29 C 97/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Romanou Sobolovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně: právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem titul jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: celé jméno žalovaného, narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 12 274 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do úroku ve výši 2 220 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 3 274 Kč zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 12. 11. 2022 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se co do úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 9 000 Kč od 20. 8. 2016 do 11. 11. 2022 a co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 901 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám titul jméno příjmení, advokáta. Žalobkyně se žalobou podanou u podepsaného soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 9 000 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení a smluvní pokuty 3 274 a nákladů spojených s uplatněním pohledávky 217 Kč. Uvedla, že co se týká před uzavřením smlouvy konkrétních příjmů a výdajů žalovaného skutečnosti, ze kterých vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně nezískal o nich žádné informace od žalovaného a neobstaral k tomu žádné doklady. Přesto poté dne datum právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli písemně smlouvu, kdy právní předchůdce žalobkyně jednal jako podnikatel při podnikatelské činnosti, žalovaný nikoli, jejíž nedílnou součástí si ujednali obchodní podmínky smlouvy o úvěru a sazebník nákladů souvisejících s opožděnou platbou (dále jen„ podmínky a sazebník“), které byly ke smlouvě připojeny nebo stranám známy, a touto se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok 279,8 % ročně do 9. 8. 2016. Dále si strany ujednaly ve smlouvě, že žalovaný se zavazuje za služby související se zápůjčkou zaplatit poplatky dle sazebníku. Dále si strany ujednaly ve smlouvě, že v případě prodlení se zaplacením se žalovaný zavazuje zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,25 % ze splatné, avšak nezaplacené částky, a to za každý den prodlení. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky a tento je čerpal. Žalovaný peněžní prostředky nevrátil, úrok a poplatky nezaplatil. Porušil tak povinnost ze smlouvy, když se dostal do prodlení s plněním, ani smluvní pokutu však za to nezaplatil. Následně právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně uzavřeli smlouvu, kterou právní předchůdce žalobkyně postoupil výše uvedenou tvrzenou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Celková dlužná částka tak nyní činí 14 944 Kč a sestává z jistiny 9 000 kč, úroku 2 070 Kč, smluvní pokuty 3 274 Kč a nákladů na upomínání 600 Kč. Žalobkyně také vynaložila náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení peněžních prostředků i předžalobní výzvou se lhůtou do 11. 11. 2022, která byla podána na poštu dne 2. 11. 2022. Žalovaný však nezaplatil. Po zahájení řízení vzala žalobkyně žalobu zpět co do kapitalizovaného úvěru ve výši 2 220 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 274 Kč, neuvedla důvod. Soud proto rozhodl, že řízení se v tomto rozsahu zastavuje (§ 96 odst. 1až 4 o. s. ř.) (výrok I.). Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K projednání věci nebylo třeba nařizovat jednání, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 115a o. s. ř.). Soud na základě účastníky předložených listinných důkazů výpisu z obchodního rejstříku, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, obchodních podmínek smlouvy o úvěru, smlouvy o úvěru z datum, potvrzení o provedení transakce, sazebníku nákladů souvisejících s opožděnou platbou, výzvy z 4. 8. 22, výpisu úkonů, smlouvy o postoupení pohledávky, předžalobní výzvy z 31. 10. 2022 včetně podacího archu, oznámení o postoupení včetně podacího archu a interní kontroly zjistil, že skutečnosti tvrzené žalobkyní, ze kterých mělo vyplynout, že právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele, a že z výsledků posouzení proto vyplynulo, že bude schopen úvěr splácet, nenastaly, resp. ne všechny, když co se týká konkrétních příjmů a výdajů žalovaného, nezískal o nich žádné informace od žalovaného a neobstaral k tomu žádné doklady. Přesto poté dne datum právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli písemně smlouvu, kdy právní předchůdce žalobkyně jednal jako podnikatel při podnikatelské činnosti, žalovaný nikoli, jejíž nedílnou součástí si ujednali obchodní podmínky smlouvy o úvěru a sazebník nákladů souvisejících s opožděnou platbou (dále jen„ podmínky a sazebník“), které byly ke smlouvě připojeny nebo stranám známy, a touto se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok 279,8 % ročně v ujednaném čase. Dále si strany ujednaly ve smlouvě, že žalovaný se zavazuje za služby související se zápůjčkou zaplatit poplatky dle sazebníku. Dále si strany ujednaly ve smlouvě, že v případě prodlení se zaplacením se žalovaný zavazuje zaplatit smluvní pokutu v ujednané výši. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému peněžní prostředky a tento je čerpal. Žalovaný peněžní prostředky nevrátil, úrok, poplatky a smluvní pokutu nezaplatil. Dle právního posouzení níže právnímu předchůdci žalobkyně tak tím vůči žalovanému vzniklo právo na vrácení bezdůvodného obohacení získaného čerpáním peněžních prostředků. Následně právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně uzavřeli smlouvu, kterou právní předchůdce žalobkyně postoupil výše uvedenou tvrzenou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení peněžních prostředků výzvou se lhůtou do 11. 11. 2022, která byla podána na poštu dne 2. 11. 2022. Žalovaný je však nevrátil. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky Dle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle 2993 věta prvá o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Soud ve zbytku věci právně posoudil, že před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně s odbornou péčí neposoudil schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele, tedy ne tak, jak vyžaduje výslovně zákon, tj. ne řádně, a že z výsledku posouzení proto nevyplynulo, ve smyslu, že ani tedy nemohlo vyplynout, že žalovaný jako spotřebitel bude úvěr schopen splácet, když skutečnosti tvrzené žalobkyní, ze kterých to mělo vyplynout, nenastaly, resp. ne všechny, tak jak je uvedeno ve zjištění soudu výše (v souladu s přechodnými ustanoveními dle § 9 a contrario zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů). Právní předchůdce žalobkyně proto v té chvíli nebyl oprávněn žalovanému požadovaný spotřebitelský úvěr vůbec poskytnout. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný přesto poté uzavřeli smlouvu o úvěru, kterou se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalovanému na jeho požádání a v jeho prospěch prostředky v ujednané výši, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok v ujednaném čase (§ 2395 o. z.). Strany si dále ujednaly ve smlouvě, za jakých podmínek žalovaný zaplatí poplatek a smluvní pokutu. Při uzavření smlouvy právní předchůdce žalobkyně jednal jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, šlo tak o spotřebitelský úvěr (v souladu s přechodnými ustanoveními dle § 1 věta druhá zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů). Pokud však právní předchůdce žalobkyně nebyl oprávněn žalovanému požadovaný spotřebitelský úvěr vůbec poskytnout, tak jestliže tak učinil, odporuje to zákonu. Proto je uzavřená smlouva neplatná (v souladu s přechodnými ustanoveními dle § 9 odst. 1 věta druhá in fine zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů). Právnímu předchůdci žalobkyně tedy nevzniklo vůči žalovanému právo na vrácení peněžních prostředků ze smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně však skutečně poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši celkem 9 000 Kč a tento je čerpal. Žalovaný se tím na úkor právního předchůdce žalobce bezdůvodně obohatil. Právnímu předchůdci žalobkyně tak tím vůči žalovanému vzniklo právo na vrácení peněžních prostředků z titulu bezdůvodného obohacení (§ 2991 ve spojení s § 2993 o. z.). Následně právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně uzavřeli smlouvu, kterou právní předchůdce žalobkyně postoupil výše uvedenou tvrzenou pohledávku za žalovaným na žalobkyni (§ 1879 o. z.). Žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení peněžních prostředků výzvou ve lhůtě, která došla žalovanému dne 5. 11. 2022. Žalovaný je však nevrátil. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním, vzniklo žalobkyni také právo na úrok z prodlení ve výši dle zákona z dlužné částky ode dne následujícího po dni splatnosti, tedy doby přiměřené možnostem žalovaného, tj. od 12. 11. 2022, do zaplacení (§ 1970 o. z.). Právo na zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky žalobkyni nevzniklo, když to vzniká jen, když jde o prodlení u závazku mezi podnikateli (§ 3 a contrario nařízení vlády č. 351/2013 Sb.) Soud proto rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč s úrokem z prodlení (výrok I.), a že ve zbytku, tj. co do zbývajícího úroku z prodlení a co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky, se žaloba zamítá (výrok II.) tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku. Žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný, a to v rozsahu cca 70 % návrhu v žalobě, neúspěch pak tedy v rozsahu cca 30 % (úspěch žalovaného). Soud náklady řízení poměrně rozdělil a žalobkyni tak vzniklo právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému ve výši 40 % celkových nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Vznikly jí a soud jí přiznal tyto celkové náklady řízení: zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu za zastupování advokátem ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč, když podání žalobkyně ze dne 13. 8. 2023 soud nepovažuje za potřebné k účelnému uplatňování práva, neboť tvrzení v něm uvedená byla rozhodná a měla a mohla tak být již v žalobě, dle vyhl. č. 177/1996 Sb., náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH. 40 % z těchto celkových nákladů řízení tak činí 901 Kč. Soud proto rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 901 Kč (výrok III.). Proti tomuto rozsudku máte právo podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu tímto vykonatelným rozhodnutím, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.