31 C 178/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Krausovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 14 016 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 12 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhá po žalované zaplacení 15% úroků z prodlení ročně z částky 12 000 Kč od 6. 9. 2023 do zaplacení, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 828,49 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 844 Kč, částky 217 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 016 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení ve výši 450,40 Kč k rukám jeho právního zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalované zaplacení 12 000 Kč s příslušenstvím, nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši 217 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 016 Kč. Svůj nárok odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, , uzavřel dne , datum, s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, . Předmětem této smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 12 000 Kč, a to převodem na účet, který uvedla žalovaná. Žalovaná se zavázala úvěr zaplatit ve lhůtě do 19. 3. 2023. Žalovaná nesplnila svou povinnost řádně a včas, poskytnutý úvěr neuhradila. Právnímu předchůdci žalobce vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, a pomocí dílčích smluv o postoupení pohledávek postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovanou na žalobce. Pohledávka byla postoupena ke dni 5. 9. 2023. Právní předchůdce žalobce před schválením úvěru nahlédl do registrů (insolvenční rejstřík, Bankovní registr klientských informací, Nebankovní registr klientských informací) za účelem posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. V souladu s ust. § 115a o.s.ř. soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili.

4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav.

5. Smlouvu o úvěru č. , hodnota, uzavřel právní předchůdce žalobce, , právnická osoba, , s žalovanou pomocí prostředků komunikace na dálku. Na základě této smlouvy se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnou žalované spotřebitelský neúčelový úvěr ve výši 12 000 Kč, který se žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobce splatit do 19. 3. 2023. Dle potvrzení o čerpání úvěru byl úvěr žalované poskytnut na účet č. , č. účtu, ve dvou splátkách dne , datum, ve výši 7 900 Kč a dne , datum, ve výši 4 100 Kč, jako variabilní symbol bylo uvedeno č. smlouvy , Anonymizováno, . Dle obchodních podmínek , právnická osoba, byla žalovaná informována o podmínkách poskytnutého úvěru. Strany smlouvy se dále dohodly, že v případě porušení povinnosti žalované zaplatit jakoukoli část závazku podle této smlouvy řádně a včas, a to bez ohledu na zavinění žalované, je žalovaná povinna zaplatit právnímu předchůdci navíc smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení, dále úrok z prodlení v zákonem stanovené výši a dále poplatek za každou zaslanou písemnou upomínku 50 Kč (nejvýše tři zpoplatněné upomínky).

6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, a společného prohlášení smluvních stran o uzavření dílčí smlouvy o postoupení pohledávek včetně příloh byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce. Z potvrzení o provedení transakce ze dne 5. 9. 2023 soud zjistil, že postoupení pohledávky bylo úplatné a částka byla uhrazena. Dopisem ze dne 11. 9. 2023 byla tato skutečnost oznámena žalované, současně byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu, dle poštovního podacího archu bylo oznámení o postoupení pohledávky žalované doručováno doporučeně na adresu dle smlouvy. Žalovaná byla opakovaně vyzvána k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne 3. 1. 2024.

7. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem11. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

13. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

15. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností smlouvy o úvěru. Smluvní ujednání mezi společností , právnická osoba, a žalovanou bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

16. V rámci posouzení úvěruschopnosti právní předchůdce žalobce ověřoval pouze informace týkající žalované nahlížením do registrů (insolvenční rejstřík, Bankovní registr klientských informací, Nebankovní registr klientských informací), nicméně neuvedl, že by jakkoli ověřoval příjmovou stránku žalované nadto její výdajovou stránku, ohledně pravidelných příjmů a výdajů žalované předchůdce žalobce nezjišťoval ničeho, nezjišťoval a už vůbec neověřoval, jaké jsou pravidelné příjmy a zejména výdaje žalované (nájem, inkaso, energie, splátky jiných dluhů, spoření, pojištění, osobní potřeby, léky a léčebné pomůcky apod.), předchůdce žalobce rovněž nezjišťoval, zda žalovaná žije v domácnosti sama, zda má děti nebo zda má povinnost přispívat na výchovu a výživu jiným osobám. Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má žalobce, resp. jeho právní předchůdce, povinnost řádně zkoumat, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je reálná schopnost uvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet.

17. Právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru nepostupoval s odbornou péčí, když žádným způsobem nezjišťoval a neověřoval ani příjmy ani výdaje žalované. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

18. Právní předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C-679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18).

19. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru č. , hodnota, byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

20. Ve světle uvedeného proto žalobci, na kterého byla pohledávka za žalovanou řádně postoupena, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 12 000 Kč. V části nároku na zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 2 844 Kč, částky 217 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 016 Kč soud návrh žalobce zamítl, neboť ujednání o smluvních úrocích, poplatcích a pokutách vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

21. Ohledně nároku žalobce na zaplacení kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 828,49 Kč a 15% úroků z prodlení ročně z částky 12 000 Kč od 6. 9. 2023 do zaplacení soud nárok žalobce taktéž zamítl, neboť žalovaná se dosud nedostala do prodlení. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnutých a dosud nevrácených jistin. Žalovaná je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalované, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácených jistin a určit způsob jejich splácení. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

22. Z důvodů shora vyložených soud I. výrokem tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu II. výrokem zamítl.

23. III. výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 12 000 Kč, ohledně které soud žalobě v I. výroku vyhověl. Naopak neúspěch žalobce je představován II. výrokem, tedy 15% úroky z prodlení ročně z částky 12 000 Kč od 6. 9. 2023 do data vydání rozsudku (31. 10. 2024) v kapitalizované výši 2 081,09 Kč, kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 828,49 Kč, kapitalizovanými úroky ve výši 2 844 Kč, částkou 217 Kč a smluvní pokutou ve výši 2 016 Kč, celkem 7 986,58 Kč. Žalobce proto byl úspěšný v 60 % předmětu řízení, žalovaná byla úspěšná v 40 %. Po vzájemném zápočtu úspěchu žalobce vůči úspěchu žalované má žalobce právo na náhradu 20 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a dále odměnou advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a.t.“), za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a.t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé). Sazba mimosmluvní odměny za každý ze tří úkonů (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, žaloba) činí dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 a.t. 300 Kč. Za každý ze tří provedených úkonů pak náleží žalobci náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. ve výši á 100 Kč. Celkem tedy náklady žalobce (včetně náhrady DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 2 252 Kč. Žalobce má tedy právo na náhradu 450,40 Kč, která odpovídá 20 % účelně vynaložených nákladů řízení.