31 C 162/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Krausovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta tituly za jménem . sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 12 008 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 3 832 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu částky 8 176 Kč s kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 198,95 Kč a s úroky z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 008 Kč od 7. 6. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 6. 6. 2024 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částky ve výši 12 008 Kč s příslušenstvím. Žalobce podanou žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky řízení byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na základě které byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit v pravidelných 24měsíčních splátkách v souladu se splátkovým kalendářem, který je součástí smlouvy o úvěru. Žalovaná své povinnosti vyplývající z uzavřené smlouvy o úvěru nesplnila, žalobci vrátila celkem 4 168 Kč, a proto žalobce úvěr zesplatnil ke dni 15. 3. 2024. Žalobce požaduje zaplacení částky v celkové výši 12 008 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 6 656 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatku za SMS servis ve výši 196 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti ve výši 792 Kč, úroků z úvěru ve výši 1 568 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 900 kč a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč. Dlužné částky žalovaná nezaplatila ani na základě zaslané předžalobní výzvy ze dne 12. 4. 2024.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Z předložených listinných důkazů učinil soud následující závěry ohledně skutkového stavu. Z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobce poskytl žalované převodem na její účet č. , č. účtu, částku 8 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splácet ve 24měsíčních splátkách v souladu se splátkovým kalendářem, který je přílohou této smlouvy. Účastníci dále ve smlouvě sjednali doplňkovou službu Bezpečná splátka ve výši 99 Kč měsíčně a doplňkovou službu SMS servis ve výši 49 Kč měsíčně. V případě prodlení s úhradou se žalovaná zavázala uhradit účelně vynaložené náklady spojené s upomínáním ve výši 300 Kč za jeden měsíc vymáhání a smluvní pokutu ve výši 500 Kč za prodlení s úhradou splátky či jiné platby.

5. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta a posouzení úvěruschopnosti klienta – metodika bylo zjištěno, že příjem žalované ze starobního? důchodu činil , částka, (nedoloženo), příjmy ostatních členů domácnosti činí , částka, (nedoloženo), měsíční výdaje žádné neuvedeny a splátky jiným společnostem činí , částka, měsíčně, v externích registrech ISIR, NRKI, SOLUS byly záznamy negativní, žalovaná neměla záznam v systému CRIBIS, kdy neměla exekuce.

6. Z opisu výpisu proplacení smlouvy vyplývá, že žalobce dne , datum, převedl na účet žalované pod VS , var. symbol, částku 8 000 Kč.

7. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaná postupně žalobci splatila 4 168 Kč.

8. V důsledku porušení povinností ze strany žalované žalobce poskytnutý úvěr přípisem ze dne 15. 3. 2024 zesplatnil, s tím, že dlužná částka činila 12 138 Kč (uvedené bylo zjištěno z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 15. 3. 2024 vč. dokladu o odeslání). Následně žalovaná nereagovala ani na předžalobní výzvu k plnění ze dne 12. 4. 2024 podanou k poštovní předpravě dne 15. 4. 2024.

9. Soud zhodnotil provedené listinné důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost těchto listinných důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

10. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem14. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

15. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

16. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

18. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností smlouvy o úvěru. Smluvní ujednání mezi žalobcem a žalovanou bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

19. V rámci posouzení úvěruschopnosti zjišťoval žalobce pouze informace týkající se příjmu žalované, které nijak neověřoval. Ohledně pravidelných výdajů žalované žalobce nezjišťoval ničeho, vyjma údaje, že žalovaná již splácí měsíčně , částka, splátky jiným společnostem. Schopnost splácet úvěr, tzv. úvěruschopnost, přitom není dána pouze výší příjmů, ale také výší reálných výdajů. Předložený výpis z účtu žalovaného obsahuje toliko příchozí platby. Žalobce nezjišťoval a už vůbec neověřoval, jaké jsou pravidelné výdaje žalované (nájem, inkaso, energie, splátky jiných dluhů, spoření, pojištění, osobní potřeby, léky a léčebné pomůcky apod.). Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má žalobce, resp. jeho právní předchůdce, povinnost řádně zkoumat, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je reálná schopnost uvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet.

20. Žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru nepostupoval s odbornou péčí, když žádným způsobem nezjišťoval a neověřoval výdaje žalované. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

21. Žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C-679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18).

22. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

23. Ve světle uvedeného proto žalobci vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 3 832 Kč (poskytnutá jistina ve výši 8 000 Kč ponížená o úhradu žalované v celkové výši 4 168 Kč), ve zbylé části žalobou uplatněného nároku 8 176 Kč soud návrh žalobce zamítl, neboť ujednání o smluvních úrocích, poplatcích a smluvních pokutách vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

24. Ohledně úroků z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 008 Kč od 7. 6. 2024 do zaplacení, nárok žalobce taktéž zamítl, neboť žalovaná se dosud nedostala do prodlení. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnutých a dosud nevrácených jistin. Žalovaná je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalované, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácených jistin a určit způsob jejich splácení. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

25. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl.

26. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 3 832 Kč, ohledně které soud žalobě ve výroku I. vyhověl. Naopak neúspěch žalobce je představován výrokem II., tedy částkou ve výši 8 176 Kč, kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 198,95 Kč a úroky z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 12 008 Kč od 7. 6. 2024 do zaplacení, je zřejmé, že žalobce měl ve věci menší procesní úspěch než žalovaná, proto soud rozhodl tak, že řádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo, protože žalované dle obsahu spisu v tomto řízení žádné náklady nevznikly.