Městský soud v Brně · Rozsudek

29 C 249/2021

č. j. 29 C 249/2021-37

V PLATNOSTI

Rozhodnuto 2023-01-26 · ZAMITNUTI · ECLI:CZ:MSBR:2023:29.C.249.2021.1

Citované zákony (6)

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Romanou Sobolovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně proti žalované: právnická osoba , IČO: osobní údaje žalované sídlem adresa žalované o vyloučení věci z exekuce

I. Žaloba, že nemovitá věc - jednotka [číslo] [anonymizováno 5 slov] a [anonymizováno]), vymezená v budově [adresa] nacházející se na pozemku p. [číslo] spoluvlastnický podíl o velikosti id. [číslo] na společných částech budovy [adresa] a pozemku [parcelní číslo], vše v k. ú. [část obce], [obec], se vylučuje z exekuce vedené oprávněnou [právnická osoba] proti povinné [právnická osoba], IČ: [číslo], sídlem [adresa žalobkyně], [PSČ], u soudního exekutora [titul] [jméno] [jméno], [exekutorský úřad], sp. zn. [spisová značka], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 726 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně se žalobou podanou u podepsaného soudu domáhala po žalované, že věc specifikovaná ve výroku tohoto rozsudku se vylučuje z exekuce. Uvedla, že v řízení před soudem bylo rozhodnuto usnesením Městského soudu v Brně č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], ve znění opravného usnesení, že se nařizuje soudní prodej zástavy – nemovité věci – jednotky [číslo] – [anonymizována tři slova], vymezené v budově [adresa] nacházející se na pozemku p. [číslo] spoluvlastnického podílu na společných částech budovy [adresa] a pozemku [parcelní číslo] o velikosti id. [číslo], vše v k. ú. [část obce], [obec] (dále jen„ věc“). Na podkladě výše uvedeného rozhodnutí soudu jako exekučního titulu bylo soudním exekutorem [titul] [jméno] [jméno], [exekutorský úřad], zahájeno exekuční řízení (exekuce) pod sp. zn. [spisová značka] vyrozuměním o zahájení exekuce exekutora č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], ve znění doplňujícího vyrozumění, vedené žalovanou jako oprávněnou proti žalobkyni jako povinné k uspokojení pohledávky ve výši 1 919 448,25 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení a nákladů řízení. Poté byl exekutorem vydán usnesením exekutora č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem věci. Žalobkyně uvedla, že má však k věci právo, které exekuci nepřipouští, neboť není v exekuci povinnou a věc převedla na [anonymizováno], [anonymizována tři slova], [anonymizováno]: [číslo], na základě smlouvy o zvýšení majetku [anonymizována dvě slova] ze dne [datum]. Uvedla, že věc nelze v exekuci postihnout. Žalovaná žalobu navrhla zamítnout. Uvedla stejně jako žalobkyně skutečnosti o exekučním titulu, zahájení exekuce a postižení žalobkyní uvedené věci v exekuci. S tvrzením žalobkyně nesouhlasila, uvedla v řízení před soudem bylo rozhodnuto o nařízení soudního prodeje zástavy – věci, na podkladě tohoto rozhodnutí jako exekučního titulu byla zahájena exekuce, takového rozhodnutí o nařízení soudního prodeje zástavy je však závazné pro každého, proti němuž působí podle jiných právních předpisů zástavní právo k zástavě, i kdyby soud tedy dospěl k závěru, že žalobkyně věc převedla na třetí osobu, takovéto rozhodnutí je závazné i pro tuto třetí osobu a nemůže to tedy mít na exekuci žádný vliv. Dále uvedla, že navíc k převodu věci z žalobkyně na jí tvrzenou třetí osobu fakticky nedošlo, když je v katastru nemovitostí stále zapsáno vlastnické právo k věci ve prospěch žalobkyně. Dále uvedla, že navíc, i kdyby by soud dospěl k závěru, že k převodu věci z žalobkyně na jí tvrzenou třetí osobu fakticky došlo, smlouva, na základě která byla věc převedena, je neplatná, když byla uzavřena až poté, co žalobkyně již nebyla po doručení vyrozumění o zahájení exekuce a navíc po doručení exekučního titulu oprávněna s věcí nakládat. Ze shodných tvrzení účastníků, ze kterých vyplynulo, že v řízení před soudem mezi žalovanou jako žalobkyní a žalobkyní jako žalovanou bylo vydáno rozhodnutí, kterým byl nařízen soudní prodej zástavy – nemovité věci – jednotky [číslo] – [anonymizována tři slova], vymezené v budově [adresa] nacházející se na pozemku p. [číslo] spoluvlastnického podílu na společných částech budovy [adresa] a pozemku [parcelní číslo] o velikosti id. [číslo], vše v k. ú. [část obce], [územní celek] (dále stále jen„ věc“), že na podkladě tohoto rozhodnutí jako exekučního titulu byla zahájena exekuce a že v exekuci byla tato věc postižena, z usnesení [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], které nebylo s výše uvedenými shodnými tvrzeními účastníků v rozporu, ze kterého vyplynulo, že výše uvedené rozhodnutí bylo následně opraveno tak, že bylo doplněno do výroku číslo jednotky, z obsahu připojeného spisu soudního exekutora [titul] [jméno] [jméno], [exekutorský úřad], z tohoto zejména exekučního návrhu, pověření soudního exekutora, vyrozumění a zahájení exekuce včetně doručenky, doplňujícího vyrozumění o zahájení exekuce včetně doručenky, exekučního příkazu k provedení exekuce prodejem nemovité věci včetně doručenky, usnesení o nařízení prvního kola elektronické dražby, dalšího usnesení o odročení, který nebyl z výše uvedenými důkazy v rozporu, ze kterého vyplynulo, že v řízení před soudem bylo rozhodnuto usnesením Městského soudu v Brně č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], ve znění opravného usnesení, že se nařizuje soudní prodej zástavy – věci, na jeho podkladě byla soudním exekutorem [titul] [jméno] [jméno], [exekutorský úřad], zahájeno exekuční řízení vyrozuměním o zahájení exekuce exekutora č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], ve znění doplňujícího vyrozumění, a to řízení pod sp. zn. [spisová značka], vedené žalovanou jako oprávněnou proti žalobkyni jako povinné k uspokojení pohledávky ve výši 1 919 448,25 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení a nákladů řízení, a exekutor vydal usnesením exekutora č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem zástavy – věci, tak z těchto soud měl za prokázáno, že na podkladě rozhodnutí, kterým byl nařízen soudní prodej zástavy – věci, žalovaná jako oprávněná podala exekuční návrh proti žalobkyni jako povinné, exekucí byl pověřen soudní exekutor [titul] [jméno] [jméno], [exekutorský úřad], tento vyrozuměl žalobkyni jako povinnou nejpozději dne [datum] o zahájení exekuce prodejem zástavy – věci, zároveň, že nesmí nakládat se svým majetkem, a pokud tuto povinnost poruší, tak je to neplatné a oprávněná může namítnout neplatnost tohoto právního jednání, následně doručil žalobkyni jako povinné dne [datum] exekuční příkaz k provedení exekuce prodejem zástavy – věci, zároveň jí zakázal, aby po doručení exekučního příkazu výše uvedenou věc převedla na někoho jiného nebo ji zatížila, nařídil elektronickou dražbu věci, z procesních důvodů, a to z důvodu právě podání žaloby o vyloučení věci v této v tomto řízení, dražbu odročil na neurčito, tato exekuce pod sp. zn. [spisová značka] tedy neskončila, stále trvá. Z již výše uvedeného připojeného spisu, ze kterého nevyplynulo, že by v exekuci žalobkyně jako povinná prokázala, že její povinnost z exekučního titulu přešla nebo byla převedena na třetí osobu, soud neměl za prokázáno, že v exekuci by na místo žalobkyně jako povinné vstoupila jiná osoba, naopak měl to za vyvráceno. (Pokud by se v mezidobí ode dne připojení spisu exekučního řízení do dne rozhodnutí soudu v exekuci i třeba„ vyskytla“ žalobkyní v tomto řízení předložená listina – smlouva o zvýšení majetku [anonymizována dvě slova] ze dne [datum], nebyla by způsobilá prokázat, že její povinnost z exekučního titulu přešla nebo byla převedena na jí uvedenou třetí osobu, neboť nejde o listinu vydanou anebo ověřenou státním orgánem anebo notářem). Ze smlouvy o zvýšení majetku [anonymizována dvě slova] ze dne [datum], ze které vyplynulo, že žalobkyně a [titul] [jméno] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] na [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizováno]: [číslo], uzavřeli písemně smlouvu, ve které si ujednali, že se žalobkyně zavazuje převést [titul] [jméno] [příjmení] věc jako příspěvek ke zvýšení [anonymizována dvě slova] a tento se zavazuje ji přijmout, a to bezúplatně, z výpisu z katastru nemovitostí ze dne [datum] a informace o jednotce ze dne [datum], ze kterých vyplynulo ke dni rozhodnutí soudu v katastru nemovitostí bylo stále zapsáno vlastnické právo k věci ve prospěch žalobkyně, tak z těchto soud měl za prokázáno, že žalobkyně a třetí osoba – [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] na [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], uzavřeli dne [datum] písemně smlouvu, kde je ujednáno, že žalobkyně se zavazuje převést věc jako příspěvek ke zvýšení [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] se zavazuje ji přijmout, a to bez úplaty, ale dosud je v katastru nemovitostí zapsáno vlastnické právo k věci ve prospěch žalobkyně. Dle § 52 odst. 1 ex. ř. nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. Dle § 267 o. s. ř. právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, lze uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle části třetí tohoto zákona. Dle § 36 odst. 1 ex. ř. účastníky exekučního řízení jsou oprávněný a povinný. Dle odst. 3 proti jinému, než kdo je v rozhodnutí označen jako povinný, nebo ve prospěch jiného, než kdo je v rozhodnutí označen jako oprávněný, lze vést exekuci, jen jestliže je prokázáno, že na něj přešla povinnost nebo přešlo či bylo převedeno právo z exekučního titulu. Dle odst. 4 přechod povinnosti nebo přechod či převod práva lze prokázat jen listinou vydanou anebo ověřenou státním orgánem nebo notářem,12) pokud nevyplývá přímo z právního předpisu. Dle § 358 odst. 2 z. ř. s. pravomocné rozhodnutí o nařízení prodeje zástavy je závazné pro každého, proti němuž působí podle jiných právních předpisů zástavní právo k této zástavě. Dle § 44a odst. 1 ex. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2012 nerozhodl-li exekutor podle § 44 odst. 4 jinak, nesmí povinný po doručení vyrozumění nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, vyjma běžné obchodní a provozní činnosti, uspokojování základních životních potřeb svých a osob, ke kterým má vyživovací povinnost, a udržování a správy majetku. Právní jednání, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatné. Právní jednání se však považuje za platné, pokud námitku neplatnosti nevznese exekutor, oprávněný, nebo přihlášený věřitel, aby zajistili uspokojení vymáhané pohledávky. Právní účinky vznesení námitky neplatnosti nastávají od účinnosti právního jednání, dojde-li exekuční příkaz nebo jiný projev vůle exekutora, oprávněného, nebo přihlášeného věřitele všem účastníkům právního jednání, k němuž exekutor, oprávněný nebo přihlášený věřitel vznesl námitku neplatnosti. Dle § 47 odst. 6 ex. ř. majetek, který je postižen exekučním příkazem, nesmí povinný převést na jiného, zatížit ho nebo s ním jinak nakládat. Právní jednání, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatné. Soud právně posoudil, že skutkový děj je třeba podřadit pod zákonné ustanovení § 52 odst. 1 ex. ř. ve spojení s § 267 o. s. ř., které upravuje, že pokud„ někdo“ (dle výkladu tohoto zákonného ustanovení jím má zákon na mysli typicky osobu odlišnou od v exekuci povinného, včetně manžela povinného) má právo k majetku, které nepřipouští exekuci, má právo vůči v exekuci oprávněnému na vyloučení tohoto majetku z exekuce. V dané věci bylo v řízení před soudem mezi žalovanou jako žalobkyní a žalobkyní jako žalovanou vydáno rozhodnutí soudu, kterým byl nařízen soudní prodej zástavy – věci. Na podkladě tohoto rozhodnutí jako exekučního titulu bylo zahájeno exekuční řízení (exekuce) vedené žalovanou jako oprávněnou proti žalobkyni jako povinné k uspokojení pohledávky s úrokem a s úrokem z prodlení a nákladů řízení specifikovaných ve výše uvedeném exekučním titulu. V exekuci byl následně věc postižena. Exekuce neskončila, trvá. Soud dospěl k závěru, že v dané věci žalobkyně nemá právo k majetku, které nepřipouští exekuci. Totiž, v exekuci vystupuje žalobkyně jako povinná, když žalovaná jako oprávněná podala návrh na exekuci na podkladě rozhodnutí jako exekučního titulu, kde žalobkyně je označena jako povinná, a v exekuci nebylo prokázáno, že na žalobkyní tvrzenou třetí osobu přešla povinnost z exekučního titulu. (Pokud by v době od připojení spisu exekučního řízení do dne rozhodnutí soudu se v exekuci„ vyskytla“ žalobkyní v tomto řízení předložená listina – smlouva ze dne [datum], nebyla by způsobilá prokázat, že její povinnost z exekučního titulu přešla nebo byla převedena na žalobkyní uvedenou třetí osobu, neboť nejde o listinu vydanou anebo ověřenou státním orgánem anebo notářem) (§ 36 odst. 1, 3, 4 a contrario ex. ř.). Ale, ať již v exekuci vystupuje žalobkyně jako povinná, anebo žalobkyní tvrzená třetí osoba jako povinná, vzhledem k tomu, že v rozhodnutí, které bylo jako exekuční titul podkladem pro exekuci, byl nařízen soudní prodeje zástavy – věci, takovéto rozhodnutí je závazné pro každého, proti němuž působí podle jiných právních předpisů zástavní právo k zástavě, a rozhodnutí je tak závazné nejen pro žalovanou jako žalobkyni v řízení, ve kterém bylo vydáno, ale i pro každou další třetí osobu, proti níž působí zástavní právo k zástavě, tedy i pro žalobkyní tvrzenou třetí osobu, na kterou měla být dle žalobkynina tvrzení na základě smlouvy zástava – věc převedena (§ 358 odst. 2 z. ř. s.). Jednoduše řečeno, i kdyby soud dospěl k závěru, že žalobkyně věc převedla na jí tvrzenou třetí osobu, exekuční titul je závazný i pro tuto třetí osobu. Nelze tedy dospět k závěru, že žalobkyni, resp. žalobkyní tvrzené třetí osobě svědčí právo, které nepřipouští exekuci (§ 51 odst. 1 ex. ř. ve spojení s § 267 o. s. ř. a contrario). Navíc soud dospěl k závěru, že v dané věci žalobkyně nemá právo k majetku, které nepřipouští exekuci i z jiného důvodu. Totiž, v exekuci vystupuje žalobkyně jako povinná, když žalovaná jako oprávněná podala návrh na exekuci na podkladě rozhodnutí jako exekučního titulu, kde je žalobkyně označena jako povinná, a v exekuci nebylo prokázáno, že na žalobkyní tvrzenou třetí osobu přešla povinnost z exekučního titulu. (Rozhodně v době do připojení spisu exekučního řízení se v exekuci„ nevyskytla“ žalobkyní v tomto řízení předložená listina – smlouva ze dne [datum] a ani jiná listina, kterou by bylo prokázáno, že její povinnost z exekučního titulu přešla nebo byla převedena na žalobkyní uvedenou třetí osobu. Žalobkyní v tomto řízení předložená listina – smlouva ze dne [datum] by k tomu nebyla způsobilá již jen proto, že nejde o listinu vydanou anebo ověřenou státním orgánem anebo notářem) (§ 36 odst. 1, 3, 4 a contrario ex. ř.). Ale, ať již nyní v exekuci vystupuje žalobkyně jako povinná, anebo žalobkyní tvrzená třetí osoba jako povinná, vzhledem k tomu, že v době, kdy v exekuci vystupovala žalobkyně jako povinná, jí bylo doručeno vyrozumění o zahájení exekuce prodejem věci a dokonce exekuční příkaz k prodeji věci, je žalobkyní tvrzený následný převod věci na základě jí tvrzení smlouvy z žalobkyně na jí tvrzenou třetí osobu neplatný. Jednoduše řečeno, i kdyby soud dospěl k závěru, že žalobkyně věc převedla na jí tvrzenou třetí osobu, bylo by to neplatné (§ 44a odst. 1 ex. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2012, § 47 odst. 6 ex. ř.) Ani z tohoto důvodu nelze tedy dospět k závěru, že žalobkyni, resp. žalobkyní tvrzené třetí osobě svědčí právo, které nepřipouští exekuci (§ 51 odst. 1 ex. ř. ve spojení s § 267 o. s. ř. a contrario). Pokud žalobkyně, resp. jí tvrzená třetí osoba nemá právo k věci, které nepřipouští exekuci, nemá právo vůči v exekuci oprávněné na vyloučení této věci z exekuce (§ 52 odst. 1 ex. ř. ve spojení s § 267 a contrario o. s. ř.). Soud proto rozhodl, že žaloba se zamítá tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku (výrok I.). Žalovaná měla ve věci plný úspěch. Žalované tak ze zákona vzniklo právo na náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalobkyni (§ 142 odst. 1 ve spojení s § 151 odst. 3 o. s. ř.). Vznikly jí a soud jí přiznal tyto náklady řízení: hotové výdaje ve výši 600 Kč za 2 úkony po 300 Kč dle vyhl. č. 254/215 Sb. a DPH 21 %. Soud proto rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 726 Kč (výrok II.).

Dotčená ustanovení

Citovaná rozhodnutí (0)

Žádné citované rozsudky.

Tento rozsudek je citován v (0)

Doposud nikdo necituje.