30 C 243/2021

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Hanou Stříteckou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně:Jméno zainteresované společnosti 0/0, IČO: IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená advokátem tituly před jménem. jméno FO tituly za jménem. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 proti žalované:Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 18 013 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 370 Kč s 8,05% úrokem z prodlení ročně od 31. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 3 680,88 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 244,54 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 701,74 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 680,88 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 820 Kč od 30. 11. 2019 do 30. 12. 2019 a úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 7 500,88 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá.

III. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 7 962,12 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 934,57 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5 748,84 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 962,12 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 550 Kč od 30. 11. 2019 do 30. 12. 2019 a úrokem ve výši 23,72 % ročně z částky 10 512,12 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 7 500,88 Kč se zákonným i sjednaným příslušenstvím. Jedná se o nárok vyplývající ze smlouvy o zápůjčce č. hodnota ze dne 30. 9. 2016 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností právnická osoba) a žalovanou. Ze skutkových tvrzení vyplývá, že se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 7 500,88 Kč jako nevrácené zapůjčené jistiny, částky 2 239,12 Kč jako dlužných úhrad za poplatek za hotovostní inkaso splátek. Dále žalobkyně požadovala úhradu kapitalizovaných úroků ve výši 3 701,74 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků u prodlení ve výši 1 244,54 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7 500,88 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení. Na své závazky žalovaná uhradila částku 4 180 Kč, kterou žalobkyně započetla ve výši 499,12 Kč na jistinu, ve výši 1 120 Kč na úrok, ve výši 1 600 Kč na poplatek za administrativní činnost a ve výši 960,88 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalované vyšla právní předchůdkyně žalobkyně z informací poskytnutých jí žalovanou před uzavřením smlouvy, kdy tato byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tyto informace pak právní předchůdkyně žalované ověřila z dokladů předložených žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně pak neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované. Žalobkyně dále požadoval úhradu částky 10 512,12 Kč se zákonným i sjednaným příslušenstvím. Jedná se o nárok vyplývající ze smlouvy o zápůjčce č. hodnota ze dne 30. 9. 2016 uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností právnická osoba) a žalovanou. Ze skutkových tvrzení vyplývá, že se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 10 512,12 Kč jako nevrácené zapůjčené jistiny a částky 3 137,88 Kč jako dlužných úhrad za poplatek za hotovostní inkaso splátek. Dále žalobkyně požadovala úhradu kapitalizovaných úroků ve výši 5 748,84 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 934,57 Kč, úroků ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 512,12 Kč od 30. 11. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny od 30. 11. 2019 do zaplacení. Na své závazky žalovaná uhradila částku 12 450 Kč, kterou žalobkyně započetla ve výši 4 487,88 Kč na jistinu, ve výši 2 100 Kč na úrok, ve výši 3 000 Kč na poplatek za administrativní činnost a ve výši 2 862,12 Kč na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Ohledně ověření úvěruschopnosti žalované vyšla právní předchůdkyně žalobkyně z informací poskytnutých jí žalovanou před uzavřením smlouvy, kdy tato byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Tyto informace pak právní předchůdkyně žalované ověřila z dokladů předložených žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně pak neměla důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalované 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili 4. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění. Dne 11. 7. 2016 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce č. hodnota, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 15 000 Kč (viz smlouva o zápůjčce ze dne 11. 7. 2016). Žalovaná ve smlouvě potvrdila, že tuto částku v hotovosti převzala. Žalovaná se zavázala tuto částku splácet právní předchůdkyni žalobkyně v pravidelných 58 týdenních splátkách po 450 Kč. Sjednaná úroková sazba činila 23,72 % ročně a sjednaný kapitalizovaný úrok ve výši 2 100 Kč. Dále byl mezi účastníky sjednán administrativní poplatek ve výši 3 000 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala vrátit, činila 26 100 Kč. Ze zákaznické karty ze dne 11. 7. 2016 bylo zjištěno, že žalovaná při uzavírání smlouvy požadovala půjčení částky 15 000 Kč a uvedla, že bydlí jako spolubydlící s partnerem od ledna 2016, kdy náklady na bydlení uvedla v částce 3 000 Kč. Dále uvedla, že je od června 2015 zaměstnána s příjmem 14 200 Kč. Počet zaměstnání za poslední 3 roky uvedla v počtu 2. Výdaje na domácnost uvedla ve výši 2 500 Kč. K těmto tvrzením doložila výplatní pásky, pracovní smlouvu a doklad SIPO. Právní předchůdkyně žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalované vycházela pouze z těchto údajů. Ohledně výdajů vyšla jen z tvrzení žalované.

5. Dne 30. 9. 2016 byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce č. hodnota, na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 8 000 Kč (viz smlouva o půjčce ze dne 30. 9. 2016). Žalovaná ve smlouvě potvrdila, že tuto částku v hotovosti převzala. Žalovaná se zavázala tuto částku splácet právní předchůdkyni žalobkyně v pravidelných 58 týdenních splátkách po 240 Kč. Sjednaná úroková sazba činila 23,72 % ročně a sjednaný kapitalizovaný úrok ve výši 1 120 Kč. Dále byl mezi účastníky sjednán administrativní poplatek ve výši 1 600 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala vrátit, činila 13 920 Kč. Ze zákaznické karty ze dne 30. 9. 2016 bylo zjištěno, že žalovaná požadovala půjčení částky 15 000 Kč, při uzavírání smlouvy uvedla, že žije s partnerem u rodičů od ledna 2016, kdy náklady na bydlení uvedla v částce 3 500 Kč. Dále uvedla, že je zaměstnána s příjmem 15 000 Kč. Počet zaměstnání za poslední 3 roky uvedla v počtu 1 (uváděný zaměstnavatel se lišil od předcházející zákaznické karty z 11. 7. 2016). Výdaje na domácnost uvedla ve výši 4 500 Kč a splátky úvěrů ve výši 1 800 Kč. Současně potvrdila, že již splácí u právní předchůdkyně žalobkyně jednu půjčku. K těmto tvrzením doložila výplatní pásky, a pracovní smlouvu. Právní předchůdkyně žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalované vycházela pouze z těchto údajů. Ohledně výdajů vyšla jen z tvrzení žalované.

6. Z oznámení o postoupení pohledávky, smlouvy o postoupení pohledávek a seznamu postoupených pohledávek pak bylo zjištěno, že obě pohledávky za žalovanou byly postoupeny na žalobkyni.

7. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v části, ve které se žalobkyně domáhala vrácení poskytnutých peněžních prostředků a zákonných úroků z prodlení.

8. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou vznikl závazkový vztah uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, který byl účinný v době uzavření smlouvy, a to ve dnech 11. 7. 2016 a 30. 9. 2016. Z obsahu obou smluv jednoznačně vyplývá, že se jedná o spotřebitelský úvěr dle ust. § 1 cit. zákona, když se jedná o poskytnutí finanční služby fyzické osobě, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti. Naopak právní předchůdce žalobkyně je osobou poskytující úvěr v rámci své podnikatelské činnosti (viz ust. § 3 cit. zákona) V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o půjčce ze dne 11. 7. 2016 peněžní prostředky v částce 15 000 Kč. Žalovaná tuto částku od právní předchůdkyně žalobkyně převzala dne 11. 7. 2016. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 30. 9. 2016 částku 15 000 Kč, kterou téhož dne převzala.

9. Podle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

10. Podle ust. § 22 odst. 5 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, není-li prokázán opak, má se za to, že věřitel povinnosti podle ustanovení § 5, 7 a 9 nesplnil.

11. V souladu s ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel tedy poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva neplatná. Věřiteli je tak uložena před uzavřením smlouvy o úvěru povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž při této činnosti je povinen vynaložit odbornou péči. Tato činnost představuje vysoce kvalifikovanou činnost profesionála v příslušném oboru, jejímž obsahem je individuální posouzení konkrétní situace každého jednotlivého spotřebitele žádajícího o úvěr. Jedná se o institut, jehož smyslem je odpovědný přístup věřitelů, kteří mají předem pečlivě posoudit schopnost spotřebitele nabízený spotřebitelský úvěr splácet a v případě, že je výsledek posouzení úvěruschopnosti negativní, spotřebitele nezadlužovat. Primárním cílem je ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním, sekundárně je chráněn i věřitel před vznikem v budoucnu nedobytných pohledávek. V neposlední řadě je pak chráněna společnost jako celek před různými sociopatologickými jevy (k tomu dále srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

12. V řízení bylo potřeba, aby žalobkyně prokázala, že před sjednáním úvěru provedla důkladné zkoumání úvěruschopnosti žalované. Toto však v řízení prokázáno nebylo. Ohledně splnění povinnosti dle ust. § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. žalobkyně doložila pouze kartu zákazníka vyplněnou na základě informací poskytnutých žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně tak při posouzení úvěruschopnosti vycházela pouze z informací žalované, z dokladů předložených žalovanou, což byly jen výplatní pásky, pracovní smlouva a doklad SIPO. Právní předchůdkyni žalobkyně pak nezarazilo, že ačkoliv obě smlouvy byly uzavírány v rozmezí 2 měsíců, u obou uváděla žalovaná, odlišné údaje o bydlení (jednou jako spolubydlící, jednou s parterem u rodičů). Rovněž tak je zde rozpor ohledně počtu zaměstnavatelů žalované za období posledních 3 let. Je zřejmé, že informace týkající se příjmů žalované právní předchůdkyně žalobkyně nijak neověřovala. Rovněž nebyly nijak ověřeny tvrzené výdaje, když právní předchůdkyně žalobkyně nepožadovala žádné údaje v tomto směru. Právní předchůdkyně žalobkyně zjevně před uzavřením smlouvy o úvěru reálně nijak, natož s odbornou péčí, neposoudila schopnost žalované úvěr splácet, když naprosto nezjišťovala, resp. neověřovala tvrzené majetkové poměry žalované, její reálné příjmy, výdaje, počet vyživovacích povinností atp. A vůbec se nezabývala výdaji žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně jako profesionál jistě nemohla přehlédnout, že naprostou většinu tvrzení žalovaná ani nijak nedoložila a právní předchůdkyně žalobkyně některá tvrzení ani doložit nepožadovala (např. obrat na účtu žalované za delší období a další). Schopnost splácet úvěr není přitom určena pouze výší příjmu ze zaměstnání, státní podpory či starobního důchodu, ale celou řadou dalších faktorů, mj. též tím, zda dlužník nesplácí současně jiné splátky, otázkou životního stylu dlužníka, výší jeho reálných výdajů. Pokud právní předchůdkyně žalobkyně navzdory všemu právě uvedenému postupovala tak, že žalované částku 15 000 Kč dne 11. 7. 2016 a částku 8 000 Kč dne 30. 9. 2016 poskytla, počínala si zcela lehkomyslně a musela si být vědom vysokého rizika nesplnění závazku ze strany žalované. Navíc z provedeného dokazování vyplynulo, že veškeré úkony směřující k poskytnutí úvěru byly činěny v jeden den, tedy 11. 7. 2016 ve vztahu k půjčce z tohoto dne a dne 30. 9. 2016 ve vztahu k půjčce z uvedeného dne, kdy byla vyplněna karta zákazníka a tentýž den byla uzavřena smlouva o úvěru. Z toho je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobkyně veškeré úkony k uzavření smlouvy činila ve velmi omezeném časovém prostoru a ani fakticky nemohla stihnout ověřit si informace o úvěruschopnosti dlužníka. Soud uzavírá, že počíná-li si právní předchůdkyně žalobkyně natolik lehkomyslně jako v projednávané věci, musí být srozuměna též s vysokým rizikem, které je s tím spojeno, totiž s rizikem reálné nevratnosti poskytnuté částky (řečeno s určitou mírou nadsázky, za daných okolností má smlouva spíše než smlouva o úvěru charakter smlouvy velmi odvážné). Jestliže by si právní předchůdkyně žalobkyně již při uzavření smlouvy byla vědoma vysoké pravděpodobnosti neplnění řádně a včas ze strany žalované, a snad i počítala již od počátku s uplatněním sankcí za pozdní placení, pak by takovému postupu právní předchůdkyně žalobkyně navíc nebylo lze přiznat ochranu z důvodů uvedených v ustanovení § 6 obč. zák. Dle ust. § 22 odst. 5 zákona č. 154/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru soud vycházel z toho, že právní předchůdkyně žalobkyně svoji povinnost dle ust. § 9 odst. 1 cit. zákona nesplnila. Soud tedy při užití cit. ustanovení dospěl k závěru, že smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 11. 7. 2016 a 30. 9. 2016 jsou neplatné. Pokud tedy právní předchůdkyně žalobkyně předala žalované částku 15 000 Kč a 8 000 Kč je žalovaná tyto částky povinna žalobkyni vrátit z titulu vydání bezdůvodného obohacení.

13. Podle ust. § 2991 obč. zák. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Žalobkyně tak má právo dle ust. § 2993 obč. zák. požadovat po žalované vrácení částky 15 000 Kč, kterou žalované plnila dne 11. 7. 2016, aniž by tu byl platný závazek. Žalovaná je pak povinna vrátit žalobkyni tuto částku, když dle ust. § 2991 obč. zák. se na úkor žalobkyně obohatila bez spravedlivého důvodu, neboť přijal plnění bez právního důvodu. Soud proto zavázal žalovanou k úhradě částky 2 550 Kč žalobkyni, neboť v řízení bylo zjištěno, že žalovaná před podáním žaloby uhradila na tuto smlouvu částku 12 450 Kč, (viz skutková tvrzení žalobkyně). Vzhledem k posouzení úvěrové smlouvy jako neplatné, nemohla tato uhrazená částka být započtena na sjednaný úrok či poplatek za administrativní činnost nebo za hotovostní inkaso splátek a soud tuto částku započetl na dlužnou jistinu. Z dlužné jistiny ze smlouvy ze dne 11. 7. 2016 tak po odečtení platby ve výši 12 450 Kč zbývá k úhradě právě částka 2 550 Kč.

15. Soud přiznal žalobkyni i právo na úhradu úroků z prodlení z dlužné jistiny dle smlouvy č. hodnota dle ust. § 1970 obč. zák. v zákonné výši, neboť žalovaná byla povinna vrátit žalobkyni poskytnutou částku 15 000 Kč, pokud tak neučinila, dostala se do prodlení a žalobkyně má právo na úhradu úroků z prodlení v zákonné výši. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky výzvou obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019, která byla dle poštovního podacího lístku podána k poštovní přepravě dne 13. 12. 2019. Dle § 573 občanského zákoníku výzva došla žalované tři pracovní dny po jejím odeslání, tedy 18. 12. 2022. Vzhledem k tomu, že si žalobkyně určila 10denní splatnost ode dne obdržení dopisu, dostala se žalovaná do prodlení dne 31. 12. 2019, protože žalovaná částka se stala splatnou desátým dnem po doručení výzvy k úhradě.

16. Vzhledem k právnímu posouzení věci, pak soud ve zbývajících požadovaných částkách žalobu zamítl, když smlouva byla shledána neplatnou a nárok žalobkyně na úhradu poplatků za administrativní činnost a za smluvené úroky, které měly být předmětnou smlouvou sjednány, je z tohoto důvodu zcela neoprávněný.

17. Pokud se pak týká smlouvy ze dne 30. 9. 2016, zde soud dospěl k závěru, že žalobkyně má právo na úhradu částky 3 820 Kč. I zde by byla povinna žalovaná vrátit částku 8 000 Kč z titulu vydání bezdůvodného obohacení dle § 2993 obč. zák. v řízení však bylo prokázáno, že žalovaná uhradila již částku 4 180 Kč (viz skutková tvrzení žalobkyně). Vzhledem k posouzení úvěrové smlouvy jako neplatné, nemohla tato uhrazená částka být započtena na sjednaný úrok či poplatek za administrativní činnost nebo za hotovostní inkaso splátek a soud tuto částku započetl na dlužnou jistinu. Z dlužné jistiny ze smlouvy ze dne 30. 9. 2016 tak po odečtení platby ve výši 4 180 Kč zbývá k úhradě právě částka 3 820 Kč.

18. Soud přiznal žalobkyni i právo na úhradu úroků z prodlení z dlužné jistiny dle smlouvy č. hodnota dle ust. § 1970 obč. zák. v zákonné výši, neboť žalovaná byla povinna vrátit žalobkyni poskytnutou částku 8 000 Kč, pokud tak neučinila, dostala se do prodlení a žalobkyně má právo na úhradu úroků z prodlení v zákonné výši. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky výzvou obsaženou v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019, která byla dle poštovního podacího lístku podána k poštovní přepravě dne 13. 12. 2019. Dle § 573 občanského zákoníku výzva došla žalované tři pracovní dny po jejím odeslání, tedy 18. 12. 2022. Vzhledem k tomu, že si žalobkyně určila 10denní splatnost ode dne obdržení dopisu, dostala se žalovaná do prodlení dne 31. 12. 2019, protože žalovaná částka se stala splatnou desátým dnem po doručení výzvy k úhradě.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žalobkyně byla v řízení z větší části neúspěšná (ohledně požadavku na úhradu jistiny ve výši 11 643 Kč, smluveného úroku ve výši 9 450,58 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 179,11 Kč a požadovaného příslušenství za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení). Žalovaná by tak oproti žalobkyni měla právo na náhradu nákladů řízení. Žalované však žádné náklady v tomto řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně, a to do patnácti dnů ode dne doručení písemného vyhotovení rozsudku. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou mu vykonatelným rozhodnutím, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.