31 C 161/2023

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Krausovou ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 12 966,50 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 10 272 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá ohledně částky 2 694,50 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 272 Kč od 16. 7. 2022 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2 252 Kč k rukám právní zástupkyně žalobce do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne 4. 5. 2023 se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci 12 966,50 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o [anonymizováno] účtu ze dne 25. 2. 2022. Ve smlouvě byly upraveny podmínky čerpání finančních prostředků prostřednictvím služby [anonymizováno] účet, která poskytuje zákazníkům vybraných e-shopů možnost zaplatit za zboží kupní cenu až po jeho vyzkoušení v případě, že od kupní smlouvy neodstoupí do 14 dnů od doručení zboží, přičemž [anonymizováno] účet zákazníkovi umožňuje za poplatek odložit platby až o 45 dní. Žalovaná využila služeb žalobce u zboží v celkové ceně 10 272 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit kupní cenu včetně případných poplatků za prodloužení splatnosti za situace, že si zboží po čtrnáctidenní lhůtě ponechá. Na vyúčtování však ničeho neuhradila. Dle obchodních podmínek a smlouvy byly dále mezi stranami ujednány jednotlivé výše poplatků z prodlení v závislosti na délce prodlení žalované pro případ, neuhradí-li žalovaná vyúčtování ve lhůtě splatnosti. S ohledem na celkovou dobu prodlení žalované tak žalobce rovněž požaduje za všechny platby poplatek z prodlení v celkové výši 2 694,50 Kč.

2. Žalovaný se ve věci k žalobě nevyjádřil.

3. V souladu s § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť účastníci neměli proti tomuto postupu námitky (žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, žalobce vyjádřil souhlas již v návrhu) a ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky (žalobcem) předložených listinných důkazů.

4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci: Ze smlouvy ke službě [anonymizováno] účet ze dne 25. 2. 2022 vyplývá, že v rámci uvedené smlouvy byly mezi žalobcem a žalovanou upraveny podmínky čerpání peněžních prostředků prostřednictvím služby [anonymizováno] účet. Smlouva byla uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku prostřednictvím formuláře na webovém portálu žalobce, soud rovněž zjistil, že v této listině je uvedeno, že výše uvedeného dne se žalobce zavázal bez poplatku zřídit zákazníkovi, tj. žalovanému, [anonymizováno] účet, kdy na základě smlouvy bude žalovaný disponovat [anonymizováno] účtem s celkovým finančním limitem ve výši 10 000 Kč. Žalovaná jako zákazník měla být oprávněna realizovat platby za zboží nebo služby prostřednictvím zřízeného [anonymizováno] účtu v souladu s ustanoveními ve smlouvě a obchodními podmínkami. Dle článku II. bod 2.6. smlouvy bylo uvedeno, že v případě, že zákazník řádně a včas neuhradí jakékoliv zaslané a platné vyúčtování, respektive pokud neuhradí alespoň 10 % z částky všech dosud nesplacených čerpání, stane se vyúčtování splatné v celém rozsahu. Zákazníkovi vznikne povinnosti uhradit společnosti kromě dlužné částky také účelně vynaložené náklady, smluvní pokutu, jejíž výše se bude odvíjet od délky prodlení jeho poplatků a zákonný úrok z prodlení s tím, že výše účelně vynaložených nákladů a smluvních pokut je uvedena v obchodních podmínkách. V obchodních podmínkách byl dále ujednán poplatek z prodlení ve výši 150 Kč v případě neuhrazení vyúčtování do 5 dnů po splatnosti, ve výši 250 Kč v případě neuhrazení vyúčtování do 10 dnů po splatnosti, ve výši 350 Kč v případě neuhrazení vyúčtování do 15 dnů po splatnosti, ve výši 450 Kč v případě neuhrazení vyúčtování do 20 dnů po splatnosti, ve výši 550 Kč v případě neuhrazení vyúčtování do 25 dnů po splatnosti, ve výši 650 Kč + 10% z celkového vyúčtování v případě neuhrazení vyúčtování do 30 a více dnů po splatnosti. Žalovaná byla povinna splácet čerpané prostředky na základě vyúčtování vystavovaných měsíčně žalobcem. Z příloh dále vyplývá, že na předmětné smlouvě ze dne 25. 2. 2022 absentuje podpis žalované. K důkazu žalobce dále založil fotokopii občanského průkazu žalované, z čehož soud zjistil, že byla ověřena její totožnost.

5. Ze souhrnného měsíčního vyúčtování za období měsíce února 2022 a přehledu jednotlivých objednávek v daném období soud zjistil, že žalovaná prostřednictvím zřízeného účtu vyčerpala finanční prostředky ve výši 2 351 Kč za objednávky učiněné přes e-shop www.damejidlo.cz, dále jí byly vyúčtovány poplatky z prodlení ve výši 886 Kč a smluvní pokuta ve výši 951,95 Kč. Ze souhrnného měsíčního vyúčtování za období měsíce března 2022 a přehledu jednotlivých objednávek v daném období soud zjistil, že žalovaná prostřednictvím zřízeného účtu vyčerpala finanční prostředky ve výši 6 941 Kč za objednávky učiněné přes e-shop www.damejidlo.cz a finanční prostředky ve výši 65 Kč za objednávky učiněné přes e-shop IDS JMK, dále jí byly vyúčtovány poplatky z prodlení ve výši 1 351 Kč a smluvní pokuta ve výši 2 152 Kč. Ze souhrnného měsíčního vyúčtování za období měsíce dubna 2022 a přehledu jednotlivých objednávek v daném období soud zjistil, že žalovaná prostřednictvím zřízeného účtu vyčerpala finanční prostředky ve výši 25 Kč za objednávky učiněné přes e-shop IDS JMK, dále jí byly vyúčtovány poplatky z prodlení ve výši 12,50 Kč a smluvní pokuta ve výši 8,21 Kč. Ze souhrnného měsíčního vyúčtování za období měsíce června 2022 a přehledu jednotlivých objednávek v daném období soud zjistil, že žalovaná prostřednictvím zřízeného účtu vyčerpala finanční prostředky ve výši 890 Kč za objednávky učiněné přes e-shop www.damejidlo.cz, dále jí byly vyúčtovány poplatky z prodlení ve výši 445 Kč a smluvní pokuta ve výši 201,01 Kč. Jednotlivá vyúčtování byla zasílána žalované na ve smlouvě uvedenou emailovou adresu, což bylo žalobcem doloženo.

6. Z obchodního rejstříku a smlouvy o poskytování služeb [anonymizováno] uzavřené dne 4. 3. 2015 vyplývá, že toho dne byla mezi žalobcem a [právnická osoba] s.r.o., jež ke dni 1. 11. 2015 zanikla sloučením se společností damejidlo.cz s.r.o., uzavřena smlouva o poskytování [anonymizováno] služeb.

7. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne 10. 1. 2023, podanou k přepravě téhož dne.

8. Věc byla s ohledem na ust. § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. z."), účinného od 1. 1. 2014, posouzena dle tohoto zákona, neboť se jedná o právní poměr vzniklý po 1. 1. 2014, a současně dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“).

9. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Dle ustanovení § 1725 o. z., smlouva je uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z., je právní jednání neplatné, jestliže odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Dle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. Dle ustanovení § 586 o. z. platí, že je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.

14. Podle ustanovení § 86 odst. 1 ZSÚ platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle ustanovení § 86 odst. 2 ZSÚ, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Dle dikce § 75 ZSÚ, je poskytovatel úvěru povinen postupovat s odbornou péčí. Z ustanovení § 5 o. z. vyplývá, že jedná-li bez odborné péče ten, kdo k tomu má povinnost, jde takové jednání k jeho tíži.

18. Ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. uvádí, že ten kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. A dle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze v nároku týkající se zaplacení části jistiny úvěru.

20. Soud se nejprve zabýval platností předmětné úvěrové smlouvy.

21. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru. Charakter smluvního ujednání mezi účastníky byl spotřebitelskou smlouvou, neboť předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytuje spotřebitelům úvěry. Soud se proto z úřední povinnosti zabýval tím, zda předchůdce žalobce jakožto věřitel před uzavřením smlouvy o úvěru splnil svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované – dlužníka. Schopnost dlužníka splácet úvěr má věřitel povinnost zkoumat především z informací, které se má snažit získat od dlužníka, příp. pokud by to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 ZSÚ). Věřitel má s odbornou péčí posoudit, zda dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče věřitele je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným dlužníkem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od dlužníka doložit (rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, č. j. 1 As 30/2015-39).

22. Žalobce ve věci prověření úvěruschopnosti žalované neuvedl ničeho a z jím předložených důkazů nevyplývá ani z obsahu spisu nevyplývá, že by se úvěruschopností žalované jakkoli zabýval. K tomu navíc soud doplňuje, že žalobcem předložená smlouva ke službě [anonymizováno] účet měla být žalovanou, dle tvrzení žalobce, podepsána v rámci registrace na webových stránkách žalobce a aktivací [anonymizováno] účtu, kdy úmysl žalované měl být ověřen verifikační textovou zprávou a předložením kopie OP žalované. V řízení však nebylo řádně doloženo, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena smlouva o [anonymizováno] účtu ze dne 25. 2. 2022 s obsahem tvrzeným v žalobě a ve znění připojených příloh (tzn. včetně obchodních podmínek, poplatku z prodlení), protože žalobcem předložená smlouva není opatřena žádným podpisem žalované ani jiným jedinečným identifikátorem.

23. Pokud by tedy vůbec byla mezi žalobcem jakožto věřitelem a žalovanou jakožto dlužníkem, uzavřena úvěrová smlouva, je tato smlouva neplatná jednak pro rozpor se zákonem na ochranu spotřebitele (§ 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 86 ZSU, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) a dále pro rozpor s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 o. z., nález Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18). Vzhledem k tomu, že se jedná o neplatnost pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, jde o neplatnost absolutní, tzn. že smluvní ujednání v úvěrové smlouvě je neplatné, aniž by žalovaný neplatnost namítal (§ 588 o. z.).

24. Vzhledem ke všemu výše uvedenému je nutné k nároku přistupovat tak, že žalobce poskytl žalované plnění bez právního důvodu, a tak je třeba na plnění hledět nikoli jako na plnění ze smlouvy, ale jako na bezdůvodné obohacení žalované (§ 2991 o. z.). Žalovaná uskutečnila v období od měsíce února do června 2022 formou služby nabízené žalobcem platby ve výši 10 182 Kč za objednávky učiněné přes e-shop www.damejidlo.cz a platby ve výši 90 Kč za objednávky učiněné přes e-shop IDS JMK, celkem 10 272 Kč, přičemž žalovaná na danou částku ničeho neuhradila. O nedoplatku byla žalovaná vyrozuměna měsíčním přehledem, který obsahuje výpis jednotlivých plateb, přičemž tento byl žalované zasílán na emailovou adresu žalované uvedenou v záhlaví smlouvy. S ohledem na uvedené proto soud po právní stránce věc posoudil tak, že žaloba je důvodná co do částky 10 272 Kč, tj. co do požadované jistiny, když žalobci (byť neprokázal uzavření smlouvy) vznikl ve smyslu § 2991 o. z. nárok na vrácení předmětné částky ve výši 10 272 Kč z titulu bezdůvodného obohacení na straně žalované. Lhůta k plnění byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

25. Jelikož soud uzavřel, že došlo-li k uzavření úvěrové smlouvy, ta by byla od počátku neplatná, vzniklo žalobci toliko právo na vydání toho, oč se žalovaná bezdůvodně obohatila ve smyslu § 2991 odst. 1 o. z., a tedy ostatní nároky představující poplatky za prodlení se splatností, jejichž uplatnění mělo oporu v uzavřené smlouvě, nejsou žádány po právu a soud proto dané požadavky zamítl (výrok II.).

26. V případě bezdůvodného obohacení zákon o spotřebitelském úvěru nově konstruuje speciální skutkovou podstatu oproti jeho obecné úpravě v občanském zákoníku, a to včetně povinnosti vrátit poskytnutou jistinu v přiměřené době podle schopností spotřebitele, což znamená, že žalovaný dosud není v jakémkoliv prodlení s placením prokázaného dluhu, nýbrž že tuto splatnost soud založí teprve svým rozhodnutím ve výroku. Tento závěr soudu ve smyslu jud. sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 se opírá o výslovné znění shora citovaného ustanovení § 87 ZSÚ, z jehož výslovného znění slovní konstrukce„ spotřebitel (nikoliv už dlužník) je povinen vrátit v době přiměřené“ vyplývá, že k založení nové platební povinnosti pro žalovaného dojde teprve soudním rozhodnutím a že v době rozhodování soudu žalovaná ještě ani není za dlužníka považována. Jakékoliv odkazy na problematiku splatnosti bezdůvodného obohacení upraveného v občanském zákoníku jsou ve světle zásady lex specialis derrogat lex generalis, dle názoru nalézacího soudu, nepřiléhavé a nepřípustné. K neplatnosti smlouvy je přitom nutno přihlížet z úřední povinnosti, nikoli optikou obecného ustanovení § 586 o. z., tedy pouze k námitce dlužníka. S ohledem na shora uvedené soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích I. a II. rozsudku, když soud zamítl nárok na příslušenství pohledávky.

27. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobce byl ve věci neúspěšný pouze v nepatrné části, má proto právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Dle názoru soudu jsou tyto představovány: i) zaplaceným soudním poplatkem 800 Kč; ii) odměnou za zastoupení advokátem v rozsahu tří úkonů právní služby po 300 Kč (tarifní hodnota 12 966,50 Kč, převzetí věci, výzva k plnění, žaloba) dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iii) třemi režijními paušály po 100 Kč k těmto úkonům dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.; iv) částkou odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 252 Kč; celkem tedy 2 252 Kč (II. výrok tohoto rozsudku). Všechny tyto náklady soud shledává účelnými pro uplatňování či bránění práva žalobcem, a co do výše i úměrnými předmětu řízení a současně neshledal žádné podmínky, pro které by bylo možno přistoupit k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř.