31 C 204/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Krausovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 26 859,79 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 7 051 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 16 130,52 Kč s úroky z prodlení z částky 23 181,52 Kč ve výši 15 % ročně od 1. 5. 2023 do zaplacení, s kapitalizovanými úroky ve výši 3 163,87 Kč, s kapitalizovanými úroky ve výši 1 296,39 Kč, s úroky ve výši 15 % ročně z částky 23 181,52 Kč od 30. 7. 2023 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 678,27 Kč s úroky z prodlení ve výši 15 % ročně od 5. 10. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou na soud dne 5. 10. 2023 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 23 181,52 Kč s příslušenstvím, náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a smluvní pokutou ve výši 3 678,27 Kč. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované platební kartu s úvěrovým rámcem 40 000 Kč, který mohla žalovaná čerpat prostřednictvím platební karty. Žalovaná se zavázala úvěr včetně sjednaného pojištění splácet bankovním převodem formou pravidelných měsíčních splátek s uvedením variabilního symbolu , var. symbol, , se splatností 1. splátky ke dni 17. 2. 2021 a každé další splátky vždy do stejně číselně označeného dne následujícího měsíce. Doporučená měsíční splátka úvěru byla s ohledem k výši čerpaných finančních prostředků stanovena ve výši 1 500 Kč. Minimální stanovená měsíční splátka pak měla představovat 5 % z čerpané výše úvěru, minimálně pak částku 500 Kč. Žalovaná porušila svou povinnost vyplývající ze smlouvy o revolvingovém úvěru, úvěr řádně nesplácela, právní předchůdce žalobce proto od smlouvy o revolvingovém úvěru odstoupil a úvěr prohlásil ke dni 30. 4. 2023 za splatný. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou na žalobce, tato skutečnost byla žalované oznámena. Ke dni postoupení pohledávky činila dlužná částka 26 615,98 Kč skládající se z nesplacené jistiny ve výši 23 181,52 Kč, z nesplaceného smluvního úroku za poskytnutí finančních prostředků ve výši 1 984,47 Kč, z nesplacených měsíčních poplatků za sjednané pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 479,40 Kč, z nesplacené smluvní pokuty ve výši 270,59 Kč, z nesplacených poplatků za odeslání písemných upomínek žalovanému ve výši 700 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 3 678,27 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.“); žalobce s tímto postupem soudu výslovně souhlasil, žalovaný souhlasil za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř.

4. Z listin předložených žalobcem soud zjistil následující skutkový stav:

5. Dne 8. 2. 2020 byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , na základě které předchůdce žalobce poskytl žalované platební kartu, na základě které mohla žalovaná revolvingový úvěr čerpat až do výše úvěrového rámce 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr vč. sjednaného pojištění splácet bankovním převodem formou pravidelných měsíčních splátek s uvedením variabilního symbolu , var. symbol, , se splatností 1. splátky ke dni 17. 2. 2021 a každé další splátky vždy do stejně číselně označeného dne následujícího měsíce. Doporučená měsíční splátka úvěru byla s ohledem k výši čerpaných finančních prostředků stanovena ve výši 1 500 Kč. Minimální stanovená měsíční splátka pak měla představovat 5 % z čerpané výše úvěru, minimálně pak částku 500 Kč. Pro případ prodlení žalované s úhradou dluhu byla mezi smluvními stranami ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.

6. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o revolvingovém úvěru žalovaná do žádosti o spotřebitelský úvěr uvedla, že je svobodná, zaměstnaná s příjmem , částka, měsíčně, žije s rodiči, náklady domácnosti činí , částka, měsíčně, nemá vyživovací povinnost k dětem a nesplácí žádné další splátky úvěrů. Dopisem ze dne , datum, právní předchůdce žalobce žalované oznámil, že jí byl z jeho strany úvěr schválen.

7. Platební historie dokládá všechny platební transakce na úvěrovém účtu č. , hodnota, , soud z ní zjistil, že žalovaná čerpala úvěr následujícím způsobem: dne , datum, částku ve výši 10 299 Kč, dne , datum, částku ve výši 15 000 Kč, dne , datum, částku ve výši 10 000 Kč, dne , datum, částku ve výši 13 000 Kč, dne , datum, částku ve výši 15 000 Kč a dne , datum, částku ve výši 6 000 Kč. Dále žalovaná prostřednictvím platební karty nakoupila zboží nebo služby na prodejním místě dne , datum, ve výši 2 197 Kč, dne , datum, ve výši 2 973 Kč, dne , datum, ve výši 8 998 Kč a dne , datum, ve výši 12 999 Kč, celkem žalovaná čerpala úvěr ve výši 97 466 Kč a právnímu předchůdci žalobce vrátila 90 415 Kč.

8. Dopisem ze dne , datum, právní předchůdce žalobce od smlouvy o revolvingovém úvěru odstoupil a úvěr prohlásil ke dni 30. 4. 2023 za splatný.

9. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, právní předchůdce žalobce jako postupitel postoupil pohledávku za želovanou z úvěrové smlouvy č. , hodnota, na žalobce jako postupníka s účinností ke dni 19. 5. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 25. 5. 2023.

10. Předžalobní upomínkou ze dne 11. 9. 2023 žalobce upozornil žalovanou na výši dluhu a vyzval ji k úhradě.

11. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

12. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

13. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem16. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

17. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

18. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

20. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností smlouvy o úvěru. Smluvní ujednání mezi společností , právnická osoba, a žalovanou bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

21. V rámci posouzení úvěruschopnosti zjišťoval právní předchůdce žalobce pouze informace týkající se osobních poměrů a příjmu žalované, které uvedla do žádosti o úvěr. Z žádosti o úvěr nevyplývá, že by žalovaná žalobci předložila výplatní pásky nebo výpisy z jejího účtu. Ohledně pravidelných výdajů žalované předchůdce žalobce nezjišťoval ničeho, vycházel pouze ze sdělení, že měsíční výdaje její domácnosti činí , částka, !, aniž by reálnost uvedené částky jakkoli podrobil kritice, natož ověřil. Schopnost splácet úvěr, tzv. úvěruschopnost, přitom není dána pouze výší příjmů, ale také výší reálných výdajů. Žalobce nezjišťoval a už vůbec neověřoval, jaké jsou pravidelné výdaje žalované (nájem, inkaso, energie, splátky jiných dluhů, spoření, pojištění, osobní potřeby, léky a léčebné pomůcky apod.). Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má žalobce, resp. jeho právní předchůdce, povinnost řádně zkoumat, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je reálná schopnost uvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet.

22. Právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru nepostupoval s odbornou péčí, když žádným způsobem nezjišťoval a neověřoval výdaje žalovaného. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

23. Právní předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C-679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18).

24. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru č. , hodnota, byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

25. Ve světle uvedeného proto žalobci, na kterého byla pohledávka za žalovanou řádně postoupena, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 7 051 Kč (poskytnutá jistina ve výši 97 466 Kč ponížená o úhradu žalované v celkové výši 90 415 Kč), ve zbylé části žalobou uplatněného nároku 16 130,52 Kč soud návrh žalobce zamítl. V části nároku na zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 3 163,87 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1 296,39 Kč, úroků ve výši 15 % ročně z částky 23 181,52 Kč od 30. 7. 2023 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 678,27 Kč soud návrh žalobce rovněž zamítl, neboť ujednání o smluvních úrocích, poplatcích a pokutách vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

26. Ohledně úroků z prodlení z částky 23 181,52 Kč ve výši 15 % ročně od 1. 5. 2023 do zaplacení soud nárok žalobce taktéž zamítl, neboť žalovaná se dosud nedostala do prodlení. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnutých a dosud nevrácených jistin. Žalovaná je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalované, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácených jistin a určit způsob jejich splácení. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

27. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod I. výrokem tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu II. výrokem zamítl.

28. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 7 051 Kč, ohledně které soud žalobě v I. výroku vyhověl. Naopak neúspěch žalobce je představován II. výrokem II., tedy částkou ve výši 16 130,52 Kč s úroky z prodlení z částky 23 181,52 Kč ve výši 15 % ročně od 1. 5. 2023 do zaplacení, s kapitalizovanými úroky ve výši 3 163,87 Kč, s kapitalizovanými úroky ve výši 1 296,39 Kč, s úroky ve výši 15 % ročně z částky 23 181,52 Kč od 30. 7. 2023 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 678,27 Kč s úroky z prodlení ve výši 15 % ročně od 5. 10. 2023 do zaplacení, Žalobce proto byl méně úspěšný než žalovaná, která by měla právo na náhradu nákladů řízení, dle obsahu spisu jí však žádné nevznikly.