31 C 182/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Krausovou ve věci žalobce:Jméno žalobce., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému:Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 19 868,87 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 15 135 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do požadavku žalobce na zaplacení 4 733,87 Kč s úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 868,87 Kč od 26. 11. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 721 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 19. 3. 2024 domáhal zaplacení 19 868,87 Kč s úroky z prodlení. Uvedl, že mezi účastníky byla dne 23. 6. 2022 uzavřena elektronicky smlouva o úvěru, na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou částku spolu s úroky z úvěru ve výši 23 % ročně v měsíčních splátkách ve výši 865 Kč, dluh nehradil řádně. Mezi žalobcem a žalovaným byla dne datum uzavřena dohoda o uznání dluhu, na základě které se žalovaný zavázal dluh uhradit v pravidelných měsíčních splátkách, přesto žalobci nic neuhradil. Žalobce se podanou žalobou domáhá pouze části neuhrazené jistiny ve výši 19 868,87 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“); žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil, souhlas žalovaného se předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Dne datum byla mezi účastníky prostřednictvím služeb komunikace na dálku uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Částka 16 000 Kč byla vyplacena bezhotovostním převodem na účet žalovaného č. č. účtu, částka 4 000 Kč byla započtena na náklady žalobce vynaložené na poskytnutí úvěru (náklady na lustrum v registrech 400 Kč, náklady na expresní vyplacení úvěru 100 Kč, ostatní administrativní náklady žalobce ve výši 1 900 Kč, odměna zprostředkovateli/ obchodnímu zástupci za jeho činnost ve výši 1 200 Kč, náklady na ověření úvěrového případu 400 Kč). Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté finanční prostředky spolu s úrokem 23 % ročně v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 865 Kč.

5. Dle potvrzení o platbě zaslal dne datum žalovaný žalobci ze svého účtu č. č. účtu verifikační platbu ve výši 1 Kč, dne datum byla žalovanému částka ve výši 16 000 Kč žalobcem poskytnuta na jeho účet č. č. účtu pod VS var. symbol.

6. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o úvěru žalovaný předložil žalobci oboustrannou kopii občanského průkazu, tři výplatní pásky, jak je uvedeno ve smlouvě v jejím článku 2.

10. Dále žalobci sdělil, že jeho měsíční náklady na bydlení činí 3 000 Kč. Žalobce proto následně pracoval při posuzování úvěruschopnosti žalovaného s úvahou, že žalovaný má měsíční příjem částka, náklady na jeho bydlení činí 3 000 Kč, a proto má finanční zůstatek částka, který umožňuje poskytnutí úvěru.

7. Žalovaný byl žalobcem upomínán o úhradu dlužných splátek dopisem ze dne 20. 8. 2022 a ze dne 5. 9. 2022, dopisem ze dne 21. 9. 2022 žalobce dluh zesplatnil a vyzval žalovaného k jeho úhradě, obsahem dopisu je i podrobný rozklad dluhu, ze kterého soud zjistil, že žalovaný před zesplatněním uhradil žalobci jedinou splátku ve výši 865 Kč a že zbývající dlužná jistina činí 19 868,87 Kč.

8. Dne datum byla mezi účastníky uzavřena v písemné formě dohoda o uznání dluhu, kterou žalovaný co do důvodu a výše uznal dluh vůči žalobci na mimo jiné nesplacené jistině ve výši 19 868,87 Kč ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota.

9. Předžalobní upomínkou ze dne 10. 1. 2024 žalobce upozornil žalovaného na výši dluhu a vyzval jej k úhradě; upomínka byla odeslána dne 13. 4. 2023.

10. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 14. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

15. Podle § 547 občanského zákoníku, musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

16. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 2053 občanského zákoníku, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

18. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

19. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností smlouvy o úvěru. Smluvní ujednání mezi žalobcem a žalovaným bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

20. V rámci posouzení úvěruschopnosti ověřoval žalobce pouze informace týkající se příjmu žalovaného předložením výplatních pásek a vzal v úvahu náklady žalovaného bydlení ve výši 3 000 Kč! měsíčně. Ohledně pravidelných výdajů žalovaného žalobce nezjišťoval ničeho. Schopnost splácet úvěr, tzv. úvěruschopnost, přitom není dána pouze výší příjmů, ale také výší reálných výdajů. Žalobce nezjišťoval a už vůbec neověřoval, jaké jsou pravidelné výdaje žalovaného (nájem, inkaso, energie, splátky jiných dluhů, spoření, pojištění, osobní potřeby, léky a léčebné pomůcky apod.), žalobce rovněž nezjišťoval, zda žalovaný žije v domácnosti sám, zda má děti nebo zda má povinnost přispívat na výchovu a výživu jiným osobám. Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má žalobce povinnost řádně zkoumat, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je reálná schopnost uvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet.

21. Žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru nepostupoval s odbornou péčí, když žádným způsobem nezjišťoval a neověřoval výdaje žalovaného. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

22. Žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C-679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18).

23. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. Pro úplnost soud podotýká, že uznání dluhu ze dne datum považuje za platné dle § 2053 občanského zákoníku, kdy toto uznání dluhu zakládá vyvratitelnou právní domněnku, že dluh žalovaného v době uznání v uznaném rozsahu trval. V procesní rovině znamená uznání dluhu přechod důkazního břemene z žalobce na žalovaného. Soud přihlíží k absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota z úřední povinnosti, proto domněnka založená uznáním dluhu byla vyvrácena procesem dokazování, tedy v řízení bylo dokazováním zjištěno, že uznaný závazek v době uznání ve vztahu k žalobci neexistoval, respektive existoval pouze v rozsahu částky 15 135 Kč z titulu bezdůvodného obohacení žalovaného, kdy žalobce poskytnul žalovanému finanční prostředky ve výši 16 000 Kč, které mu žalovaný vrátil v rozsahu částky 865 Kč.

24. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

25. Ve světle uvedeného proto žalobci vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 15 135 Kč (poskytnutá jistina ve výši 16 000 Kč ponížená o úhradu žalovaného v celkové výši 865 Kč), ve zbylé části žalobou uplatněného nároku 4 733,87 Kč soud návrh žalobce zamítl. V části nároku na zaplacení jistiny sestávající se ze zbývající části nákladů žalobce vynaložených na poskytnutí úvěru soud návrh žalobce zamítl, neboť ujednání o uvedených nákladech vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

26. Ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 868,87 Kč od 26. 11. 2023 do zaplacení soud nárok žalobce taktéž zamítl, neboť žalovaný se dosud nedostal do prodlení. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnutých a dosud nevrácených jistin. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácených jistin a určit způsob jejich splácení. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

27. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl.

28. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 15 135 Kč, ohledně které soud žalobě ve výroku I. vyhověl. Naopak neúspěch žalobce je představován výrokem II., tedy částkou ve výši 4 733,87 Kč a kapitalizovanými úroky z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 868,87 Kč od 26. 11. 2023 do 30. 9. 2024 (datum vydání rozsudku), tedy částkou v souhrnné výši 7 265,10 Kč, ohledně které soud žalobu ve výroku II. zamítnul. Žalobce proto byl úspěšný v 66 % předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný v 34 %. Po vzájemném zápočtu úspěchu žalobce vůči úspěchu žalovaného má žalobce právo na náhradu 32 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 800 Kč a dále odměnou advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a.t.“), za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a.t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé). Sazba mimosmluvní odměny za každý ze tří úkonů (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, žaloba) činí dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2 a.t. 300 Kč. Za každý ze tří provedených úkonů pak náleží žalobci náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. ve výši á 100 Kč. Celkem tedy náklady žalobce (včetně DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 2 252 Kč. Žalobce má tedy právo na náhradu 721 Kč, která odpovídá 32 % účelně vynaložených nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Městského soudu v Brně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.