29 C 287/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Romanou Sobolovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení jméno. sídlem adresa, obec a číslo proti žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 2 995,65 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se žalobou podanou u podepsaného soudu domáhala po žalované zaplacení částky 2 995,65 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení specifikovanými ve výroku tohoto rozsudku, neboť právní předchůdce žalobkyně a žalovaná dne 19. 12. 2015 uzavřeli smlouvu o půjčce, žalovaná však peněžní prostředky nevrátila, poplatek za administrativní činnost, úrok a poplatek na hotovostní inkaso splátek nezaplatila a právní předchůdce žalobkyně postouil pohledávku za žalovanou na žalobkyni. Dle § 115a o. s. ř. k projednání věci nebylo třeba nařizovat jednání, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Soud dospěl k následujícímu zjištění. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, když mu před uzavřením smlouvy žalovaná sdělila informace: že je rozvedená, nemá vyživovací povinnost, bydlí ve spoluvlastnictví, je zaměstnaná, má měsíčně příjem 12 800 Kč, výdaje 6 400 Kč, na požádání žalobkyně předložila podklady: výpis z běžného účtu vedený na její jméno, výplatní pásky, nájemní smlouvu, žalobkyně zjistila ze zdroje: z insolvenčního rejstříku, že není v insolvenci, a v databázích bankovních i nebankovních poskytovatelů úvěrů, že nemá dluh z jiné smlouvy o úvěru nebo zápůjčce, a ze svého interního systému, že tzv. scóre žalované nasvědčuje schopnosti žalované úvěr splácet. Z výsledků posouzení tak vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované splácet 330 Kč měsíčně. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná, kdy právní předchůdce žalobkyně jednal jako podnikatel při podnikatelské činnosti, žalovaná nikoli, dne 19. 12. 2015 uzavřeli písemně smlouvu, kterou právní předchůdce žalobkyně přenechal žalované peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto vrátit a zaplatit poplatek za administrativní činnost 2 200 Kč, úrok ve výši 23,72 % ročně a poplatek na hotovostní inkaso splátek 4 400 Kč, a to v 58 měsíčních splátkách po 330 Kč, přičemž první nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření a každou následující nejpozději do konce týdenního období. Strany si dále ve smlouvě ujednaly, že plnění žalované bude použito (započteno) na poplatky, poté na úrok, poté na jistinu. Žalovaná nesplácela řádně a včas. Zaplatila celkem 15 250 Kč. Plnění žalované právní předchůdce žalobkyně započetl nejprve na úrok, poté na poplatky, poté na jistinu. Vzhledem k právnímu posouzení soudu níže, kdy soud posoudil ujednání ve smlouvě o poplatku za administrativní činnost, úroku a poplatku za hotovostní inkaso splátek jako neplatné, však právní předchůdce žalobkyně plnění žalované nepoužil (nezapočetl) plnění žalované řádně. Soud proto započetl toto plnění žalované znovu a řádně. Žalovaná pak ve skutečnosti zaplatila vše, naopak přeplatila. Následně právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně uzavřeli písemně dne 6. 12. 2019 smlouvu, kterou právní předchůdce žalobkyně tvrzenou výše uvedenou pohledávku za žalovanou postoupil na žalobkyni. Soud dospěl k následujícímu právnímu posouzení. Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudil úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované a i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti žalované a i z jiných zdrojů, a z výsledků posouzení vyplynulo, že nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet, když úvěruschopnost posuzoval, jak je uvedeno ve zjištění výše. Právnímu předchůdci žalobkyně tak ze zákona nic nebránilo dále jednat a úvěr žalované poskytnout (§ 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná, kdy právní předchůdce žalobkyně jednal jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, uzavřeli smlouvu o zápůjčce, kterou právní předchůdce žalobkyně přenechal žalované peněžní prostředky v určité částce, a žalovaná se zavázala tyto vrátit a zaplatit poplatek za administrativní činnost, úrok a poplatek za hotovostní inkaso splátek, to vše ve splátkách. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobkyně jednal jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel, šlo o spotřebitelský úvěr (§ 2395 o. z. ve spojení s § 1 věta druhá zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů). Takové ujednání ve smlouvě o závazku žalované zaplatit poplatek za administrativní činnost, úrok a poplatek za hotovostní inkaso splátek je však neplatné, neboť se zjevně příčí dobrým mravům a obchází zákon (§ 588 věta první o. z.). Poplatek za administrativní činnost, úrok a poplatek za hotovostní inkaso splátek (tj. představující všechny náklady, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem) činí 8 140 Kč, úvěr (tj. představující peněžní prostředky, které byly dány žalovanému k dispozici) činí 11 000 Kč. Pak při uvážení okolností konkrétního případu, kdy při uzavření smlouvy poplatek za administrativní činnost, úrok a poplatek za hotovostní inkaso splátek dosahoval 74 % úvěru, kdy splatnost byla ujednána něco přes 1 rok, soud má za to, že jde o ujednání nemravné a že cílem a smyslem tohoto ujednání bylo uměle navýšit zisk nabytý v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a skrýt jej v uvedeném ujednání. Právnímu předchůdci žalobkyně tak nevzniklo právo na zaplacení poplatek za administrativní činnost, úrok a poplatek za hotovostní inkaso splátek. Žalovaná nesplácela řádně a včas. Zaplatila celkem 15 250 Kč. Vzhledem k tomu, že právnímu předchůdci žalobkyně právo na zaplacení poplatek za administrativní činnost, úrok a poplatek za hotovostní inkaso splátek nevzniklo, plnění žalované právní předchůdce žalobkyně nezapočetl řádně. Soud proto započetl plnění žalované znovu a řádně. Žalovaná pak zaplatila vše, naopak přeplatila. Následně právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně uzavřeli smlouvu, kterou právní předchůdce žalobkyně postoupil výše uvedenou tvrzenou pohledávku za žalovanou na žalobkyni (§ 1879 o. z.). Soud proto rozhodl, že žaloba se zamítá (výrok I.). Žalovaná měla ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Žalované by tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení proti žalobkyni. Žalované však náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto vykonatelným rozhodnutím, může oprávněný navrhnout soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.