31 C 211/2024

Plný text

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Krausovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta tituly za jménem . sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 36 082 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 36 082 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 6 968,84 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 4 645,92 Kč, úroků z prodlení z částky 36 082 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 8,5 %, úroků ve výši 20,88 % ročně z částky 36 082 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 724,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou podanou na soud dne 31. 5. 2024 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 36 082 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce (, právnická osoba, ) a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému v hotovosti částku 46 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou jistinu spolu s poplatkem ve výši 55 426 Kč a smluvním úrokem ve výši 86 % ročně ve 21měsíčních splátkách po 4 959 Kč. Smlouvou sjednané povinnosti však žalovaný neplnil řádně a včas; na svůj dluh uhradil 9 918 Kč. S účinností ke dni , datum, právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. K úvěruschopnosti žalovaného uvedl, že před poskytnutím úvěru posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.“); žalobce s tímto postupem soudu výslovně souhlasil, žalovaný souhlasil za použití ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř.

4. Z listin předložených žalobcem soud zjistil následující skutkový stav:

5. Dne , datum, byla mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 46 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnutou jistinu spolu s úrokem ve výši 86 % ročně a poplatkem za poskytnutí úvěru v souhrnné výši 55 426 Kč ve 21měsíčních splátkách po 4 959 Kč. Dle tabulky umoření žalovaný právnímu předchůdci uhradil celkem 9 918 Kč.

6. Před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru žalovaný vyplnil listinu označenou „Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr“. V listině je uvedeno, že žalovaný předložil právnímu předchůdci žalobce občanský průkaz a požádal o úvěr ve výši 18 000 Kč. Dále do listiny uvedl, že bydlí v nájemním bydlení, dosáhl učňovského vzdělání, je rozvedený, nemá žádnou vyživovací povinnost a pracuje na plný úvazek jako , Anonymizováno, . Má čistý měsíční příjem , částka, , příjem celé domácnosti činí , částka, , jeho měsíční výdaje činí , částka, . Právnímu předchůdci žalobce předložil pracovní smlouvu a potvrzení o příjmu za květen 2021.

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, právní předchůdce žalobce jako postupitel a žalobce jako postupník uzavřeli smlouvu, na základě které byla pohledávka za žalovaným postoupena z právního předchůdce žalobce na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 9. 2023.

8. Předžalobní upomínkou ze dne 15. 2. 2024 žalobce upozornil žalovaného na výši dluhu a vyzval jej k úhradě; upomínka byla odeslána téhož dne.

9. Soud v projednávané věci aplikoval zákon č. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem13. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

15. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

17. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností smlouvy o úvěru. Smluvní ujednání mezi společností , právnická osoba, a žalovaným bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

18. V rámci posouzení úvěruschopnosti ověřoval právní předchůdce žalobce pouze informace týkající se příjmu žalovaného předložením potvrzení o příjmu za květen 2021. Ohledně pravidelných výdajů žalovaného předchůdce žalobce nezjišťoval ničeho, pouze vycházel z nereálně nízkých údajů o měsíčních výdajích, které mu sdělil žalovaný. Schopnost splácet úvěr, tzv. úvěruschopnost, přitom není dána pouze výší příjmů, ale také výší reálných výdajů. Žalobce nezjišťoval a už vůbec neověřoval, jaké jsou pravidelné výdaje žalovaného (nájem, inkaso, energie, spoření, pojištění, osobní potřeby, léky a léčebné pomůcky apod.), předchůdce žalobce rovněž nezjišťoval, zda žalovaný žije v domácnosti sám. Přitom právě výdajovou stránku úvěrované osoby má žalobce, resp. jeho právní předchůdce, povinnost řádně zkoumat, aby mohl srovnáním příjmů a výdajů řádně posoudit, jaký je převis příjmů nad skutečnými výdaji, a tedy jaká je reálná schopnost uvažovaný úvěr řádně a bez problémů splácet.

19. Právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o úvěru nepostupoval s odbornou péčí, když žádným způsobem nezjišťoval a neověřoval výdaje žalovaného. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018).

20. Právní předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C-679/18 a též ÚS ČR, sp.zn. III ÚS 4129/18).

21. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem. Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021).

22. Ve světle uvedeného proto žalobci, na kterého byla pohledávka za žalovaným řádně postoupena, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 36 082 Kč (poskytnutá jistina ve výši 46 000 Kč ponížená o úhradu žalovaného v celkové výši 9 918 Kč). V části nároku na zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 4 645,92 Kč a úroků ve výši 20,88 % ročně z částky 36 082 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení soud návrh žalobce rovněž zamítl, neboť ujednání o smluvních úrocích vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru.

23. Ohledně nárok na zaplacení úroků z prodlení z částky 36 082 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení ve výši 8,5 % ročně soud nárok žalobce taktéž zamítl, neboť žalovaný se dosud nedostal do prodlení. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnutých a dosud nevrácených jistin. Žalovaný je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalovaného, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácených jistin a určit způsob jejich splácení. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.).

24. Z důvodů shora vyložených soud výrokem pod bodem I tohoto rozsudku žalobě zčásti vyhověl a ve zbytku žalobu výrokem pod bodem II zamítl.

25. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 36 082 Kč, ohledně které soud žalobě ve výroku I. vyhověl. Naopak neúspěch žalobce je představován výrokem II., tedy částkou ve výši 24 045,38 Kč skládající se z kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 6 968,84 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 4 645,92 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení z částky 36 082 Kč ve výši 8,5 % ročně od 28. 9. 2023 do data vydání rozsudku (28. 11. 2024) ve výši 3 596,33 Kč a z kapitalizovaných úroků z částky 36 082 Kč ve výši 20,88 % ročně od 28. 9. 2023 do data vydání rozsudku (28. 11. 2024) ve výši 8 834,29 Kč, ohledně které soud žalobu ve výroku II. zamítnul. Žalobce proto byl úspěšný v 60 % předmětu řízení, žalovaný byl úspěšný v 40 %. Po vzájemném zápočtu úspěchu žalobce vůči úspěchu žalovaného má žalobce právo na náhradu 20 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 444 Kč a dále odměnou advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a.t.“), za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a.t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé). Sazba mimosmluvní odměny za každý ze tří úkonů (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění, žaloba) činí dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 3 a.t. 500 Kč. Za každý ze tří provedených úkonů pak náleží žalobci náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. ve výši á 100 Kč. Celkem tedy náklady žalobce (včetně DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 3 622 Kč. Žalobce má tedy právo na náhradu 724,40 Kč, která odpovídá 20 % účelně vynaložených nákladů řízení.