31 C 167/2025

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Krausovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO: IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 12 740 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky 5 740 Kč s 14,75% úroky z prodlení ročně z částky 9 800 Kč od 20. 4. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 12 740 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že mezi ní a žalovanou byla uzavřena dne , datum, smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě, které žalobkyně poskytla žalované na bankovní účet žalované č. účtu , č. účtu, pod variabilním symbolem, který odpovídá rodnému číslu žalované , Anonymizováno, , téhož dne úvěr ve výši 7 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni spolu se smluvním úrokem ve výši 40 % p. m. z jistiny, tj. s částkou 2 800 Kč. Žalovaná se dále zavázala splácet dlužnou částku každý měsíc, a to vždy nejpozději ke 15. dni v měsíci, spolu s úrokem za uplynulé období. Jistinu úvěru měla možnost žalovaná splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Žalovaná se však dostala s placením úvěru do prodlení, žalobkyni neuhradila na dluh ničeho. Žalobkyně se tak po žalované domáhá zaplacení částky 12 740 Kč sestávající se z nesplacené jistiny ve výši 7 000 Kč, ze smluvního úroku ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc do vyčerpání úvěru v kapitalizované výši 2 800 Kč a dále zaplacení sjednané smluvní pokuty ve výši 0,1 % p. d. z částky za období od 20. 4. 2024 do14. 6. 2025 v kapitalizované výši 2 940 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. V souladu s § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Na základě předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.

5. Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, prostřednictvím webové stránky žalobkyně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě, které byl žalované téhož dne poskytnut na její bankovní účet č. , č. účtu, úvěr ve výši 7 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet za podmínek ve smlouvě uvedených. Totožnost žalované byla ověřena kopií jejího občanského průkazu, karty pojištěnce a zasláním potvrzovací platby z bankovního účtu žalované. Dle potvrzení o provedené platbě byla žalované dne 15. 11. 2023 poskytnuta na její bankovní účet č. , č. účtu, částka 7 000 Kč.

6. Žalovaná žalobkyni před uzavřením smlouvy předložila oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory – rodičovského příspěvku ve výši 13 000 Kč měsíčně, kdy žalované se dne , datum, narodilo dítě a výpis z jejího účtu č. , Anonymizováno, za období od 30. 6. 2023 do 13. 11. 2023. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že za uvedené období činil zůstatek na tomto účtu 73,55 Kč a že z účtu nebyly provedeny trvalé příkazy pro nedostatek finančních prostředků.

7. Žalobkyně žalovanou dopisem ze dne 16. 4. 2024 vyzvala k úhradě dlužné částky s tím, že k tomuto dni došlo k zesplatnění úvěru. Žalovaná žalobkyni ničeho neuhradila, a proto byla k úhradě dlužné částky v celkové výši 21 930 Kč vyzvána i právní zástupkyní žalobkyně prostřednictvím předžalobní výzvy ze dne 14. 6. 2025 zaslané jí doporučeně.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016, o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je pouze z části důvodná. Soud se nejprve zabýval tím, zda žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru (žalovaná byla spotřebitelem – viz § 419 občanského zákoníku) splnila svou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

13. Poskytovatel úvěru má s odbornou péčí posoudit, zda spotřebitel nebude mít zjevný problém úvěr splácet (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), přičemž součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

14. Konkrétně v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, Nejvyšší soud konstatoval, „že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Ačkoliv se citované rozhodnutí vztahuje k předchozí právní úpravě (zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru), je plně aplikovatelné i za současné právní úpravy (zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru).

15. Z listinných důkazů vyplynulo, že žalobkyně ověřovala příjmy i výdaje žalované z potvrzení o přiznání dávky SSP a z výpisu z účtu. V tomto směru nelze žalobkyni nic vytknout. Nicméně soud má za to, že žalobkyně zcela rezignovala na svou povinnost údaje získané z výpisu z účtu žalované též podrobit zkoumání a následně je racionálně, resp. kriticky vyhodnotit. Z výpisů z účtu za období od 30. 6. 2023 do 13. 11. 2023 je zřejmé, že žalované nezůstávají měsíčně na účtu žádné disponibilní finanční prostředky, ze kterých by mohla poskytnutý úvěr splácet, nadto bylo prokázáno, že nedochází k provádění trvalých příkazů pro nedostatek finančních prostředků. To vše za situace, kdy žalovaná je příjemcem rodičovského příspěvku a celodenně pečuje o kojence. Dle názoru soudu žalobkyně zcela rezignovala na svou zákonnou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované, když bez dalšího žalované poskytla úvěr ve výši 7 000 Kč, přitom bylo zcela zřejmé, že žalovaná nemá z čeho úvěr splácet a že má velmi omezené možnosti získat peníze vlastní prací, když pečuje o malé dítě.

16. Soud proto s ohledem na výše uvedené uzavírá, že žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalované řádně, protože nepodrobila údaje zjištěné z jeho výpisů z účtu racionální kritice, když jí za daných podmínek poskytla mu úvěr. Uzavřená smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 15. 11. 2023 je proto absolutně neplatná s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

17. Soud zdůrazňuje, že přestože smlouva o úvěru č. , hodnota, byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., s odkazem na usnesení Ústavního soudu ze dne 6. října 2021 sp. zn. Pl. ÚS 3/20 existuje povinnost obecného soudu k eurokonformnímu výkladu § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru i případné přímé použití směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Soud zásadně přihlíží k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek i bez návrhu, jak vyplývá z dikce zákona shora citovaného. Soud má za to, že v projednávané věci žalobkyně rezignovala na svoji povinnost zkoumat úvěruschopnost žalované, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

18. Poskytnutá jistina úvěru ve výši 7 000 Kč nebyla žalobkyni ze strany žalované vrácena. Žalobkyni proto vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 7 000 Kč.

19. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. Při plnění z neplatné smlouvy je nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny v souladu ust. § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit podle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané podle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021). Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaná je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalované, proto dovodil, že je odpovídající jejím možnostem uhradit dosud nevrácenou jistinu do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

20. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru soud II. výrokem zamítl žalobu v rozsahu požadavku žalobkyně na úhradu úroků z prodlení, úroků a smluvní pokuty.

21. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci procesně úspěšná v rozsahu částky 7 000 Kč a žalovaná byla ve věci procesně úspěšná v rozsahu částky 8 421,10 Kč (5 740 Kč a 2 681,10 Kč - 14,75% úroky z prodlení ročně z částky 9 800 Kč od 20. 4. 2024 do 25. 2. 2026), žalovaná by proto měla právo na náhradu nákladů řízení, nicméně jí v tomto řízení žádné náklady řízení nevznikly (III. výrok tohoto rozsudku).