30 C 220/2019

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Danou Daňkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované o vyklizení nebytových prostor

I. Žalovaná je povinna vyklidit a odevzdat žalobci nebytové prostory sloužící k podnikání, a to místnost [číslo] o výměře 50 m², místnost [číslo] o výměře 55 m², místnost [číslo] o výměře 70 m², o celkové ploše 175 m², které se nacházejí ve stavbě občanské vybavenosti bez č.p./č.e., která je součástí pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], [územní celek], zapsaného na [list vlastnictví], do patnácti dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 5 600 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku. Žalobce se žalobou domáhal vyklizení žalované z výše uvedeného nebytového prostoru sloužícího k podnikání, jehož je žalobce výlučným vlastníkem. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že došlo k doplacení dlužného nájemného a tím odpadl důvod pro ukončení nájemní smlouvy. Dále namítla, že opravila dílny a vše má uhrazeno, žalobce ji prezentuje jako problémového nájemníka, přičemž nájem bezproblémově probíhal 20 let. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutková stav. Žalobce je vlastníkem pozemku parc. [číslo] zapsaném v k.ú. [část obce], [územní celek], zapsaného na [list vlastnictví], jehož součástí je stavba občanské vybavenosti bez č.p./č.e. Dne 16. 3. 2008 žalobce s žalovanou uzavřel Smlouvu o nájmu prostoru k podnikání, kdy předmětem nájmu byla místnost [číslo] až [anonymizováno] ve výše specifikované budově. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Účastníci si ve čl. III. smlouvy ujednali, že kterákoliv ze smluvních stran může dát druhé straně výpověď, a to s tříměsíční výpovědní lhůtou. Výpovědní lhůta počíná běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po jejím doručení druhé smluvní straně. Smlouva byla doplněna dodatkem ze dne 1. 1. 2020 a 30. 12. 2013. Dodatkem [číslo] smlouvy ze dne 30. 12. 2013 dojednali žalobce a žalovaný novou splatnost nájemného, vždy k poslednímu dni každého měsíce, za který platby náleží, a to připsáním platby na účet žalobce. Dne 25. 9. 2018 dal žalobce žalované výpověď, kterou odůvodnil prodlením žalované s platbou nájemného za měsíce červen až srpen 2018. Výpověď byla žalované doručena do datové schránky dne 7. 10. 2018. Žalobce předložil zápis o předání a převzetí prostor ze dne 31. 1. 2019, ze kterého zjistil, že správce jednostranně učinil zápis, že k předání prostor nedošlo. Výzvou ze dne 29. 4. 2019 vyzval žalobce žalovanou k vyklizení prostor předžalobní výzvou. Žalobce v žalobě tvrdil, že žalovaná užívá prostory bez právního důvodu a nezaplatila nájemné za měsíce červen, červenec a srpen 2018 a služby za měsíce červenec a srpen 2018 v celkové výši 48 983 Kč. Žalovaná namítla ve svém vyjádření ze dne 18. 6. 2020, že důvod k ukončení nájmu zanikl uhrazením dluhu žalobci, popsal neshody s žalobcem ohledně parkovacích ploch, poukázal na zhodnocení pronajatých prostor. Žalovaná podáním ze dne 25. 8. 2020 namítla, že opravila dílny a vše má uhrazeno, žalobce ji prezentuje jako problémového nájemníka, přičemž nájem bezproblémově probíhal 20 let. Základním ustanovením je § 3074 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), jež stanoví, že nájem se řídí tímto zákonem (míněno novým občanským zákoníkem) ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto datem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Ustanovení § 3074 odst. 1 o. z. uvádí, že vznik nájmu a práva a povinnosti vzniklé před účinností občanského zákoníku se řídí dosavadními předpisy, kdežto obsah (vzájemná práva a povinnosti) a zánik nájmu se po 1. 1. 2014 již řídí novým občanským zákoníkem. Dle ustanovení § 1040 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. Podle § 2302 odst. 1 o. z. se ustanovení tohoto pododdílu vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen„ prostor sloužící podnikání“). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu. Podle § 2225 odst. 1 o. z. odevzdá při skončení nájmu nájemce pronajímateli věc v místě, kde ji převzal, a v takovém stavu, v jakém byla v době, kdy ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení při řádném užívání, ledaže věc zanikla nebo se znehodnotila; odevzdáním se rozumí i předání vyklizené nemovité věci. Podle § 2231 odst. 1 o. z. nájem ujednaný na dobu neurčitou skončí výpovědí jednou ze stran. Jedná-li se o věc movitou, je výpovědní doba jednoměsíční, jedná-li se o věc nemovitou, je tříměsíční. Podle ust. § 2314 odst. 1 o.z. má kterákoli vypovídaná strana právo do uplynutí jednoho měsíce ode dne, kdy jí byla výpověď doručena, vznést proti výpovědi námitky; námitky vyžadují písemnou formu a musí být adresovány druhé smluvní straně. Dále podle ust. § 2314 odst. 2 o.z. platí, že nejsou-li námitky vzneseny včas, zaniká právo na přezkoumání oprávněnosti výpovědi. Podle § 2314 odst. 3 o.z. vznese-li vypovídaná strana námitky včas, ale vypovídající strana do jednoho měsíce ode dne, kdy jí námitky byly doručeny, nevezme svou výpověď zpět, má vypovídaná strana právo žádat soud o přezkoumání oprávněnosti výpovědi, a to do dvou měsíců ode dne, kdy marně uplynula lhůta pro zpětvzetí výpovědi. Po provedeném dokazování a podřazení po výše uvedená ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Účastníci uzavřeli dne 16. 3. 2018 nájemní smlouvu na nájem nebytových prostor ve smyslu ustanovení § 3 zákona č. 116/1900 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor. V dodatku č. 2 nájemní smlouvy ze dne 30. 12. 2013 si strany ujednaly splatnost nájemného, vždy k poslednímu dni každého měsíce, za který platby náleží, a to připsáním platby na účet žalobce. Žalované byla doručena dne 7. 10. 2018 prostřednictvím datové schránky výpověď z nájmu se lhůtou 3 měsíce s odůvodněním, že žalovaná nezaplatila nájemné za měsíce červen, červenec a srpen 2018 a služby za měsíce červenec a srpen 2018 v celkové výši 48 983 Kč. Podle ustanovení § 2314 odst. 1 o.z. měla žalovaná možnost vznést námitky vůči výpovědi, žalobce by měl ve smyslu ustanovení § 2314 odst. 3 o.z. měsíc prostor pro zpětvzetí výpovědi, a žalovaná mohla požádat soud o přezkum v tomu určených lhůtách dle § 2314 o. z. Soud konstatuje, že nebylo a v současnosti není u nadepsaného soudu vedeno řízení o neplatnost citované výpovědi. Soud ve smyslu ustanovení § 2314 o.z. považuje výpověď z nájmu, která byla žalované, doručena dne 7. 10. 2018, za platnou, neboť žalovaná včas nepožádala soud o přezkoumání platnosti výpovědi. Výpovědní lhůta v délce 3 měsíců tak uplynula 7. 1. 2019 a nájem zanikl. O skončení nájmu žalobce žalovanou informoval a vyzval ji k vyklizení, žalovaná však nebytové prostory žalobci neodevzdala. Za této situace tak soud nároku žalobce na vyklizení žalované v souladu s ustanovením § 1040 odst. 1 o. z. vyhověl, když v souladu s ust. § 2225 odst. 1 o. z. zavázal žalovanou odevzdat nebytový prostor žalobci. Námitkami žalované, které se vztahují k ukončení nájemního vztahu se soud nezabýval, neboť výpověď je považována za platnou a soud není oprávněn přezkoumávat platnost, důvody či okolnosti výpovědi. Žalovaná také namítla, že svůj dluh uhradila a tímto výpověď zanikla. Uvedená argumentace žalované nemá oporu v uzavřené smlouvě ani v zákoně. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšné žalobkyni náleží plná náhrada nákladů řízení, jež spočívá jednak v uhrazeném soudním poplatku v částce 5 000 Kč, dále dvou paušálních náhrad výdajů za úkony písemné podání nebo návrh ve věci samé a výzva k plnění, a to v celkové výši 600 Kč, na které má nezastoupený účastník nárok podle § 151 odst. 3 o. s.ř. provedeného vyhláškou č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, konkrétně pak jejího § 2 odst. 1.