29 C 221/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Romanou Sobolovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno jméno sídlem adresa , obec proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 20 055,60 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se žalobou podanou u podepsaného soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 20 055,60 Kč s úrokem z prodlení specifikovaným v žalobě. Uvedla, že před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, když právní předchůdce žalobkyně získal informace od žalovaného: že má pravidelný měsíční příjem a že je schopen úvěr splatit a řádně zvážil své možnosti a nemá o tom pochybnosti, není v prodlení se splacením jakéhokoli dluhu, není si vědom, že by byl v databázi dlužníků, dále zjistil z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele: že není evidován v [příjmení], NRKI, BRKI, insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí. Z výsledků posouzení tak vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného vrátit úvěr a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný, kdy právní předchůdce žalobkyně jednal jako podnikatel při podnikatelské činnosti, žalovaný nikoli, poté dne 17. 2. 2019 uzavřeli prostřednictvím prostředku komunikace na dálku – internetových stránek [webová adresa] smlouvu, jejíž nedílnou součástí si ujednali Všeobecné obchodní podmínky pro smlouvu o zápůjčce uzavřené se zapůjčitelem [anonymizováno] (dále jen„ podmínky“), které byly ke smlouvě připojeny nebo stranám známy, kterou se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému přenechat a přenechal peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru 10 055,60 Kč, to vše do 17. 8. 2019. Žalovaný ničeho nevrátil a poplatek nezaplatil. Následně právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně uzavřeli smlouvu, kterou právní předchůdce žalobkyně postoupil výše uvedenou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K projednání věci nebylo třeba nařizovat jednání, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 115a o. s. ř.). Soud dospěl k následujícímu zjištění. Z formuláře, podmínek, potvrzení o provedené platbě, smlouvy o spotřebitelském úvěru nepodepsané žalovaným, smlouvy o postoupení a oznámení o postoupení včetně podacího lístku soud zjistil, že před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, když právní předchůdce žalobkyně získal informace od žalovaného: že má pravidelný měsíční příjem a že je schopen úvěr splatit a řádně zvážil své možnosti a nemá o tom pochybnosti, není v prodlení se splacením jakéhokoli dluhu, není si vědom, že by byl v databázi dlužníků, dále zjistil z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele: že není evidován v [příjmení], NRKI, BRKI, insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí. Z výsledků posouzení tak nevyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného vrátit úvěr a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru. Přesto právní předchůdce žalobkyně a žalovaný, kdy právní předchůdce žalobkyně jednal jako podnikatel při podnikatelské činnosti, žalovaný nikoli, poté dne 17. 2. 2019 uzavřeli prostřednictvím prostředku komunikace na dálku – internetových stránek [webová adresa] smlouvu, jejíž nedílnou součástí si ujednali podmínky, které byly ke smlouvě připojeny nebo stranám známy, a touto se právní předchůdce žalobkyně zavázal žalovanému přenechat a přenechal peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru 10 055,60 Kč, to vše do 17. 8. 2019. Žalovaný ničeho nevrátil a poplatek nezaplatil. Následně právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně uzavřeli smlouvu, kterou právní předchůdce žalobkyně postoupil výše uvedenou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Dle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Soud dospěl k následujícímu právnímu posouzení. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně neposoudil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného a ani z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele a ani z jiných zdrojů, tedy tak, jak vyžaduje výslovně zákon, když právní předchůdce žalobkyně jednal tak, jak je uvedeno ve zjištění soudu výše. Z výsledku posouzení tak nevyplynulo ve smyslu, že nemohlo vyplynout, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného jako spotřebitele úvěr vrátit a zaplatit poplatek (§ 86 a contrario zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdce žalobkyně v té chvíli tedy nebyl oprávněn vůbec poskytnout žalovanému požadovaný spotřebitelský úvěr. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný přesto poté uzavřeli smlouvu o zápůjčce, kterou se právní předchůdce žalobkyně zavázal přenechat a přenechal žalovanému peněžní prostředky v ujednané výši, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru v ujednané splatnosti. Při uzavření smlouvy právní předchůdce žalobkyně jednal jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, jde tedy o spotřebitelský úvěr (§ 2390 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Pokud právní předchůdce žalobkyně nebyl oprávněn vůbec poskytnout žalovanému požadovaný spotřebitelský úvěr, tak jestliže tak učinil, odporuje to zákonu a zjevně to narušuje veřejný pořádek. Proto je uzavřená smlouva neplatná (§ 588 o. z.). Právnímu předchůdci žalobkyně tedy nevzniklo právo na vrácení peněžních prostředků vůči žalovanému ze smlouvy. Pokud soud dospěl k závěru, že právnímu předchůdci žalobkyně nevzniklo právo na zaplacení peněžních prostředků vůči žalovanému ze smlouvy, zvažoval, zda nevzniklo z jiného titulu. Právní předchůdce žalobkyně přenechal žalovanému peněžní prostředky. Žalovaný se tak tím na úkor právního předchůdce žalobce bezdůvodně obohatil. Právnímu předchůdci žalobkyně by tak vzniklo právo na vrácení peněžních prostředků vůči žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991odst. 1 o. z.). Pokud však před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně jako podnikatel neposoudil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele tak, jak vyžaduje výslovně zákon, když právní předchůdce žalobkyně jednal tak, jak je uvedeno ve zjištění soudu výše, a nebyl tedy oprávněn vůbec poskytnout žalovanému požadovaný spotřebitelský úvěr, a přesto smlouvu uzavřel a přenechal žalovanému peněžní prostředky, učinil tak na vlastní nebezpečí (§ 2992 věta před středníkem o. z.). Právnímu předchůdci žalobkyně tak nevzniklo právo na zaplacení peněžních prostředků vůči žalovanému ani z titulu bezdůvodného obohacení. Následně právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně uzavřeli smlouvu, kterou právní předchůdce žalobkyně postoupil výše uvedenou pohledávku za žalovaným na žalobkyni (§ 1879 o. z.). Soud proto z výše uvedených důvodů rozhodl, že žaloba se zamítá (výrok I.). Žalovaný měl ve věci plný úspěch. Žalovanému by tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).