30 C 220/2019

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Danou Daňkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované o vyklizení nebytových prostor

I. Žalovaná je povinna vyklidit a odevzdat žalobci nebytové prostory sloužící k podnikání, a to místnost číslo o výměře 50 m², místnost číslo o výměře 55 m², místnost číslo o výměře 70 m², o celkové ploše 175 m², které se nacházejí ve stavbě občanské vybavenosti bez č.p./č.e., která je součástí pozemku parc. číslo v k.ú. část obce, územní celek, zapsaného na list vlastnictví, do patnácti dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 5 600 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku. Žalobce se žalobou domáhal vyklizení žalované z výše uvedeného nebytového prostoru sloužícího k podnikání, jehož je žalobce výlučným vlastníkem. Žalovaná se ve věci vyjádřila tak, že došlo k doplacení dlužného nájemného a tím odpadl důvod pro ukončení nájemní smlouvy. Dále namítla, že opravila dílny a vše má uhrazeno, žalobce ji prezentuje jako problémového nájemníka, přičemž nájem bezproblémově probíhal 20 let. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutková stav. Žalobce je vlastníkem pozemku parc. číslo zapsaném v k.ú. část obce, územní celek, zapsaného na list vlastnictví, jehož součástí je stavba občanské vybavenosti bez č.p./č.e. Dne 16. 3. 2008 žalobce s žalovanou uzavřel Smlouvu o nájmu prostoru k podnikání, kdy předmětem nájmu byla místnost číslo až anonymizováno ve výše specifikované budově. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Účastníci si ve čl. III. smlouvy ujednali, že kterákoliv ze smluvních stran může dát druhé straně výpověď, a to s tříměsíční výpovědní lhůtou. Výpovědní lhůta počíná běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po jejím doručení druhé smluvní straně. Smlouva byla doplněna dodatkem ze dne 1. 1. 2020 a 30. 12. 2013. Dodatkem číslo smlouvy ze dne 30. 12. 2013 dojednali žalobce a žalovaný novou splatnost nájemného, vždy k poslednímu dni každého měsíce, za který platby náleží, a to připsáním platby na účet žalobce. Dne 25. 9. 2018 dal žalobce žalované výpověď, kterou odůvodnil prodlením žalované s platbou nájemného za měsíce červen až srpen 2018. Výpověď byla žalované doručena do datové schránky dne 7. 10. 2018. Žalobce předložil zápis o předání a převzetí prostor ze dne 31. 1. 2019, ze kterého zjistil, že správce jednostranně učinil zápis, že k předání prostor nedošlo. Výzvou ze dne 29. 4. 2019 vyzval žalobce žalovanou k vyklizení prostor předžalobní výzvou. Žalobce v žalobě tvrdil, že žalovaná užívá prostory bez právního důvodu a nezaplatila nájemné za měsíce červen, červenec a srpen 2018 a služby za měsíce červenec a srpen 2018 v celkové výši 48 983 Kč. Žalovaná namítla ve svém vyjádření ze dne 18. 6. 2020, že důvod k ukončení nájmu zanikl uhrazením dluhu žalobci, popsal neshody s žalobcem ohledně parkovacích ploch, poukázal na zhodnocení pronajatých prostor. Žalovaná podáním ze dne 25. 8. 2020 namítla, že opravila dílny a vše má uhrazeno, žalobce ji prezentuje jako problémového nájemníka, přičemž nájem bezproblémově probíhal 20 let. Základním ustanovením je § 3074 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), jež stanoví, že nájem se řídí tímto zákonem (míněno novým občanským zákoníkem) ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto datem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Ustanovení § 3074 odst. 1 o. z. uvádí, že vznik nájmu a práva a povinnosti vzniklé před účinností občanského zákoníku se řídí dosavadními předpisy, kdežto obsah (vzájemná práva a povinnosti) a zánik nájmu se po 1. 1. 2014 již řídí novým občanským zákoníkem. Dle ustanovení § 1040 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. Podle § 2302 odst. 1 o. z. se ustanovení tohoto pododdílu vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen„ prostor sloužící podnikání“). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu. Podle § 2225 odst. 1 o. z. odevzdá při skončení nájmu nájemce pronajímateli věc v místě, kde ji převzal, a v takovém stavu, v jakém byla v době, kdy ji převzal, s přihlédnutím k obvyklému opotřebení při řádném užívání, ledaže věc zanikla nebo se znehodnotila; odevzdáním se rozumí i předání vyklizené nemovité věci. Podle § 2231 odst. 1 o. z. nájem ujednaný na dobu neurčitou skončí výpovědí jednou ze stran. Jedná-li se o věc movitou, je výpovědní doba jednoměsíční, jedná-li se o věc nemovitou, je tříměsíční. Podle ust. § 2314 odst. 1 o.z. má kterákoli vypovídaná strana právo do uplynutí jednoho měsíce ode dne, kdy jí byla výpověď doručena, vznést proti výpovědi námitky; námitky vyžadují písemnou formu a musí být adresovány druhé smluvní straně. Dále podle ust. § 2314 odst. 2 o.z. platí, že nejsou-li námitky vzneseny včas, zaniká právo na přezkoumání oprávněnosti výpovědi. Podle § 2314 odst. 3 o.z. vznese-li vypovídaná strana námitky včas, ale vypovídající strana do jednoho měsíce ode dne, kdy jí námitky byly doručeny, nevezme svou výpověď zpět, má vypovídaná strana právo žádat soud o přezkoumání oprávněnosti výpovědi, a to do dvou měsíců ode dne, kdy marně uplynula lhůta pro zpětvzetí výpovědi. Po provedeném dokazování a podřazení po výše uvedená ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Účastníci uzavřeli dne 16. 3. 2018 nájemní smlouvu na nájem nebytových prostor ve smyslu ustanovení § 3 zákona č. 116/1900 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor. V dodatku č. 2 nájemní smlouvy ze dne 30. 12. 2013 si strany ujednaly splatnost nájemného, vždy k poslednímu dni každého měsíce, za který platby náleží, a to připsáním platby na účet žalobce. Žalované byla doručena dne 7. 10. 2018 prostřednictvím datové schránky výpověď z nájmu se lhůtou 3 měsíce s odůvodněním, že žalovaná nezaplatila nájemné za měsíce červen, červenec a srpen 2018 a služby za měsíce červenec a srpen 2018 v celkové výši 48 983 Kč. Podle ustanovení § 2314 odst. 1 o.z. měla žalovaná možnost vznést námitky vůči výpovědi, žalobce by měl ve smyslu ustanovení § 2314 odst. 3 o.z. měsíc prostor pro zpětvzetí výpovědi, a žalovaná mohla požádat soud o přezkum v tomu určených lhůtách dle § 2314 o. z. Soud konstatuje, že nebylo a v současnosti není u nadepsaného soudu vedeno řízení o neplatnost citované výpovědi. Soud ve smyslu ustanovení § 2314 o.z. považuje výpověď z nájmu, která byla žalované, doručena dne 7. 10. 2018, za platnou, neboť žalovaná včas nepožádala soud o přezkoumání platnosti výpovědi. Výpovědní lhůta v délce 3 měsíců tak uplynula 7. 1. 2019 a nájem zanikl. O skončení nájmu žalobce žalovanou informoval a vyzval ji k vyklizení, žalovaná však nebytové prostory žalobci neodevzdala. Za této situace tak soud nároku žalobce na vyklizení žalované v souladu s ustanovením § 1040 odst. 1 o. z. vyhověl, když v souladu s ust. § 2225 odst. 1 o. z. zavázal žalovanou odevzdat nebytový prostor žalobci. Námitkami žalované, které se vztahují k ukončení nájemního vztahu se soud nezabýval, neboť výpověď je považována za platnou a soud není oprávněn přezkoumávat platnost, důvody či okolnosti výpovědi. Žalovaná také namítla, že svůj dluh uhradila a tímto výpověď zanikla. Uvedená argumentace žalované nemá oporu v uzavřené smlouvě ani v zákoně. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., když úspěšné žalobkyni náleží plná náhrada nákladů řízení, jež spočívá jednak v uhrazeném soudním poplatku v částce 5 000 Kč, dále dvou paušálních náhrad výdajů za úkony písemné podání nebo návrh ve věci samé a výzva k plnění, a to v celkové výši 600 Kč, na které má nezastoupený účastník nárok podle § 151 odst. 3 o. s.ř. provedeného vyhláškou č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, konkrétně pak jejího § 2 odst.

1. Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně. Nesplní-li povinná dobrovolně povinnost uloženou mu tímto rozhodnutím, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí nebo exekuce.