u podepsaného soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 12 527 Kč s úrokem z prodlení. Uvedla, že právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného nebo z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele anebo z jiných zdrojů, zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů, a že z výsledků posouzení proto nevyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, když co se týká konkrétně porovnání příjmů a výdajů, žalovaný sdělil právnímu předchůdci žalobkyně informace o tom, neuvedl jasně jaké, právní předchůdce žalobkyně je ověřil, neuvedl jasně jak, sama však potvrdila, že k tomu nemá žádné důkazy, a uvedla, že proto má za to, že smlouva je neplatná a požaduje pouze vydání bezdůvodného obohacení. Poté dne , datum, právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím prostředku komunikace na dálku – internetových stránek , Anonymizováno, a SMS smlouvu o úvěru, kdy právní předchůdce žalobkyně jednal jako podnikatel při podnikatelské činnosti, žalovaný nikoli, jejíž nedílnou součástí si ujednali Všeobecné obchodní podmínky (dále jen „podmínky“), které byly ke smlouvě připojeny nebo stranám známy, a touto se právní předchůdce žalobkyně zavázal, že žalovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky ve výši 5 497,26 Kč, za účelem prodloužení splatnosti plnění dle předchozí smlouvy o úvěru, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 164,92 Kč a poplatek za poskytnutí úvěru 1 979,01 Kč, to vše do 11. 7. 2024. Strany si ve smlouvě dále ujednaly, že pokud dojde k čerpání úvěru, žalovaný je povinen dále zaplatit právní předchůdci žalobkyně poplatek za administraci ve výši 700 Kč. Strany si ve smlouvě dále ujednaly, že pokud dojde k prodlení žalovaného s plněním, žalovaný je povinen dále zaplatit právní předchůdci žalobkyně poplatek za upomínky prostř. SMS 50 Kč, prostř. písemné výzvy 500 Kč, a smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení z nesplacené jistiny. Právní předchůdce žalobkyně peněžní prostředky jako jistinu žalovanému skutečně poskytl a tento je čerpal v plné ujednané výši. Vzniklo mu tak také právo na poplatek za administraci ve výši 700 Kč. Žalovaný nezaplatil. Žalovaný neplnil řádně a včas, když nezaplatil ničeho. Právní předchůdce žalobkyně upomenul žalovaného upomínkami. Vzniklo mu tak také právo na poplatek za upomínky ve výši 1 800 Kč a smluvní pokutu 2 385,81 Kč. Žalovaný ani tyto nezaplatil. Žalovaný byl vyzván k zaplacení peněžních prostředků, kdy poprvé dle obsahu mohl dovodit, že má vrátit jistinu, resp. její zbytek, a v jaké výši, výzvou z 31. 7. 2025, která byla podána na , právnická osoba, . dne , datum, , a došla tak žalovanému. Právní předchůdce žalobkyně a třetí osoba uzavřeli dne , datum, smlouvu, kterou právní předchůdce žalobkyně postoupil výše uvedenou tvrzenou pohledávku za žalovaným na třetí osobu a tato pak na žalobkyni.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.V průběhu řízení žalobkyně vzala žalobu zpět v rozsahu, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 029,74 Kč a úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 5 497,26 Kč od 12. 7. 2024 do zaplacení. Soud byl proto povinen řízení v tomto rozsahu zastavit. Soud proto rozhodl, že řízení se v tomto rozsahu zastavuje, tak jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí (§ 96 odst. 1 – 4 o. s. ř.) (výrok I.).K projednání věci soud nenařídil jednání, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastnící s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 115a o. s. ř.).Z činnosti soudu (nahlédnutím o obchodního rejstříku) ze kterého vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně byl zaspán v obchodním rejstříku a v čem podnikal.Z obsahu spisu, ze kterého nevyplynulo nic o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně neposoudil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného nebo z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele anebo z jiných zdrojů, zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů, a že z výsledků posouzení proto nevyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, když co se týká konkrétně porovnání příjmů a výdajů, žalovaný sice možná sdělil právnímu předchůdci žalobkyně informace o tom, není jasné jaké, právní předchůdce žalobkyně je ověřil, není zřejmé jak, sama žalobkyně však potvrdila, že k tomu nemá žádné důkazy, a uvedla, že proto má za to, že smlouva je neplatná a požaduje pouze vydání bezdůvodného obohacení.Ze smlouvy o úvěru z , datum, , Předsmluvního formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Všeobecných obchodních podmínek, kopie občanského průkazu, ze kterých vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu a o čem, soud zjistil, že přesto poté dne , datum, právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli prostřednictvím prostředku komunikace na dálku – internetových stránek , Anonymizováno, a SMS smlouvu, kdy právní předchůdce žalobkyně jednal jako podnikatel při podnikatelské činnosti, žalovaný nikoli, jejíž nedílnou součástí si ujednali podmínky, které byly ke smlouvě připojeny nebo stranám známy, a touto se právní předchůdce žalobkyně zavázal, že žalovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky ve výši 5 497,26 Kč, za účelem prodloužení splatnosti plnění dle předchozí smlouvy o úvěru, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok a poplatek za poskytnutí úvěru, to vše do 11. 7. 2024.Z potvrzení o platbě, ze kterého vyplynulo, kdy a co plnil právní předchůdce žalobkyně žalovanému, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně peněžní prostředky jako jistinu žalovanému skutečně poskytl a tento je čerpal v plné ujednané výši.Z obsahu spisu , ze kterého nevyplynulo, že by žalovaný plnil na dlužnou částku dle žaloby něčeho, soud zjistil, že žalovaný ode dne uzavření smlouvy do dne rozhodnutí soudu v této věci neplnil právnímu předchůdci žalobkyně na dlužnou částku ze smlouvy ničeho.Z předžalobní výzvy, včetně poštovního podacího archu, ze kterých vyplynulo, že a kdy žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky dle žaloby, soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k zaplacení peněžních prostředků, kdy poprvé dle obsahu mohl dovodit, že má vrátit jistinu, resp. její zbytek, a v jaké výši, výzvou z 31. 7. 2025, která byla podána na , právnická osoba, . dne , datum, , a má se tak za to ze zákona, že došla žalovanému třetím pracovním dnem od odeslání, tj. dne , datum, .Z obsahu spisu a z činnosti soudu (mnoha řízení ve věci o zaplacení částky ze smlouvy o úvěru nebo zápůjčce s žalovanými, kteří je uzavírali v obdobném čase, za obdobných okolností – osobních a majetkových poměrů jich jako žadatelů o úvěr nebo zápůjčku, obdobného obsahu smlouvy), kdy žalovaný nic ke svým poměrům netvrdil, ani k nim nic netvrdila žalobkyně, soud zjistil, že pro vrácení výše uvedené jistiny, resp. jejího zbytku, doba přiměřená možnostem žalovaného byla 2 měsíce (když soud uvažoval tak, že žalovaný mohl mít k dispozici volné peněžní prostředky cca 3 000 měsíčně). Žalovaný jistinu, resp. její zbytek však nevrátil. Žalovaný ani úrok z prodlení z této dlužné částky však nezaplatil.Ze smluv o postoupení pohledávek, včetně přílohy a upomínek, ze kterých vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně a třetí osoba a třetí osoba a žalobkyně uzavřeli smlouvu a o čem, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a třetí osoba uzavřeli dne , datum, smlouvu, kterou právní předchůdce žalobkyně postoupil výše uvedenou tvrzenou pohledávku za žalovaným na třetí osobu a tato pak na žalobkyni.Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrokyDle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Soud právně posoudil, že před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně neposoudil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného a ani z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele a ani z jiných zdrojů, zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů, tedy ne tak, jak vyžaduje výslovně zákon, tj. ne řádně, a že z výsledku posouzení proto nevyplynulo, ve smyslu, že tedy logicky ani nemohlo vyplynout, že před uzavřením smlouvy o úvěru nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet, když právní předchůdce žalobkyně postupoval tak, jak je popsáno ve výše uvedeném zjištění soudu (v souladu s přechodným ustanovením dle § 86 odst. 1 a 2 a contrario zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v tehdy účinném znění). Právní předchůdce žalobkyně proto v té chvíli nebyl oprávněn žalovanému požadovaný spotřebitelský úvěr vůbec poskytnout. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný přesto poté uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok a poplatek za poskytnutí v ujednané splatnosti (§ 2395 o. z.). Právní předchůdce žalobkyně peněžní prostředky jako jistinu žalovanému skutečně poskytl a tento je čerpal v plné ujednané výši. Žalovaný do dne rozhodnutí soudu v této věci nezaplatil právnímu předchůdci žalobkyně na dlužnou částku ze smlouvy ničeho. Při uzavření smlouvy právní předchůdce žalobkyně jednal jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, šlo tak o spotřebitelský úvěr (§ 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Pokud však právní předchůdce žalobkyně nebyl oprávněn žalovanému požadovaný spotřebitelský úvěr vůbec poskytnout, jak je uvedeno v právním posouzení výše, tak jestliže tak učinil, odporovalo to zákonu. Proto uzavřená smlouva byla a je neplatná (§ 87 odst. 1 věta prvá zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Právnímu předchůdci žalobkyně vůči žalovanému proto vzniklo právo (pouze) na vrácení peněžních prostředků jako jistiny ze zákona, a to v době přiměřené možnostem žalovaného (§ 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 1958 odst. 2 o. z.). Právní předchůdce žalobkyně a třetí osoba poté uzavřeli smlouvu, kterou právní předchůdce žalobkyně postoupil výše uvedenou tvrzenou pohledávku za žalovaným na třetí osobu a tato pak na žalobkyni (§ 1879 o. z.). Žalovaný byl vyzván k vrácení jistiny, resp. jejího zbytku, dne , datum, . Soud má za to, že pokud právní předchůdce žalobkyně peněžní prostředky jako jistinu žalovanému skutečně poskytl a tento je čerpal ve výši 5 497,26 Kč a žalovaný nezaplatil právnímu předchůdci žalobkyně ničeho, byl povinen vrátit jistinu, resp. její zbytek, ve výši 5 497,26 Kč. Doba přiměřená možnostem žalovaného pro vrácení tak byla 2 měsíce. Žalovaný ji však nevrátil. Žalovaný se tím dostal do prodlení s plněním. Vzhledem k tomu, že se tak žalovaný dostal do prodlení se splněním, vzniklo žalobkyni také právo na úrok z prodlení ve výši dle zákona z dlužné částky ode dne následujícího po dni splatnosti do zaplacení (§ 1970 o. z.). Žalovaný ani úrok z prodlení však nezaplatil. Soud proto rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 497,26 Kč (výrok II.).Žalobkyně zavinila, že řízení muselo být zastaveno v rozsahu 56 % nároku dle žaloby, ve zbytku věci měla plný úspěch (tj. neúspěch žalovaného). Soud náklady řízení poměrně rozdělil a žalovanému by tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni (§ 146 odst. 2 ve spojení s % 142 odst. 2 o. s. ř.). Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).