29 C 99/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Romanou Sobolovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 64 670,57 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 396 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 5. 4. 2025 do zaplacení a dále částku 26 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 5. 10. 2025 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 149,80 Kč s úrokem ve výši 1 531,31 Kč a dále ve výši 15 % ročně z částky 17 545,80 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 2 434,48 Kč a dále ve výši 15 % ročně z částky 17 545,80 Kč od 22. 10. 2025 do 4. 4. 2025 a z částky 10 149,80 Kč od 5. 4. 2025 do zaplacení, a že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 724,77 Kč s úrokem ve výši 5 365,16 Kč a dále ve výši 15 % ročně z částky 47 124,77 Kč od 22. 10. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12 252,44 Kč a dále ve výši 15 % ročně z částky 47 124,77 Kč od 22. 10. 2024 do 4. 10. 2025 a z částky 20 724,77 Kč od 5. 10. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se žalobou podanou u podepsaného soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 64 670,57 Kč s úrokem z prodlení. Uvedla, že právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného nebo z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele anebo z jiných zdrojů, zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a že z výsledků posouzení proto vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, když co se týká konkrétně porovnání příjmů a výdajů, žalovaný sdělil právnímu předchůdci žalobkyně, že jeho výdaje jsou 1 901 Kč měsíčně, a právní předchůdce žalobkyně je ověřil z dokladů, které jsou uvedeny v zákaznické kartě, na kterou žalobkyně odkázala. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný poté uzavřeli dne , datum, písemně smlouvu o spotřebitelském úvěru, kdy právní předchůdce žalobkyně jednal jako podnikatel při podnikatelské činnosti, žalovaný nikoli, jejíž nedílnou součástí si ujednali Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále jen „podmínky“), které byly ke smlouvě připojeny, a touto právní předchůdce žalobkyně přenechal žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, za účelem tzv. refinancování, tj. splnění předchozí smlouvy o úvěru, ve zbytku bez účelu, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatek 30 629 Kč, sestávající z úroku 21 210 Kč, částky za zpracování zápůjčky 1 500 Kč, částky za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení 4 580 Kč a úhradu za pojištění, to vše v 21 měsíčních splátkách po 2 507 Kč, splatných vždy ke konci splátkového období. Dále si strany ujednaly ve smlouvě, jak plnění žalovaného právní předchůdce žalobkyně použije (započte). Právní předchůdce žalobkyně peněžní prostředky žalovanému skutečně přenechal v plné ujednané výši a tento je čerpal. Žalovaný ode dne uzavření smlouvy do dne rozhodnutí soudu v této věci plnil právnímu předchůdci žalobkyně na dlužnou částku ze smlouvy celkem 14 614 Kč a právní předchůdce žalobkyně to použil (započetl) na dlužnou částku dle žaloby dle smlouvy. Dále uvedla, že právní předchůdce žalobkyně posoudil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného nebo z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele anebo z jiných zdrojů, zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a že z výsledků posouzení proto vyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, když co se týká konkrétně porovnání příjmů a výdajů, žalovaný sdělil právnímu předchůdci žalobkyně, že jeho výdaje jsou 1 901 Kč měsíčně, a právní předchůdce žalobkyně je ověřil z dokladů, které jsou uvedeny v zákaznické kartě, na kterou žalobkyně odkázala. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný poté uzavřeli dne , datum, písemně smlouvu o spotřebitelském úvěru, kdy právní předchůdce žalobkyně jednal jako podnikatel při podnikatelské činnosti, žalovaný nikoli, jejíž nedílnou součástí si ujednali Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru (dále jen „podmínky“), které byly ke smlouvě připojeny, a touto právní předchůdce žalobkyně přenechal žalovanému peněžní prostředky ve výši 62 000 Kč, za účelem tzv. refinancování, tj. splnění předchozí smlouvy o úvěru, ve zbytku bez účelu, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatek 58 774 Kč, sestávající z úroku 46 207 Kč, částky za zpracování zápůjčky 1 500 Kč, částky za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení 11 067 Kč a úhradu pojištění, to vše v 21 měsíčních splátkách po 5 911 Kč, splatných vždy ke konci splátkového období. Dále si strany ujednaly ve smlouvě, jak plnění žalovaného právní předchůdce žalobkyně použije (započte). Právní předchůdce žalobkyně peněžní prostředky žalovanému skutečně přenechal v plné ujednané výši a tento je čerpal. Žalovaný ode dne uzavření smlouvy do dne rozhodnutí soudu v této věci plnil právnímu předchůdci žalobkyně na dlužnou částku ze smlouvy celkem 35 600 Kč a právní předchůdce žalobkyně to použil (započetl) na dlužnou částku dle žaloby dle smlouvy. Právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně uzavřeli dne , datum, smlouvu, kterou právní předchůdce žalobkyně postoupil obě výše uvedené tvrzené pohledávky za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný byl vyzván k zaplacení obou výše uvedených pohledávek výzvou z 31. 12. 2024, která byla podána na , právnická osoba, . dne , datum, , a došla tak žalovanému, jinak že podá žalobu.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.K projednání věci soud nenařídil jednání, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastnící s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 115a o. s. ř.).Ze zákaznické karty z , datum, , ze které vyplynulo posouzení úvěruschopnosti žalovaného, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně neposoudil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného nebo z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele anebo z jiných zdrojů, zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a že z výsledků posouzení proto nevyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, když co se týká konkrétně porovnání příjmů a výdajů, žalovaný sice zřejmě sdělil právnímu předchůdci žalobkyně, že jeho výdaje jsou 1 901 Kč měsíčně, ale právní předchůdce žalobkyně je nijak neověřil, když ze zákaznické karty, na kterou žalobkyně odkázala a kde měly být uvedeny doklady, ze kterých je ověřil, žádné nevyplynuly.Z výpisu z obchodního rejstříku, ze které vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně byl zapsán v obchodním rejstříku a v čem podnikal, ze smlouvy o spotřebitelském úvěru z , datum, , Smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru a zařazení zákazníka do pojištění, ze kterých vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu a o čem, soud zjistil, že přesto poté dne , datum, právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli písemně smlouvu, kdy právní předchůdce žalobkyně jednal jako podnikatel při podnikatelské činnosti, žalovaný nikoli, jejíž nedílnou součástí si ujednali podmínky, které byly ke smlouvě připojeny, a touto právní předchůdce žalobkyně přenechal žalovanému peněžní prostředky ve výši 22 000 Kč, za účelem tzv. refinancování, tj. splnění předchozí smlouvy o úvěru, ve zbytku bez účelu, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatek 30 629 Kč, sestávající z úroků 21 210 Kč, částky za zpracování zápůjčky 1 500 Kč, částky za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení 4 580 Kč a úhradu za pojištění, to vše v 21 měsíčních splátkách po 2 507 Kč, splatných vždy ke konci splátkového období. Dále si strany ujednaly ve smlouvě, jak plnění žalovaného právní předchůdce žalobkyně použije (započte).Z tabulky umoření, ze kterého vyplynulo, že, kdy a co právní předchůdce žalobkyně plnil žalovanému a žalovaný jemu a jak to právní předchůdce žalobkyně použil (započetl), soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně peněžní prostředky žalovanému skutečně přenechal v plné ujednané výši a tento je čerpal, žalovaný ode dne uzavření smlouvy do dne rozhodnutí soudu v této věci plnil právnímu předchůdci žalobkyně na dlužnou částku ze smlouvy celkem 14 614 Kč a právní předchůdce žalobkyně to použil (započetl) na dlužnou částku dle žaloby dle smlouvy.Dále pak ze zákaznické karty z , datum, , ze které vyplynulo posouzení úvěruschopnosti žalovaného, soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně neposoudil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného nebo z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele anebo z jiných zdrojů, zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a že z výsledků posouzení proto nevyplynulo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, když co se týká konkrétně porovnání příjmů a výdajů, žalovaný sice zřejmě sdělil právnímu předchůdci žalobkyně, že jeho výdaje jsou 1 901 Kč měsíčně, ale právní předchůdce žalobkyně je nijak neověřil, když ze zákaznické karty, na kterou žalobkyně odkázala a kde měly být uvedeny doklady, ze kterých je ověřil, žádné nevyplynuly.Z výpisu z obchodního rejstříku, ze které vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně byl zapsán v obchodním rejstříku a v čem podnikal, ze smlouvy o půjčce z , datum, , Smluvních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru, ze kterých vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu a o čem, soud zjistil, že přesto poté dne , datum, právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli písemně smlouvu, kdy právní předchůdce žalobkyně jednal jako podnikatel při podnikatelské činnosti, žalovaný nikoli, jejíž nedílnou součástí si ujednali podmínky, které byly ke smlouvě připojeny, a touto právní předchůdce žalobkyně přenechal žalovanému peněžní prostředky ve výši 62 000 Kč, aby jich užil podle libosti, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatek 58 774 Kč, sestávající z úroků 46 207 Kč, částky za zpracování zápůjčky 1 500 Kč, částky za službu komfortního a flexibilního splácení 11 067 Kč a úhradu za pojištění, to vše v 21 měsíčních splátkách po 5 911 Kč, splatných vždy ke konci splátkového období. Dále si strany ujednaly ve smlouvě, jak plnění žalovaného právní předchůdce žalobkyně použije (započte).Z tabulky umoření, ze kterého vyplynulo, že, kdy a co právní předchůdce žalobkyně plnil žalovanému, že, kdy a co žalovaný plnil a jak to právní předchůdce žalobkyně použil (započetl), soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně peněžní prostředky žalovanému skutečně přenechal v plné ujednané výši a tento je čerpal, žalovaný ode dne uzavření smlouvy do dne rozhodnutí soudu v této věci plnil právnímu předchůdci žalobkyně na dlužnou částku ze smlouvy celkem 35 600 Kč a právní předchůdce žalobkyně to použil (započetl) na dlužnou částku dle žaloby dle smlouvy.Z předžalobní výzvy z 31. 12. 2024, včetně podacího lístku, ze kterých se podávalo, že a k čemu žalobkyně vyzvala žalovaného, soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k zaplacení peněžních prostředků z obou výše uvedených smluv o zápůjčce, kdy mohl poprvé dle obsahu dovodit, že má vrátit jistinu, resp. její zbytek, a v jaké výši, výzvou z 31. 12. 2024, která byla podána na , právnická osoba, . dne , datum, , a má se tak za to ze zákona, tj. i soud musel mít za to, že došla žalovanému třetím pracovním dnem od odeslání, tj. dne , datum, . Pokud právní předchůdce žalobkyně v případě první výše uvedené smlouvy peněžní prostředky jako jistinu žalovanému skutečně poskytl a tento je čerpal ve výši 22 000 Kč a žalovaný zaplatil právnímu předchůdci žalobkyně celkem 14 614 Kč, byl pak povinen vrátit jistinu, resp. její zbytek, ve výši 7 396 Kč. Pokud právní předchůdce žalobkyně v případě druhé výše uvedené smlouvy peněžní prostředky jako jistinu žalovanému skutečně poskytl a tento je čerpal ve výši 62 000 Kč a žalovaný zaplatil právnímu předchůdci žalobkyně celkem 35 600 Kč, byl pak povinen vrátit jistinu, resp. její zbytek, ve výši 26 400 Kč.Z obsahu spisu a z činnosti soudu (mnoha řízení ve věci o zaplacení částky ze smlouvy o úvěru nebo zápůjčce s žalovanými, kteří je uzavírali v obdobném čase, za obdobných okolností – osobních a majetkových poměrů jich jako žadatelů o úvěr nebo zápůjčku, obdobného obsahu smlouvy), kdy žalovaný nic ke svým poměrům netvrdil, ani k nim nic netvrdila žalobkyně, soud zjistil, že pro vrácení výše uvedené jistiny, resp. jejího zbytku, doba přiměřená možnostem žalovaného byla v případě první výše uvedené smlouvy 3 měsíce, v případě druhé výše uvedené smlouvy 9 měsíců (když soud uvažoval tak, že žalovaný mohl mít k dispozici volné peněžní prostředky cca 3 000 měsíčně). Žalovaný jistinu, resp. její zbytek, po započtení toho, co žalovaný ode dne uzavření smlouvy do dne rozhodnutí soudu v této věci plnil právnímu předchůdci žalobkyně celkem, však nevrátil.Ze smlouvy o postoupení pohledávky z , datum, , včetně přílohy, oznámení o postoupení pohledávky, včetně podacího lístku a potvrzení o úplatě, ze kterých vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávky z výše uvedených obou smluv dále, soudu zjistil, že právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně uzavřeli dne , datum, smlouvu, kterou právní předchůdce žalobkyně postoupil výše uvedené tvrzené pohledávky za žalovaným na žalobkyni.Dle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrokyDle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Soud právně posoudil, že v případě obou smluv uvedených v žalobě před jejich uzavřením právní předchůdce žalobkyně neposoudil úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného a ani z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele a ani z jiných zdrojů, zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů, tedy ne tak, jak vyžaduje výslovně zákon, tj. ne řádně, a že z výsledku posouzení proto nevyplynulo, ve smyslu, že tedy logicky ani nemohlo vyplynout, že před uzavřením smlouvy o úvěru nebyly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného jako spotřebitele úvěr splácet, když právní předchůdce žalobkyně postupoval tak, jak je popsáno ve výše uvedeném zjištění soudu (v souladu s přechodným ustanovením dle § 86 odst. 1 a 2 a contrario zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v tehdy účinném znění). Právní předchůdce žalobkyně proto v té chvíli nebyl oprávněn žalovanému požadovaný spotřebitelský úvěr vůbec poskytnout. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný přesto v případě obou smluv uvedených v žalobě poté uzavřeli smlouvu o zápůjčce, kterou právní předchůdce žalobkyně přenechal žalovanému prostředky v ujednané výši, za ujednaným účelem a ve zbytku, aby jich užil podle libosti, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatek ve splátkách (§ 2390 o. z.). Právní předchůdce žalobkyně v případě obou smluv uvedených v žalobě peněžní prostředky jako jistinu žalovanému skutečně přenechal a tento je čerpal v plné ujednané výši. Při uzavření smlouvy v případě obou smluv uvedených v žalobě právní předchůdce žalobkyně jednal jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel, šlo tak o spotřebitelský úvěr (§ 2 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Pokud však právní předchůdce žalobkyně nebyl oprávněn žalovanému požadovaný spotřebitelský úvěr vůbec poskytnout, jak je uvedeno v právním posouzení výše, tak jestliže tak učinil, odporovalo to zákonu. Proto jsou obě uzavřené smlouvy neplatné (§ 87 odst. 1 věta prvá zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Právnímu předchůdci žalobkyně v případě obou smluv uvedených v žalobě vůči žalovanému proto vzniklo právo (pouze) na vrácení peněžních prostředků jako jistiny ze zákona, a to v době přiměřené možnostem žalovaného (§ 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 1958 odst. 2 o. z.). Žalovaný v případě obou smluv uvedených v žalobě byl vyzván k vrácení jistiny, resp. jejího zbytku, dne , datum, . Soud má za to, že pokud právní předchůdce žalobkyně v případě první smlouvy uvedené v žalobě peněžní prostředky jako jistinu žalovanému skutečně poskytl a tento je čerpal ve výši 22 000 Kč a žalovaný zaplatil právnímu předchůdci žalobkyně celkem 14 614 Kč, byl povinen vrátit jistinu, resp. její zbytek, ve výši 7 396 Kč, v případě druhé smlouvy uvedené v žalobě peněžní prostředky jako jistinu žalovanému skutečně poskytl a tento je čerpal ve výši 62 000 Kč a žalovaný zaplatil právnímu předchůdci žalobkyně celkem 35 600 Kč, byl povinen vrátit jistinu, resp. její zbytek, ve výši 26 400 Kč. Doba přiměřená možnostem žalovaného pro vrácení peněžních prostředků jako jistinu žalovanému v případě první smlouvy uvedené v žalobě 3 měsíce, v případě druhé 9 měsíců. Žalovaný ji však nevrátil. Žalovaný se tím dostal do prodlení s plněním. Vzhledem k tomu, že se tak žalovaný dostal do prodlení se splněním, vzniklo žalobkyni také právo na úrok z prodlení ve výši dle zákona z dlužné částky ode dne následujícího po dni splatnosti do zaplacení (§ 1970 o. z.). Žalovaný ani úrok z prodlení však nezaplatil. Právní předchůdce žalobkyně a žalobkyně poté uzavřeli smlouvu, kterou právní předchůdce žalobkyně postoupil výše uvedené tvrzené pohledávky z obou smluv za žalovaným na žalobkyni (§ 1879 o. z.). Soud proto rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 396 Kč s úrokem z prodlení a dále částku 26 400 Kč s úrokem z prodlení, a že ve zbytku, tj. co do částky 10 149,8 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení a co do částky 20 724,77 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení, se žaloba zamítá tak, jak je uvedeno ve výrocích tohoto rozsudku (výrok I a II).Žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný, a to v rozsahu 52 % nároku v žalobě, neúspěch pak tedy v rozsahu cca 48 % (úspěch žalovaného). Soud náklady řízení poměrně rozdělil a dospěl k závěru, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).