31 C 131/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Krausovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 47 356,91 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 12 162,98 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 26 325,51 Kč s úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 38 488,49 Kč od 1. 7. 2023 do zaplacení, s kapitalizovanými úroky ve výši 3 321,57 Kč, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 699 Kč a částku ve výši 8 868,42 Kč s úroky z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 13. 2. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 13. 2. 2024 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku ve výši 38 488,49 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu ve výši 8 868,42 Kč. Svoji žalobu odůvodnil tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 40 000 Kč. Tento úvěr mohla žalovaná čerpat prostřednictvím vydané platební karty vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet měsíčními splátkami ve výši minimálně 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč počínaje dnem 17. 10. 2021. Úrok byl sjednán ve výši 22,68 % ročně. Měsíční platba na pojištění byla sjednána ve výši 7,99 % z měsíční splátky. Pro případ prodlení s úhradou splátky se žalovaná zavázala zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení a účelně vynaložené náklady vymáhání. Žalovaná uhradila pouze částku ve výši 40 928 Kč. Jelikož žalovaná porušila své smluvní povinnosti, když nesplácela čerpaný úvěr, poplatky a pojištění řádně a včas, právní předchůdce žalobce od smlouvy odstoupil a úvěr ke dni 30. 6. 2023 zesplatnil. Právní předchůdce žalobce následně postoupil pohledávku za žalovanou na žalobce, přičemž po tomto postoupení žalovaná uhradila pouze částku ve výši 1 500 Kč, která byla započtena na nesplacený smluvní úrok. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu také předžalobní výzvou ze dne 2. 11. 2023. Nezaplatila však ničeho, a proto žalobce požaduje na jistině úvěru částku 38 488,49 Kč, na pojistném částku 639,20 Kč (v žalobním návrhu označeno jako součást kapitalizovaného úroku), na náhradě nákladů spojených s vymáháním pohledávky částku ve výši 699 Kč, na smluvní pokutě za období od 26. 6. 2023 do 12. 2. 2024 částku 8 868,42 Kč a dále úrok z prodlení z částky 38 488,49 Kč od 1. 7. 2023 do zaplacení a úrok ve výši 22,68 % ročně z částky 38 488,49 Kč za období od 6. 1. 2023 do 30. 6. 2023 v kapitalizované výši 2 682,37 Kč po odečtení částečné úhrady ve výši 1 500 Kč a úrok ve výši 14,75 % ročně z částky 8 868,42 Kč od 13. 2. 2024 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání soudu dne 30. 9. 2024 se bez omluvy nedostavila.

3. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav.

4. Z Rámcové smlouvy o poskytování bankovních produktů a služeb č. , hodnota, ze dne , datum, , z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z Žádosti/smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , Přihláška k pojištění pro revolvingový úvěr ze dne , datum, (dále jen „smlouva“) a z akceptačního dopisu ze dne , datum, soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalované revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 40 000 Kč, který žalovaná mohla čerpat prostřednictvím platební karty vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Číslo úvěrového účtu bylo , č. účtu, . Při uzavírání smlouvy právní předchůdce žalobce ověřoval úvěruschopnost žalované, když zjistil, že žalovaná je svobodná, žije v nájmu a má jednu vyživovací povinnost. Od listopadu 2019 je zaměstnána u uvedeného zaměstnavatele jako pracovnice ve službách a prodeji s čistým příjmem ve výši , částka, . Náklady na domácnost byly vyčísleny na částku , částka, . Žalovaná se ve smlouvě zavázala úvěr řádně a včas splácet měsíčními splátkami ve výši 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč, které byly splatné k 17. dni měsíce. Úrok byl sjednán ve výši 22,68 % ročně. Žalovaná se současně zavázala k měsíčním úhradám pojištění ve výši 7,99 % z měsíční splátky úvěru. Pro případ prodlení s úhradou splatné splátky se žalovaná zavázala zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení a náhradu nákladů spojených s vymáháním splatného závazku.

5. Z platební historie k úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že žalovaná hradila splátky nepravidelně. Z uvedené historie je také patrný rozklad jednotlivých splátek na jistinu, úroky a pojištění, platební historií bylo prokázáno, že žalovaná postupně čerpala 53 090,98 Kč, dle tvrzení žalobce vrátila 40 928 Kč. Ke dni 18. 5. 2023 byla dle výpočtu žalobce dlužná částka ve výši 43 557,06 Kč.

6. Z odstoupení od úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že tímto dopisem právní předchůdce žalobce oznámil žalované, že v důsledku jejího prodlení se splácením úvěru odstupuje od úvěrové smlouvy ke dni 30. 6. 2023. Současně žalovanou vyzval k úhradě celé dlužné částky.

7. Dopisem ze dne 14. 7. 2023 byla žalovaná žalobcem informována, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, došlo k postoupení pohledávky. Současně byla žalovaná vyzvána k uhrazení dlužné částky a upozorněna na možnost vzniku nákladů mimosoudního vymáhání mimo jiné v částce 48 Kč za odchozí dopis a v částce 217 Kč za osobní návštěvu.

8. Z listiny označené jako výpis úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky ze dne 23. 1. 2024 soud zjistil, že dne 18. 8. 2023 byl žalované zaslán obyčejný dopis a ve dnech 1. 9. 2023 až 13. 11. 2023 byly uskutečněno 6 cest pověřeného terénního pracovníka žalobce na adresu žalované (v žalobě požadována náhrada 3 cest).

9. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovanou na žalobce. O změně v osobě věřitele byla žalovaná informována v Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 7. 2023, ve kterém byla současně vyzvána k uhrazení dlužné částky. Toto oznámení bylo žalované odesláno dle předloženého podacího archu dne17. 7. 2023 na adresu , adresa, .

10. Výzvou před podáním žaloby ze dne 2. 11. 2023 byla žalovaná právním zástupcem žalobce vyzvána k uhrazení dlužné částky do 10. 11. 2023. Dle předloženého poštovního archu byla výzva žalované odeslána dne 3. 11. 2023 na adresu , adresa, .

11. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem15. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

17. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

18. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností smlouvy o úvěru. Smluvní ujednání mezi společností , právnická osoba, a žalovanou bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

19. V rámci posouzení úvěruschopnosti zjišťoval právní předchůdce žalobce pouze informace týkající se osobních poměrů a příjmu žalované, které uvedla do žádosti o úvěr. Z žádosti o úvěr nevyplývá, že by žalovaná žalobci předložila výplatní pásky nebo výpisy z jejího účtu. Ohledně pravidelných výdajů žalované předchůdce žalobce nezjišťoval ničeho, vycházel pouze ze sdělení, že měsíční výdaje její domácnosti činí , částka, !, aniž by reálnost uvedené částky jakkoli podrobil kritice, natož ověřil, zejména za situace, kdy žalovaná uvedla, že žije v nájemním bydlení a má jednu vyživovací povinnost k dítěti. Schopnost splácet úvěr, tzv. úvěruschopnost, přitom není dána pouze výší příjmů, ale také výší reálných výdajů. Žalobce nezjišťoval a už vůbec neověřoval, jaké jsou pravidelné výdaje žalované (nájem, inkaso, energie, splátky jiných dluhů, spoření, pojištění, osobní potřeby, léky a léčebné pomůcky apod.). Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má žalobce, resp. jeho právní předchůdce, povinnost řádně zkoumat, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je reálná schopnost uvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet.

20. Právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru nepostupoval s odbornou péčí, když žádným způsobem nezjišťoval a neověřoval výdaje žalované. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

21. Právní předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C-679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18).

22. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru č. , hodnota, byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

23. Ve světle uvedeného proto žalobci, na kterého byla pohledávka za žalovanou řádně postoupena, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 12 162,98 Kč (poskytnutá jistina ve výši 53 090,98 Kč ponížená o úhradu žalované v celkové výši 40 928 Kč), ve zbylé části žalobou uplatněného nároku 26 325,51 Kč soud návrh žalobce zamítl. V části nároku na zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 3 321,57 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 699 Kč a smluvní pokuty ve výši 8 868,42 Kč s příslušenstvím soud návrh žalobce rovněž zamítl, neboť ujednání o smluvních úrocích, poplatcích a pokutách vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

24. Ohledně úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 38 488,49 Kč od 1. 7. 2023 do zaplacení soud nárok žalobce taktéž zamítl, neboť žalovaná se dosud nedostala do prodlení. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnutých a dosud nevrácených jistin. Žalovaná je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalované, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácených jistin a určit způsob jejich splácení. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

25. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod I. výrokem tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu II. výrokem zamítl.

26. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 12 162,98 Kč, ohledně které soud žalobě v I. výroku vyhověl. Naopak neúspěch žalobce je představován II., tedy částkou ve výši 26 325,51 Kč, úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 38 488,49 Kč od 1. 7. 2023 do zaplacení, kapitalizovanými úroky ve výši 3 321,57 Kč, náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 699 Kč a smluvní pokutou ve výši 8 868,42 Kč s úroky z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 13. 2. 2024 do zaplacení, Žalobce proto byl méně úspěšný než žalovaná, která by měla právo na náhradu nákladů řízení, dle obsahu spisu jí však žádné nevznikly.