29 C 238/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr Romanou Sobolovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul . jméno příjmení jméno . sídlem adresa , obec proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 105 648 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 105 648 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 13. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 5 134 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul]. [jméno] [příjmení] [jméno], advokáta. Žalobce se žalobou u soudu domáhal po žalovaném zaplacení částky 105 648 Kč s úrokem z prodlení specifikovaným ve výroku tohoto rozsudku. Uvedl, že mu svědčí vlastnické právo k bytu [číslo] sestávající z 1 pokoje, kuchyně a příslušenství, nacházející se v 2. NP v domě [adresa] or. 7 na ulici [ulice] v [obec] (dále jen„ byt“). Žalobce a žalovaný uzavřeli dne [datum] písemně nájemní smlouvu, jejíž nedílnou součástí si ujednali výpočtový list, kterou se žalobce zavázal přenechat žalovanému byt k užívání na dobu určitou od [datum] do [datum] za účelem zajištění bytových potřeb a žalovaný se zavázal platit nájemné 2 415 Kč měsíčně a služby zálohou 363 Kč měsíčně a případným nedoplatkem dle vyúčtování záloh. Ve smlouvě si dále ujednali, že i když pokračuje nájemce v užívání bytu po dobu alespoň 3 měsíců po dni, kdy měl skončit a pronajímatel jej nevyzve, aby byt opustil, neplatí, že nájem je ujednán znovu na dobu, na jakou byl ujednán dříve. Žalobce předal žalovanému byt k užívání. Nájem bytu zanikl uplynutím doby nájmu. Žalovaný však žalobci v den skončení nájmu byt neodevzdal. Dále jej užíval a požíval služby v domě. K tomuto užívání a požívání služeb nevnikl a neexistoval žádný právní důvod. Rozsudkem Městského soudu v Brně č. j. 17 C 141/2018-20 ze dne 21. 11. 2018 bylo pravomocně rozhodnuto, že žalovaný je povinen byt vyklidit. Žalovaný byt ani tehdy žalobci neodevzdal. Byt byl vyklizen až v exekuci dne [datum]. V době leden 2018 – únor 2019 činila náhrada za užívání bytu ze zákona výši dosud ujednaného nájemného za totéž užívání bytu ve smlouvě, tj. 2 415 Kč měsíčně, a náhrada za služby výši obvyklé ceny plnění, tj. odpovídající dosud ujednané úhradě za tytéž služby zálohou a případným nedoplatkem dle vyúčtování záloh ve smlouvě, tj. 363 Kč měsíčně záloha a nedoplatek 8 145 Kč dle vyúčtování za rok 2017, 58 611 Kč za rok 2018. Za předmětnou dobu tak náhrada za užívání bytu a náhrada za služby činila celkem 105 648 Kč. Žalobce vyzval žalovaného výzvou ze dne [datum], došlou žalovanému dne [datum], k zaplacení náhrady ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy. Žalovaný však nezaplatil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K projednání věci nebylo třeba nařizovat jednání, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastnící s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 115a o. s. ř.). Soud dospěl k následujícímu zjištění. Z informací o pozemku, výpisu z katastru nemovitostí, soud zjistil, že žalobce nabyl vlastnické právo k bytu [číslo] sestávající z 1 pokoje, kuchyně a příslušenství, nacházející se v 2. NP v domě [adresa] or. 7 na ulici [ulice] v [obec]. Z nájemní smlouvy ze dne [datum] včetně výpočtového listu soud zjistil, že žalobce a žalovaný uzavřeli dne [datum] písemně smlouvu, jejíž nedílnou součástí si ujednali výpočtový list, kterou se žalobce zavázal přenechat žalovanému byt k užívání na dobu určitou od [datum] do [datum] za účelem zajištění bytových potřeb a žalovaný se zavázal platit nájemné 2 415 Kč měsíčně a služby zálohou 363 Kč měsíčně a případným nedoplatkem dle vyúčtování záloh. Ve smlouvě si dále ujednali, že i když pokračuje nájemce v užívání bytu po dobu alespoň 3 měsíců po dni, kdy měl skončit a pronajímatel jej nevyzve, aby byt opustil, neplatí, že nájem je ujednán znovu na dobu, na jakou byl ujednán dříve. Žalobce předal žalovanému byt k užívání. Nájem bytu zanikl uplynutím doby nájmu. Z výše uvedených důkazů, protokolu o vyúčtování služeb z neuvedeného dne roku 2018, protokolu o vyúčtování služeb z neuvedeného dne roku 2019, výkazu o provedení práce z [datum], faktury z [datum], přehledů vyměřených předpisů za rok, evidence přiřazených plateb měsíčním předpisem, hlášenky volného bytu z [datum], výzvy z [datum] včetně dodejky, výzvy z [datum] včetně dodejky a pravomocného rozsudku Městského soudu v [obec] č. j. 17 C 141/2018-20 ze dne 21. 11. 2018 soud zjistil, že žalovaný však žalobci v den skončení nájmu byt neodevzdal. Dále jej užíval a požíval služby v domě. K tomuto užívání a požívání služeb nevnikl a neexistoval žádný spravedlivý důvod. Žalovaný to ani netvrdil. Rozsudkem Městského soudu v [obec] č. j. 17 C 141/2018-20 ze dne 21. 11. 2018 bylo pravomocně rozhodnuto, že žalovaný je povinen byt vyklidit. Žalovaný byt ani tehdy žalobci neodevzdal. Byt byl vyklizen až v exekuci dne [datum]. V době leden 2018 – únor 2019 činila náhrada za užívání bytu ze zákona výši dosud ujednaného nájemného za totéž užívání bytu ve smlouvě, tj. 2 415 Kč měsíčně, a náhrada za služby výši obvyklé ceny plnění, tj. odpovídající dosud ujednané úhradě za tytéž služby zálohou a případným nedoplatkem dle vyúčtování záloh ve smlouvě, tj. 363 Kč měsíčně záloha a nedoplatek 8 145 Kč dle vyúčtování za rok 2017, 58 611 Kč za rok 2018. Za předmětnou dobu tak náhrada za užívání bytu a náhrada za služby činila celkem 105 648 Kč. Žalobce vyzval žalovaného výzvou ze dne [datum], došlou žalovanému dne [datum], k zaplacení náhrady ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy. Žalovaný však nezaplatil. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2295 o. z. pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli byt skutečně odevzdá. Dle § 2999 odst. 1 věta prvá o. z. není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Soud dospěl k následujícímu právnímu posouzení. Žalobce je vlastníkem bytu. Žalobce uzavřel s žalovaným nájemní smlouvu, kterou se žalobce zavázal přenechat žalovanému byt k užívání na dobu určitou za účelem zajištění bytových potřeb a žalovaný se zavázal platit nájemné a služby (§ 2201 o. z.). Ve smlouvě si ujednáním vyloučili domněnku, že užíváním po skončení nájmu bytu po určitou dobu v dobré víře se má za to, že nájemní smlouva byla uzavřena (§ 2238 a contrario o. z.). Žalobce předal žalovanému byt k užívání. Uplynutím doby nájmu ze zákona nájem bytu zanikl. Žalovaný však žalobci byt neodevzdal. Užíval dále byt a požíval služby. K tomuto však neměl žádný spravedlivý důvod a žalovaný to ani netvrdil. Žalovaný se tím proto na úkor žalobce bezdůvodně obohatil. Vzhledem k tomu, že nebylo vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, vzniklo žalobci právo na jeho náhradu ve výši obvyklé ceny (§ [číslo] ve spojení s § 2999 odst. 1 věta první o. z.). Náhrada za užívání bytu činila ze zákona výši dosud ujednaného nájemného ve smlouvě (§ 2295 o. z.). Náhrada za služby činila ze zákona výši jejich obvyklé ceny (§ 2999 odst. 1 o. z.) Celkem tedy za předmětnou dobu činila náhrada za bezdůvodné obohacení výši 105 648 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení náhrady ve lhůtě. Žalovaný však nezaplatil. Žalovaný se tím dostal do prodlení se splněním. Žalobci proto vzniklo také právo na úrok z prodlení z dlužné částky (§ 1970 o. z.). Soud proto rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 105 648 Kč s úrokem z prodlení z této částky od dne následujícího po dni splatnosti, tj. [datum] do zaplacení (výrok I.). Žalobci, který měl ve věci plný úspěch, přiznal soud plnou náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalovanému, sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku 4 226 Kč, náhrady hotových výdajů ve výši 750 Kč za 3 úkony, z toho 2 po 300 Kč, 1 po 150 Kč, dle vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH. Náhradu odměny za zastupování advokátem soud žalobci nepřiznal, neboť ji nepovažoval za potřebnou k účelnému uplatňování práva, když v daném případě lze u žalobce jako obce presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byl schopen kvalifikovaně hájit své právo v dané věci bez toho, aniž by musel využívat právní pomoci advokáta (nález Ústavního soudu sp. zn.

III. ÚS 2984/09). Soud proto rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 5 134 Kč (§ 142 odst. 1 o. s. ř.) (výrok II.).