30 C 176/2020

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr Danou Daňkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 1 920 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 920 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % od 23. 9. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 600 Kč, k rukám zástupce žalobce, do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalobce se v žalobě domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byl žalovaný zavázán zaplatit mu částku ve výši 1 920 Kč s příslušenstvím z titulu nákladů na odtah a uložení vozidla, k němuž došlo [datum]. Žalovaný se ve věci k žalobě nevyjádřil. Soud provedl listinné důkazy bez nařízení jednání v souladu s § 115a o. s. ř. (bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání). Na základě provedeného dokazování dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Na základě pověření primátora města Brna (č. j.: KP/223 ze dne 19. 2. 2001) a mandátní smlouvy ([číslo] ze dne [datum], ve znění jejích změn a dodatků) je společnost [právnická osoba] oprávněna v rámci výkonu mandátu (správy pozemních komunikací na území statutárního města Brna) rovněž provádět činnosti související s odtahy vozidel – odstraňování vozidel při neoprávněném stání na vyhrazeném parkovacím místě. Dne [datum] bylo odtaženo z místa [ulice] v [obec] osobní motorové vozidlo [značka automobilu], [registrační značka] (dále též jako„ předmětné vozidlo“), a to z důvodu neoprávněného stání na vyhrazeném parkovišti. Cena za odtažení vozidla činila částku 1 920 Kč a byla stanovena usnesením Rady města Brna č. R6/085 ze dne 21. 11. 2012 následovně úhrada za odtah 1 487,60 Kč, cena za uložení vozidla 99,17 Kč/den + 21% DPH. Podle výpisu z karty vozidla byl v době odtahu předmětného vozidla jako provozovatel uveden žalovaný. Soud proto dospěl ke skutkovému závěru, že žalobce vynaložil na odtah vozidla částku 1 920 Kč, přičemž provozovatelem vozidla byl v době odtahu žalovaný. Žalobce je podle ust. § 9 odst. 1 zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v platném znění (dále jen„ zákon“) vlastníkem místních komunikací nacházejících se na jeho území. Podle ustanovení § 27 odst. 1 písm. o) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, v rozhodném znění (dále jen jako„ zákon o provozu na pozemních komunikacích“) řidič nesmí zastavit a stát na vyhrazeném parkovišti, nejde-li o vozidlo, pro které je parkoviště vyhrazeno; to neplatí, jde-li o zastavení a stání, které nepřekročí dobu tří minut a které neohrozí ani neomezí ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích, popřípadě neomezí řidiče vozidel, pro něž je parkoviště vyhrazeno. Podle ustanovení § 27 odst. 5 zákona o provozu na pozemních komunikacích o odstranění vozidla, které neoprávněně stojí na vyhrazeném parkovišti, rozhodne policista nebo strážník obecní policie; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele. Provozovatelem vozidla byl v uvedené době žalovaný a soud jej tak zavázal k úhradě, a to včetně zákonného úroku z prodlení, když neuhrazením svého závazku se žalovaný dostal do prodlení. Soud proto přiznal žalobci i úrok z prodlení podle § 1970zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády 351/2013 Sb., přičemž lhůtu k plnění určil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu podle výsledku sporu tak, že povinnost k jejich náhradě byla uložena žalovanému, neboť žalobce byl ve věci plně úspěšný. Náklady řízení žalobcem účelně vynaložené pak činí částku 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a částku 200 Kč jako paušální náhrada hotových výdajů (2x100 Kč) za sepis žaloby a předžalobní výzvu podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 1 a § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. Náhrada nákladů řízení za právní zastoupení žalobci nepřísluší, a to s poukazem na nález Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn.

III. ÚS 2984/09, který konstatoval, že u statutárních měst lze presumovat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení a zabezpečení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá rozhodnutí, práva a zájmy bez toho, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů. Soudu je z úřední činnosti známo, že v obdobných sporech, kde vystupuje tentýž žalobce, tyto zajišťují vedení sporu prostřednictvím svých právníků. V dané věci se jednalo o spor skutkově i právně jednoduchý, jehož vedení nekladlo větší nároky na odbornost při právním zastoupení. Soud proto žalobcem požadované náklady za právní zastoupení nepovažuje za účelně vynaložené, a proto žalobci přiznal jednak právo na zaplacený soudní poplatek a dále výše specifikovanou paušální náhradu hotových výdajů. Soud stanovil lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 věta první o.s.ř.