294 C 5/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Vymětalovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 34 386,89 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 402 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 402 Kč od 5. 2. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 28 984,89 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 380,91 Kč od 5. 2. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 11 616 Kč od 5. 2. 2020 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 5. 2. 2020 domáhala zaplacení částky 34 386,89 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 380,91 Kč od 5. 2. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 11 616 Kč od 5. 2. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že dne 21. 5. 2019 uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Úvěr byl sjednán na 72 měsíců, přičemž celková částka splatná žalovaným byla sjednána na 18 521 Kč (10 000 Kč jistina + 8 521 Kč úroky), a měla být uhrazena v 72 splátkách po 257 Kč splatných vždy k 15. dni kalendářního měsíce. Úroková sazba činila 23 % ročně. Smluvní strany rovněž sjednaly doplňkové služby, a to inkasní službu a doplňkovou službu„ Podpora“ (tato zahrnuje možnost odkladu splátek a možnost přerušení splácení). Splátka za inkasní službu činila 42 Kč měsíčně, splátka za službu„ Podpora“ činila 134 Kč měsíčně, celkem tedy měsíční splátka činila 433 Kč. Žalovaný nezaplatil splátku splatnou dne 15. 12. 2019. V návaznosti na to žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě upomínkami ze dne 20. 12. 2019 a ze dne 5. 1. 2020, za něž žalovanému účtovala 1 000 Kč (2 x 500 Kč druhá upomínka). K úhradě splátky žalovaným nedošlo, proto žalobkyně přípisem ze dne 21. 1. 2020 úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky do 14 dnů ode dne zesplatnění. Žalobkyně požaduje po žalovaném 9 587,27 Kč na jistině 7 389,98 Kč na zbylé části úroků, 2 772 Kč na zbylé části inkasní služby, 8 854 Kč na zbylé části doplňkové služby„ Podpora“, náklady na upomínkování ve výši 1 000 Kč. Žalobkyně požaduje celkem částku ve výši 34 386,89 Kč. Jako příslušenství žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení ze zbývající části jistiny, nákladů na upomínkování, a dále smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně ze zbylé části inkasní služby a doplňkové služby„ Podpora“.

2. V podání ze dne 24. 2. 2021 žalobkyně podrobně popisuje sjednanou inkasní službu a náklady, které mu v souvislosti se zřízením inkasní služby vznikly, dále žalobkyně popisuje doplňkovou službu„ Podpora“. Zdůrazňuje, že obě služby byly poskytnuty na základě nepovinné přílohy smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně dále poukazuje na to, že podmínky jí poskytnutého úvěru jsou pro spotřebitele výhodnější než úvěry od většiny jiných poskytovatelů úvěrů na trhu. Žalobkyně se rovněž podrobně vyjádřila k uzavření smlouvy o úvěru, k němuž došlo prostřednictvím elektronických prostředků komunikace. V tomto směru poukázala na naplnění požadavků § 562 odst. 1 občanského zákoníku. Žalobkyně dále podrobně popsala, jakým způsobem posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně v této souvislosti uvedla, že si od žalovaného vyžádala kopii jeho občanského průkazu, doklad o jeho příjmech a výpis z jeho bankovního účtu. Dále si žalobkyně opatřila výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z centrální evidence exekucí a výpis z databáze neplatných dokladů. Neexistovala žádná pochybnost, že by žalovaný s příjmem 22 291 Kč měsíčně nebyl schopen úvěr splácet.

3. Žalovaný se k nároku uplatněnému žalobou nevyjádřil, přestože byl řádně obeslán.

4. Soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků, neboť tito se nedostavili a nepožádali o odročení nařízeného jednání (§ 101 odst. 3 o.s.ř.), přičemž žalobkyně se z účasti u jednání předem omluvila (§ 110 o.s.ř.).

5. Z dokazování provedeného při jednání soud zjistil následující skutkový stav.

6. Dne 21. 5. 2019 byla mezi žalobkyní a žalovaným elektronicky uzavřena Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo]. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být čerpán tak, že částka 2 000 Kč byla označena jako náklady spojené s vyřízením úvěru a částka 8 000 Kč bude vyplacena na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal splatit celkem 10 000 Kč na jistině a 8 521 Kč na úrocích (úroková sazba činila 23 % ročně). Žalovaný se zavázal úvěr splatit v 72 pravidelných měsíčních splátkách v celkové výši 433 Kč, z toho 257 Kč připadá na splátku jistiny a úroku, 42 Kč na doplňkovou inkasní službu a 134 Kč na doplňkovou službu„ Podpora“. Doplňková inkasní služba a doplňková služba„ Podpora“ byly sjednány v čl. VII. smlouvy a v přílohách č. 4 a č. 6, kdy za doplňkovou inkasní službu mělo být žalovaným zaplaceno celkem 3 024 Kč a za doplňkovou službu„ Podpora“ celkem 9 648 Kč. V čl. V. odst. 5.4. smlouvy byly upraveny poplatky za upomínky. V čl. V. odst. 5.3. písm. c) smlouvy byla upravena smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, souhrn smluvní pokuty však nesmí přesáhnout 50 % zůstatku jistiny. Verifikační platbou zaslanou z bankovního účtu žalovaného dne 21. 5. 2019 ve výši 10 Kč byl ukončen kontraktační proces a Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] byla mezi stranami uzavřena (smlouva o úvěru + Detail platby).

7. Úvěr byl žalovanému poskytnut dne 21. 5. 2019, a to v částce 8 000 Kč převodem na jeho bankovní účet č. [bankovní účet] (viz Detail pohybu – Bezhotovostní platba ze dne 21. 5. 2019 + potvrzení o vyplacení úvěru a opakovaná platební instrukce).

8. Z přílohy č. 5 ke smlouvě o úvěru nazvané„ Dotazník k posouzení bonity žadatele (spotřebitele)“ vyplývá, že žalovaný žalobkyni sdělil, že je svobodný, nemá žádnou vyživovanou osobu, je zaměstnán u společnosti LARS Chemie, spol. s.r.o. na dobu neurčitou jako dělník. Dále žalovaný uvedl, že nevlastní žádné nemovitosti, jeho měsíční příjem činí 22 291 Kč (mzda) a jeho měsíční výdaje činí 3 800 Kč na jeho náklady a 0 Kč náklady na bydlení, jako další závazky žalovaný uvedl splátku úvěru ve výši 491 Kč, splátku úvěru ve výši 1 075 Kč, splátku úvěru ve výši 4 726 Kč a splátku úvěru ve výši 662 Kč, na sportovní sázky uvedl výdaje výši 8 855 Kč. Žalobkyně vyhodnotila úvěruschopnost žalovaného tak, že po odečtení měsíčních výdajů (19 609 Kč) a splátky uvažovaného úvěru (433 Kč) od příjmů (22 291 Kč) žalovanému zbývá měsíčně 2 249 Kč. Žalovanému tak zbývalo dle žalobkyně dostatek prostředků pro řádné splácení úvěru.

9. Z listin předložených žalobkyní vyplývá, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru ověřila totožnost žalovaného dle jeho občanského průkazu a řidičského průkazu (kopie OP + ŘP žalovaného). Dále si žalobce zajistil výpis z obchodního rejstříku tvrzeného zaměstnavatele žalovaného – [jméno] [příjmení], spol. s.r.o. (výpis z obchodního rejstříku). Žalobkyně dále nahlédla do insolvenčního rejstříku, kde žalovaný záznam neměl. Dále si žalobkyně vyžádala výpis z nebankovního registru (https://nebankovni-registr.cz), z něhož plyne, že výsledné skóre žalovaného činí B, a že žalovaný má v registru celkem 1 pozitivní záznam. Žalobkyně též provedla lustraci občanského průkazu žalovaného v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra s negativním výsledkem. Žalobkyně si dále vyžádala od žalovaného výpis z jeho bankovního účtu za měsíc březen 2019. Z výpisu za měsíc březen 2019 vyplývá, že počáteční zůstatek činil 19 944,37 Kč, kreditní obrat celkem 26 680,19 Kč, debetní obrat celkem 42 408,74 Kč a konečný zůstatek činil 4 215,82 Kč. Z uvedeného výpisu je potvrzena mzda 19 668 Kč od zaměstnavatele. Výdaje žalovaného v tomto měsíci byly vyšší než jeho příjmy. Z výpisu za měsíc duben 2019 vyplývá, že počáteční zůstatek činil 4 215,82 Kč, kreditní obrat celkem 67 330,02 Kč, debetní obrat celkem 64 344,17 Kč a konečný zůstatek činil 7 201,67 Kč. Z uvedeného výpisu je potvrzena mzda 22 921 Kč od zaměstnavatele. Z jednotlivých transakcí ve výpisu je třeba poukázat na odchozí částku 12 400 Kč na sázky, přičemž ve výdajích je uvedeno pouze 8 855 Kč. Z uvedených výpisů byly potvrzeny rovněž úvěry žalovaného v celkové výši nesplacené jistiny ve výši 418 802,30 Kč (výpisy z účtu žalovaného).

10. Upomínkami ze dne 5. 12. 2019, 20. 12. 2019 a 5. 1. 2020 byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné splátky ve výši 433 Kč a nákladů upomínání (upomínky + podací archy).

11. Přípisem ze dne 21. 1. 2020 byl úvěr zesplatněn a žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné jistiny, úroků, zbylé části inkasní služby, zbylé části služby„ Podpora“, nákladů upomínání a smluvní pokuty, a to ve lhůtě 14 dnů od data vystavení tohoto dopisu, uvedený dopis sloužil rovněž jako předžalobní upomínka (výzva + podací arch).

12. Z dalších provedených důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění, která by byla relevantní pro posouzení věci (znalecký posudek č. 24/01-2018, článek z webu člověk v tísni, auditní zpráva produktu spotřebitelský úvěr, přípis ČNB ze dne 18. 11. 2019).

13. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval tím, zda žalobkyně jakožto poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaný byl spotřebitelem – viz § 419 občanského zákoníku) splnil svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

14. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr má poskytovatel úvěru povinnost zkoumat především na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, příp. pokud je to nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel úvěru má s odbornou péčí posoudit, zda spotřebitel nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

15. Konkrétně v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud konstatoval,„ že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Ačkoliv se citované rozhodnutí vztahuje k předchozí právní úpravě (zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru), je plně aplikovatelné i za současné právní úpravy (zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

16. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ověřila, že žalovaný není veden v současné době v insolvenčním rejstříku, ověřil platnost jeho dokladu totožnosti a ověřil žalovaného v nebankovním registru (s výsledným skóre B a s 1 pozitivním záznamem). Žalobkyně řádně ověřila tvrzené příjmy žalovaného od jeho zaměstnavatele.

17. Žalobkyně však nijak neověřovala tvrzené výdaje žalovaného (žalovaný uváděl celkové výdaje 3 800 Kč na sebe a 0 Kč bydlení, s tím že má další závazky ve výši 15 809 Kč/měsíčn). Žalobkyně vycházela pouze z údajů o výdajích, které mu sdělil samotný žalovaný (v příloze č. 5 ke smlouvě o úvěru nazvané„ Dotazník k posouzení bonity žadatele (spotřebitele)“), aniž by tyto jakkoliv ověřila. Žalobkyně dále nezjišťovala výdaje reálné výdaje žalovaného, přičemž se spokojila s přednastavenou částkou výdajů ve výši 3 800 Kč, přičemž reálně není zřejmé, kolik žalovaný vynaloží na stravu, ošacení nebo jízdné. Žalobkyně dále nijak neověřovala tvrzení žalovaného o jeho výdajích na bydlení ve výši 0 Kč. Není tak zřejmé, z jaké důvodu měl žalovaný hradit náklady na bydlení ve výši 0 Kč. Již jen z žalovaným předloženého výpisu z účtu za měsíce březen + duben 2019 je pak zjevné, že údaje tvrzené žalovaným v „ Dotazníku k posouzení bonity žadatele (spotřebitele)“ jsou nepravdivé. Z výpisu z účtu plyne, že žalovanému bylo v dubnu 2019 z bankovního účtu odepsáno celkem 12 400 Kč na sázky, přičemž ve svém prohlášení žalovaný tvrdil cca 8 800 Kč. Výpis z bankovního účtu žalovaného za duben 2019 tedy měl u žalobkyně minimálně vzbudit vážné pochybnosti o tom, zda žalovaný bude schopen poskytnutý úvěr splácet. Z výpisu z účtu není dále zřejmé, na co vynaložil celkem 64 344,17 Kč v měsíci dubnu 2019 a částku 42 408,74 Kč v měsíci březnu 2019 – zda se jedná o běžné či mimořádné výdaje. Lze rovněž poukázat na fakt, že přebytek v příjmech na běžném účtu v měsíci dubnu 2019 mohl pouze znamenat dobrý měsíc žalovaného v rámci jeho sázek, přičemž v měsíci březnu toto saldo bylo výrazně záporné.

18. Vzhledem k nepřítomnosti žalobkyně na jednání pak soud nemohl žalobkyni v tomto směru vyzvat a poučit ve smyslu § 118a o. s. ř..

19. Soud proto uzavírá, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když neověřovala tvrzené výdaje žalovaného a nijak nereflektoval skutečnosti plynoucí z výpisu z účtu žalovaného za březen a duben roku 2019. Žalobkyně má přitom povinnost řádně zkoumat i výdajovou stránku žadatele o úvěr (včetně způsobu plnění dosavadních dluhů), aby mohla srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji žadatele o úvěr a tedy jaká je jeho schopnost uvažovaný spotřebitelský úvěr řádně splácet. V projednávané věci žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně neposoudila, když neověřovala tvrzené výdaje žalovaného a nijak nereflektovala skutečnosti plynoucí z výpisu z účtu žalovaného. Žalobkyně si tedy ze zjištěných skutečností nemohla věrohodně učinit závěr o tom, zda bude žalovaný schopen spotřebitelský úvěr řádně splácet. Uzavřená Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] ze dne 21. 5. 2019 je tedy absolutně neplatná s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel v případě neplatnosti smlouvy povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (jistina úvěru je svým charakterem bezdůvodným obohacením žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu § 2991 občanského zákoníku). Žalovanému bylo z úvěru celkem vyplaceno 8 000 Kč převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný uhradil žalobkyni 2 598 Kč. Žalovaný se tedy na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil o částku celkem 5 402 Kč. S ohledem na uvedené soud žalobě částečně vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 402 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.). Bezdůvodné obohacení se stává splatným na základě výzvy. Soud vycházel z výzvy ze dne 21. 1. 2020 a přiznal žalobkyni úrok z prodlení ve výši 10 % ročně od 5. 2. 2020 do zaplacení. Žalovaný v řízení netvrdil, že by snad doba k vrácení jistiny do 5. 2. 2020 nebyla přiměřená jeho možnostem, proto soud vycházel z toho, že vrácení jistiny úvěru v době do 5. 2. 2020 je přiměřené možnostem žalovaného. Lhůtu k plnění pak soud stanovil třídenní (§ 160 odst. 1 o.s.ř).

20. Vzhledem k tomu, že absolutně neplatná byla z důvodu nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného celá úvěrová smlouvy, nepřiznal soud žalobkyni ani smluvní úroky z prodlení, neboť podklad pro jejich přiznání – úvěrová smlouva – také odpadl. Z důvodu absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy žalobkyně nemá nárok na náklady na vyřízení úvěru, úroky, úplatu za inkasní službu, úplatu za doplňkovou službu„ Podpora“, náklady na upomínky. Pro úplnost soud uvádí, že podklad pro přiznání jiných smluvních nároků (úrok, smluvní pokuty, různé poplatky apod.) nedává ani zákon o spotřebitelském úvěru. Výjimkou je zákonný úrok z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku).

21. Ve zbytku (částka 28 984,89 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 380,91 Kč od 5. 2. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 11 616 Kč od 5. 2. 2020 do zaplacení) soud tedy žalobu výrokem II. zamítl.

22. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalovaný byl sice ve věci poměrně úspěšnější než žalobkyně, nicméně pro jeho pasivitu v celém řízení mu žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.