29 C 293/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Romanou Sobolovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, anonymizováno. sídlem adresa, obec a číslo proti žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 12 872,36 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 519 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 24. 2. 2017 do zaplacení, a dále částku 2 164 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 19. 11. 2016 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 3 481 Kč s úrokem ve výši 4 044,26 Kč a dále ve výši 23,72 % ročně z částky 6 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 481 Kč od 24. 2. 2017 do zaplacení, dále co do částky 4 708,36 Kč s úrokem ve výši 5 071,50 Kč a dále ve výši 23,72 % ročně z částky 6 872,36 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 708,36 Kč od 19. 11. 2016 do zaplacení zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se žalobou podanou u podepsaného soudu domáhala po žalované zaplacení částky celkem 12 872,36 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení specifikovanými ve výroku tohoto rozsudku. Uvedla, že před uzavřením obou níže uvedených smluv právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalované jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované a i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele a i z jiných zdrojů, když mu před uzavřením smlouvy žalovaná sdělila informace: že žije v nájemním bytu, je zaměstnána, má měsíčně příjem 10 000 Kč, na požádání žalobkyně předložila podklady: pracovní smlouvu, výplatní pásky, nájemní smlouvu, žalobkyně zjistila ze zdroje: z insolvenčního rejstříku, že žalovaná není v insolvenci, z databází bankovních i nebankovních poskytovatelů úvěrů, že nemá dluh z jiné smlouvy o úvěru nebo zápůjčce, a ze svého interního systému – tzv. scoringového modelu, že u žalované vše nasvědčuje schopnosti úvěr splácet. Z výsledků posouzení tak vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná dne 2. 10. 2015 uzavřeli smlouvu o půjčce, kdy právní předchůdce žalobkyně jednal jako podnikatel, žalovaná nikoli, jejíž nedílnou součástí si sjednali smluvní podmínky, kterou právní předchůdce žalobkyně přenechal žalované peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto vrátit a zaplatit úrok ve výši 23,72 % ročně, tj. 1 266 Kč, poplatek za administrativní činnost 1800 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 3 600 Kč a částku za pojištění 232 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 274 Kč, přičemž první 7. kalendářní den od data uzavření a další vždy do konce týdenního období v hotovosti obchodnímu zástupci. Strany si dále ve smlouvě ujednaly, že plnění žalované bude použito (započteno) nejprve na úrok, poté na poplatky, poté na jistinu. Žalovaná nesplácela řádně a včas. Zaplatila celkem 6 836 Kč. Plnění žalované právní předchůdce žalobkyně započetl nejprve na úrok, poté na poplatky, poté na jistinu. Žalovaná byla tak povinna zaplatit zbývajících 6 872,36 Kč s příslušenstvím, sestávající z jistiny 6 872,36 Kč s úrokem 5 072,5 Kč a dále ve výši 23,72 % ročně z částky 6 872,36 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení 1 710,39 Kč a dále ve výši 8,05 % z částky 6 872,36 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Následně právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně uzavřeli písemně dne 6. 12. 2019 smlouvu, kterou právní předchůdce žalobkyně výše uvedenou pohledávku za žalovanou postoupil na žalobkyni. Dále právní předchůdce žalobkyně a žalovaná dne 7. 1. 2016 uzavřeli smlouvu o půjčce, kdy právní předchůdce žalobkyně jednal jako podnikatel, žalovaná nikoli, jejíž nedílnou součástí si sjednali smluvní podmínky, kterou právní předchůdce žalobkyně přenechal žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto vrátit a zaplatit úrok ve výši 23,72 % ročně, tj. 1 266 Kč, poplatek za administrativní činnost 1 200 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 2 400 Kč a částku za pojištění 174 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 183 Kč, přičemž první 7. kalendářní den od data uzavření a další vždy do konce týdenního období v hotovosti obchodnímu zástupci. Strany si dále ve smlouvě ujednaly, že plnění žalované bude použito (započteno) nejprve na úrok, poté na poplatky, poté na jistinu. Žalovaná nesplácela řádně a včas. Zaplatila celkem 2 519 Kč. Plnění žalované právní předchůdce žalobkyně započetl nejprve na úrok, poté na poplatky, poté na jistinu. Žalovaná byla tak povinna zaplatit zbývajících 6 000 Kč s příslušenstvím, sestávající z jistiny 6 000 Kč s úrokem 4 044,26 Kč a dále ve výši 23,72 % ročně z částky 6 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení 1 363,13 Kč a dále ve výši 8,05 % z částky 6 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Následně právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně uzavřeli písemně dne 6. 12. 2019 smlouvu, kterou právní předchůdce žalobkyně výše uvedenou pohledávku za žalovanou postoupil na žalobkyni. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Dle § 115a o. s. ř. k projednání věci nebylo třeba nařizovat jednání, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Soud dospěl k následujícímu zjištění. Z účastníky předložených důkazů soud zjistil, že před uzavřením obou níže uvedených smluv právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, když mu před uzavřením smlouvy žalovaná sdělila informace: že žije v nájemním bytu, je zaměstnána, má měsíčně příjem 10 000 Kč, na požádání žalobkyně předložila podklady: pracovní smlouvu, výplatní pásky, nájemní smlouvu, žalobkyně zjistila ze zdroje: z insolvenčního rejstříku, že žalovaná není v insolvenci, z databází bankovních i nebankovních poskytovatelů úvěrů, že nemá dluh z jiné smlouvy o úvěru nebo zápůjčce, a ze svého interního systému – tzv. scoringového modelu, že u žalované vše nasvědčuje schopnosti úvěr splácet. Z výsledků posouzení tak vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná dne 2. 10. 2015 uzavřeli smlouvu, kdy právní předchůdce žalobkyně jednal jako podnikatel při podnikatelské činnosti, žalovaná nikoli, jejíž nedílnou součástí si sjednali smluvní podmínky, kterou právní předchůdce žalobkyně přenechal žalované peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto vrátit a zaplatit úrok ve výši 23,72 % ročně, tj. 1 266 Kč, poplatek za administrativní činnost 1800 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 3 600 Kč a částku za pojištění 232 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 274 Kč, přičemž první 7. kalendářní den od data uzavření a další vždy do konce týdenního období v hotovosti obchodnímu zástupci. Strany si dále ve smlouvě ujednaly, že plnění žalované bude použito (započteno) nejprve na úrok, poté na poplatky, poté na jistinu. Žalovaná nesplácela řádně a včas. Zaplatila celkem 6 836 Kč. Plnění žalované právní předchůdce žalobkyně započetl nejprve na úrok, poté na poplatky, poté na jistinu. Vzhledem k právnímu posouzení soudu níže, kdy soud posoudil ujednání ve smlouvě o úroku a poplatcích a částky za pojištění jako neplatné, však právní předchůdce žalobkyně měl právo plnění žalované započíst nejprve na nevrácené peněžní prostředky. Soud proto započetl toto plnění nejprve na nevrácené peněžní prostředky. Žalovaná pak ve skutečnosti nezaplatila (pouze) zbývajících 2 164 Kč s příslušenstvím, sestávající z jistiny 2 164 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z této částky od 7. 12. 2019 do zaplacení. Následně právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně uzavřeli písemně dne 6. 12. 2019 smlouvu, kterou právní předchůdce žalobkyně výše uvedenou pohledávku za žalovanou postoupil na žalobkyni. Dále právní předchůdce žalobkyně a žalovaná dne 7. 1. 2016 uzavřeli smlouvu, kdy právní předchůdce žalobkyně jednal jako podnikatel při podnikatelské činnosti, žalovaná nikoli, jejíž nedílnou součástí si sjednali smluvní podmínky, kterou právní předchůdce žalobkyně přenechal žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto vrátit a zaplatit úrok ve výši 23,72 % ročně, tj. 1 266 Kč, poplatek za administrativní činnost 1 200 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 2 400 Kč a částku za pojištění 174 Kč, a to v 58 týdenních splátkách po 183 Kč, přičemž první 7. kalendářní den od data uzavření a další vždy do konce týdenního období v hotovosti obchodnímu zástupci. Strany si dále ve smlouvě ujednaly, že plnění žalované bude použito (započteno) nejprve na úrok, poté na poplatky, poté na jistinu. Žalovaná nesplácela řádně a včas. Zaplatila celkem 2 519 Kč. Plnění žalované právní předchůdce žalobkyně započetl nejprve na úrok, poté na poplatky, poté na jistinu. Vzhledem k právnímu posouzení soudu níže, kdy soud posoudil ujednání ve smlouvě o úroku a poplatcích a částky za pojištění jako neplatné, však právní předchůdce žalobkyně měl právo plnění žalované započíst nejprve na nevrácené peněžní prostředky. Soud proto započetl toto plnění nejprve na nevrácené peněžní prostředky. Žalovaná pak ve skutečnosti nezaplatila (pouze) zbývajících 2 519 Kč s příslušenstvím, sestávající z jistiny 2 519 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % z této částky od 7. 12. 2019 do zaplacení. Následně právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně uzavřeli písemně dne 6. 12. 2019 smlouvu, kterou právní předchůdce žalobkyně výše uvedenou pohledávku za žalovanou postoupil na žalobkyni. Dle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 588 věta první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud dospěl k následujícímu právnímu posouzení. Právní předchůdce žalobkyně před uzavřením každé ze smluv posoudil úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované a i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti žalované a i z jiných zdrojů a z výsledků posouzení vyplynulo, že nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet, když úvěruschopnost posuzoval, jak bylo uvedeno ve zjištění soudu výše. Právnímu předchůdci žalobkyně tak ze zákona nic nebránilo dále jednat a v obou případech úvěr žalované poskytnout (§ 9 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů). Právní předchůdce žalobkyně a žalovaná, kdy právní předchůdce žalobkyně jednal jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel, uzavřeli ve 2 případech smlouvu o zápůjčce, kterou se právní předchůdce žalobkyně zavázal, že žalované přenechá peněžní prostředky do určité částky, aby jich užila podle libosti, a žalovaná se zavázala tyto vrátit a zaplatit úrok a poplatky a částku za pojištění, to vše ve splátkách (§ 2390 o. z.). Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobkyně jednal jako podnikatel a žalovaná jako spotřebitel, šlo o spotřebitelský úvěr (§ 2390 o. z. ve spojení s § 1 věta druhá zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů). Takové ujednání ve smlouvě o závazku žalované zaplatit úrok a poplatky je však neplatné, neboť se zjevně příčí dobrým mravům a obchází zákon (§ 588 věta první o. z.). Úrok a poplatky (tj. představující všechny náklady, které spotřebitel musí zaplatit v souvislosti se spotřebitelským úvěrem), kdy navíc strany si neujednaly dostatečně určitě, za co má být poplatek zaplacen, činí v případě 1. uvedené smlouvy 6 660 Kč, v případě 2. uvedené smlouvy 4 440 Kč, úvěr (tj. představující peněžní prostředky, které byly dány žalovanému k dispozici) činí v případě 1. uvedené smlouvy 9 000 Kč, v případě 2. uvedené smlouvy 6 000 Kč. Pak při uvážení okolností konkrétního případu, kdy při uzavření smlouvy úrok a poplatky dosahoval v obou případech smlouvy 74 % úvěru, kdy splatnost byla ujednána něco přes 1 rok, soud má za to, že jde o ujednání nemravné a že cílem a smyslem tohoto ujednání bylo uměle navýšit zisk nabytý v souvislosti se spotřebitelským úvěrem a skrýt jej v uvedeném ujednání. Právnímu předchůdci žalobkyně tak nevzniklo v obou případech právo na zaplacení úroku a poplatků. Žalovaná v případě 1. uvedené smlouvy nesplácela řádně a včas, zaplatila celkem 6 836 Kč, v případě 2. uvedené smlouvy 2 519 Kč. Vzhledem k tomu, že právnímu předchůdci žalobkyně právo na zaplacení úroku a poplatků nevzniklo, plnění žalované právní předchůdce žalobkyně nezapočetl řádně. Soud proto započetl plnění žalované znovu a řádně. Žalovaná pak nezaplatila v případě 1. uvedené smlouvy (pouze) 2 164 Kč, v případě 2. uvedené smlouvy 2 519 Kč. Žalovaná se tím dostala do prodlení. Právnímu předchůdci žalobkyně tak ze zákona vzniklo také právo na úrok z prodlení z dlužné částky ode dne následujícího po dni splatnosti do zaplacení (§ 1970 o. z.). Následně právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně uzavřeli smlouvu, kterou právní předchůdce žalobkyně postoupil výše uvedené pohledávky za žalovanou na žalobkyni (§ 1879 o. z.). Soud proto rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni celkem částku 2 519 Kč s úrokem z prodlení a 2 164 Kč s úrokem z prodlení (výrok I.), a ve zbytku, tj. co do částky celkem 4 044,26 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení a co do částky 4 708,36 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení žalobu zamítl (výrok II.) tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný, a to v rozsahu cca 36 % nároku, neúspěch pak v rozsahu cca 64 % (úspěch žalované). Soud náklady řízení poměrně rozdělil (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Žalované by tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení proti žalobkyni. Žalované však žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto vykonatelným rozhodnutím, může oprávněný navrhnout soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.